Říkám to pořád, že chov ústřic je potřeba popsat podrobněji, aby suchozemec z naší krásné vlasti dostal šanci pochopit, jak celé toto, pro Francii velmi významné, hospodářské odvětví funguje.
Že ústřice nejsou ty černé mušle - slávky už ví i většina stálých hostů z restaurace Pod ledem, z čehož usuzuji, že snad u nás už každý, stejně jako že se ústřice pojídají převážně syrové, i když začátečníkům bych doporučil začít s ústřicemi gratinovanými.
Mnoho mých krajanů, dle mého k vlastní škodě, poněkud xenofobně – tady v pravém smyslu slova „strachu z cizího“ ústřice jíst odmítá, opovrhuje jimi a vůbec se „vofrňuje a dělá kůžičky“ a tepelná úprava gratinováním může tento špatně maskovaný strach z neznámé potraviny pomoci překonat.
Na druhou stranu, není moudré hrát mistra světa a ládovat se v srpnu ústřicemi v nějaké snobské restauraci na Malé Straně nebo třeba v Paříži, a to nejen kvůli absurdním cenám, ale i v zájmu vlastního zdraví.
Ústřice jsou nejlepší a nejchutnější v místě, kde vyrůstají a „sklízejí se“, tedy na pobřeží moře.
Ústřic je mnoho druhů, stejně jako různých variací způsobu jejich pěstění, pokusím se ve zkratce popsat jejich chov na atlantickém pobřeží Francie s tím, že se omlouvám odborníkům za mnohá zjednodušení.
Cyklus života ústřic
Ústřice, než do ní kdosi nemilosrdně zaryje nůž, roste od 2 do 5ti let, nejčastěji 3 až 4 roky.
1. Le captage – Odchyt
V létě ústřice produkují miniaturní larvy, které plují vodou a hledají, čeho by se zachytily. A chovatelé jim v jejich snaze jdou naproti, poblíž ústřicových plantáží umísťují lapače, buď tyče s plastovými lamelami, či různé betonové tvarovky naskládané na sebe, kde se larvy zachytí a rostou. Na konci čtvrtého měsíce od vylíhnutí mají už velikost 2 až 4 cm, tedy asi 200x větší než po narození.
pokračování