Ono to pomine a znovu přijde čas nasednout a vyrazit.
Nějakým způsobem se dostat přes Německo, překročit Rýn a jste tam.
La douce France - sladká Francie.
Francie je země cyklistiky a to nejen té špičkové závodní, ale především, cykloturostiky. Je zemí, kde, pokud to není vysloveně zakázáno, kvůli tomu, že se jedná o nějaký druh rezervace či chráněného území, je povoleno tábořit kdekoliv, země, kde když už na vás automobilisté troubí, tak proto, aby vás pozdravili nebo vám zamávali. Ale také země, kde se ukradne každý rok půl milionu jízdních kol.
Každý máme jiná přání, jiné priority ať už jde o ubytování nebo stravování, ale všichni cyklističtí dálkoplazové zřejmě mají jednu věc společnou. Chtějí trasu s pokud možno dobrým povrchem, aby kilometry odsejpali, a pak mimo automobilový provoz, nebo alespoň velmi málo frekventované cesty. Trasování po Francii nebylo vždycky jednoduché, trasy co ukazoval navigační software, nebyly vždy optimální, a občas taková stezka neexistovala vůbec.
Zjistit předem, jaký povrch mohu očekávat mnohdy zcela nemožné. Na trase samotné pak značení, řekl bych, prostě takové francouzské. Tam, kde nemáš šaci nikde uhnout, směrovek a ukazatelů jak máku, na rozhodujících křižovatkách ovšem mizí.
Významnou pomůckou, řekl bych naprosto zásadní, je letos aktualizovaná stránka
https://www.francevelotourisme.com/
Nabízí mapy a itineráře populárních cyklotras stejně jako umožňuje zadat pořáteční a cílové místo, a trasu, podle předvolených kriterií, navrhne. A navrhne ji dobře, tedy jak jsem zkoušel trasy, které dobře znám. Profily trasy, informace o charakteru, stejně jako alternativy. Ubytování, a všechny potřebné cyklo-informace volitelné.
Umožní exportovat itinerář do PDF i navigačního souboru GPX.
Důležité také je, že ta stránka je skutečně vícejazyčná, tedy i německy, anglicky a holandsky, pro fajnšmekry. Ne jak jsme zvyklí, tedy jen první strana, ale všechno :-)
Alors, bonne route!
No, asi bych se tam už bál jet. Byl jsem tam před několika roky a to už se to tam černalo i mimo slumy, teď to tam bude jistě dost hustý. A když si k tomu přičtu neznámé důsledky toho viru, tak nevím nevím, jaksi mě začíná víc lákat domovina. I když takových bude víc a bude tlačenice i v lesích.
Asi je to dost o tom, na co je člověk zvyklý, kde se umí pohybovat. Kdybych měl přespat ve zdejším hlubokém lese, tak z toho taky asi budu docela vytrslej, jako z těch černochů kolem sebe ve Francii, protože jich tady u nás potkám jen minimum. Nesmí si to člověk tak brát. Naprostá většina jich tam je úplně v pohodě. U nás je taky většina lesa (i lidí) úplně v pohodě, ale přesto si člověk může naběhnout a mít velké problémy. Bude to dost o znalosti prostředí a respektování nějakých pravidel, nelézt kam nevhodno. To do určité míry platí i tady u nás, i když ne v takové zřetelné míře, jako tam. Je fakt, že tady u nás je v tomhle směru stále ještě větší (téměř úplná) svoboda a pohoda.
My jsme se loni v Polsku usalašili na pěkné pastvině a asi po dvou hodinách jsme se balili, protože přijeli organizátoři smluvené bitky a důrazně nás nabádali, abychom raději odjeli.
Je potřeba mít na paměti, že je Paříž, a pak je Francie, to není totéž. A i v Psříž je pak ventrum a předměstí, zase rozdíl.
Černoušové jsou fajn, trochu strach jde z těch arabáků, ale taky zase jen když omylem vletíš do nějaké té jejich čvrti.
Menší města jsou totálně v pohodě, líp je ovšem jižněji, kdybych mohl doporučit, tak turistovad od Lyonu, nebo řeky Loiry, dolů, na jih.
Jel jsem to sólo "jen" z Paříže přes Německo do Prahy, takže jsem toho moc neprojel. Takže chápu, že, jak uvádíš, na jihu to je jinačí. Tam jsem byl už také, s Extrem Tourem celkem třikrát, ale to už je fakt dřív. Jojo, tam je hézo, ale když je něco už z dáli k vidění, je to skoro vždy na fest kopci. A na středních městečkách je dost často poznat jejich nacionalizmus a šovinizmus. Možná už teď to tak asi není, oproti Tobě jsem Francií projel jen zlomek, ale vždy to byl slušnej zážitek. Ale kde ne???
Francouz není šovinista a nácek. Francouz prostě ví, že má nejlepší zemi na světě, že nejlíp jedí a vaří, že všechno co má nějaký smysl vynalezli a objevili Francouzi, a jejich styl života je prostě nejlepší.
Francouz se nesnaží nikomu svoje zvyky cpát a vnucovat, ani ostatníma nepohrdá. Francouz je prostě lituje, že nejsou také Francouzi.
Takhle to mají nastaveno a jsou tak vychováváni od dětství, po celé generace. :-)
Asi jen v málokteré zemi se najdou "domorodci", kteří se k návštěvníkovi(pokud jim sám nedává svým chováním důvod)nechovají vstřícně, mile a pohostinně- stačí si projet pár států a zemí a potom srovnávat chování obyvatel. Ty jsi ve Francii "jako doma", tak to musíš vědět. Já zatím procestoval "jen" bývalé státy východu až po Balkán a Rakousko a je znát už rozdíl v chování obyvatel Rakouska a ostatních států(v poslední době i na jihozápadě ČR se dá setkat s "odtažitým" chováním- ale takto prezentovat celý národ bych si nedovolil.....
Jak říkám, je zásadní rozdíl mezi Paříží a zbytkem země, a taky v těch turistických oblastech nebývají někdy extrémně přívětiví.
Pokud jde o národní povahu, sami to říkají, jsou spíše typu "kokosový ořech" než "broskev". Tedy do sladké není hned na povrchu, ale až uvnitř, a musíš se k tomu dostat. A to nejen ve vztahu k cizincům, ale i mezi sebou. Důsledné vykání, pro nás až přehnaně komická verbální zdvořilost, prostě narve ti v metru naprosto bezohledně loket do břicha a zdupe nohy, ale bude u toho vyprávět "olalala, to já nerad, promiňte, je mi to tak, líto, jste v pořádku?" a přitom mu je u zadku, jak ti je. V tomhle skeči to skvěle paroduje, než vyjede výtahem o patro výš, řekne Francouz devět zdvořilostních frází...
https://youtu.be/mQ0_cCmbyNc
Vytvářejí však skupinky přátel, které jsou zase velmi soudržné a to s celými rodinami, včetně malých dětí.
Pokud jde o cizince, jsou cizinci, které nemají rádi v pořadí: Němci, Angličané, Američani a cizinci, kteří jsou jim lhostejní. Rádi snad mají jen Italy. My patříme mezi cizince, o kterých většinou nevědí, že vůbec existují.
Běžný Francouz se naprdne v okamžiku, když na něj bez sebemenšího pokusu o jejich "bonjour" vybavneš anglicky, německy-to snad u raději ani pomyslet. A tím je debata skončena a staví se k tobě zadkem.
Na druhé straně, když se pokusíš po jejich, a když pak postupem času už to lámeš trochu víc, jako bys je vyměnil. Začnou být vstřícní, přátelští, ochotní a úslužní (vyjma Paříže). Obvykle se hned ptají "odkud jste?" a na Prahu se už řada z nich chytá. "Krásné město. Vy znáte Prahu, byli jste tam? Ne, ale slyšeli jsme" 90% odpovědí. Pochválí ti francoužštinu, i když sám víš, že mluvíš příšerně, a na oplátku čekají, že jim budeš chválit jejich kraj, víno, a jídlo. A pak ti poví, co "zaručeně musíš ochutnat", kde to koupíš, nebo ti sami z kuchyně donesou. Úplně jiní lidé.
A když začneš tápat, sami si vypomáhají svojí angličtinou, ve snaze ti vše vysvětlit.
Jazyk je klíč k jejich srdci.
Takže podle tvého popisu na zažátku by se dalo říctjednoduše, že svou"neomalenost" umí dobře maskovat chováním- tedy ne "co na srdci to na jazyku: Byl jsem s rodinkou před mnoha lety na dovolené v Port Grimaude 14dní,děti se plácaly u moře a my(já se ženou)si půjčili kola a zajeli d okolních vesnic. Francouštinu neovládám a když jsem se "mládeže" zeptal na něco anglicky, odpověď přišla vždy ve francouštině(takže rozumí, ale odpoví abych já z toho nic neměl), což moc slušné ani vstřícné k turistům nebylo(a stalo se tak nejen nám). Krajina je krásná, ale mentalita domorodců mi(aspoň tehdy to tak bylo) nesedla. Jejich chování tehdy mi připomíná kamaráda, který je (jako antitalent na řeči)toho názoru v cizině, že když mu nerozumí, jejich chyba, mají se naučit slovensky. Kvůli pár dnům se přeci nebudu učit místní jazyk, když vím, že se tam hned tak nedostanu a angličtinou se jakžtakž domluvím....Takže nejsou jako každý jiný národ- umí se líp přetvařovat a jsou víc uzavření do sebe- tos měl asi na mysli... ;-)
Port Grimaud u Saint-Tropez?
https://photos.app.goo.gl/mmyVf1hjYAqov6J5A
Tož tam není divu, to je lokalita, kam jezdí "ti lepší" Francouzi - Côte d'Azur, kousek odtamtud, za kruháčem je velké nákupní středisko Carrefour, právě tam si toho všimla i Soňa, říkala "voni jsou tady nějací divní". Prostě nafoukaní, namachrování, asi jako ten z "Václaváku co nepřijel do Prahy na mopedu".
Jak říkáš, hezké pro oko, ale jinak, prostě příliš turistické, a snobské. O malinko lepší je to přes záliv v Sainte-Maxime, ale obecně bych snad ani k moři do Francie jezdit nedoporučoval a určitě ne na pobyt.
Anglicky se učí ve školách a rozumí, jen mnozí neradi anglicky mluví, protože nebyli ve škole moc pilní.
Pokud jde o tu zdvořilost, to není tak, že by se snad přetvařovali, prostě jsou tak naučení, je to zvyk, spousta plevelných slovíček, vůbec o tom nepřemýšlí, sypou to ze sebe jak jsou nacvičení od mala. Ochota nějak pomoci, a turistům tím spíš, malá. Každý si jede tu svoji šínu, proti Německu celkem velký rozdíl, se slovankou pohostiností se to pak srovnat vůbec nedá.
Ale třeba, pokud jde o cyklisty - cykloturisty, my jsme tak trochu kategorie, na kterou se nahlíží se sympatiemi, a když jsi hodně z daleka, pak i s respektem.
....už si nepamatuji- nepsal jsem, že jsme si se ženou půjčili kola a dělali výlety do vnitrozemí? Tam turisté chyběli- jen místní a krajina(ale "příjemné" chování stejné.....
V kterém období jste tam byli?
V létě, tedy dnes, před léty to mohlo být jinak, není takové vnitrozemí, kam by ses dostal na kole z letoviska u moře, aby nebylo přetíženo turisty....
Ostatně i ubytovací kapacity do 50 km od pobřeží jsou plné, tedy byly, koronavirová opatření teď míchají karty naprosto nepředvídatelným způsobem, nikdo nic neví co bude za měsíc, snad se rozdhodne koncem května.
...před 15-ti lety.Pokud jsou teď(před virem) všude, pak zůstanu u "svých" zemí, kde je ještě pokoj, netknutá a krásná příroda a nemaskovaná dobrosrdečnost i bez jazykového "problému"...:-))
Na Azurovém pobřeží už asi nenajdeš místo, kde by v sezóně nebylo natlakováno turisty, ale ta země je safra velká, tak míst, která nejsou turisticky přetížená a jsou atraktivní je stále ještě dost.
Velkou výzvou jsou Pyreneje, ale třeba i Masif Central
https://cs.wikipedia.org/wiki/Francouzsk%C3%A9...
Tam to ale vidím spíš na elektrokolo a proklatě nabité baterie :-)
Kromě specializované cyklostránky, kterou jsem uváděl v úvodu, pak tulákům po Francii může pomoci i tenhle server:
https://www.france-voyage.com/guide/massif...
Zase, ve vícero jazycích, kliknneš na mapu Francie, vybereš Region, zvolíš Departement a dostaneš dost potřebných informací.
Lidé jsou ve své podstatě všude stejní, jen je někdy potřeba k nim najít tu správnou cestu, nebo klíč. Některé cesty jsou složitější než jiné, a vyžadují i víc úsilí, ale cyklistům není potřeba vykládat, že odměna za vynaloženou námahu vždycky stojí za to.
...dík za nabídku! Taky souhlas s tím, že lidi jsou "ve své podstatě" stejní(všude mají ruce, nohy, tělo a hlavu), jen se liší chováním a náturou. Někde stačí "být sám sebou" i bez cesty, úsilí a klíče- a to na obou stranách...;-)
Všechno záleží na tom, jak se na věc díváš.
Já třeba tu "srdečnou balkánskou náturu", kde host je vřele vítán a všichni jsou tak nádherní, vřelí a rozdali by se, nahlížím očima turisty, který porojížděl počátkem devadesátých srbskou krajinou u Zadaru, a viděl ty vypálené domy a vesnice, byl každých pár kilometrů stavěn buď chorvatskými policisty, nebo jugoslávskou armádou, jak jedni tak druzí byli většinou ožralí na plech, a ti jugoslávští na nás mířili automaty, zatímco ti chorvatsští, pro pobavení, za naší škodovjou hodili dělbuch, aby nás trochu popohnali. Viděl jsem i starý most v Mostaru, než si ho tihle dobrosrdeční lidí rosekali na hadry.
Z tohoto pohledu je pak přezíravost či arogance nějakého Frantíka k turistům, co zrovna nekafrají po jejich, celkem milé a pohostinné chování.
Takové to "východňárké kamarádství" co si pamatuji z vojny, kdy tě drží kolem ramen a jsi jeho nejlepší kamarád, aby mu za hodinku, či po vypití flašky borovičky - podle toho co nastane dřív - jeblo - a vytáhnul na tebe kudlu - a ukáže mi, jaké je to "být sám sebou".
Nejsou takoví všichni, ani většina.
Ani tam, ani tady. Ani na Balkáně, ano ve Francii a nakonec ani u nás.
Francouzi nechtějí mluvit anglicky. Ale při mých třech návštěvách Francie jsem zjistila, že velmi pozitivně reagují na "little English".
Nejvíce se nám ale osvědčilo mluvit česko-německo-anglicko-francouzsky a k tomu ruce a nohy. V takovém případě byli Francouzi velmi komunikativní :o)))
nejvíce se osvědčuje mluvit francouzsky, třeba i blbě :-)
To je skoro všude. Když místní poznají, že jsme se nějaká ta slova naučili, jsou víc vstřícní, než když neznáme z jejich řeči vůbec nic. Fungovalo nám to i v Africe.
Ovládali jsme jednu frázi - "ještě jedno pivo, prosím" a pak pár slovíček. Bylo to dostačující. Domluvili jsme se všude.
Láhvové nebo točené? :-)
Jestli máte jen láhvové, to mi raději dejte nějako vodu s jemnejma bublinama....
une pression - neplést si s "presem" - to je točený a nutné je připodotknout "grande" jinak přinese 25dcl max 33.3 něčeho světle žlutýho...
Kdepak, zajít si na pivo už vyžaduje jazykovou výbavu :-)
Bon, la pression est tout a fait mieux :-)
Bylo to jinak a fakt se nepůjdu podívat do průvodce, protože si myslím, že je to dost jedno.
Další pivo jsme vždycky dostali a to je podstatné.
Pochopitelně, že to bylo jinak, protože jsem ti napsal:
"točené je v každém případě lepší".
Obvykle taky jako cizinen neobjednáváš frází: "jedno točené prosím" ale to pivo, tedy la bière tam zazní. B
Bacha na to, pivo je "ženská",to jsou taky zádrhele, protože střední rod neexistuje, všechno, včetně věcí, je buď mužskej nebo ženská, a je to dost gramaticky důležité. Navíc mnohdy opačně než u nás. Národ - nation - je třeba ženská, stejně jako stůl nebo měsíc, tedy luna. Slunce je chlap.
Čechy - La Bohème jsou ženská...
Hlava v pejru a člověk mluví, když ty rody plete, jako "massa Bob co nebýt negr"
S Nebeskou jsme si před dvaceti roky v zahrádce jedné pařížské kavárny objednali preso (kávu). Za chvíli před nás pingl postavil dvě čtvrtky piva. Možná nás natáh, ale bylo to nejdražší pivo, jaký jsem kdy pil. Asi 20 franků jedno.
To bylo před léty, malá piva fakt neumím, ale normální pivo v Paříži stojí dneska od 5 do 8 Eur, ale za bůra je opravdu spíš jen na předměstí.
Nejdražší jsem zatím pil na tý Riviéře, 15 éček za europivo Heineken....
Ovšem tlačenice tam nebyla, mohl bych tam popíjet i v době koronaviru - socialní distance zajištěna. A dostal jsem k němu i sváču :-)
No jo, to se Ti řekne, když se to učíš. Než jsem tam jel, vypsal jsem si stránku slovíček a jakž takž se je naučil. Nemaje ale fonetický překlad psaného, spoléhal jsem se na společnou inteligenci. Nejvíc mi asi dalo zabrat, jak se řekne po jejich voda, která se píše eau. No, nezvládal. Až v nějaké vsi u kašny mi místní babka řekla, že to je ó. A pak se s nimi domlouvej.
Mě než si vzala do parády Carol, neuměl jsem říci ani "dvě" - deux.
Říkám "de" kroasant a voni jakože kolik?
A tak furt dokola, připadal jsem si jako blbec, povidám "deeeu" a furt nic, tak jsem kupoval ty kroasany raději tři, trois - troa - tomu rozuměli.
Problém je, že jsem vyslovoval deux jako des, což je určitý člen množ. čísla, tedy po našemu "chcy ty kroasany" logická otázka: a kolik jich chcete?
Ono to deux má takové temné e, jako německé "ö".
A tak už můžu pro dva, ale to bylo první, co mě před čtyřmi lety (tý vole tolik a furt umím ho..) Carol 14 dní učila. Vyslovovat. To fakt není nic, co se naučíš někde z počítače nebo cdéčka pro samouky.
V tom je ten jazyk evidentně pro nás, Slovany, nejobtížnější, jinak slovíček znáš mraky, čeština jich převzala dost, a angličtina rovnou hned třetinu. Jen to jinak vyslovují....
Horší v Anglii na krasan ukázat prstem a česky říct, že "ten !"
He, to už je fakt dlouho, snad 1992, "vraceli jsme se do Evropy" a Evropské společenství nám pomáhalo, pro VŠ udělali zvláštní program Tempus, v podstatě vytvořili takovou cestovku pro studenty a učitele s tím, že to platili. Tak se jeden můj student dostal do Liege v Belgii.
Děsněj střihoun, Anglie a Německo bylo obsazené, tam se dostat nebyla šance, tak si vybral tu Belgii, kde se mluvilo francouzsky, tam nikdo nechtěl. Neuměl ani slovo, ale za 3 měsíce byl připraven a odejel na půl roku. Měl talent na jazyky, uměl německy i anglicky a přidal si teda tu fráninu.
Protože tam měl propnajatý byt, stavoval jsem se u něj několikrát při trajdání Evropou a nocoval tam. A když mu skončil pobyt, vezl jsem ho Favoritem domů. To už mluvil fakt dobře. Ale nechtěl
Říkal: mě už to tak sere, od teď nepromluvím jinak než česky....
A tak v Německu v motorestu, když přišuměl číšník, vybafnul na něj česky "Dej mi jedno velký pivo, ale fofrem". A číšník jako to svoje "bitte?" a škubal se, ale hoch trval na svém: "PIVO" dej mi "PIVO". Číšník chvilku dělal nechápavýho, ale pak mu to cvaklo "ja, pivo - bier...." a odklusal a donesl mu jej.
"No vidíš, že to de...." pověděl mu ten hošan, zase česky....
nejlíp se ve Paříži a tím pádem i všude ve větších francouzských městech domluvím polsky. I když jsem narazil na dva francouze, jeden vypadal jak z Alžíru, druhý jak běloch tak v okamžiku kdy zjistili, že mluvím polsky, přestali s tou svou hatmatilkou co jí nerozumí ani oni sami a normálka plynule přešli do polštiny. Chápu to tak, že francouzi jsou vlastně poláci v zahraničí. Když na mě mluvili policajti tak jsem jim odpovídal samozřejmě česky. Policajti jsou policajti. Nedomluvíš se snima ani francouzsky natož jiným jazykem a stejně byli většinou černí jako by přišli odněkud z Afriky.
V Paříži není obtížné trefit ani na krajana, a to je nás nás než Poláků, stejně se totiž všichni motají na stejných místech, ale Poláků tam jinak není nijak moc,jako třeba v Anglii.
Ono věc není ani o tom domluvení se, to nakonec se dá vždycky nějak všude, mluvil jsem o příčině té jakési arogance a ignorace, kterou ve Francii mnoho cizinců tak nějak cítí.
Syn mé učitelky, no to je taková hodně netypická rodina, protože otec Angličan, matka Francouzka se v dětství naučil rusky. Prostě musel mít další jazyk, někde na tý škole, a protože angličtina byla jeho otcovštinou a učit se jí nemusel, vybral si tu ruštinu. A umí, fakt umí, nakonec studoval i půl roku v Moskvě. Teď si jejím vyučováním přivydělává. Svého psa - Lajku - úkoluje jenom rusky. Sadis, k noge, a tyhle povely, pes mě poslouchal jak hodinky.
Konečně jsem v praxi využil ruštinu - můžu komandovat jednoho čokla ve Francii
Stejná zkušenost. Shupnul jsem u kempu nad Mulhouse jedním kolem auta za hranu a nemohl se vyhrabat. Sháněl jsem, kdo mne vytáhne. Zmobilizoval jsem všechna německá a anglická slovíčka co znám (cca 10) a vyrazil jsem k jednomu chlapíkovi u většího auta. Ten když mrknul na českou značku, hned spustil pšonštinou. I ta jejich "kurwa" a "cholera" mu pěkně šla. Přitom to byl podle jeho slov rozenej frantík, jen se jim do rodiny pšonek přiženil.
nojo typický čecháčci pomůžeš jim a stejně budou remcat.
Francie je skvělá země po cyklistiku. Z hlediska ohleduplnosti řidičů k cyklistům na úplné špičce. Sem bych klidně vzal houf menších dětí a jezdil. Ve Francii (2013 a 2019) jsem nezaznamenal pocit nebezpečí ani odtažitost. Vždy v místní řeči pozdravím a přejdu na basik engliš.
Web znám a používám, tohle by se měli ještě naučit na mapy.cz - aby se cyklostezky neobjevily až při velkém přiblížení.
Nevím, jak dlouho bude trvat situace „Chtěli jsme poznat Bospor, Dardanely, teď tady sedíme doma na pr…
ale plánovat se musí.
Máte nějaký tip na weby, kde místní cyklisté ukládají svá výlety, ideálně s fotkama. Když si naplánuji pobytovou dovolenou a chci udělat cca 4 výlety po okolí a pak se přesunout jinam, abych kouknul co je v okolí zajímavého. Taky abych se s tím houfem dětí nedostal na okresku s provozem, že jde skoro o život.
V některých státech je cyklostezek dost, ale v okolí Pompejí nic. Wroclaw na tom v porovnání s ČR taky není nejlíp (viz print screen).
Ono to pomine a bude čas vyrazit - jseš idealista. Vždy, když byly v této zemi zavřené hranice, tak to trvalo plusmínus 20 let. A to jsme mohli aspoň na Slovensko nebo do Maďarska. Štátna hranica - to ne je žiadne korzo .. pravil kdysi dr.Husák. A dnešní prezident a ministr vnitra jsou viditelně obdobného názoru
Zatím jsem první červencový týden u Bassin Arcachon nezrušil, a přihlásil se i na zářijový kurz francouštiny pro starší a pokročilé v Montpellieru, a účast mi byla potvrzena.
Jsem v tomto optimistou.
Půjde to. Jak se "sundají roušky" nejen ty přes ústa a frňák, ale hlavně ty v hlavě, všechno se bude rychle vracet k normálu. Lidi si budou chtít "užívat svobody", a věřím, že ta krátkodobá její ztráta jim připomene, jak strašně moc je důležitá.
No, samozřejmě, že tu bude pořád nějakých 30% lidí, co ti napíší "tak si jeď a už se nevracej" protože je ovládne vtištěný strach.