Zdravím,rozhodl jsem se na svojí dovolenou zajet si do Francie s kolem a tam si to projet.
Jelikož se mimo ČR takto vydávám poprvé chtěl bych se zeptat zda někdo přepravoval kolo vlakem do Francie a jestli jsou s tím nějaké problémy (spoje bez prostoru na kola a pod.)
A druhá otázka jaké je to třeba s přespáváním pod širákem-kempy a podobně?Jezdit hodlám od Caen do vnitrozemí.
Děkuji za odpověď
Moje zkušenosti z roku 2007
http://www.vrstevnice.com/akce/2007/07cervenec...
Loni jsme tam byli opět - na severu a túristi jsou jim tak nějak fuk.
pokud se do Francie vypravím někdy znovu, pak jedině autem + výlety.
Ahoj, loni jsme byli na kolech v Bretani, ale dopravovali jsme se tam letecky. Co jsem tenkrat zjistoval, tak kolo bere i TGV, ale jen nektere spoje...
Spali jsme celou dobu "na divoko" nejdriv vzdy nekde stranou od stezky, "zasiti" mezi zivymi ploty (je jich tam spousta a jsou neproniknutelne :-) ), ale ke konci uz jsme spali skoro primo na ceste. Asi zalezi jak kde, ale nikde jsme zadny problem nemeli. Usetrene penize za kempy jsme radsi projedli :-)
Je fakt, že ve Francii se dá zatábořit snad všude. Síť kempů je taky dost hustá a městské (municipal) kempy laciné 5-10 EUR stan+člověk+kolo+elektřina, ale tu ty potřebovat asi nebudeš.
V případě nouze je ve Francii i řada levných hotelů (řetězce) Formule, Etap, B&B, Balladins, Premiere Classe - tam už ale od 30 do 50 EUR za noc.
A tolik asi také stojí slušná večeře. Kempováním mimo kemp tedy ušetříš tak na McDonnald nebo ve Francii spíše Quick.
Doporučuju aktivovat internet v mobilu, když je zle, rychle najdeš nejbližší kemp nebo hotýlek, v slušném mobilu máš i navigaci a mapy co potřebuješ, ušetří to pár papírů.
Tak s tou sítí kempů si dovolím oponovat - záleží dost na oblasti. Sever na kempy zase až tak bohatý není.
Navíc neexistuje nějaká pořádná mapa, která by kempy odhalila. Já jsem měla k dispozici 3 mapy, v každé byly kempy jinak zakresleny - za existující jsem nakonec brala ty, které bly vyznačeny alespoň ve dvou mapách. Stejně jsme ale na místě třeba zjsitili, že kemp je zrušen nebo je určen pouze pro auta a karavany a se stanem nás vyhodili.
Není nic staršího než loňská mapa, Radko.
Proto radím vyhledávat kempy on-line, protože jsem starší pán mám tablet ale mladí totéž zvládnou telefonem. Za 50 kč denně?
Ale i tak potvrzuji, že to nemusí klapnout. Některé kempy mají "otevírací dobu". Když nestihneš do 19ti, nemáš šanci, mě se to stalo v Meaux u Paříže. Vrata na pin kod, ani s kolem jsem se neprotáhnul.
Ale v tom je to dálkové cestování tak fajn. Nevíš co tě překvapí.
V roce 2007 byly jen ty mapy. Možná na netu něco už bylo, ale tehdy mě to tam nenapadlo hledat.
Když jsem loni známému hledata trasu pro kolo z Německa za námi do Baufortu (Stenay, Verdun), tak už jsem s webem spolupracovala, nicméně ověřila jsem si, že na webu není o nic víc než v mapách a navíc u mnohých kempů nešlo zjistit podrobnosti.
Tablet nemám a zatím o něm neuvažuji.
Jasně, tenkrát to bylo v plenkách. Tablet pro mladé není nutný, vidí dobře, stačí nějakej mobil s androidem.
Je spousta aplikací zdarma - právě s kempy. Najde to kemp v tvé blízkosti, když zapneš gps. To samé s hotely - třeba bookings dá možnost zvolit i max cenu a rezervace je gratis hned mobilem a ještě většinou se slevou.
V tomhle je každej rok strašně znát.
Na takovouhle cestu bych vážně mobilní net považoval za ohromnej přínos.
Hele a když jseš na cestách, tak bez netu a tabletu se vůbec ještě dokážeš sám vy.... ?
Blázníš?
Na hajzlíku máš nejlepší čas na browsení po netu. A taky ve vaně :-)
Jezdím Evropou od roku 1990 furt. Teda autem. Mapa byl kdysi základ. A vlastně furt je, jen nemusí bejt na papíře. GPS přineslo novej rozměr, dlouhá trasa se jede s tím našeptávačem líp - i když cestu znáš. Připojení na net na furt používám teprve dva roky, ale je to další skok.
Mám v tom krámu všechno, mapy, knihy, průvodce, gps a tak ty krámy s sebou vozím 2, kdyby jeden umřel.
Je to fajn. Jedeš - vidíš před sebou kopec a silnice kolmo na něj, koukneš do googleho, dáš terén a najdeš cestu jak kopec object:-) zázrak o kterém se mi před lety nesnilo.
Až upadne síť asi zahynu :-)
Francii doporučuju brát hravě, spíš improvizovat a nechat aby se vyjevily možnosti volně z prostoru. Spoléhat že něco bude jak je psáno a očekávat německou spolehlivost je o nervy. To jsou zatím moje zkušenosti z cest bez kola. Na kole mne Francie ještě čeká (jednou).
Jde jen pochopit ten systém, který i tam je.
Množství laciných hotýlků s proleženýma postelama, systém řetězců hotelů nebo municipal kempů, snídat loupáčky místo dršťkovéa být připraven na to, že dobrá angličtina nebo němčina jsou míň než velmi mizerná francouština.
Byl jsem ve Francii snad všude, a všude se to dalo.
Nebezpečná jsou velkoměsta, tam hrozí okradení, na venkově je to v klidu. Snaž se naučit maximum co jsi schopen francouzsky. Anglicky venkov nemluví a německy jen v Alsasku a Lotrinsku a taky jen někteří.
Velký národ se jazyky neučí :-)
Já jsem byl na kole ve Francii před 14ti dny, připrav se na peklo co se týče značení, pokud nemáš GPS :). Dokonce ani mapy z infocenter neseděly. Najel jsem 200km a přiblížil se o 70, zbytek bylo bloudění (objížďka uzavírky co začíná i končí první šipkou není nic vyjímečnýho). Na dopravu je dobrej student agency, jel jsem plnym busem a kolo mne vzali. V TGV jsem jel taky s kolem, je potřeba si koupit lístek i s rezervací pro kolo předem.
Já osobně Francii už nikdy, nebo pokud budu mít neomezeně času. A lidi hrůza, arogance prvního stupně, teda až ve chvíli kdy zjistili že neumím francouzsky ale jen anglicky :) (zajímalo by mne zda se před dovolenou v čr učí česky). Dokonce mne odmítli prodat lístek na metro v Paříži, když zjistili že jsem cizinec :). Jo a dostal jsem od dětí 2x míčem a jednou kyblíkem, něco jako popisoval Beggard s kamenama v Arábii. Jinak jsem spal hlavně v kempech, potkal jsem pár zmijí, tak jsem se bál na divoko.
No plánoval jsem spát v nějakých kempech,popřípadě na divoko,takže zdendozzz s těma zmijema jsi mě moc nepotěšil.. :)))
Jinak se chystám od Caen podél pobřeží k Le Mans a do Paříže zpět,takže co sem koukal kolem pobřeží kempy sou.
Jinak bez internetu v monilu a map v něm,bych radši ani nejel.
Díky moc za tipy a rady,a uvidíme jak budou koukat na mě s Angličtinou.
Takže asi zkusím Student Agency busem,místo vlakem.
Ještě jednou Díky
Nenech se vystrašit, já Francii jel na svém e-kole před měsícem, není to Německo, ale i v tom to je půvabné.
Jen nerozumím proč chceš jet Normandií na Paříž. Já bych táhnul jak wermacht :-)
Mít víc času, do Paříže se dostaneš podle kanálů, Rýn-Marna a pak podél Marny. Jak dál na Normandii neumím ale podél Seiny by to mělo jít. Když si divoch a šetříš, dej si kemp jednou za dva tři dny. Prostě se umejt.
Jo v Paříži kolo do hotelu na pokoj. Necháš skvěle zamknuté přez noc a bajdeš ho totálně odstrojené. Vše co se dá odmontovat fuč. Nedělám si srandu. A taky nevěř tomu, že v Paříži budeš jezdit metrem na černo. Dostanou tě a těch 30kč nestojí za to abys platil pokutu a navíc, dělal vlasti ostudu.
Nejezdíme do Paříže krást, že jo.
GPS? Nevím ale mapa nutnost, tedy v tom mobilu :-)
Já jsem v Paříži nechal kolo normálně v kempu a v pohodě. Hotely tam jsou kurva drahý, na to bych zapomněl předem :-)
V kempu je to v poho.
Formule 1 v St Quen ( možná to písu blbě) je za 35 Eur. (metro 4 do centre) Netuším kolik si platil b boloňském lesíku, ale řekl bych tak polovinu.
Jezdím léta do IBISu v La Villete ( metro 7) a stojí to podle období od 60 do 80ti za noc. Standardní IBIS s vlastním hajzlíkem. Mimo řetězce se ve Francii ubytovávat nedoporučuji. Většinou otřes.
Mám někde pár fotek jak dopadají kola zamčená k zábraí u metra. Opravdu neradím nechat kolo někde déle bez dozoru. Teda v Paříži.
Jinak Denku, tys nejel na kole ale na pojízdné posteli :-)
Tohle ještě možná místní na blešáku neumí prodat. Vážně, ohne sranda, Paříž je drsná a tak raději kolo nechám na hotelovém pokoji. Kdo nevěří, můze litovat.
Stál 19 na noc, je to pálka tam. A Paříž je strašný město celkově. Smrdí, samej bezdomovec, hluk troubících aut, nikdy v životě jsem nebyl v horším městě. Navíc luxus na každym rohu mne sral neuvěřitelně :-)
Smrad,bezdomovci ale i luxus,tebe prostě sere všechno.Asi jsi toho už hodně procestoval,že neznáš horší město!Když nezatrpkneš,tak se třeba časem naučíš nasát atmosféru jiné země,necháš ji do sebe prostoupit,nepřetvářet k obrazu svému.Je to těžký,někdy i já v padesáti mám problém tomuto nepodlehnout,ale čím víc se to naučíš,tím víc si toho přivezeš.Čechy máš tady,za těma nemusíš nikam jezdit a že je to jinde jiný,to tě překvapuje?Jak velký dítě si může hrát s kyblíkem?To musela být morda!Můj pobyt ve Francii se počítá na roky,tak to možná vnímám jinak.Lidi jsou tam neuvěřitelně přátelští,ale tos neměl šanci poznat,čišela z tebe naštvanost.Fr.nedodělek je známá věc.Plno věcí náhle začíná a náhle končí(třeba cyklostezky).Na blog jsem tady nikde nenarazil,tak ani nevíme,zda jsi jel jednu cestu na kole.Myslím,žes něco takovýho plánoval.
Paříž je prostě jiná a někomu sedne, někomu ne.
Já mám rád městečko Séte, nevím jestli sis po něm dal nick. Požírat ústřice a koukat na ty jejich rytířské turnaje na veslicích na kanále, tam se mi líbí.
Možná by se dalo na kole ject podél kanálu du midi od středozemí až k atlantiku, Francie je fajn a pro cyklistu dost svobodná, nesešikanovaná sítí cyklostezek.
Taky hezká může být cesta z Lyonu podél Rhony až k Montpellier. Normandii bych si na kolo asi nevybral.
Jo jo,nick je právě to "Sét(e)",kolem du Midi se dá jet určitě a je dost výhoda,že když to připaluje,tak jsi podstatnou část cesty ve stínu.Cyklostezky rostou pořád.Z Lyonu se vymotat na kole,tak to chce kus štěstěny,ale vždy jsem odjel.Nedá se kolem Rhony,tam prozatím nic nevede,ale jinak je to cesta pohodová.
Já to znám jen z auta. Z lyonu se dá podél pravého břehu Rhony dost daleko, jsou tam krásný ocelový mosty z dob Gustava Eifella. Ale pak to uhne přes kopce do někam k Nimes nebo jak, takže dolů na Avignon a dál se podél Rhony nedá?
Já snil o tom že dojedu až do delty ...
jednou, až budu mít čas
Jo, tomu dávám bod. Nepřetvářet obrazu svému, nevyžadovat to v cizině podle sebe jak jsem zvyklej, snažit se být otevřený a nasávat, koukat. Není to zpočátku tak pohodlný, ale výsledky jsou překvapivý.
Ale taky to vždycky neumím.
Hele a do toho Séte co píše Jindra se snad někdy dojedu podívat :-))
http://www.en.ot-sete.fr/english-version.html
Začíná tam Kanál du Midi, vlastně kvůli němu Séte vzniklo někdy před 400 lety. Vyznačuje se tím, že leží těsně u Basin Thau - to je taková laguna, kde pěstují slávky a ústřice navlečené na podvodních drátech, podobně asi jako u nás jsou chmelnice. Pořádají tam k tomu výlety lodí se skleněným dnem, je to zajímavé. No a hlavně ty slávky a ústřice jsou fakt čerstvé, a ve srovnání s jinými částmi Evropy pak poměrně levné i v restauracích (vyjde to levněji než když je koupíš u nás v Makru, třeba).
Projíždím tamtudy už 15 let, cestou do Španěl a zpátky, mám tam svoji hospůdku a skleněnej stoleček...¨¨píšu o tom tady:
http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25...
Fakt si tam zajeď, stojí to za to, a nejen kvůli žrádlu, celé Occitánsko a země Katarů je prošpikováno neuvěřitelně krásnou gotikou, příjemné klíma a lidé taky.
Jo a tady je to jejich rytířské klání:
http://www.youtube.com/watch?v=GDQMxNcJ4Yc
Přesně jsi vystihl podstatu věci! Problém je ale taky v tom, že spousta Čechů má nejen o Francii zkreslené představy. Je velký rozdíl vidět třeba Paříž s cestovkou a pak do ní přijet sám linkovým autobusem v 5 ráno na podzim, to dostávají iluze zabrat, taky proto, že o té syrové realitě média diskrétně mlčí, našinec pak na ni není duševně připraven a leckterému se ten jeho domeček z karet pak takhle najednou zhroutí:-) Miluju francouzskou bezprostřednost i jejich svérázný nepořádek a právě pro tu ATMOSFÉRU tam rád jezdím, i když zakopnu o žebráky nebo šlápnu v podchodu do čeho nemám - ostatně právě pro tyhle neopakovatelné dojmy přece cestujeme...
Já cestuju rád, ale rozhodně pro úplně jiné věci než je šlapání do čehosi v metru nnebo kdekoli jinde nebo škobrtání o žebráky.
Ale je fakt, že přijet někam, třeba do Vídně, v 5 ráno určitě není marný, když člověk vidí jak popeláři si protírají oči a kameloti si teprve jdou pro první vydání tamního Blesku a pod. :-)
A v Itálii v přístavu když se po perné noci vilné děvy myjí u benzínky... Jo, není nad ranní kolorit :o)))
Můj kamarád při příjezdu do neznámého města vždycky vyhledá nějakou místní "čtyřku" - prý aby nasál místní atmosféru. A musím říct, že to má něco do sebe a tenhle jeho zvyk velmi ráda dodržuji :o)))
Dřív byly tyhle estancie přímo na nádraží, dnes ale abys je hledal lupou.
Vídeň v 5 ráno neznám; nabízím jen Las Vegas v 5 ráno... Dělnící šli na stavby a my z kasína na pořádný kus hovězího (jsem něco málo vyhrál, tak jsem pozval kamarády)... :-)
Zkus Vídeň, fakt dobrý, máš to za humny, jseš tam hned a krásně se tam chodí a jezdí prázdnýma ulicema a parky :-)
V noci slušní lidé spí a nejezdí prázdnýma ulicema a parky... :-))
Ach jo, tak holt další bod na "nekonečný" seznam "kam se ještě podívat, co na kole ještě zažít"... :-D
Jo souhlasím, že v noci a zvlášť nad ránem se má spát, ten příjezd v 5 byl docela nedopatření plánovali jsme příjezd na 8. ráno, ale nějak jsme to časově neodhadli, cesta ubíhala dobře a my tam byli už v 5. Ale bylo to dobrý, byl čas na klidnou prohlídku, ulice, sochy a parky bez potácejících turistů a vidět jak se uklízí Vídeň taky není marný, ale podruhý už to nemusím :-))
Se značením souhlasím - občas jsem měla pocit, že soutěží o to, jak nejvíce zmást turisty. V tomhle směru na turisty kašlou z vysoka.
A pak nás štvali ty jejich pauzy na jídlo - zkrátka ve 13/14 hod se obchody a hospody zavřely a do tří byla pauza.
Jo a dimanché (neděle) - když je dimanché, tak je prostě dimanché a přes to vlak nejede.
Ale když s tímto počítáš, tak se vyvaruješ mnohým kolizím.
Co se týká mluvení - já jsem mluvila česko-německo-anglicko-ruce-nohy a pár slovíček ve francouzštině a neměla jsem problém se kdekoli domluvit.
Kamarád uměl skvěle anglicky a s ním se odmítali bavit.
Oni jakmile vidí, že se ze sebe nesnažíš dělat bůhvíco, tak jsou ochotní.
Francii zkrátka musíš brát takovou, jaká je. A možná až pojedeš tam odtud, tak si také budeš říkat, proč ti lenoši vlastně furt a pořád stávkují :o)))
Já se tam určitě zase někdy podívám, ale zase až tak za dva, tři roky :o)))
Urcite hrozne moc zalezi na oblasti kde se chces pohybovat. V turistickych centrech jako franc. Alpy, Cote d'Azure, Vosges apod. je treba pristup k turistum na jednicku a co se tyka tras tak jsem si taky nikdy nestezoval. I kdyz na dovolenych jezdim prakticky jenom na MTB a navic se domluvim francouzsky bez problemu.
Když si vystačíš s minimem, budeš mít maximální zážitky 8o)
Na divoko se dá spát všude bez větších problémů, třeba i v Paříži (vyzkoušeno). Když umíš jen česky jako já, jseš na úrovni Francouzů. Ti znají taky vesměs jen jednu řeč.A mentalitou jsou nám blíž než třeba Němci.Do ruky papír, tužku (některá slova jsou pro nás nevyslovitelná) a ptát se, se mi osvědčilo více než GPS. Je tam nádherně.Držím palce.
Zdravím pařížane :-) Zazvur prosím napiš sem ten recept, čím ses živil po cestě. Ty ovesný vločky s bikavou? Chci to vyzkoušet. A nemáš nějakej cestovní tip na ovesný vločky na slano? Díky.
Co třeba "banok"? Ten může být jakkoliv...
http://www.survivalman.cz/news/banok-survival...
Zkoušel jste někdy někdo něco takového?
Jel jsem to teď v květnu, třeba to někomu i pomůže.
Když jsem se rozhodl, že to pojedu, vyvstalo několik otázek. Na čem pojedu a hlavně jak se do Paříže dostat. Směr byl jaksi dán už názvem trasy, a to Paříž -
Praha. Vlakem najít spojení se mi nepodařilo, žádný přímý spoj ani spoj s jedním
přestupem kola nebere. Byla by to cesta asi na dva dny s několika přestupy a to
jsem zavrhl. Další možnost byla letadlem, ale jsem český důchodec a na takového
by to byla neúměrná suma. Tak jsem pátral dál a našel spojení na Čecha, který to
jel a ten mi dobře poradil. Autobus Student Agency jezdí třikrát v týdnu, ale,
jak víme, za náklad ručí řidič a tím pádem nemůže prodejce jízdenek přepravu
kola zaručit. Ale vždy se najde řešení, tak i tady. Na internetu se dá na
stránkách spoje sledovat obsazenost autobusů a když je některý ne plně obsazen,
tak přijet ke spoji už zabalen a domluvit se s řidičem. Uspěl jsem až na třetí
pokus. Kolo ale musí být zabaleno, (našel jsem na Florenci na stavbě igelity, do
kterých jsem ho zabalil), bez tašek, bez šlapek, bez předního kola a předního
blatníku. To je práce na místě na několik minut. Potom stačí jen natočit
řidítka, bez kola se s nimi nic nedělá, jsou v lajně kola.
To technicky. Nemám tušení, vzal-li by kol víc než jedno. Já jsem to jel celé
sám, a proto šlo jen o jedno kolo. Měl jsem zábradlí, napadlo mě, že do autobusu
leháč se spodním řízením asi nedostanu, ale s horním by to podle mne šlo, není
tak široké.
Informace jsem čerpal na
http://www.paneuropa-radweg.de/default.asp?SID... a
http://jizdenky.studentagency.cz/Booking/from...
Strejda Gůgl mi to přeložil.
Mapy, které mám, jsou mapa Paříže a mapa Nancy, potom mapy vytištěné z
nadepsaného odkazu, z Paříže až po Česko.
A jak jsem jel? V Paříži jsem se dlouho nezdržel, byl jsem u Eifelky, tu
kopu železa jsem si nenechal
Druhý díl:
ujít, objel Vítězný oblouk a mazal z Paříže. Cestou
jsem dumal, kterého afrického státu je Paříž hlavní město, protože takovou
koncentraci černochů jsem nezažil ani v severní Africe, kde jsem nějakou dobu# žil.
Ono i podle mapy se z Paříže vyhrabat není zas až tak jednoduché, protože
francouzské značení je na dvě věci, jen ne k potřebě. Cyklostezek spousta, ale
není poznat, kam vedou, tak jsem se poněkud orientoval kompasem, a nejen tam. Z
těch černošskejch slumů jsem měl docela respekt, spát poblíž se mi vůbec
nechtělo, tak jsem ujížděl z města a stihl jsem to na venkov před nocí.
Co je ve Francii na prd je mizerné značení a to, že i když se jedinec ptá,
oni neznají ani sousední vesnici, všichni hulej a mají auta, na kole nejezdí a
párkrát mě proto navedli i na dálnici. Určitě ne ve zlém.
V Německu je to minimálně o řád lepší, zlatá německá dokonalost, i když
jsem kufroval i tady. Lidi jsou ve většině ochotní, pomůžou, poradí (i když
blbě), k vyžebrané vodě jsem i něco k snědku dostal, aniž jsem si říkal.
Nejméně jsem ujel první den, 83 km, protože autobus nás vysypal na ulici v
Paříži ve 13.00 hod, nejvíc 146 km.
Před odjezdem jsem si koupil zahradnickou plachtu 2x3 metry a nedám na ni
dopustit. Několikrát mě doslova zachránila, třeba když mě přepadlo krupobití a
nikde kolem nic.
Míla se na mapy ozval první, tak je má u mne, až se někde slehneme, předám.
Posílat poštou je blbost, je to balík. Foťák jsem s sebou měl, ale fotek
tam moc není, několik z městeček, ta příroda je stejná jako u nás, nic
exotičtějšího než jsem byl já, jsem nepotkal. A neumíme sem fotky nějak dát.
Co mi asi trochu chybělo, byli francouzští staříci, popíjející vínko a
hrající nějaké ty stolní hry. Níkde jsem na ně nenarazil. Je sice možné, že to
bylo tím, že ještě nebyla sezona a byla na ně zima, ale nevím nevím, možná jsem
nejel tím správným krajem.
Spal jsem všude nadivoko, v lese až v Česku. Tam jsou totiž
Rřetív díl:
lesy buď
smíšené nebo listnaté, takže všude tráva a já klíšťata nerad. I tak jsem čapnul
dvě francouzská a dvě německá. Jel jsem minimálně do 21. hod a potom se začal
poohlížet po nějakém přístřeší, a ono se vždy něco přitrefilo - tu terasa chaty,
tu stodola, dokonce i na vleku za traktor v jakési kůlně.
Jídlo jsem měl z domu jen polévky a jinak jsem kupoval ve větších
vesnicích. Měl jsem štěstí, vždy jsem našel něco otevřeného. Vařič jsem měl s
sebou plynový a osvědčil se mi. Nekouří, nesmrdí, není vidět co dělám a můžu na
něm vařit skoro kdekoliv, i za deště pod stolem.
Pití jsem cestou vyžebral, na to nemusím umět řeč (voda se píše francouzsky
eau a čte o), v Němcích vodu do petek nenatočí, kohoutkovou používají jen na
zalévání zahrádek, ale vždy dali celou kupovanou. Jen jsou všude lidi zalezlí
doma, někdy dalo práci se k nim dovolat.
Nějaké to pivko bylo, to jsem si nenechal ujít, kafe s dortíčkem, i
hotovka, a přitom jsem utratil jen 110 euro. Neplatil jsem za noclehy. Normálně
stojí jízdenka 1755 Kč, ale kupuje-li se těsně před odjezdem, klasické last
minut, tak jen 1090, 100 za kolo a 100 za brašny. Což se mi jeví skoro zadara.
Autobus vyjíždí z Florence ve 23.00 a je tam ve 13,05 druhý den. Hodně
cestujících vystupuje už ráno v Německu, tak jsem měl pro sebe skoro celou cestu
celou dvojsedačku.
V Německu jsem si všiml, že i přes ten jejich náskok před námi krávy,
prasata i siláž smrdí stejně jako kdekoliv jinde.
Z toho všeho mi vyplývá, že, pokud se nejedná o sezonu, dá se takto vyjet
se Student Agency (není to reklama) do celé Evropy a pak se vracet. Opačně by to
nemuselo vyjít. Není to až tak drahé a pokud se neplánuje přesně odjezd a
příjezd a jedinec si troufne na sólo, může jet něco takového každý. Držím
následovníkům palce a případné dotazy rád zodpovím.
Zdraví Pepíček
A teď to všechno vem a překopíruj do blogu :o)))
Tak nádhernej materiál, tady je ho škoda :o)))
Mě trošku krká, když si představím jak českej důchodce žebrá v Německu o vodu :-)
U studentíků to beru, u důchodce mě to příjde tak trochu líto.
Když cestuješ na kole tak požádat o vodu není žebrání přece. To je lidskej standart, ne?
Žebrat má trochu jiný význam než požádat.
Ale jo, hoši, se všema souhlasím, žádat není žebrat, zvláště když si na kole, ale přesto mi to přijde líto.
Protože jsem ve stejnej čas projížděl Německem opačným směrem, zjistil jsem následující. Balená voda - ta bez bublinek - stojí nejlevnější 0,15E 1.5 litru (zhruba 3,80 Kč). Může zaskočit fant - záloha na plastovou flašku snad 0,4 EUR nebo nějak tak, a protože voda hnusná a ta hnusná záloha na hnusnou flašku, dotáčel jsem vodu na celý den v kempu.
Kempy Norimberk, Schwäbisch Hall a Karlsruhe - všechny super s teplou vodou - 11Eur, 8 EUR a 9 EUR, z čehož vždy 2,5 až 3 EUR dělalo připojení na elektriku,abych mohl dobíjet.
Na to, abych někoho žáda o vodu si připadám už dost velkej, před 30ti lety jsme vysomrovali všechno, ale teď? Kvůli čtyřem korunám?
Nevím, já všechno raději sám z vlastních sil a zdrojů.
Tak snad ani ne tak kvůli čtyřem korunám, jako kvůli tomu, že ne vždy, když dojde voda, je po ruce obchod.
A hledat ho, starat se o zaparkování a zajištění kola, vzít košík, hledat mezi regály, postavit se do fronty k pokladně... to všechno kvůli litru vody? (A pak znova kvůli vracení lahve...)
Když ho to baví... ;-)
Láhve nevracím, ty jejich jsem zahodil a nechal si pevné dvojlitrovky o Coca Coly vody jsem vozil 4 litry, elektrocyklista nějakej ten gram nehoní :-)
Nebaví mě somrovat. Raději zastavím u benzínky, u hospody nebo kdekoliv jinde, než abych šel somrovat o vodu. To je pro mě větší opruz než zaparkovat před obchodem.
Má to cosi i s národní hrdostí, jsem Čech a ne Rumun co si pověsí na krk cedulku "mám hlad" a stoupne si někam na roh.
Beodsuzuji, jen jsem si myslel, že český důchodce to nemá zapotřebí a má-li, je mě to líto.
Opět se projevuješ jako arogantní ignorant, myslel jsem, žes už od toho ustoupil a začal reagovat celkem normálně, bohužel jsem se asi zmýlil. Víš, ono je i to obyčejné požádání o vodu o slušnosti a povaze.
Co je na tom arogantního, když místo abych žádal či prosil dávám přednost tomu, že si to prostě koupím a zaplatím.
Prostě mám za to, že už nemám věk na to někde prosit o vodu. Myslím si rovněž, že nikdo z Čechů to nemá zapotřebí a má-li, je mi to líto.
Benzinek je všude plno a všechny nějakou tu vodu prodávají. Ve dvaceti - s klidem, v padesáti - u mě s velkými rozpaky a pouze v nouzi nejvyšší. To není arogance, to je neohýbání hřbetu pro mrzkej peníz.
promiň, ale ne každý to sype po silnici, od zásuvky k zásuvce, od benzinky k benzince. Upřímně je pro mě větší výkon něco dokázat sám, třeba s omezeným rozpočtem, než jen vytáhnout kreditku a cálovat. Navíc tu cestu realizoval sám bez podpůrného vozidla a to se cení.
Tak pokud bych byla někde autem, tak bych souhlasila. Ale jezdit na kole po benzinkách, kterých je "všude plno" je snad na hlavu, ne?
Já osobně bych s tím žádáním o vodu měla hodně velký problém. Oslovit někoho přes plot snad ani ne, ale pokud bych kvůli tomu měla někde zazvonit - to už by mi musela hrozit smrt žízní, abych to dokázala. Takže jo, chápu tvůj postoj.
Ale už ne to, čím ho zdůvodňuješ. Udělat si "čundrdovolenou" na kole a pak ten její hlavní smysl (alespoň pro mě hlavní smysl) zabít tím, že každý den vyplácám hodinu času na sezení v hospodě a ještě budu objíždět bezinky?
A upřímně - kupovat si pití a láhve jim tam navzdory jejich cílené snaze o třídění odpadu zahazovat, je něco na nějak morálně vyšší úrovni než si někde o vodu říct? Jo, je to dražší řešení, takže člověk určitě nevypadá jako nuzák z východu... pouze jako bordelář z východu.
Asi budu divnej, jak říká Radka, ale ani toho bordeláře z východu nedělám, veškerej bordel do igelitky a na vozejk a někde, kde se to hodí vyklepat.
Posledních 20 let jsem všude jezdil autem, o vodu si šofér obvykle neříká. Pár let jsem v Německu dělal a furt tam mám nějaké kšeftíky, takže sem a tam furt jezdím.
Léty jsem se naučil, že chci-li vydělávat podobné peníze jako oni, musím umět nést i jejich náklady. Dneska už to není tak kruté, s cenama je dotahujeme fest ale dřív to znamenalo odnaučit se přepočítávat.
Nechci tu vyvolávat zbytečné konflikty a emoce, jen upřímně říkám, prosit v Německu o vodu by mě asi vykloubilo palce.
Jiná věc je, že Němci jsou mnohde tak slušní, že prosbu předběhnou nabídkou. Cykloturisté to mohou vidět jinak, já už se to ve vztahu k Německu učit nebudu.
Mimochodem, "čepovat" zdarma elektriku na dobití baterek, to ti divné nepřišlo?!?
To zase já považuji poněkud za nedůstojné.
Kde jsem prosím "čepoval zdarma elektiku"?
Zlá pomluva, hnusný výpad. Tankoval jsem ze své elektrocentrály" za svůj benzín poctivě zakoupený a v kempu jsem si vždy zaplatil elektropřípojku.
Proč tohle říkáš?
Měla jsem pocit, že jsi psal něco o tom, že musíš hledat dobíjení, z čehož mi vyšlo, že jsi hledal možnost zásuvek.
A nevím, proč hned sahat k označení "pomluva"?!? Jen jsem vznesla otázku, tak nebuď hned ješitný.
Pokud jsi výhradně "čerpal" ze své elektrocentrály na benzín, tak OK.
Právě proto jsem tu centrálu s sebou táhnul.
V Německu bych dokázsl asi někde po cestě dobíjet, ale ve Francii jsem to nechtěl riskovat.
Být soběstačný, nezávislý, hodně úsilí s malou účinností.
No, já tím právě myslela to, že oni si dají tolik práce s tím, aby se jim petky vracely, kam patří a lidé nedávali VEŠKEREJ bordel do jedné igelitky.
Já myslím, že v té snaze odnaučit se přepočítávat a nebýt za nuzáka z východu se dost dostáváš do opačného extrému. Přístup "já na to mám" je ovšem taky považován za projev východní mentality - jak nám ji předvádí třeba Rusové v Karlových Varech...
No přiznám bez mučení, že odpad jsem cestou na kole fakt netřídil :-)
Nezvonit u něčích dveří a nežádat o vodu, když si ji mohu o pár metrů dál zakoupit podle mého není projev "východní mentality representované karlovarskými občany" - tohle děvčata už fakt tlačíte někam jinam.
Frantíci, pokud vím, petky zálohované nemají, to Němci a také jen některé. Důvod je ta recyklace, přinutit lidi aby je vracely. Kovové dózy byly v Německu jeden čas zakázané, vše se dávalo do skla, teď už je zase potkávám, zaplať Bůh.
Ale stejně mlžím, protože na večer jsem si kupoval dvě dózy s pívem a na pumpě ne proto, abych ukázal, e na to mám, ale protože je tam měli v ledničkách.
Varování pro podobné cestovatele: Po 21 hodině je na pumpách ve Francii zakázáno prodávat alkohol a mezi to počítají i pivo. Takže počítejte s tím a předzásobte se!
Ale jasně - ale fakt si nemyslím, že by někdo zvonil kvůli vodě, když by si ji mohl koupit o pár metrů dál.
Dost si pamatuju jeden vyprahlý den předloni na cestě k Baltu, kdy už jsem opravdu počítala loky... a hodiny a hodiny nebylo kde koupit.
A stalo se mi to i doma při normální odpolední vyjížďce; kdy jsem prostě zapomněla láhev s vodou doma na lince a uvědomila si to, když už se mi nechtělo se vracet. Tady by mi nepomohlo ani zazvonění, protože jsem to neměla kam nalít. Hodně jsem toho ujela, než jsem narazila na možnost si něco koupit. Kudy že to jezdíš, kde každých pár metrů prodávají pití?
S Rusy jsem to přehnala, jasně. Ale ten přístup stylu "sednu si do hospody, pohostím sympatického domorodce, nejsem žádný nuzák z východu" opravdu hned tak u rodilého "zápaďáka" nepotkat. Ten je fakt typický spíš pro naše postsocialistické komplexy.
Ten komplex umře až se mnou.
Když jsem poprvé byl před 30 lety ve Strasbourgu, na kole, všude ty muškáty a květinová výzdoba, terasy obložené tursity a my z Honzou pojedli "bagetu s volejovkama", řekl jsem si, jednou se sem vrátím, a taky si dám oběd na té krásně rozkvetlé terase.
Vrátil jsem se mockrát, ale vždycky spíš tak kolem snídaně, ten oběd mě ještě čeká, slíbil jsem ho mámě k 80tinám, dostane Tarté flambeé ve Strasbourgu a pak večeři někde v Paříži.
Generace mých rodičů strašně škudlila a nic si nedopřála.
V Německu to taky ze začátku bylo blbý. Přijel jsem 105kou, na benzince se hodil do kvádra, a šel hrát inženýra, a pak večer zase spát někam do auta za benzinku. Postupně se to měnilo a užívám si to.
Když sedím večer v knajpě (teda za barem - tam na severu se sedává za barem a pije pívo z dvojdecek) občas nějakému sympaťákovintu dvojku píva zaplatím, když už spolu klábosíme. Jednou já, jednou ty - nenechám se hostit. Dalo to dost práce, hodně cest a nocí někde po tramtárii, než se to povedlo.
U píva se kecá, a mé němčině tyhle večery klábosení se strejcema docela pomohly.
Neber to tak, že bych vyskočil na pult a plácnul vrchnímu stoeurovku na čelo. Protože prachy vydělávám a nekradu, hlídám si své výdaje taky fest - jen prostě už si neříkám o vodu.
:-D První cedulku na krku s nápisem J'ai faim jsem viděl uprostřed bulváru St. Michel a určitě to nebylo v Bukurešti:-) Viděl jsem jich pak po Paříži ještě dost, stejně jako jsem tam běžně vídával Francouze házet odpadky na zem místo do plastových pytlů - s výjimkou Champs-Élysées a podobných lokalit, kde můžete jíst ze země, aby milí platící turisté přijeli zas, ale o 200 metrů bokem už je to slabší, třeba kolem kanálu Saint-Martin je to večer a ráno docela síla, přitom na Vítězném oblouku nesmíte vytáhnout ani bagetu...To je ale právě ten místní kolorit, který vám žádná cestovka ani TV neukáže a na který nejsme poprvé připraveni:-)
Tak to pardon, ale já piju pouze neochucenou vodu bez bublin, tzn. nejlépe z vodovodu, takže když potřebuji doplnit, tak si prostě řeknu.
Na tom opravdu nevidím nic divného...
Navíc ve francii jsem se setkala i s tím, že měli v hospodě jeden výčepní kohout jen na "ló"
http://vrstevnice.rajce.idnes.cz/070714_Francie...
a byla neuvěřitelně dobrá.
Když jsem pila třetí půllitr na ex, začala se sbíhat rodina :o)))
Čepovali ji zadara, ale za tak výbornou vodu bych si i připlatila.
Navíc ve francii je zcela běžné, že si v restauraci ke stolu řekneš o karafu s vodou - je to naprosto běžné a neúčtují za ni nic.
Ve Španělsku na to mají dokonce zákon. Vodu je ti povinen každý dát zdarma.
Neviděl jsem ovšem nikoho, kdo by přišel do restaurace, objednal si vodu z kohoutku, poseděl a pak bez placení odešel. Karafa s vodou je ve francouzských restauracích běžná, ovšem spíšsi s tím hoši ředí víno.
Nechodím si pro vodu u nás, nebudu to dělat v cizině a v Německu tuplem. Možná, že dálkoví cyklisté to mají jinak, já tomu nějak za ta léta odvyknul. Dám si véču, dám si pivo, pohostím místního, když je sympaťák - jsem Čech a ne nějakej nuzák z ostbloku. Prostě tak.
Proč by tím ředili víno?!? A neříkám, že si "jen" řekneš o karafu s vodou a jinak nic.
Je jasné, že si dáš jídlo nebo třeba jen kávu.
Nikdy mě nenapadlo, že požádat jen o obyčejnou vodu je výrazem nuzáctví - osobně na tom nevidím nic špatného a vidět nehodlám.
Naopak, tvůj přístup mi přijde více než maloměšťácký, ale nic mi do toho není.
Je více než pravděpodobné, že s tebou u jednoho stolu sedět nebudu.
Podle toho, kde jsi, v jaké restauraci. Ke ávě či jídlu se dává voda v karafě běžně, někde si o "enkarafe" musíš říci.
K jídlu, ke kávě. Dát si jen samotnou vodu jsem nikde neviděl a v restauraci by to byl projev nejen nuzáctví ale vrcholného nezdvořáctví. Ona ta voda stojí prd, tu už máš zaplacenou v té kávě.
Neobracej to jinak.
Kolega psal, že někdy byl
bylo obtížné se dovolat nebo dozvonit a že dostával místo vody čepované tu kupovanou,balenou.
Pro mě už tohle je za hranou.
Možná někde se dává běžně, já jsem se ale setkala s tím, že se běžně nedává.
Pokud jsem chtěla vodu v karafě, musela jsem si o ni říct, jinak přinesli lahvovanou.
Ano, to je trik s tou "eau" a "un caraffe".
Chceš-li vodu z kohoutku, říkáš si o karafu, jinak přinesou pidivodičku perrier z 3éčka decka :-)
Něco časem okoukáš ovšem skvělého průvodce francouzským životem napsal snad S. Clarck "Talking to Snail" vyšlo to loni i česky a nebo od stejného kluka "Už zase skáču přes merde" a další díly toho s "merde". Alespoň ty hovory s hlemýžděm je fakt "must" k pochopení toho, co našince ve Frankrajchu může potkat. Někde zkusím najít link, to by autor tohohle charu měl před cestou přečíst.
http://fantalight-cd.blog.cz/1109/merde-rok-v...
tohle doporučuji přečíst ale tahle ta je aboslutně zásadní příručko pro návštěvu Francie!
http://www.beletrie.eu/knihy/tak-pravil-hlemyzd...
S tou anglickou čajovnou ve Francii je to asi podobné, jako když se u nás po převratu otvíraly francouzské pekárny, které buď brzo zanikly nebo se přeměnily na české. A to si myslím, že Češi s Francouzi mají víc společného, co se týče mentality, než Angličani s Francouzi.
V jižní a západní Evropě bereme vodu většinou z takovýchto podobných zdrojů (obr), kterých je všude spousta, hlavně v kopcovitých oblastech. Jinak jsou kohoutky různě v parcích, na venkově spolehlivě na hřbitovech. Nikdy jsme nabyli o žízni, nebo nemít z čeho uvařit. Balenou vodu jsme byli nuceni koupit pouze v Estonsku a někde ve Skotsku.
No já nevím, ale brát si na pití vodu na hřbitově ...
bejt to ze studánky nebo z pramene, asi bych taky váhal
ale předpokládám, že ta voda je přivedená i na hřbitov místním vodovodem v trubkách :-)
To je jedno, to bych radši požádal o vodu u prvního baráku
Na jihu je to fakt absolutně bez problémů.Různý pumpičky na vodu,napajedla,hřbitov je letitá zásobárna i když to vyvolalo trochu nevole.Jižní státy ještě nemaji! všude zaveden vodovod do chalup a často(relativně)potkáš lidi s kýblem jak tahaj vodu k domovu.Portugalsko,Španělsko,hlavně ve vnitrozemí.Když se mi zdroj nezdá moc důvěryhodný,tak vodu převařím.Někdy prostě nemůžeš tahat celý den deset kilo zakoupený vody,ale někdy je to na morál,kolik toho napustit do flašek a jestli se ke zdroji ten den ještě dostaneš(tím myslím i obchod).Kempařů se to netýká,tam voda a neni třeba tahat zátěž po celou cestu.
S tou vodou na hřbitově, samozřejmě že jí bereme tam, kde je zaveden normální obecní vodovod, což platí v drtivé většině pro státy západní Evropy od Rakouska po Španělsko, ale i Itálii nebo Slovinsko. Na rozdíl u nás, kde většinou bývají studny. Se žlutou vodou z kohoutku jsme se setkali, pokud si vzpomínám, v Estonsku a Švédsku, kde však vodu ve velkém prodávají. Například v Itálii a Francii prodávají vlastně minerálku.
A vůbec návštěva hřbitova bývá často zajímavá, nejen kvůli prostředí, architektuře, ale podle jmen pochovaných zjištíš, že třeba v Heidenreichsteinu je třetina Čechů, v Litvě a ukrajinské Haliči žijí Poláci, v severní Itálii Rétorománi, na Hané Němci atd.
Zde se jedná vlastně o Francii, kde jsme nikdy neměli problém s vodou, ať už z fontán (kašen) ve vesnicích, různých kohoutků v parcích, u sportovních areálů, kde se dá v případě nouze o místa leckde i přespat. V horách jsou pak často upravená odpočívadla většinou u nějakého pramene, ze kterého je voda nejjistější, pokud teda navytéká přímo pod pohnojeným polem. Kvalitu vody z pramene poznáš též podle rostlinstva v prameni (množství řas) a podle toho, jaký je z dotyčné vody čaj.
Přesto bych ji raději převařil.
U nás se říká, že kde jsou žáby můžeš pít, ale rozbor tvrdí něco dost jiného. Povařit 20 minut, říkají.
Problém, když studna je zdrojem vody.
Tak nevím - to snad raději zvonit a prosit.
ehm, zvonit a prosit?!? Snad by jsi TY, probůh, NEŽEBRAL O VODU?!?
Ne, já bych jí měl s sebou Heky, ale žloutenka, úplavice nebo tyfus jsou naprd.
Já jsem rád, že jsem se naučil to dát sem. To ostatní mě čeká se učit. Ale na to učení je toho ještě hodně.
a na podzim to dáš na lehu - až tě někdo naučí odšroubovat spodní řidítka ((-:
Myslím že Zazvur to jel na lehu, Ostrava - Paříž. Neuvěřitelně nízkonákladově, někde to tu psal a moc se mi to líbilo. Dobrá inspirace.
On to ani snad nepopisoval, ale dal sem skvělou fotodokumentaci. Musela to být úžasná cesta. Tomu říkám cyklocestování a ne jezdění od benzínky k benzínce.
Mimochodem, zajímavou příhodu mám teď z víkendového cestování po Tauernradweg v městečku Bad Raichenhall, kde nas zastinul déšť. Zastavili jsme u první hospody a debatovali jestli tam jít, kam schovat kola atak. Majitelé nás zahlídli oknem a hned nás lákali ať jdeme dál. Davali jsme si skvělou gulášovku, někdo nudlovou a pivko, když přiběhl majitel, že nudlovou už nemají a paní na něj, "tak jí jdi uvařit", a šel :o))
Nudlovka určitě zahřeje, ale já mám v plánu v Bad Reichenhall navštívit jejich termální lázně - už se na to vysloveně těším :o)))
Jsem tedy ochotna slevit na termálky v Berchtesgadenu, ale být v Solné komoře a nenavštívit některé z těch termálních zařízení, to tedy ne :o)))
To radši oželím nudlovku :o)))
Eurolines jezdí častěji a levněji, berou do autobusu dvě kola, je to zadarmo, rezervace s jízdenkou, stačí jen laciná plachta na kolo:-)
https://www.elines.cz/cz/preprava-kol
Normandii si chci na kole zajet proto že mě zajímá 2 světová válka,a v Paříží chci skončit proto,abych měl odvoz domů.
Druhá trasa mě napadla z Millau do Paříže,tak nevim.
Jo, tak kvůli tomu chci do Normandie rovněž.
Můžu ti ale garantovat, že ani oblast mezi Verdunem a Stenay a nahoře Alsasko nejsou marné. Tam jsou ale hlavně artefakty z 1. WV.
Ovšem prohlídku bojišť u Verdunu by neměl minout nikdo...
Mne tedy v té oblasti velmi zaujal naučný okruh "Naše slavné prohry ve 2. sv. válce" :-))
Verdun by neměl opravdu minout nikdo. Tam na každého člověka padne tíseň těch stovek tisíců mrtvých a plně si uvědomí, jak nesmyslný nesmysl je válka, když vidí rozrytou krajinu, kde ani skoro sto let nestačilo, aby příroda rány zacelila. A je třeba se tam pohybovat s úctou a pokorou, protože tam odpočívají hrdinové...
Přesně tak Verdun působí, a památníky byly postaveny tak, aby to tak fungovalo včetně toho lesu stejných křížů. Myslím si, že to místo by měl vidět každý, tak jsem tam byl nejdřív s Honzou před 30 lety na kole, pak s paní, a pak postupně z každou z mých dcer.
Je to šílené, ale počtvrté už stejné svírání u srdce člověk tak silně necítí, kromě té rozvorané a stále nemocné země si všimneš i stolečků s lavičkama a toho, že milí Frantíci si kousek od hrobu neznámého hrdiny udělají piknik, prostě k rodinému výletu piknik patří.
Prostuduješ si materiály a zjistíš, že slavný bajonetový příkop nad kterým je zastřešení od "amerických kamarádů" je vlastně tak trochu fikce, že to nebylo tak jak se traduje ale že prostě bodáky byly označovány hroby padlých pohřbených v poli.
Mám pak z toho divný pocit jako by z tak děsivého místa bylo děláno něco jako atrakce a ta posvátná úcta k padlým jako by nějak mizela, ale první dojem každého musí srazit do kolen, a proto by to každý měl vidět.
Já to tušil že nechceš do Giverny se podívat na jezírko s lekníny Clauda Moneta :-)
Nevím ale, pokud ti jde o tuhle část dějin, jestli je stprávné postupovat pak na Paříž, já bych spíš to vzal zezhora dolů podél pobřeží. V Dunkirku je známá "britská pláž", celý atlantický val od Calais dolů, Coupole s odpalovací rampou V2, pláž u Dieppe kde v roce 1942 vysadili 2000 Kanaďanů jako testovací vzorek pro invazi, nařídili jim se udržet, že pošlou posily, přičemž s nějakýma posilama vůbec nepočítali, jen takovej testík na dobrovolnících (tu pláž budeš možná obtížně hledat, když uvidíš jak je uzounká a zakončená útesy, pochopíš, co za masakr se tam musel odehrát).
No a pak dole invazní pláže, Aromanches na Omaze s torzem provizorního přístavu a museem invaze, včetně zjištení že přímo na Omaha beach se dneska plážují výletníci, a nakonec na Mt Saint Michel (to se v Normandii musí) Caen, Rouen, máš na tři tejdny co dělat.
Jo z Millau do Paříže je to sebevražda. Millau samotné utopené v hlubokém dolíku, a a kolem samé kopce sopečného původu, tedy fest strmé, a kopce tě budou trápit až kousek před Paříž.
Napoprvé ve Frankrajchu bych jel z Německa (kam nejblíž tě k francouzskejm hranicím doveze vlak) a pak přes ten Verdun "cestou svobody" (fakt se to tak jmenuje, každej kilometr je památeční patník) přes Remeš dolů Champagní k Marně a podél Marny z Epernay do Paříže už dojedeš v pohodě.
Kopečků si na Champagne a kolem Verdunu taky užiješ dost a neprodraží se ti cesta někam do vzdáleného Millau, kde kromě super mostu nic vlastně není.
No na 3 tejdny by to bylo fajn,jenže já mám nějakejch 11 dní na to...Trasu mám od Caen,k pláži do Carentenu,pak opět podél pobřeží k Le Mans a od něj do Paříže.
Ještě na to mám nějakej měsíc,takže se trasa třeba změní a do Paříže vůbec nepojedu.
Díky všem za rady a tipy,i když jak je vidno,každej má trošku jiné zkušenosti
Uvidim jak to bude u mě.
Ale,jak tak na to teďka koukám,délka trasy by se mi zvedla o nějakejch 60km,takže si to asi změnim z Caen do Calais.. :)
Ted mě napadlo, já tam trajdal autem, na kole u toho pobřeží může být problém s větrem. Zjisti si to, sby pak 11 dní nepřemáhal protivítr, to je dost protivný.
Ahoj, mám k dispozici tento zájezd: http://www.mundo.cz/cyklo/bretan. Ráda bych jela, ale bohužel budu mít práci, tak bych ho ráda přenechala někomu jinému. Nemáš zájem? Pokud ti tedy nevadí cestovat s cestovkou. V případě zájmu se stačí ozvat do zprávy a třeba se domluvíme. Cena dohodou. Díky :-)
Kdyby ses rozhodl ještě přejet do Anglie tak kolo pořádně zamykej :-)
http://www.novinky.cz/koktejl/270341-mladik...