NaKole.cz

Na západ, letos naposled.....

A jaký je rozdíl v té dražší a levnější mastičce?“
„V té dražší je dvojnásobek účinné látky, tedy diclofenacu…“
„Tak mi dejte to silnější, a ještě nějaké tabletky…“
„Tu mast můžete kombinovat s ibuprofenem, raději čtyřstovku, že jo…“

Ta paní se vyzná.
Bolí to, zatraceně bolí. Všechny klouby, kotníky, kolena, klouby u palců na nohou a teď se ještě přidala ostruha na pravé patě. Už skoro nechodím, i na pár kroků si beru Stridu.

Ale tohle nevzdám. Celý rok se těším na ten poslední podzimní výlet, a byl to dost náročný rok. Pořád v trapu a když doma, tak ta stavba, a tělo mi to dává sežrat: „Hochu, zpomal…“

Tak jsem zpomalil.
Nechal jsem se odvést daleko, až tam kde končí naše pohraniční hory a začíná rovina kolem říčky Pegnitz. Po hladkém asfaltu stezky Pěti řek se ploužím proti slunci, okouzleně pozoruji okolí jak školák na své první Matějské, ty barvy, ten prosluněný, i když trochu chladivý vzduch, no není to báječné?
No, to si piš, že je.

A Norimberk, recepce.
„Vy jste u nás už byl v létě?“
„Vy si mě pamatujete?“
„Vás ne, ale to kolo…“
Hm, jak naivní si myslet, že by si ta krásná mladá holka pamatovala kulatého strejce a jeho srandovní němčinu…

Rychle boty dolů, no je to tak, silniční tretry si s ostruhou na patě moc nerozumí.
Teď ještě rychle vyprat, aby to schlo a pak cvrnknu domů.
Čert nám byl dlužen zrušení těch roamingových tarifů, dřív to bylo: „ahoj Soni, jsem tady, v pořádku“ aůe dneska tahle věta trvá hodinu, až mám otlačené ucho.

Máznu ho asi taky tou mastí.
Dneska večer bude ta lékárnice asi škytat.
Došlo i na ten ibuprofen.
Ale, což, hlavně že jedu….