Měl bych takový technický dotaz. Jak měříte kilometry při plánování dlouhých cest, když předem neznáte přesnou trasu, ale jen místa, kterými chcete projet?
Snažím se nějak začít plánovat výpravu do Británie, mám už celkem vymyšlené, kam bych se rád podíval, ale zjišťuju, že nemám vůbec páru, kolik to bude dohromady kilometrů a kolik budu potřebovat času. 100 km denně určitě ujedu, ale nedokážu moc dobře změřit celkovou vzdálenost.
Nemáte na to nějaký fígl?
Třeba od nás na Ještěd je to vzdušnou čaru 65 km, po silnicích 95 km když znáte cestu, 110 km když se ztratíte. Logicky mě tedy napadlo změřit si trasu na hrubo přes nějaké významné body, víceméně bez ohledu na to, kudy vedou silnice, a pak to celé přenásobit nějakým číslem. Jenže nerozumím statistice a nevím, jaký koeficient vybrat a jak dobře tohle může fungovat.
Docela rád bych to nějak vyřešil, protože nerad bych se seknul o nějakých tisíc kilometrů.
A když použiješ plánovač trasy v googl mapě, tak + - budeš znát vzdálenost trasy. V Česku používám Seznam.
Kdyz uz planuju tak Google maps a podobne, zaskrtnu mimo dalnice, nebo jizda na kole pokud to mapa umi, a zadam start a cil. Vyjede kilometraz a to je vse co potrebuju. Od toho si udelas predstavu o case a vic stejne potrebovat nebudes, ponevadz si stejne udelas nejaky zajizdky, nebo zastavky.
A když to porovnáš s tim, co v reálu ujedeš?
Musí to přece souhlasit, mapy jsou reálné a v měřítku. Nebo myslíš, že to bude ukazovat něco jiného? Pokud ano tak by to chtělo seřídit počitadlo.
No já když si nějaku cestu naplánuju podrobně, tak je dost velká pravděpodobnost, že někde zakufruju, rozhodnu se jet jinudy a ve výsledku najedu víc km, než kolik mi ukázala mapa na původně plánovaný cestě.
Na tohle se ptám, na neplánovaný zajížďky a kolik procent nad rámec původního plánu tvoří.
Tak to snad musíš vědět ty, jak moc bloudíš. My se s tebou neztratili.
Od 0% do 50% nad rámec původní trasy? Záleží, jak to kde znám, jakou mám mapu, jak důkladně předem plánuju... A pro delší cestu očekávám mapu pochybnou a plánování nemožný.
Proto se ptám zkušenějších harcovníků :-)
No prece vis zhruba kde jsi, a kde bys mel byt treba po tydnu cestovani, jestli si teda vic slapnes nasledujici den, nebo ho muzes proflakat, vynechat nejakou planovanou prohlidku neceho, nebo se naopak nekde zdrzet kdyz se ti tam libi. Ale nejakym stabilnim tempem se priblizovat k cili.
Dejme tomu ze si naplanujes Praha - Paris a mas na to 2 tydny, a po tydnu jsi zhruba uprostred trasy, nekde v zapadnim Nemecku, tak vis, ze to je v cajku a nemusis se nasledujici dny vic honit, ale pojedes si pohodove tak jako predchozi dny.
Německo musíš přejet za tři dny, pokud velmi pohodově, tak za čtyři. Pak musíš přejet jeden hřeben Vogéz a pak se chytíš kanálu a nepustíš se jej až k Marně, podél té popojedeš do Meaux a tam se chytíš kanálu a dojedeš do Paříže po rovince :-)
Uprostřed trasy není v někde v Německu, ale už ve Francii ....
Pokud to jede, musíš šlapat furt co do dá, žádné "teď si můžu zvolnit" protože nikdy dopředu nevíš, co se schumelí a zdrží tě. Na dlouhé štrece nedoporučuji strategii "dneska jsem si najel do foroty, tak zejtra si dám leháro".
Jedu co to dá, pokud to jde, protože to nepůjde furt. Zvedne se vítr nebo průtrž mračen a t a "najetá rezerva" se smázne naprosto neplánovaně.
Mluvili jsme o tom s Miguelem, to je velkej harcovník kolmo, říkal "vždycky je to delší, než sis naplánoval, vždycky."
Budeš plánovat úseky po 100ce, počítejk s tím, že na tacháči večer po dojezdu budeš mít 105-110, aniž by bloudil. Ono se to nasčítá i těch malinkatých kouscích, objedeš náměstí, vrátíš se aby ses podíval na ceduli nebo si něco vyfotil, zajedeš na vyhlídku a máš to tam hned.
Tohle ti samozřejmě taky sráží rychlostní průměr k hodnotám, které z tebe v očích ostatních kolegů dělají líného šneka, a ty přesto máš pocit, že celý Boží den sedíš v sedle.
Takže při plánování přidat 5% a nepočítat s cestovní rychlostí vyšší než 15 km/h, bezpečně funguje 12.5 km/h. 100 plánovaných kiláků prostě pojedeš 8 hodin. Do toho by ses měl vejít i s obědem a nějakýma těma, ne extrémě dlouhýma pauzama na okukování.
Já při plánování (na GPSies)zadám místa co chci navštívit, odznačím kolo a "mimo dálnice",podle pořadí je nechám propojit po cestě (většinou to vyjde jako okružní jízda), mrknu na profil tratě, převýšení a kilometráž. V horách počítám 80km/den, na rovinách max 100km/den. Z toho mi vyjde počet dní i s bohatou rezervou- teda na bloudění, zajížďky a příp. změnu. Zatím jsem se vrátil v termínu. Pokud jsem byl "rychlejší", protáhl jsem trasu v plánovaném směru o nějakou zajímavost objevenou cestou (příp. si na pěkném místě dopřál lehárko).....
Správná otázka, smějí se mi, že nikam nemusím jezdit, jak to mám dokonale připravené.
Přesto, proti vypočtené trase denně najedu zhruba o 5-10 km více na plánovanou vzdálenost 150 - 160 km, aniz bych výrazně bloudil.
Každopádně počítej, že ujedeš zhruba o 5% víc než ti dá Bikemap nebo MapMyRide
No to právě nechci. Nechci si trasu předem moc připravovat, ale zase bych chtěl vědět, kolik asi ujedu km :-)
:-)))
Alespoň směr tušíš ? Nebo se rozhodneš vždycky ráno, podle toho kterým směrem bude foukat.
Tak chtěl bych dojet do Callais a pak do Británie a dál na sever, ale jeslti odsuď vyrazím nejdřív na Bavorsko, nebo do Saska, se mi prostě nechce řešit, natož abych si na mapě klikal trasu po těch nejzapadlejších okreskách :-)
Ovšem to je docela zásadní rozhodnutí. Cápu, že když nejsi v časové tísni, že si cestu nijak zevrubně neplánuješ, ale tohle už docela stojí za promyšlení, severní nebo jižní cesta a jestli trajekt z Haagu, Roterdamu, Zeebruge, Calais, Dunkerque nebo raději Dieppe....
Pokud jedu jen s hrubým plánem a je jedu spíš podle toho co mne po cestě napadne, tak to může být i velmi mnoho. Pokud udělám plán trasy a dodržím ho, tak ani kilometr navíc. Je to přece o tobě jak moc se chceš odchýlit od plánu a improvizovat v průběhu cesty.
Já si sice dost často "přesnou" trasu namaluji, ale ve finále to stejně místy a občas vedu jinudy. A moc se nekoukám na kilometry, jen tak orientačně, jestli to celkově bude 300 nebo 400. Když to člověk vede přes hřebeny hor, tak se ten čas/km docela blbě odhaduje. Prostě až tam budu, tak tam budu, dávám si časovou rezervu. Zatím jsem vždy dorazil dříve... ;-)
Jo, tak tohle nás pěkně vyškolilo u Gardy. Plány byly jasný, ale kolikrát jsme zkracovali už ani nepamatuju. na mapě to vypadalo tak jasně... :-)
Všiml sis, že na Beskydování plánuji čím dál tím kratší trasy, které stejně ještě zkracujeme? :-DD
Jenže v Beskydech do toho vstupuje ještě budíček v deset, dvouhodinový oběd a šesté a sedmé pivo cestou... ;-)
Abych vám letos nevyhlásil prohibici!! ;-))
Když nemůžu pít já, tak nikdo! :-p
No anebo naplánuji chrtům extra trasy, a hezky po "hraboshsku", a krátce je uvidíme během toho našeho oběda (dvacet minut na příjem stravy jim stačit musí) a pak něco předpůlnocí, až přijedou a prošourají se kolem přes koupelnu rovnou do postele. A ráno, samozřejmě, když my, normální, budemem něco lehce po sedmé vstávat, tak oni již budou zase na trase... :-D
No a k tomu dvoukilčo po Beskydech... ;-))
Zase to tolik přehánět nemusíme :-)
Vycházím z toho, co sebou povezu - já jsem zastáncem papírových map, k tomu potřebuji jednoduchý zevrubný itik.
Takže nejprve seženu mapy a při plánování to konzultuji ještě s mapou na pc.
Když plánuji dálkovou cestu v končinách které neznám, tak si nejprve navrhnu hrubou trasu.
Jen tak vzdušnou čarou propojím cíle, které chci projet. Tady se snažím najít i hlavní přejezdy hor apod.
Pak to sekám na menší části a upravuji směr trasy podle přírodních překážek.
Při tomhle plánování beru za základ "vzdušné" vzdálenosti - pokud ujedeš denně cca těch 100 km a počítáš s touhle porcí i při cestě na západ, pak bych osobně plánovala úseky 50 - 70 km podle toho, zda by konkrétní úsek vedl hornatou krajinou (tam bych dala jen 50 km) nebo rovinou.
Podle toho si pak napíšu zevrubný itik.
Tohle mi pro návrh cesty stačí. Znám směr, znám přibližná místa, kamchci který den dojet, mám vytipováno, co chci cestou vidět.
Přesnou denní trasu pak většinou ladím den předem a při ranní kávě - to se mi mapa čte úplně nejlíp :o)))
Já osobně odmítám spát "na divoko", takže v rámci plánování ještě musím vytipovat kempy a trasování se mi pak odvíjí podle toho, kde jaký kemp je.
Pro představu připojuji náhled - tohle je pro kamaráda plán cesty od Rýna do Beafourtu ve Francii. Tam teda nejsou vzdálenosti vzdušnou čarou, protože jsem mu k tomu zpracovala i konkrétní trasy, ale má tam varianty, aby se každý den mohl rozhodnout, kolik ujede.
Osobně mě plánování baví sand víc než celá cesta. Dokážu celý dny ležet v mapách a studovat kudy jet a co neminout.
Při cestě pak porovnávám, kde jsem se ve svých odhadech sekla a co jsem odhadla dobře.
A občas bývám zklamána, když se nějaká zajímavost ukáže být jen "pouťovou atrakcí" nebo realita s otvírací dobou apod. neodpovídá tomu, co se dalo před cestou zjistit na internetu.
Tobě se to plánuje, když mrkneš do papírové mapy a víš kdy pojedeš nahoru, dolů a kdy relativně po rovině. To pak snadno naplánuješ jakoukoli trasu s minimální odchylkou. Jenže co mají dělat ti ostatní. Jistá možnost je plánování na netu, kde si mohou zobrazit profil trasy, ale lepší je se naučit mapy číst.
Počkej, ty nepoznáš s z mapy, kdy pojedeš nahoru, dolů a kdy po rovině? Vždyť je to většinou i z obyčejnýho autoatlasu vidět na první pohled.
Když se dobře vyznáš v mapě, pak nechápu tvoji až 50% odchylku od původní trasy.
Těch 50% jsem plácnul. Jestli jsem si někdy tolik zajel, tak to bylo nejspíš tím, že jsem byl líný mapu vytahovat, nebo jsem ji pro jistotu vůbec neměl. To dělám dost často tady v Polabí a Posázaví - prostě kouknu doma na netu do mapy, vymyslím si přibližnou trasu, sednu na kolo, občas to střihnu nějakou cyklostezkou, po které jsem ještě nejel a netuším, kam přesně vede, občas si zajedu kvůli uzavírce nějaké silnice, občas si zajedu zcela dobrovolně, protože se mi nějaká cesta líbí víc. No a z plánovaných 60 km je hned 90 km.
Když si naplánuju trasu úplně přesně, koukám do mapy a držím se jí, tak si nezajedu, ale kdo má tu cestu předem vymýšlet, žejo...
To tady vidím každou chvíli, rodinka v posledních cyklomodelech z Lídlu stojí na křižovatce někde v Modleticích a debatuje nad mapou, tady mám s tátou, děcka se vzadu nudí jak puberťák na chatě. Vždycky mi to přijde komické, protože v takové sestavě v jaké jedou je jasné, že mají celodenní výlet tak 12 kilometrů a to bych tu mapu před odjezdem uměl nazpaměť.
Na druhou stranu se mi stalo, že jsem potkal dost slušně naloženou dvojici z Belgie, která podlehla iluzi těch našich značených cyklotras a myslela si, že podle toho občasného žlutého značení se dostane do Chorvatska a hledala něco jako A cosi co tady prochází okolo tak, aby to bylo pokud možno co nejméně pohodlné a protáhli tě těmi nejhoršími škarpami co lze na okrese najít.
Dobrá příprava šetří čas, nejen tím, že méně bloudíš nebo nebloudíš vůbec, ale také tím , že někde nestojíš a nezkoumáš kudy pojedeš až na místě.
A navíc, když si to doma chystám, jsem už vlastně na cestě, je to zábava.
No, je pravda, že asi si tu cestu budu muset vymyslet trochu líp, než obvyklou vyjížďku od Labe k Sázavě. To, co jsem napsla nahoře, je trochu extrém, ale vystihuje to celkem můj přístup k plánování - nebaví mě to a rád se rozhoduju na přímo místě.
Tak to mě zase plánování baví.
Když mě nějaký cíl zajímá, tak jsem schopná vydržet u netu a u mapy celé dny :o)))
Ale chápu to - mám takovéhodle neplánovacího kamaráda. Ten si ale zase bez problémů nechá naplánovat trasu ode mne.
Navíc s velkou oblibou hází vidle do mnou naplánovaných tras čímž cvičí moji obratnost v okamžitém přeplánování.
No já si rád vymyslím, kam bych se chtěl podívat, občas si najdu předem i nějakou cestu, u které tuším, že by mohla být pěkná.
Ale předem si vymýšlet cestu přes půlku Evropy s přesností na tu nejzapadlejší okresku nebo předem hledat cyklostezky, po kterých bych měl jet? Tyjo, to fakt ne, to mi přijde jako hrozná otročina :-)
Když si zapneš MapMyRide.com, jen klikneš na bod A a pak na bod B a on ti ty cyklostezky najde sám.
(tedy v Německu, Belgii, Holandsku i Anglii).
U nás, stejně jako v Itálii nebo Španělsku jim tahle vychytávka zatím nefunguje, musí se fakt otrocky ta cesta naklikat.
Jinak velmi důrazně doporučuji, zejména ve Francii ověřit ty cyklotrasy kterými tě vede MapMyRide ještě v GoogleMaps v režimu cyklo. Obdobně jako v MapMyRide jsou ty cyklotrasy vyznačeny zeleně, ty co jsou v Google jsou ale skutečně pohodlně sjízdné, narozdíl od těch v MapMyRide, které tě vedou i po cestách určených spíše pro MTB než pro naloženého treka.
Do podrobností to také neplánuji. Jak jsem psala výše - udělám si zevrubný itik a podrobnosti pak až při cestě.
A to já občas to plánuju až do těch podrobností (ale pak to nedodržím). Stejně jako tebe mě plánování baví. Dokonce plánuji jen tak, cesty které možná snad někdy v budoucnu bych mohl uskutečnit. Někdo sbírá známky, někdo se rejpe v zahradě, já sedím na mapou.
To by se klidně mohlo stát, že bys mě potkal v Modleticích nebo někde jinde, jak v hadrech z Lidlu na křižovatce studuju mapu. Já si kolikrát k tý mapě klidně i sednu na mez (maskuju tím odpočinek:-)) A na jednodenních výletech mě nijak moc netrápí, když zakufruju. Kufruju ráda a často:-))Nakonec i bez mapy poznám nejpozději po pěti kilometrech, že jedu jinam a jinudy. Buď se vrátím (nerada) nebo improvizuju. S malými dětmi už nejezdím (možná časem zase budu, dá-li bůh), tak se ničím netrápím. Samozřejmě, týká se to jednodeňáků.
Jinak ujet s malýma dětma 12-15 kiláků je docela fajn. Lepší než strávit odpoledne v mekáči nebo obchoďáku, já si to ještě pamatuju, jak to chodilo v dobách, kdy nebyly ty vozíky a tyčky. Zas bych to až tak moc nezatracovala:-))
Jinak naše děcka, obzvláště tedy syn, se nikdy nad mapou nenudily. Furt chtěly vědět, co to všechno znamená a jak to tam čteme a tatí proooč?
Jo, to bych pochopil, když necháš navigovat děcka, dáš jim mapu a mírně dozoruješ, to má smysl.
Ale když dospělej chlap do toho čučí jak husa do flašky 12 kiláků od koně (na Václaváku) říkám si, že se asi někde v jeho mládí stala nějaká chyba, nebo něco podcenili. Divím se, že ráno trefí do práce...
Orientační smysl je tak trochu jako hudební sluch. Většina lidí se dokáže alespoň trochu orientovat stejně jako většina lidí alespoň trochu pozná falešné tóny. A pak jsou lidé, kteří neslyší stejně jako byl můj známý, který se dokázal ztratit i v samoobsluze. Prostě vůbec neměl pro orientaci cit.
Tak to je zajímavý - v těch samoobsluhách a nákupních centrech se ztrácím celkem pravidelně taky. Minulý týden jsem byla v Bauhasu, koupila tam JEDEN květináč... a už nenašla cestu zpátky. Nakonec jsem potkala jednu úplně osamělou kasu, tak jsem tam zaplatila, vylezla ven... a byla uprostřed drive-in skladu, odkud vedly vrata na opačnou stranu parkoviště, než jsem měla auto...
Ale na cestách to se mnou celkem jde, to musíš uznat. :-) (Ovšem dvanáct kilometrů od koně bych tu cestu na mapě hledala určitě taky hodně dlouho.)
To uznávám a jako vždy připomínám, že při naší první cestě jsme to byli mi "chlapi" co bloudili, zatímco tys jela správně. Ale zase jsme díky tomu objevili příjemný kemp v Kaminke.
Nauč se číst v mapě - není to tak složité, jak to na první pohled vypadá :o)))
Myslel jsem na ty ostatní, né na sebe. Číst mapy jsem se naučil ještě jako pionýr a je to jedna z věcí, na které se nezapomíná. Podobně jako morseovka.:-)
Pridavam si 10% ke vzdalenosti naklikane v google maps nebo mapy.cz a 1 den rezervy na tyden cestovani
To je velmi rozumný předpoklad.
První hledisko je kolik mám na cestu času.
Druhé hledisko kam se chci podívat.
Třetí hledisko je kolik jsem schopen denně ujet a kde by se asi tak dalo nocovat. Nejsou-li kempy spím nadivoko. Nebo tak nějak podobně.
Čtvrté hledisko je plánování úseků na mapě. Osobně to klikám na bikemap. Hrubou orientaci může poskytnout i mapy.cz ale to jen když se jedná o cestu po čr.
No a pak následuje nákup map a s nima už plánuju jen denní úseky na cestě vždycky na jeden dopředu. K itinerářům jsem ještě nedospěl.
A časovou rezervu si nechávám tak 3-5 dnů, protože stát se může cokoliv, vítr, povodeň pád asteroidu, válka prostě cokoliv co by si třeba vyžádalo objížďku.
Taková perlička: před cca 7 - 8 rokama jsem potkal na kole jednoho cizince, který se mě ptal na cestu. Anglicky neumím, takže jsme - naštěstí - přešli na němčinu. Byl to seveřan, myslím, že Nor, a jel na kole tam od nich dolů do Řecka. Nosič na kole neměl, žádné brašny, jenom podsedlovou brašničku. Na zádech malý - cca max. 15 litrů - batůžek. A v něm asi zlatou kartu.
Takovýhle cestování by se mi taky líbilo, koneckonců - mám na něj všechno... teda kromě tý zlatý karty :-)
No nevím, ani dnes neberou platební karty úplně všude, takže před osmi lety pochybuju, že by šlo u nás všechno platit jen kartou, myslím, že aspoň občas musel k bankomatu a vláčet sebou i nějakou hotovost, což jsou přece gramy navíc... :-D
Navíc různý kreditky se mi furt pokoušejí vnutit ze všech stran (a nechápou, že nemám zájem si půjčovat a hrát jejich hry s termíny), takže pořídit kartu libovolné barvy, určitě problém nebude... ;-)
Hele, před 7-8 lety se psal rok 2007-2008.
To už u nás vývoj v ohledu platebních karet docela pokročil :o)))
Nemám pocit, že by se od té doby nějak výrazně rozšířila oblast obchodů, kde se může platit platební kartou a Vietnamci a malé krámky neberou karty ani dnes :o)))
No ono to přesně tak s těma barvičkama karet není a zlatá karta taky neznamená, že máš na kontě milion.
Jde o maximální výši částky, kterou můžeš kartou bezhotovostně uhradit popřípadě vybrat. V dobách, kdy bylo možno kartami platit off line to mělo jistý smysl, pokud si měl na kartě limit 50 tisíc, opravu auta za 80 tisíc jsi prostě kartou nezaplatil, protože týdenní limit, a s tím byli spojeny jisté potíže.
Dnešní platební karty mají horní limity už vyšší, a snad i volitelné (zřejmě záleží na bance i na tom, jaký má klient u ní kredit) takže zlatá karta celkem postrádá svůj smysl, žádné jiné výhody nepřináší.
S tím cestováním jen s "kreditkou" to taky není tak jednoduché, jak si leckdo představuje. Asi když se zpotíš, si nepůjdeš koupit nový dres, i kdybys něco takového chtěl dělat, není všude ta možnost. Takže si nevezeš jen to "bydlení" a "vývařovnu" ale pak už vezeš téměř všechno, jako každý jiný cykloturista. Pokud si cestu promyslíš, tak 14ti denní cesta Evropou tě nevyjde dráž, než 14ti denní pobyt letecky někde u moře, a ten narozdíl od toho "že si jedeš jen s kreditkou" ti nikdo normální závidět nebude.
Dalo by se jet jen s kreditkou, mobilem a malou sváčou klidně na měsíc. No a vždycky večer sraz s doprovodným vozidlem a bagáží u penzionu :-)
Ano, takhle by to šlo docela pohodlně :-)
Potkal jsem tuhle v kempu Moritzburgu skupinku cyklistů co takhle jeli Labskou. Doprovodný autobus. U stezky je naložil, odvezl do toho kempu, tam spali v nějakých chatičkách či co, a ráno je odvezl zpátky na stezku a zase byli cykloturisté. Tím autobusem je odváželi vždycky kousek stranou, kde ta jejich cestovka sehnala nějaké levné ubytování, a pochopiteleně v něm vezli všechny svoje cajky. Jak to měli s jídlem jsem se zapomenul zeptat, jestli si kuchtili v těch chatkách sami, nebo je někdy vykrmovali.
Ale tohle přesně poskytují v cizině všechny české cestovky. Autobus jede s tebou, veze ti věci a večer tě čeká v kempu s večeří. Vezeš si jen svačinu pláštěnku a foťák. Jen to není až zas tak velké dobrodružství, ale zase je to pohodlné. Je to takové důchodcovské. Na druhou stranu takhle můžeš jet i MTB cesty, které jsou s plnou polní obtížné.
Nojo, ale bydlení a vyvařovna u mě dělá tak dvě třetiny nákladu.
Vývařovnu jsem nikdy moc neřešil, ale bydlení udělá tu třetinu stoprocentně, prostě toho velkýho psa napříč.
Obdivuji, co jsi ochotná sebou vláčet kvůli vaření a hlavně že sji ochotná vyvařovat.
Pro mne dovolená znamená nevařit. Vařím si jen kávu a čaj a k tomu mi stačí vařič, ešus, lžička a hrnek :o)))
Pak siještě vezu nůž (ale ten vozím stále), příbor a takové to měkké prkýnko.
Víc nic.
Však ani na to vaření toho o moc víc nemám... ovšem vařič plus bomba plus ešus + hrnek... to máš půlku brašny. Letos jsem brala maličkou pánvičku (opravdu maličkou), celkem se šikla... ale víc jsem toho, jak si tak vzpomínám, sebou snad taky neměla.
Ono se nedá tak moc říct, že bych byla "ochotná" vyvařovat... nic si nenamlouvejme, o peníze jde až v první řadě. :-) Pokud budu chodit po hospodách, cenu dovolené to zvedne hnedle na dvojnásobek...
Tak to máš asi menší brašny než já :o)))
Je fakt, že já toho k jídlu moc nepotřebuji.
V Německu vysloveně ujíždím na jejich butermilku a k tomu mi stačí chleba. Jako teplé jídlo mi stačí polévka nebo jen vařené brambory. A je fakt, že já nepotřebuji denně teplé jídlo - stačí mi chleba s něčím.
Pak kupuji sýr a jogurt a mrkev a jabka.
Pro mě je spíš důležité dodržet jídlo po 3 hodinách.
Mně by to teoreticky taky stačilo - ale po týdnu o chlebu s něčím jsem schopná mít o tři kila víc. Ani fyzické výkony nepomáhají.
To si místo krajíce s něčím dáváš bochník s něčím ?
Já ti nevím... ale nejhorší bylo, když jsem si před pár lety koupila domácí pekárnu a začala si doma péct chleba. "Zdravý" celozrnný... když jsem poprvé po té koupi vlezla na váhu, měla jsem o pět kilo víc než předtím... Nemám s chlebem po této stránce dobré zkušenosti.
Tělo má evidentně s uhlovodany potíže.
No jo, no, nejsme všichni ze stejného těsta :o)))
Potíže s nimi nemá, naopak mu očividně svědčí. Leč není to tak úplně žádoucí. :-)
Ta rovnice je triviálně jednoduchá a uhlovodany za nic nemohou.
Sečteš příjem, sečteš výdej a pokud je druhé větší než prvé, budeš hubnout a bude fuk, jestli ten příjem tvoří jen cukr, nebo jen maso, sádlo, nebo chleba.
Jen jde o to nešidit při tom sčítání...
Plus-mínus to tak je. Ale každý umí jinak vytěžit energii z toho, co do sebe natláská. Takže tam nějaké rozdíly budou. I podle toho, kdy se co jí a jak se to jí. Jestli metrák naráz, nebo rozložený během dne atd. atd...
Člověče ani to není pravda, z hlediska energetické bilance je jedno, jestli to sníš všechno na jednou, nebo si to rozložíš do malých částí několikrát denně.
Jen když se naláduješ najednou, máš mnohem rychleji pocit hladu se všemi ostatními negativními pocity, že jsi vysláblý a unavený apod.
Zakopanej pes je v tom, jak říkáš, ne každý spaluje stejně a vydá stejné množství energie při stejném pohybu. Takže ty zprůměrované hodnoty jsou spíše jen orientační, a dopočítávat se každé kalorie určitě nemá smysl. Je potřeba jen se držet principu té rovnice, a obrátit ji v nerovnost.
Navíc tělo je pěkná mrcha zvykne si na to, že mu dáváš málo, a pak to málo spaluje mnohem dokonaleji a na druhé straně, zvykne si na na fyzickou námahu a po čase na tu stejnou námahu spotřebovává méně energie, takže chceš-li nerovnost zachovat, musíš si nálož zvyšovat.
To je výrazně lepší způsob, než dále omezovat příjem - tedy nehladovět ale čím dál víc makat.
"Čím dál víc makat" - typické zvrácené představy mlaďochů.
Jindro, pamatuj se, nejsi už žádnej mladík, nenamlouvej si, že jo!
Jak říká Soňa, muži jsou mladí do 67 let, pak u nich začíná ranné stáří....
Ono s tím makáním to máš jako když v Mongolsku stoupla za rok průmyslová výroba o 100 procent. Vloni vyrobili jeden mlejnek na maso, letos už sto....
Já se odpíchávám docela ode dna, tak přidat není zase takovej problém...
Vloni vyrobili jeden mlejnek na maso, letos už sto - to je stoupnutí výroby o 100 procent? Ale no táák, pane INŽENÝRE! ;-)
Máš recht, 100x :-)
Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to po ránu nemyslí, nemyslí mi to už ani večer.
Jasně, to já vím. Ale chlebem s něčím do sebe prostě na zasycení dostanu daleko víc kalorií než jiným způsobem stravování.
Ale jinak samozřejmě tahle rovnice sice triviálně jednoduchá je, ale nikdo nezná ta čísla, co do ní dosadit. Jasně, jsou nějaké tabulky, které udávají jakési statisticky průměrné hodnoty a dá se jich jakž takž držet. Já takhle měřila, zapisovala a počítala předloni asi půl roku, stáhla za tu dobu čtrnáct kilo a šlo to - ale v podstatě první měsíc byl o tom zjistit, jak ta statistcky průměrná čísla fungují u mě. Že si třeba k číslu, které mi vyhazují tabulky jako doporučený příjem, můžu, resp. musím dva tisíce kJ na den přičíst, protože jinak chcípnu hlady - a světe div se, pořád hubnu.
Nebo to, že můžu sníst za den přesně to samé a pohyb mít přesně stejný - pokud ta jídla jinak rozložím během dne, výsledek se liší. Tělo je sviňa a spoustu energetického výdaje na své vnitřní fungování, které prostě nikdo nedokáže změřit, umí razantně snížit. (Vem si třeba, že normální tělesnou teplotu má někdo okolo šestatřiceti stupňů a někdo až těsně pod sedmatřicítkou - a zkus si spočítat rozdíl v energii na udržování této teploty několika desítek kilo živé váhy.)
Prostě rovnice je triviální, ale najít ta čísla, co do ní dosadit, je prakticky nemožné.
Přesně tohle píšu o kousek výš, rovnice je triviální, ovšem ta data se "kus od kusu" liší, a ta co uvádějí tabulky jsou pouze jakási průměrná.
To je náš klasický problém ve statice, tedy pro ty, co tvoří výpočetní postupy a normy. Použiji brutálně laický slovník aby byl jasný princip. Materiál má nějakou pevnost, která se liší kus o kusu, stejně tak se liší zatížení. Víme jaká je průměrná pevnost, víme například kolik váží průměrně např 20 cm sněhu co průměrně může napadnout, ale na tyhle průměry to nelze napočítat, protože pravděpodobnost, že se sejde nadprůměrné zatížení s materiálem podprůměrné pevnosti je veliké.
Takže to šidíme tak, že koeficientujeme tedy použijeme sníženou pevnost, a naopak zvyšujeme zatížení, zase nějakými těmi součiniteli, kterým říkáme součinitele spolehlivosti.
Stejnou metodu lze uplatnit i na tyhle energetické výpočty ohledně kalorií, ale v důsledku to neznamená nic jiného, než že tak jako tak budeš makat jako Bulhar a hladu budeš mít jak Súdánec :-)
A navíc to tělo je mrcha, protože se ty koeficienty mění s tím jak sílíš a tělo si zvyká na menší příjem.....
Tohle měření ovšem má jedno zásadní pozitivum, tedy, že nad každým krajícem nebo půlitrem dvanáctky přemýšlíš a to samo o sobě vede k snížení příjmu.
Jinak 14 kilo to je fakt raketa, já zatím jedu podle plánu, z přes-centa jsem docent a ty tkaničky si fakt zavážu bez toho, abych se zpotil jako prase, zpotím se jako gentleman....
Kdybys k tomu dávala 165 kiláků denně, pomohlo by to :-)
To mi připomíná Růžičkovou, když říkávala, že váhu má správnou - akorát nenarostla do osmi metrů.
Tak, pro radost z toho, že to jde.
Koukej na Snilarda, ten si pro radost střihne za dva dny 600 kiláků a je mu to málo, už by chtěl dát 1200 za 4 dny, nebo jak to mají.
Asi to svět nikam dopředu nepoposune, ale nepochybuju o tom, že z toho má radost a to zase není tak špatný....
Ale jo, občas mívám taky takové záchvaty a je to fajn...
Ale honit kilometry proto, abych nepřibrala po mizerné stravě - to zas radši na kilometrech uberu a na péči věnované jídlu přidám. :-)
PS - ale těch 600 kiláků jel, tuším, Nink. :-)
Jakápak mizerná, jen občas není čas se pořádně najíst.
Když jsem na trase, o nějakém hubnutím vůbec nepřemejšlím, to fakt potřeba není, to nějak příjde samo.
V civilizaci se dá jezdit od obchodu k obchodu a všude se pohodlně najíst a napít. Jednou denně zajít do hospody. Netřeba tahat jídlo a vaření s sebou. Ale například už na Krušnohorském hřebenu tohle moc nefunguje. Vietnamci tam mají jen mouku a kolínka.
V Čechách se dá vařit na ohni, zkoušeli jste to někdy, nebrat s sebou vařič?
No na beskydském či javornickém hřebeni nejsou ani ti vietnamci s moukou a kolíkama, jediný obchod je v sedle Konečná, ale i tak jsem to dal bez vaření (a ten obchod v Konečné byl zavřený)... ;-)
Jenže o pár kilásků vedle, na Bumbálce, mají špicový strapačky se zelím a špekem. tak na co kolínka a mouku ? :-)
Na kolínka a mouku se-e pes (stejně jsem neměl vařič ani nic na vaření), ale nějaký rohlík na druhý den ráno na snídani by docela bodl. A pupek (obědo-večeře) jsem si nacpal na Kohutce. No nic, musel mi ráno stačit "ptačí zob" a pro rohlíky jsem si sjel do Študlova... ;-)
No, koupit se něco dá, když to stihneš a je den, kdy mají otevřeno.
Tyhle řetězcové "hotely" typu IBIS Budged nemají kuchyň, bývají ale umístěny v blízkosti nákupních center, kde jsou ty Burger Kingy, Mc a jiné výkrmny amerikánského typu. A tyhle nákupní centra jsou zase umístěna někde za městem. Takže když přijedeš v 22:10 na místo, je zle, jídlo nekoupíš ani s platinovou kartou. Jediné co mají jsou na chodbě ty automaty na nějaké ty sladké tyčinky, čokolády a tak. A ty zase jedou na drobné.
Takže když máš 2.80 Eur v drobných, docela dost přemýšlíš, co si zvolit, abys ses trochu najedl.
Proto vozím krizové čínské nudle a ponorák, i když počítám s tím, že budu jíst v restauraci.
Když vy to hrozně honíte, respektive časově to hodně natahujete do večera, poněvadž už máte zamluvený ten hotel. Já na dovolené natěžko v Čechách okolo 18-19 hodiny povečeřím v hospodě, to je to jedno teplé jídlo denně a pak už jen hledám místo pro stan. Ale to je samozřejmě jen váš boj, jakým způsobem jedete :)
To ne, mě to tak nějak blbě vyšlo, jel jsem pomaleji než jsem měl a bylo to dál než jsem tušil. Stejnou chybu neopakuji často a i přesto, jsem na ní připraven....
Teď v květnu budu mít pohodičku, až začínám mít cuky si to trochu zkomplikovat, protože courat se 100 kiláků denně, téměř nalehko, mě připadá jako malá "challenge". Uvidím v březnu.
Když nakoupím a zaplatím ubytování 30 dní předem, je sleva 40 procent a to už docela stojí za popřemýšlení a propočet trasy....
Vy ten bič na sebe prostě vymýšlíte a potřebujete :D
S baťůžkem na zádech už jsem taky jel (spaní v penzionu). V létě není vůbec žádný problém, stačí opravdu jen pár věcí (nějaké návleky a cyklobunda, náhradní ponožky, tričko a trencle na spaní, šusťákové lehké kalhoty, dobíječka na mobil a světla). Takové cestování bych si nechal líbit, není ale moc kompatibilní se stavem mého účtu... ;-)
Musíte se více snažit, pane sládek.... :-)
No já k tomu ještě beru ten nepromokavej atombordel, ten je na tom asi nejtěžší a zabere dost místa a pak ty nahradní díly na kolo, to je zase dost těžký, jinak v podstatě nic jinýho.
To by mne zajímalo, co s sebou za náhradní díly taháte? Do autobusu s cestovkou beru bedničku s nářadím, ale díly beru jen náhradní duši, dráty a na balkán jeden náhradní plášť. Bez autobusu nemám ani tu náhradní duši, jen omezenou sadu nářadí a lepení.
Náhradní duši s sebou nemám, jen když ji zapomenu vzít (lepení je součást kola)
Pro mne je nejpomalejší část opravy duše to sundání a zastamdání. Doba lepení mi přijde nepodstatná a výsledek lepení je definitivní. Neslepím pouze utržený ventilek, nebo úplně zdevastovanou duši. Takže pro mne je výhodou vezení duše pouze oprava na dešti. Jak to vidíte vy?
3 náhradní duše plus lepení, dvě sady špalíků, dvě lanka, kus bovdenu, jednu brzdovou páku, dvakrát úchyt na zrcátko, 5 drátů předních, 10 zadních, stříbrnou lepící pásku, izolačku, dvě spojky na řetěz a od každého šroubu či matky co je na kole minimálně dva kusy. K tomu sadu imbusů, kombinačky, jeden klíč na matky co se dá nastavit na různé průměry, nýtovačku a centrovací klíč.
To všechno jsem během svých cest někdy potřeboval a tak si to vozím raději s sebou a vlastně pořád, ať jedu do Prahy nebo do Paříže.
Přemýšlím, že odložím jednu duši a kombinačky a 5 zadních drátů.
Chybí ti svářečka a kovadlina. Nechápu, jak bez těch dvou nejdůležitějších věcí můžeš vůbec vyjet z baráku! ;-)
K ocelovému rámu se tyto nástroje hodí.
Já to myslel jako vtip! ;-)
Já vím, ale já už kolo nechal svařovat a na narovnané přední vidlici jezdím doteď. Ocel se dá svařit celkem v pohodě.
No ten prasklý podsedlový nosič mi "chlapi" v Žulové (v hospodě, kde jinde:) taky nabízeli, že mi ho během pár minut svaří. Jenže to byl hliník a (hlavně) jsem ho nechal na "hřebenech" (zdůrazňuji, že u "odpočívky" u cesty, kde předpokládám nějakou údržbu a úklid, když už je to placeno z našich daní).
Na stažení a nouzové upevnění je také dobrá polyethylenová elektrikářská stahovací páska se zoubky. Taková ta, co se s ní občas přidělávají světla a udělátka na řídítka, ale silnější a hlavně dlouhá alespoň 20cm. Udrží to hodně a nic to neváží. Třeba ten nosič by se s tím dal docela dobře připevnit.
Když se ´to´ umí, je svařování čehokoli ´brnkačka´
Hliník svařovat neumím, když tak to slepím tou stříbrnou páskou :-)
Navíc mi nikdy po cestě rám nebo vidle nepraskli, zato drátů dost, bovdenových lanek jsem taky pár oddělal, šroubků poztrácel, řetěz přetrhnul, úchyt na zrcátko ulomil stejně jako brzdovou páku. Rovněž tak se mi podařilo během jediného dne zlikvidovat dvě duše, a taky jsem už několikrát píchnul takovým způsobem, že to zalepit prostě nešlo.
Je fakt, že za poslední 3 roky jsem jen jednou píchnul a dvakrát ulomil zrcátko a ztratil jeden šroubek, ale to neznamená, že na to, že se mi nic nestane, budu spoléhat někde uprostřed Francie.
No já uprostřed "divočiny" vytrousil šroub atyp, který drčí nosič (dokonce 2 x - Javorníky a Jeseníky), "nahradil" jsem stahovacím páskem a izolačkou, jel jsem s tím ještě hoodně kilometrů (přes 200). A v Rychlebských horách mne praskl podsedlový nosič, tak jsem halt z hřebenů zajel do "civilizace" (brašnu přes rameno) a na druhý den v Jeseníku "sehnal" jiný.
Vozím jen duši, tak nějak na bajku spoléhám na bezdušáky s "mlíkem", krom pár případů mi to za ty roky zvládlo vše - dvakrát umřel plášť (jeden praskl, další jsem ojel na podstatu), dvakrát to už nepobralo kvůli moc velké díře - rozřízlý plášť o střep a jednou (prosinec 2013) to nedalo ostnatý drát - došel tmel, čtyři otvory už byly moc, stačilo jen dolít tmel a plášť funguje dodnes. Na 25 tisíc km docela slušné... :)
Šroub nosiče jsem ztratil taky, ale měl jsem ho (2x).
Ty jezdíš jinudy a jinak, kolo více trpí.
No malou sadu nářadí také vlastně vozím s sebou pořád a je dost těžká. Ale ta skládací nářadíčka ve mně vzbuzují silnou nedůvěru, že jsou na jedno použití. Asi 5 drátů mám v řídítkách v kole, ale třeba stahovák na kazetu s sebou rozhodně nevozím. Zatím jsem to vždy někde sehnal půjčit. Když si to člověk opraví sám, tak s půjčením není zas tak velký problém. Ostatně jeden prasklý drát se dá celkem vycentrovat a víc drátů jsem vyčesal jen jednou pádem zadního kola na pařez. Ale na dlouhou cestu do divočiny ta vaše sada celkem sedí. Možná by se mohla hodit i přehazovačka, ta se také snadno totálně zdevastuje a je lehčí než hasák na její provizorní srovnání. Ale hasák se zase snadno sežene (v civilizaci).
Jakou sadu kdo vozíte do opuštěných krajů?
Nejezdím do tak opuštěných krajů, vozím tohle.
Náhradní přehazovačku jsem vozil před 35 lety, opravdu dokázala odejít.
Párkrát jsme kolo položil, nebo mi spadlo, a to by mohlo přehazovačce ublížit, ale zachránily mě vždycky brašny. Kolo lehne na brašny a přehazovačka zůstane v luftě. Naopak, úchyt zrcátka když kolo lehne na správnou stranu to odnese vždycky, zrcátko přežije.
Jsem mile překvapen robustností toho svého Authora, ale nevěřím tomu zase tolik, abych moc omezil náhradní díly. Sadám nářadí taky nevěřím, vozím si to, co potřebuju a ne nějaké ty univerzální sady, co si s nima člověk osápe ruce než povolí jednu matičku.
Chceš být naprosto soběstačný. Nicméně si myslím, že vozíš spoustu těch věcí naprosto zbytečně, nepohybuješ se týdny od civilizace, takže já osobně bych řešil (a řeším) jen to, abych nouzově dojel do "civilizace.
Pravda, už se mi stalo, že mi byla k ničemu plně vybavená cyklo dílna, protože nikdo nikde neměl "blbé" pérko za 50 Kč, které mi prasklo v ořechu a kazeta se tak jen protáčela. Což je věc, která nouzově řešit nejde, s protáčejícím ořechem se opravdu nedá jet. Vše ostatní je řešitelné/nahraditelné - dá se jet i na prázdném plášti (případně ho třeba vystlal trávou), urvaný šaltr se dá "nahradit" zkrácením řetězu a udělat "jednopřevodové" kolo, s osmicou se dá jet - stačí odpojit brzdy, dá se dojet bez prasklého drátu, že by "odešly" obě brzdy je téměř nepravděpodobné (ale i tak se na kole dá jet), spoustu závad a poruch jde opravit stahovací páskou a/nebo izolačkou. V improvizaci jsme my, češi (dobře, i moraváci a slezané:) mistři... ;-)
Každé shánění čehokoliv znamená zdržení, zajížďku.
Když máš rozplánováno a zaplaceno ubytování na 10 dní dopředu po 165 km, znamená výpadek jediného dne rozhození celého harmonogramu a taky velmi citelnou finanční ztrátu. Proti tomu 20 deka, nebo i půl kila něčeho náhradního je vlastně prd.
Jojo a zase jsme u toho, vy jedete jako štvané zvíře. Vlastně takový individuální závod. Vše detailně rozplánované. Ta úspora a pohodlí spaní v hotýlku je vykoupeno velmi pevným časovým plánem. To asi vyhovuje jen málo lidem.
Uražená přehazovačka se povede hlavně v terénu, nebo se namotá přetrženým řetězem v nějakém prudkém výjezdu a pozdním řazením. Na silnici to asi moc nehrozí. A máte pravdu, kapsy jsou pro kolo veliká ochrana. Vozíte šití na roztrhané kapsy?
Vše "šiju" univerzální stříbrnou lepící páskou.
Ono je to jinak, chtěl jsme dojet na ten kopec a měl jsem na to omezený počet dní. První 4 dny jsem plánoval a objednával ze dne na den, když jsem se dostal do Francie, a zjistil jsem, že to co jsem si doma u stolu naplánoval je možné, objednal jsem si další ubytování až do cíle rovnou, jednak abych měl jistotu, že bude volno (tyhle levný řetězce bývají vyprodány) a taky abych si na sebe upletl bič a prostě nemohl jsem to vzdát, ani kdyby mě to náhodou napadlo.
Nejel jsem se projet na kole, jel jsem zkusit, jestli dokážu přejet ten kopec.
Když jedu na projížďku, zapřáhnu vozejk a je mi celkem šumák, jestli někam dojedu nebo ne, i když vždycky vlastně dojedu...
No dyť píšu, že ty prostě chceš být co nejvíc soběstačný, to není nic proti době, voz si třebas i tu kovadlinu ;-), já jenom popisuji SVÉ "zkušenosti" a zážitky z cest. Když vyrážím na něco "delšího", beru toho minimum a vždy si nechávám nějakou rezervu právě na nějaké možné "problémy" (to je pro změnu můj přístup, neříkám ani dobrý ani špatný, prostě jen můj, ty máš zkrátka jiný, opět neříkám ani špatný ani dobrý, je prostě tvůj). Zatím jsem vždy dojel. Pravda, občas to sice bylo "nějak", ale dojel... :)
Se mi řechtají i doma, lezu do bundy, madam mě chce podržet rukáv, abych to měl jednodušší, já jí odháním a kříčím na ní "Já sám!".
Musím si být se vším být schopen poradit sám, jinak můžu zůstat doma.
Za účelem protáčejícího se ořechu s sebou vozím kus tenkého, vázacího drátu, jehož pomocí lze provázat největší pastorek s výpletem, což se hodí i pro nouzové použití místo "biče" při demontáži kazety.
Tolik teorie. V praxi jsem to ještě nikdy nezkoušel :-)
To je skvělý nápad! Ten bič je hrozně veliký, ale stahovák se dá zvládnout a hasák na něj se sežene.
Hmm, tak jsem si udělal drobnou statistiku, kdy jsem porovnával vzdálenosti naměřené vzdušnou čarou a vzdálenosti po silnici.
Vyšlo mi něco jako že vzdálenost po silnici je v průměru o 40% delší než vzdušnou čarou a na ten poměr nemá prakticky vůbec vliv vzdálenost - je prostě celkem jedno, jestli se trasa vzdušnou čarou nakliká po 20, 50 nebo po 100 km.
Takže svůj výpočet předpokládané vzdálenosti mám asi vyřešený :-)
Na mapách máš trasování, a zadáš výchozí a cílový bod a máš přesnou vzdálenost a nemusíš počítat procenta. Při zjišťování vzdušné vzdálenosti taky musíš zadat dva body stejně jako při trasování.
Zajímalo by mě co vážně řešíš? :-))
No jenže mě ty procenta zajímaj :-) Přijde mi to jako užitečná informace :-)
Navíc trasování je hroznej vopruz ve chvíli, kdy chceš rychle vyzkoušet různý varianty trasy a potřebuješ přidávat průjezdní body (a třeba Google Mapy jich maj dokonce omezenej počet). Takhle si narychlo naklikám trasu, vynásobim číslem a mám odhad vzdálenosti.
No nevim, teď jsem si jen tak v rychlosti šoupnul do mapy pár úseků a porovnal vzdušnou vzdálenost a trasování a ta % mi vycházejí podstatně jinak. Hodně záleží kudy a jak chceš trasu vést.
Měřil jsem to na ČR a Británii na vzdálenostech od 20 do cca 150 km vzdušnou čarou. Nejmenší poměr po silnici / vzdušnou čarou mám z Říčan do Čelákovic (121 %), největší z Durness do Broadfordu (204 %), i když to už je dost extrém.
Chceš k tomu i směrodatnou odchylku? :-)
Ne, mě je celkem jedno jak to počítáš, dělej jak to vyhovuje tobě :-)
Jenom jsem se s něčím podobným ještě nepotkal a zvlášť ne v posledních mnoha letech kdy je k dispozici mapový trasovač, který ti ukáže celkem přesný počet km po cestách nebo i cyklotrasách.
Navíc vím, že je velký rozdíl v rovinatých oblastech proti kopcovitým nebo horských terénům.
Hmm, koukám, že tohle téma je i předmětem seriózního výzkumu: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles...
"Finally, we call attention to the observation that the nationwide detour index of 1.417 is virtually equal to the diagonal of a unit square (1.414). This means that, on average, traveling from an arbitrary address in the United States to the nearest community hospital is equivalent to the maximum possible Manhattan distance between those two points (that is, the distance measured along the two equal axes of an isosceles right triangle). We leave as a future project the determination of whether this is merely an interesting coincidence or a theoretically meaningful result."
Tyhle procenta můžou fungovat zprůměrovaně, na velké vzdálenosti. Na kratších úsecích, kterými jednodenní etapy jsou to mlže dávat poměrně nepříjemně velkou odchylku.
Uvedu velmi primitivní příklad podobné vzdálenosti vzdušnou čarou, ovšem zásadního rozdílu nejkratší cesty po silnici mezi stejnými body.
Jinak se snažíš vymyslet přibližné řešení tam, kde existuje jednoduché řešení přesné. To, že google neumí nějaké body, a že bikemap neumí cyklo-trasovat velké vzdálenosti je fakt, ale jsoou nástroje, které ti to umožní.
Třeba ten MapMyRide.
Jen to má zádrhel, že vlastnost "Auto Follow Roads" nefunguje v ČR a některých dalších státech (např v té Andoře jsem to musel naklikat) ale v tvém případě cesty do UK to funguje skvěle.
Takže na dva kliky tady máš trasu do Calais z Rozvadova tak jak ti jí automaticky navrhuje aplikace. Ta ti asi vyhovovat nebude, takže si naklikáš svojí, třeba víš že chceš jet přes Norimberk, Frankfurt, Brusel, Liege a Gent, takže to bude vypadat jako na třetím obrázku (přesně na 7 kliknutí, což by tě nemělo unavit)
Dostaneš tak spolehlivě orientační vzdálenosti.
Jen se musíš smířit s tím, že z domova na hranice Německa si to musíš naklikat, nebo spočítat jinak, ale to asi zásadní pro trasování nebude.
A ty zelené cyklotrasy z MapMyRide, jak píšešete, ty jsou vedené po vedlejších silnicích a asfaltových cyklostezkách? Kdežto červené vedou po polních cestách? To je pěkné, že to mají rozdělené. Tak daleko jsme u nás ještě nedošli. Jestli by se tomu u nás neměl někdo opravdu věnovat. Třeba nějaká lehkoživá neziskovka s grantem? Když člověk spěchá, tak se to hodí.
Ne, nerozlišují to takhle, cyklotrasy jsou jen zelené, nebo zelené a tečkované.
Ty tečkované jsou, zdá se, spíše polňačky, ty zelené spíše se zpevněným povrchem. Není to pravidlem, tedy alespoň ve Francii a doporučuji tam zelené cyklotrasy porovnat s cyklotrasama v google, ty jsou podle mých zkušeností vždy sjízdné na treku, ty z MapMyRide spíše s s omezenou platností.
Červená a modrá trasa má jiný význam, modrá je ta, kterou si naklikám pomocí funkce Auto Follow Roads, červená je pro oblasti, kde tato funkce nefunguje, např ČR, Itálie, Španělsko.
Omyl je i to, že by snad šlo o nějakou aplikaci nějaké užitečné neziskovky. MapMyRoads je komerční projekt a free verze má svá omezení, přesto však je velmi užitečným pomocníkem.
Státní, popřípadě tzv. "neziskové" projekty jsou většinou nedotažené - viz ten projekt Eurovelo, polovičaté, neprofesionální právě proto, že jsou tvořeny jen za účelem získání nějakého grantu a živobytí pro zaměstnance či zakladatele té či oné tzv. "neziskovky".
Nic na světě není zadarmo, vždycky to někdo platí. I těm neziskovkám. Dávám přednost tomu to platit dobrovolně a přímo tvůrci, než nedobrovolně tím, že mě stát obere a za vybrané peníze velmi neprůhledným způsobem koná ono dobro, ať už chci nebo ne.
No nevím, kdo by se v Česku chtěl naplno profesionálně živit mapováním cyklotras. Ve zdejších dobrovolných platebních podmínkách jedině nějaký fakír, co se živí pránou. Takže to zbývá na nějakou neziskovku. Ostatně cyklistická mapa z PrahouNaKole funguje skvěle.
Nevím, do Prahy mapu vážně nepotřebuju :-)
Ten problém "měřítka" není jen problém mapového software, platí i pro spoustu jiného softu, prostě vývoj je velmi nákladný a náš trh příliš malý na to, aby se to dalo ufinancovat.
Věřím, pokud jste ochotný jezdit po magistrále, tak vás patrně už žádný provoz nezastaví.
Mě nezastaví ani Etoile v Paříži, proti tomu je Magistrála dětské dopravní hřiště :-)
https://www.youtube.com/watch?v=AzIiLEs4atI&...
https://www.youtube.com/watch?v=NJxaHP6EXT0&...
Pražák ve velkoměstě... :-DD
(sorry, ale nedalo mi to)
Sem pražák asi jako ty :-)
Ale to kolečko jsem musel udělat, to snad pochopí každej...
Proboha, on by se našel někdo, kdo by to kolečko (a na kole obzvlášť) NEUDĚLAL?!? ;-))
Třeba já. Byl jsem tam předloni, ale netroufl jsem si, když jsem ten frmol chvíli pozoroval. To se mám na to dost rád.
Ale i v této situaci jsou neziskovky schopny lecos pokrýt a dodat. Jak jinak tvořit něco, co se v daných podmínkách komerčně nevyplatí a zároveň je to potřebné?
Myslím si, že své "místo na slunci" mají oba způsoby (komerční a nekomerční), což je dobře. Co je méně dobře je to, že "neziskový" dost často (spíše tedy obvykle) znamená placený z dotací, tedy z našich daní, což rozhodně neznamená nekomerční, tj. "dobrovolnický".
Ale kdež, neziskový znamená netvořící zisk, nic víc. Mnohé neziskovky jsou živy z grantů, to znamená z peněz daňových poplatníků a přitom tvoří smysluplné a užitečné věci. Mnohé zdravotní a sociální neziskové organizace se takhle starají o nemocné, kterým pojištění jejich diagnosu nepokrývá, nebo ji pokrývá nedostatečně. A ti nemocní většinou na plné soukromé hrazení své péče peníze nemají.
No však jo! Píšu snad něco jiného? Jen to, že "nekomerční" "neziskový" neznamená "dobrovolnický", tj. "zdarma" jen z "nadšení" účastníků. A teď si na název těch map, co jsou opravdu "free" a dávají je dohromady jen a pouze "nadšenci", nevzpomenu a nevzpomenu.
Když já si myslím, že tohle už jen úplní nadšenci a amatéři dlouhodobě nezvládnou a potřebují k tomu ten grant, nebo jiné podobné peníze, aby to za něco stálo. Pak ovšem ten grant rozhodně nepovažuji za vyhozené peníze daňových poplatníků. Nelze všechno, co se nazývá neziskový sektor, rovnou házet do jednoho pytle.
Tak ještě jednou a trochu jinak. Píšu, že místo an slunci má "obé", vyloženě vyhozené peníze to být nemusí. A mimochodem, grant nemusí rozhodně znamenat JEN peníze daňových poplatníků. Spousta soukromých firem dává peníze na "dobročinnost" a různé granty (případně sponzorské dary) na všechno možné... ;-)
mapy.cz jsou komerční podnik, ne? Stejně tak asi i cykloserver.cz.
Myslím tuhle:
http://mapa.prahounakole.cz/
Dá se tam poznat povrch silnice a umí to vyhledávat trasu. Není to komerční podnik a pro pražského cyklistu to umí mnohem víc než ostatní produkty.
njn, ale Praha je mi platná jak mrtvému zimník. Co taky v Praze, že... ;-))
Povrch je "naznačen" i na mapě cykloserveru. Zejména části označené "žebříkem" (viz výřez) označují "hravý" úsek... :-))
Ono už tečky ledasčemu napovídají a pro hodně lidí by měly být varováním :-)
Nojo, ale i ty nejhorší kočičí hlavy v Praze nejsou na cykloserveru vyznačené. Pro cyklopohyb po Praze to nevyhovuje. Promiňte, jsem trochu cyklo-praho-středný. Mimo Prahu je to OK, ale tam mi poslouží stejně i turistická mapa.
Narozdíl od NĚKTERÝCH tu "prahu na kole" nepovažuji za naprostou blbost, kravinu a zbytečnost jen proto, že JÁ to nevyužívám a nepotřebuji. ;-)
Mne by se taky moc líbila mapa ČR, kde by byly vyznačeny cesty použitelné na silničku. Na druhé straně vím, že i silnička trochu toho terénu taky přežije. No přece se nebudu vracet, to se prostě nějak projet musí! :-D
To by bylo super pro celou Evropu.
U automobilové navigace, která by byla celkem v pohodě mi zase vadí, že sice mohu zaškrtnout, že se chci vyhýbat dálnicím, ale další úroveň, kam na kole nesmím jsou silnice pro motorová vozidla, a to už my zaškrtnout neumožní.
A mnohdy jsou to jen krátké úseky kdy se neočekávaně státovka změní v silnici pro motorová a občas mi to rozhodí sandál...
Já bych potřeboval ještě zaškrtnout vyhýbat se všem hlavním silnicím. Jelikož s sebou vozím turistickou navigaci s turistickou mapou, tak ta sice nenaviguje, ale typ silnice ukazuje. Musím si to předem trochu označit naklikáním, kudy vlastně chci jet. Pak se toho snažím držet. Tuto akci dělám vždy tak 30 .. 50 km dopředu. V terénu stačí 20. O dovolené se s auty tlačit nemusím...
Tak to vám půjčím svoji Teasi One, ta přesně takhle naviguje.
Tři režimy - snadný, nejkratší, optimální - naviguje zásadně mimo hlavní silnice a dává přednost cyklotrasám. Cestu to znatelně prodlužuje, ale pokud je cílem vyhnout se autům a jet pokud možno mimo jakýkoliv provoz, k tomu je ta hračka ideální.
Nabitá vydrží navigovat 8 hodin v kuse, s přídavnou originální baterií pak zhruba 30 hodin.
Já tu hračku budu potřebovat jen od 31/4 do 17/4, pak až zase někdy v říjnu. Nahrávám si do toho svoje naplánované trasy, jen kdyby náhodou bylo potřeba, zase moje sichrování. Použil jsem to jen jednou, po tmě za deště v safra neznámé krajině, vedla mě 40 kiláků naprosto spolehlivě podle toho, co jsem si do toho naťukal. OSMand v mobilu občas dělal blbosti, tohle fungovalo na milimetr.
není to honění gramů u silničky proto, aby se tam kde neprojede snáze nosila na rameni?
Nejlepší je to ozkoušet. Měl jsem kdysi na galuskách favoritího mastodonta - teď mám, i když furt dost těžkou, přesto výrazně lehčí silničku. A na jízdě i stoupavosti je to dost poznat. No a proti treku...
To jsem kdysi jel a celkem to šlo, nebýt toho, že tam právě ležely těžené stromy. Asi to chtělo jet o týden později, nebo dřív.
Tak to tam jsou asi ještě furt namalované ty stromy... :-DD
No letos to plánuji jet se ženou, tak jí když tak odkážu na tebe, ať si to s tebou vlastnoručně vyřídí... Kdeže to přesně bydlíš ;-))
Ale v každém případě díky za informaci. Z toho úseku jsem měl trochu obavy, aby žena nebrbrala, když by se kolo muselo tahat na hrbě... No, tahal bych to samozřejmě já, ale brbrala by ona... :)
Jak to tam vypadá dnes, nemám ani potuchy. 14.5.2005 tam ležely stromy.
Koukal jsem na fotky a z úseku Podhradí - Zálužné nemám žádnou. Jeli jsme tehdy z Hradce do Podhradí. Pak na Vikštejn, dále po zelené do Zálužné. Pak po silnici do Janských koupelí a dál po červené na Kružberk. Zpátky jsme spěchali, tak na Svatoňovice - Vítkov - Podhradí a dál, po cyklotrase vedoucí po pravém břehu Moravice, do Hradce.
Tož uvidíme v červenci nebo kdy to... ;-) Snad za těch 10 let ty stromy odklidili... :)
Víra je věc, která občas pomáhá.
Nevím jak funguje na klády.
No počkej, to ještě také záleží na tom, jak dlouho úseky si tou vzdušnou čarou měřil.
Pokud sis hodil vzdušnou čáru Česko - Británie, tak tam bude odchylka víc něž 100% :o)))
I se vzdáleností měřenou vzdušnou čarou je nutné pracovat umírněně. Čím menší úseky takhle plánuješ, tím menší odchylku máš.
Měřil jsem úseky od 20 do 150 km. Pak jsem zkoušel měřit i delší vzdálenosti mezi evropskými hlavními městy - kde nebyly hory nebo moře, tak vycházela cesta po silnici asi o 20 % delší, rozhodně ne dvojnásobně.
Tenhle rozdíl mezi +20..40% jte naměřil při měření vzdušnou čarou, nebo spíš spojnicovou čarou, oproti nejkratšímu spojení po libovolné silnici? Nebo je to už proti cyklospojení po vedlejších silnicích?
Vzdušnou čarou. Kdybych měřil spojnicovou čarou, tak přidám stejný průjezdní body i do vyhledávače tras a vyjde to nejspíš hodně podobně.
A ten rozdíl nejkratší vzdálenosti po silnici oproti cyklo vzdálenosti po vedlejších silnicích? Nebo to jste neměřil?
U těch dlouhých tras typu Praha - Paříž jsem používal plánování trasy pro auta (pro kolo to Google Mapy napříč celou Evropou neumí), jen jsem vypnul dálnice - trasa vesměs vedla po silnicích I. třídy a různých státovkách.
U těch kratších vzdáleností jsem používal plánování tras pro kolo (Google Mapy pro UK, mapy.cz pro ČR), cesta vedla po všech možných cestách včetně těch nejzapadlejších okresek i silnic I. třídy (A v UK) - víceméně šlo o nejkratší cestu po silnici.
Měření, kde by trasa vůbec nevedla po A silnicích / silnicích I. třídy jsem nezkoušel.
MapMyRide umí kolo napříč Evropu....
Mapy, kde se MUSÍM registrovat? Ne, děkuji...
Ty na to nemáš jeden odkladišťovej mailbox co jim tam podstrčíš?
Stejně tě big brother dozoruje, není proto třeba masochisticky trvat na tom, že nějaký dummy mail někam nedáš, nebo jo?
Ale tady jsi se také registroval, ne?
Díky, musím to večer zkusit. Třeba když bude namalovaná trasa tak ženu přesvědčím na opravdu velikou cestu :) Zvlášť, když by to jednou bylo po silnicích a ne, jako obvykle, po polňačkách.
Ale bacha, píšu to už po třetí, neumí snapovat na silnice v ČR, Itálii, Španělsku a Andoře - a asi i jinde, Německo, Francii, Belgii, Holandsko a Spojené království zvládá perfektně.
Tak jsem ty MapMyRide zkoušel, ale zatím žádný skvělý výsledek. Nějak se to moc těch silnic nedrží. Spíš to lomenou čarou nějak silnice naznačuje. V popisu to sice asi je, ale nic moc. Třeba to zatím neumím ovládat.
Místo toho jsem zkusil Google maps a nechal si vyhledat cestu z Prahy do Santiaga de Compostela pěšky. No a ono to vygenerovalo krásnou cestu pro kolo. Celou cestu po vedlejších silnicích. Na první pohled mi to připadá docela použitelné.
Jako lomená čára to vypadá při trasování na velké vzdálenosti - vezmu jako ten příklad cestu Rozvadov - Calais. Zjistím zhruba, kolik kilometrů to bude, rozhodnu, jestli pojedu severní cestou - přes Belgii nebo jižní - přes Francii. Vidím profily.
V dalším kroku si naplánuji jednotlivé etapy, v našem případě třeba první Rozvadov - Norimberk, tedy nějakých 120 kiláků, trasa už mnohem lépe sleduje silnice a stezky, ale pořád nekopíruje. Etapu pak rozdělím zhruba na úseky po 30km, např. Luhe-Wildenau, Hahnsbach, Reichenswand, Norimberk.
A přes ty naklikám pak naprosto přesnou trasu.
Já si s tím většinou ještě hraji a klikám mnohem podrobněji a trasu napřimuji. Proti loňské verzi Bikemap to mělo tu výhodu, že jsem okamžitě viděl výškový profil, teď koukám na to, že to Bikemap neumožnilo.
Bikemap neumí trasovat velké vzdálenosti, tedy třeba v rozhodnutí, jestli na Calais chci severní nebo jižní cestou mi vůbec nepomůže, tedy pro vytvoření rámcového plánu, který třeba kolega Ememe bude jednou muset řešit (jestli přes Sasko nebo Bavorsko) je MapMyRide dobrá pomůcka.
Další věcí je, že Bikemap automaticky trasuje trochu jinak než MapMyRide, pro srovnání automaticky generovaná trasa Waidhaus-Norimberk v MapMyRide a v Bikemap je na obrázku, zdá se, e Bikemap by mě hnalo přes drsnější kopečky.
Používám často oboje, a ještě koukám do google, pečlivě a promyšleně si natrasuji, a potom na místě se stejně rozhodnu jinak a jedu si po svém, jak už tu zmiňoval Petr.
To hraní s trasou má i tu výhodu, že si celkem dobře zapamatuji tu mapu, jména obcí a měst což se na křižovatkách občas hodí, nemusím nic zapínat, jedu podle cedule.
Nevím, školy na to nemám, ale jaký je, pěkně prosím při vašem vzdělání :), rozdíl mezi měřením vzdušnou čarou a měřením spojnicovou čárou mezi městem A a městem B?
No spojnicová čára není přímka a po částech se přimyká k žádané trase. Je to lomená čára. Má ostré body zlomu s rozdílnou derivací zprava a zleva, tedy to není spojitá křivka. Jednotlivé úseky této lomené čáry jsou přímé.
Lépe to specifikovat neumím. Termín spojnicová čára jsem si vymyslel, není to v mém pojetí žádný definitoricky ustálený pojem.
Aha, takže se jedná jen "krajové a místní" rozdíly v terminologii.
Jo a je to spojnice vedená po povrchu geoidu. Stejně i vzdušnou čárou míním vlastně křivku na povrchu geoidu, která v daném mapovém promítání se jeví jako část přímky. Tedy například vzdušná čára nevede pod povrchem geoidu, ač by to bylo kratší.
Spojnice na geoidu nebo mapě? :-) Loxodroma, ortodroma.
Hm, nemáte pravdu, obě vedou referenční ploše, tj. po geoidu nebo po kouli. Viz Wikipedie.
? Vzdušná čára, nejkratší přímé spojení na globu =ortodroma. Vzdušná čára, nejkratší přímé spojení na mapě =Loxodroma. Laicky řečeno. Délky různé, pro nejkratší spojení dvou bodů.
Ortodroma: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ortodroma
Ortodroma (řecky orthos - přímý, dromos - cesta) je nejkratší spojnice dvou bodů na kulové ploše.
Loxodroma: http://cs.wikipedia.org/wiki/Loxodroma
Loxodroma je křivka na referenční ploše (např. na sférickém povrchu Země), která protíná všechny poledníky pod stejným úhlem. V Mercatorově promítání je to přímka.
A teď to zkombinujte se svou definicí vzdušné přímky. ;-) Stále nemám pravdu?
"Stejně i vzdušnou čárou míním vlastně křivku na povrchu geoidu, která v daném mapovém promítání se jeví jako část přímky." Tím jsem mínil v detailu = velkém rozlišení. V daném= různém promítání. Loxodroma se jeví jako přímka pouze v Mercartorově zobrazení.
No oba jsme se vyjádřili nedostatečně přesně :)
Tedy já určitě. Asi oba víme o co jde.
Pochopitelně, čím delší vzdálenost tím je odchylka menší, naopak, na krátké vzdálenosti odchylka může dělat skoro 100 procent, jak jsem ukázal na cestě z Aix do La Velly....
Ale všechno tohle jsou zbytečné úvahy, protože stačí dvě kliknutí a máš to :-)
To záleží. Když si takhle změříš trasu Praha - Oslo, tak máš taky docela slušnou odchylku. Prostě musíš objet kus moře, stejně jako třeba když musíš mezi dvěma vesnicema vzdálenýma 3 km od sebe objet rybník :-)
Přesně proto se těch hodnot bere víc a dělá se z toho statistika. Tipnul bych, že kdybych udělal soubor dat z tras mezi evropskými hlavními městy, tak se zase dostanu k těm 40% navíc.
Čím větší vzdálenost tím menší vliv odchylek.
Praha-Oslo ti dá menší odchylku než právě ta vzdálenost mezi těma dvěma vesnicemi oddělenými rybníkem.
Jinak tahle metoda je fakt jen zhruba přibližná. Zajímavé také je trasování silnic, myslím tím těch okresek a nenarovnaných státovek. Všimni si, jak se u nás taková okreska bezdůvodně klikatí i na rovině - sleduje staré cesty, meze, kopíruje bývalé hranice majetků. Kromě tradice a těch majetkových záležitostí vůbec není důvod, aby silnice nevedla rovně, přesto je tam hezké esíčko.
Ve Francii, mnohde, mají tyhle silnice naprosto přímé. Vyjedeš na kopec a před sebou vidíš silnici jak velbloudí hrby, také mnohdy mají stoupání a klesání větší sklony než bývá zvykem u nás, kde by se kopec překonal spíše serpentinou. Oni to perou rovně.
Tohle všechno zlepšuje či zhoršuje tu přesnost odhadu pomocí té spojnice přímkou.
Ty rovny silnice jsou v severovychodni Francii z duvodu totalne rozbite krajiny po 1. svetove valce, vsude jinde se to klikati stejne jako u nas.
Dík za vysvětlení, máš recht, tahle je od Sarrebourrgu na Nancy, ale nejtragičtějšího mnohohrbého velblouda si pamatuju mezi Verdunem a Remeší.
Tak Velká válka jim to narovnala, vida.
Jo, tu silnici znam, jednou jsem po ni jel v parnem lete, nikde ani kus stinu, protoze vede polema, myslel jsem ze tam zdechnu.
Představ si, že jsem po ní jel na kole v roce 1981 a pamatuji si jí taky dodnes :-)
Když změříš Praha - Oslo vzdušnou čarou a pak po silnicích, tak se dostaneš asi na dvojnásobek vzdálenosti, takže žádná malá odchylka. Je tam moře a to se musí objet.
Mimochodem právě jsem si všimnul, že mapy.cz umí naplánovat trasu na kole v celé Evropě. Akorát když si chcete mapu přiblížit, aby bylo vidět, kudy cesta vede, tak se zobrazí, že nemaj mapový podklady :-)
Jo tak já teď plánuji letní výpravu na kolech po čr úplně první větší výpravu i s dítětem a tohle je jedna z věcí nad kterou jsem taky přemýšlela, ale popravdě jsem tuteď spíš kvůli tomu, že chci abchom byli vybavení co se týká večerního cestování nějakou kvalitní svítilnou. Známí co jezdí a jedeme společně mají Nitecore čelovky, prý jsou super, dají se přichytit na kolo ale i popruhem přidělat právě na čelo. Teď zvžuji, zda se mi vyplatí z dlouhodobého hlediska takhle veliká investice zrovna do svícení. Jestli to sem nepatří, tak se omlouvám, ale zase jsem si říkala, že nebudu zbytěčně zakládat nové téma...
Větší letní výpravu po ČR i s dítětem a řešíš ježdění se svítilnou? To jsem trochu na rozpacích. Slunce zapadá ve východní části republiky ve 21.00 začátek prázdnin, 20.30 půlka, 19.30 konec.
A samozřejmě směrem na západ a na sever je to lepší.
Jaképak ježdění ve tmě.
Čelovka z hlediska bezpečnosti není nic moc.
Asi jako další světlo může být OK, ale kolo by mělo (a snad musí) být osazeno světly trochu jinak, neč pohybujícím se kuželem na čepici.
V terénu je čelovka z hlediska bezpečnosti skoro všechno ;-). Světlo svítící z řídítek furt "rovně", tj. nevidím, kam jedu, je k ničemu...
To ti věřím, já jsem furt myšlenkama na tý silnici.
A když máš na řídítkách slaboučkou městskou blikničku, navíc trvale uhnutou do strany - a sjíždíš před půlnocí, prej tou těžší variantou po šutrech k Ondřejníku, to je teprve to správný masíčko :-)
Slaboučkou "městskou" blikničku je nepřípustné mít i ve městě :-)
Masíčko by tepre bylo, kdybys neměl ani tu městskou bludičku... ;-)
Tipuji to na první ročník, že? :)
Jo, poprve co jsme jeli. Já měl naštěstí přijatelně použitelnou čelovku, tak jsem tak nějak razil cestu černou tmou :-) Přesto ten sjezd dolů kamenitým korytem bylo docela maso. Samozřejmě mi jeden větší šutr pod předním kolem ustřelil a já vyklestil přilehlé roští :-)
To ano, ale myslíš, že se PavcaM chystá s dětma o půlnoci sjíždět třeba Beskydy? :-)
určitě se vyplatí. Děti rády v noci blikají světýlkama ve stanu a ty jednorázové baterie se rychle vybijou. Takže za mne určitě jo a doporučuju koupit ty co nejdražší, protože ty jsou na cestu po českých kempech, kde se dlouho do noci paří ty nejvhodnější. Navíc české kempy jsou mnohde vybaveny dobře organizovanými, špičkově vybavenými a těžce polapitelnými skupinami zlodějů, tak ať z toho kluci přičmoudlí něco mají, když už se tak namáhají, že jo :-p
Občas přemýšlím, že bych jednou si udělal nějakou cestu po Čechách. A pak narazím na takový popis kempového života jako teď a hned si to zase rozmyslím.
Opravdu je to tak tragické?
Coural jsem se s tím vozíkem po kempech vloni, počítal jsem to teď narychlo, asi 10 přespání v 9 různých kempech po Čechách a nesetkal jsem se s takovým nebezpečím, nebo jsem si vůbec nebyl vědom, že by mě nějaké nebezpečí okradení hrozilo.
Pochopitelně, že doklady, prachy a ta elekrohejblátka tahám s sebou i do koupelny a nenechám to ve stanu, ale to nikde, že jo.
...ono jde spíš než o "nenechavou menšinu" o ten noční klid. Osobně se po zkušenostech kempům vyhýbám všude- pokud je nutnost, tak jen menší a mimo dosahu města, kde bývá celkem klid....
A proč v Čechách jezdit po kempech, když se dá spát všude jinde?
Píšu to jinde - je to zkrátka o tom, jaké máš nároky.
Já zkrátka nechci večer zalézat někam do houští a do jehličí. Pro mě je zkrátka spaní na divoko vopruz a bytostně to nenávidím.
Chci mít teplou vodu a chci mít vůbec vody dostatek, chci mít elektriku, abych si nabila mobil a nechci aby mě v noci budil hajný nebo kolem mě ňuchňala zvěř.
A to jsem paradoxně mládí trávila víkend co víkend v lese s partou trempíků... Holt to mám odškrtnutý :o)))
Ale proti gustu - komu to vyhovuje, nechť si spí kde chce a jak chce.
Člověče, po jakých kempech ty to jezdíš?!?
Osobně nejsem příznivcem spaní ve volné přírodě - s věkem nějak stále víc přichází touha mít večer postaráno o teplou sprchu a nemuset sebou vláčet zásoby vody. Takže já na noc zásadně jen a pouze v kempu nebo v penzionku.
Takže v kempech v Česku i jinde spím docela dost, s tebou popisovaným koloritem jsem se ale ještě nesetkala.
Nicméně uvítám tipy na kempy, kterým je z tebou popisovaných důvodu lepší se vyhnout.
http://www.autocampkristyna.cz/index.html
Tuto mi dali vloni po návratu z Německa jako první podepsat papír s tímto textem, že jsem jako upozorněn na toto nebezpečí. Vznesl jsem dotaz zda si tedy mohu lupiče, když si ho sám chytím i pověsit, že v kempu je stromů dost. Ale to se prý v naší zemi nemůže.
Když jsme u těch dlouhých cest, vrátím se k svému oblíbenému tématu dobíjení.
Včera mě přišel ten powerpack Energizer 18000, na obrázcích na netu to vypadá celkem nevinně, tak jsem vám to vyfotil, abyste měli představu o skutečné velikosti toho zařízení.
Samotný packo váží těch půl kila, ale nabíječka s adapterem a kabelem určitě dalších 30 deka, takže nic pro gramaře.
Vrátím se k tomu někde v příslušném tématu, až pořádně ozkouším jak to funguje.
To k tomu není USB nabíječka? Já ji k 10000-ovce měl i se sadou konektorů v ceně a neváží skoro nic. To mne dojalo- klasika s těžkým trafem, myslel jsem, že se trafo k dobíjení packů už nepoužívá...:-(
Není problém v tom, že USB nabíječkou by to dobytí trvalo déle?
Asi není moc šikovné si na cestu k dobití powerpacku ještě tahat počítač s výkonným zdrojem a s USB bez omezení proudu. Zásuvka 230V se shání lépe.
....nerozumím- k čemu je potřeba na dobití powerpacku počítač se zdrojem a ....když do zásuvky strčím nabíječku bez trafa s USB výstupem?
Vhodné nabíjecí napětí i proud se dá nastavit i bez trafa, nebo ne?
Ano, pokud je v nabíječce měnič s vysokofrekvenčním trafem, tak to vychází znatelně lehčí. Psal jste o USB kabelech, tak jsem předpokládal, že se připojujete do počítače do USB zásuvky.
...jen pro doplnění- v mé reakci není o kabelech ani zmínka- ale to je mimo téma...;-)
Problém bude v tom jak píše Petr, přes USB by se to nabíjelo moc dlouho, nabíjejí to 19V a 3.42A, to asi přes USB nezískáš.
Těm údajům co číňáci uvádí, 10 000 až 20 000 mAh a ještě k tomu za pár babek moc nevěř, mám těch hraček doma taky pár, jsou to všechno hausnumera, smartfouna to nabije tak jednou. Taky to postupem času poměrně rychle degeneruje.
Třeba tohle šidíto:
http://www.dx.com/p/universal-portable-5v...
V názvu mají 30 000 mAh (nominal capacity), ve specifikaci však uvádějí 15 000 mAh (actual capacity) ovšem Z1ku s tím nabiješ 2x, tedy skutečně z toho dostaneš tak 6 000 mAh, když je to nové. Během pár měsíců se ovšem na tom něco podělá a přestane to dobíjet vůbec a můžeš si to vystavit do vitrínky, až budu mít chvilku, svoji vitrínku vyfotím :-)
Ono tohle je už docela solidní záložní zdroj, s výstupy
USB 5V, 2A
DC 12V, 2A
Dc 19V, 3.5A
Nabíjet se dá 19V nebo 12V. Někde jsem četl, že nabité by to mělo být z prázdna do plna za 8 hodin.
Zatím nemám vyzkoušený ani jeden cyklus, tablet Z1 mi to nabilo z 50% na 100 za 2.5 hodiny.
V každém případě je to těžká a neskladná hračka, jakou reálnou kapacitu to bude mít a jak dlouho s tím přežiji bez zásuvky teprve ověřím.
Specifikace je zde:
http://powerbanky.heureka.cz/energizer-xp18000a...
(ten obrázek tam poněkud klame, skutečně je to hodně velká škatule)
Koli, má to trafo výstupní proud?
Input: 100-240V 1.7A 50-60 Hz
Output: 19V 3.42A
Takhle to stojí na tom štítku.
3/4 kila ? Ty vydáš hodně energie, abys měl dost energie... :-)
Ten solár co vláčím na vozejku váží přes kilo, a když jsem nasčítal všechny ty nejrůznější powerpacky a kabílky k tomu, taky to určitě kilo dá.
Když chceš sosat proud v kempu musíš s sebou tahat prodlužovačku a karavanovou redukci, to taky dost váží, moc si nevybereš.
Tenhle krám by podle všeho měl umožnit nabíjet i jiná zařízení než jsou mobily nebo tablety, foťáky, kamery, světla, já to primárně použiju k projektoru.
Zkus jet někdy z Perly do Prahy s futrálem Pepsicoly (6x2 litry) na nosiči a podruhé bez. Snadněji pochopíš rozdíl a smysl nesmyslného gramaření. Mimochodem, na sedle, pedálech, tretrách a pneumatikách se mi podařilo ušpórovat dohromady asi 700 gramů. Nevíš, jak ušetřit ještě na vodě v bidonu ? Ať sháním kde sháním, všude litr váží kilo...
Já si s tímhle hlavu nelámu, kilo sem, kilo tam a s vozejkem už tuplem ne. Vozím si stan pro tři, protože se v něm cejtím fajn.
Když jezdím o víkendu na Prahu, běžně dělám větší nákup, narvu to do brašen a tradá.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti :-)
Na delší štreku o nákladu trochu víc přemýšlím, tenhle krám s sebou asi nepovezu, protože když každý večer budu zásuvky, bylo by to opravdu zbytečné. Ale až pojedu na pivo do Plzně, s sebou to vezmu, ale zase nebudu brát ten adapter a nabíječku, protože 3 dny bych měl být pod proudem na tuty bez problému.
Ještě vyzkouším jestli to jde efektivně nabíjet tím solárkem, nevidím důvod, proč by nemělo. Pak by se s tím (a vozíkem) nechalo solidně putovat po jihu Evropy, jednou za pár dní si dát odpoledne pauzu, udržovat solár kolmo na slunce a dobít si ten krám na pár dní dopředu, když to nepůjde tak by to tak jako tak mělo umožnit si koupit zásuvku v kempu tak jednou za týden, což zase není tak špatný výsledek.
Chápu že když chceš svištět rychle, potřebuješ na to kolo a honíš gramy, nebo alespoň deka, a že to hraje roli. Ale pak to chce optimalizovat celý systém a ne jen pár věciček.
Ale ty chceš taky svištět. Máš limit do setmění a snažíš se za den najet co nejvíc, posunout hranici. Teď můžeš strhat rotoped - a to jenom proto, abys stejnou rychlostí ujel zas stejnou vzdálenost, ale s dalším kilem navíc :-)) Zvláštní disciplína ;-)
To zase ne, na rotopedu jsem makal vloni fest ne proto, abych posouval hranici, ale abych to vůbec přežil, což se podařilo.
Letos jsem si naplánoval pohodové etapy, maximálně snad 140, ale spíš kolem té stovky, zrychlovat nemusím. Na rotopedu ale makám, kvůli tomu, abych vydal ty zatrolený kalorie, raději makám než nežeru. Tady uvažuji o váze jinak. Je lepší sundat dvacet kilo přes pupek, než dvacet deka na šlapkách :-)
Je pravda, že chci zkusit ti dvoustovku a možná i víc, ale to jen z hecu a určitě žádnou extra zátěž na to určitě nepovezu.
A to trajdání s vozejkem je úplně jiná disciplína, když zapřáhneš kárku, na nějaký to deko nemá smysl koukat. A za těchto situací hodlám u nás využívat tu nabíjecí cihlu, solárko se mi v našich klimatických podmínách neosvědčilo.
No je pravda, že když jedete po rovině, tak potřebujete výkon vlastně jen na překonávání valivého odporu a odporu vzduchu. Jakmile se kára rozjede, tak jede skoro sama a není moc velký rozdíl jak je těžká (v rozumných mezích). Dvacet kilo vlastní váhy méně je určitě nejefektivnější šetření !!
No, vono to rovina vždycky není, ale je to v podstatě tak.
Kdo si poprvé za sebe zapřáhne vozík, tak má pocit, jako by ho někdo držel za zadek, ale časem si na to lze zvyknout a po těch rovinkách to fakt skoro rozdíl není, do kopců je to tak, že je to jako jet jen do trochu většího sklonu, jinak totéž. Prostě šmrdlat nožkama a vydržet, ty převody jsou dneska udělaný pro slečinky, tak se nechá vyjet (po silnici) skoro všechno.
Navíc, já navrchu ttoho vozíku mám připevněnej ten kruh se stanem, a tak to působí, jako by ten vozík byl narvanej tak, že se tam už víc nevejde, al enení tomu tak, vezu opravdu jen o malinko více, než bych to měl v brašnách. Když občas vídám jak jsou naložení ti kolegové, co mají brašny vepředu, brašny vzadu, brašnu na řídítkách, říkám si, že ten vozím se mi jeví jako lepší řešení, teda zase pokud se nejede terénem.
Tohle moc neklaplo :-)
Nosím v hlavě novou koncepci vozíku, který by místo za mnou, jel přede mnou. Mohl bych za ním jet celý den v háku.
Pro většinu nezávodníků se nejvíc dá ušetřit na tukové výbavě vlastního těla. Rozdíl mezi dolní a horní hranicí BMI je okolo 10kg a mnoho lidí ani ten svůj správný BMI nemá. Zkus ušetřit 10kg na váze na rámu či na vybavení. To se nadřeš. No na blbostech co s sebou někteří zbytečně tahají jako bagáž se to ušetřit možná dá také.
Já mám BMI vynikající. Jen teda k jiné výšce... :)
Seš jak můj táta, ten taky říkal, že má vlasů dost, jen má na ně prostě moc velkou hlavu....
Mám to odzkoušený v různých kombinacích. Vepřík na těžkým treku, vepřík na žiletce, 15 kg sádla dole na těžkým treku, 15 kg sádla dole na žiletce, ty samý tělesný kombinace na odlehčeným treku... Furt mi vychází, že i jako vepřík jsem na lehčím kole jel snáz a rychlejc, než coby lunt na ingotu. Prostě kilo železa je o dost těžší, než kilo sádla. Fakt. A na točavejch dílech (kliky, pedály, kola) zvlášť.
...pogůgli,jestli někde není k mání instantní ;-)
Ten to dobře dává!!
(aktuálně má 7.449 Miles z 75.065)
http://www.oneyeartimetrial.org.uk/
brrr, zrovna mě rozbolely kolena...
to je síla