NaKole.cz
Francie
Azurové pobřeží - jaro 2025
Už jsem málem zapomenul jaké to je, probudit se světlem, prostě když mě sluníčko vytáhne z postele. Doma mě za tmy budí ten kohout.
Kdyby jeden. Ten mamlas soused jich má hned pět, asi má pocit, že každá slípka si zaslouží svého.
A kuny? Ty pokud neřádí pod kapotou mého auta, rdousí ty nebohé, užitečné slípky.
Ti řvouni mají asi nějakou imunitu. Jako vždy a všude.
Ale to sem nepatří.
Prostě probral jsem se v půl osmé do azurového rána na Azurovém pobřeží a to se mě nestává každý den.
Dneska si udělám krásný den, a vůbec nic, tedy vůbec nic tě nerozčílí, Jindřichu, předsevzal jsem si.
No, hned cestou na snídani jsem si musel kousnout do dřívka, šesté patro hotelu má pokoje s krásnou terasou, ovšem výtah v raním provozu do něj nedorazí, dokud neodveze hosty všech podlaží níže.
"Klid, času máš habaděj" chladím ten bublající testosteron. Když došlo i na můj štok, pochopil jsem tu dopravně-výtahovou zácpu.
Místnost určená k snídani byla nacpaná zájezdem francouzských důchodců. To nebyl jeden autobus, spíše tři. Zápas s kávovarem, problémy s natankováním džusu, kroasánky stejně jako bagety došly a míchaných vajec na dně. "Buď pozitivní, chlape, vždyť jsou to tvoji vrstevníci."
Usmívám se, bonžůruju, přeji hezký žurné při loučení, vždyť se nic hrozného neděje.
A nakonec byly i vajíčka i kroasánky.
Ale dá to fušku, nikam se nehnat, to vám teda řeknu.
A pak už nasedám, vztyčuji národní vlajku a jedu.
Nice je protkáno doslova cyklistickými dálnicemi, ale i tak, po chvilce jsem na Anglické promenádě.
Nechápu, proč jsou místní tak nabalení, je teplo, slunce opravdu hřeje. Mám pocit, že jsem součástí nějakého gigantického kýčovitého klišé. Jako bych vjel přímo do barevného katalogu nějaké cestovky.
Jo, ten malý na kole, na páté straně, tak to jsem já.
pokračování
Nejlépe hodnocené
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Pořizuji jeden z těch nezbytných snímků: moje kolo a Promenade Anglaise, když se ke mě přihrne chlápek, ukazuje na vlajku a říká: "Prague".
A tak si povídáme, byl u nás vloni, sympatické, i když si pamatuje jen jméno města, ne státu. Bylo to fajn slyšet velebení a chválu a hlavně, už jsem si myslel, že to nepříjde. A pak se to stalo.
"Mluvíte dobře francouzsky!"
Tak to je přesně to, co jsem už nikdy nechtěl slyšet.
Je známo, že těm cizincům, co opravdu francouzsky umí, tohle Francouz nikdy neřekne.
Tak jo, stalo se.
A pak podél moře, jedu tak pomalu, že mě předbíhají rychlejší běžci, Bože, jak já se na tohle těšil.
A pak ty obrovské baráky, řekl bych lidojemy.
"Kdo tady chce trávit dovolenou, na sídlišti?" vrtá mi hlavou ale hned sám sebe kárám:
"Nesuď, asi to své zákazníky má, asi jako tvé brašny na kolo. Jiným tvůj způsob prožívání dovolené může připadat ujetý."
A pak už Antibes, Cap, milionářské pozemky obehnané vysokými zdmi s výstražnými cedulemi: ať tě ani nenapadne rušit mé soukromí drzím očumováním, nebo alespoň takhle si tu sadu zákazů shrnuji.
Jsem pozitivné, mám krásný den, ať si to užijí, za těmi zdmi s ostnatými dráty.
Z kopce dolů a Juan-les-Pins, můj hotel, a překvapení recepční, že ten, na kterého čekali jsem já a na kole.
Telefonát "už je tady" a přichází sám ředitel mě přivítat a uvést do pokoje. To až budu volat Soně, neuvěří.
Protože už asi 10 let jsem držitelem diamantové věrnostní karty řetězce Accor, rozhodli se jeho manažeři, že mě povýší do kategorie Limitless, takže mi vždy dají o kategorii vyšší pokoj, než objednám, a podle hotelu, někde mám na pokoji dárek v podobě ovocné mísy, jindy místní dobrotu a tihle mi rovnou šoupli láhev šampaňského. Slečna na recepci tedy bude mít hezký večer, nepiju to, ale přeci to nevyleju, že jo.
A mám zahrádku a vlastní bazének s teplou vodou.
A přitom stačilo tak málo, jen jsem se ráno rozhodnul, že si udělám krásný den.
-7
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jindro, díky za tvé vyprávění jako vždy.
Občas trochu vzdycháš na svůj věk, ne zrovna teď, ale jindy.
Vykašli se na to, jeď dokud nepadneš. Já taky pojedu. Určitě znáš tohoto chlápka:
https://www.youtube.com/watch?v=wPjYFV_oKIA
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Ani ne, asi jsem to blbě napsal.
Oni ti mohi vrstevníci, vypadali fakt děsivě, s tím zájezdem. Jako taková nesvéprávná skupinka lidí, která hltá každé slůvko toho průvodce, s na pokyn "je čas, odloží nakousnutý kroasan a běží se postavit do řady před ten výtah, i když je jasnné, že tam budou čekat dlouho, že je všechny nepobere.
Tak jsem si naopak řekl: no, sice to kolo by si zasloužilo udatnějšího jezdce, ale furt dobrý...
-8
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Skvěle napsané, těším se na pokračování :-)
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Bylo to plánované, v 15 hodin on-line meeting, tedy zůstal jsem v Antibes, tedy Juan-les-Pins, staré Antibes je asi 2 km přes kopec.
Vydal jsem se na procházku, tady je tedy ta moje reportáž:
https://youtu.be/ieQqQ9AwAsA
Našinec, když chce uspět, musí jít s dobou :-)
-8
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
A ještě tedy postaru....
Ne, to bych vám lhal, že jsem se jen tak vydal na procházku. Z hotelového pokoje mě prostě vyhnala uklízečka. Letovisko mimo sezónu vypadá úplně jinak. Většina obchodů je zavřená a v místních restauracích obědvají spíše dělníci, kteří rekonstruují nábřeží, než turisté. Staví se a bourá se, na klidu nepřidá hlomoz sbíječek, ani v nekonečných kolonách popojíždějící auta, která to staveniště musí objíždět.
Slunce nehřeje, pláž nezdobí slunečníky s lehátky, a i plážové bary a restaurace vůbec nelákají svoji prázdnotou. Kdo by chtěl obědvat na zahrádce v zimníku. Snad jen nepolepšitelní kuřáci, a taky jediný otevřený obchod široko daleko, je ten s tabákem.
Vybledlé fotografie v plastu zatavených prostírání, umolousané a pokroucené pohlednice, jako by naznačovaly, co je pryč je pryč a už se nikdy nevrátí.
Těch pár vlaštovek co posedává u stolu před jednou z mála otevřených restaurací jaro nedělá. To jsou místní a je poledne a v poledne celá Francie jí, ať se děje co se děje.
Omšelé apartmánové domy z let šedesátých, v teplých bundách choulící se rekreanti, kteří naletěli na mimosezónní slevy. Navzdory informační tabuli, plavčíka byste tu dnes hledali marně.
U stánku si nekoupíte ani hranolky ani crepy.
Spící Růženka čeká na polibek od slunce.
Možná je nejlepší všeho se tu zbavit, prodat to, protože to vypadá, že jaro už nikdy nebude. Výhodná koupě, všechno hezky zamčené za plotem a střežené kamerovým systémem. No neber to.
A ejhle, optimista si otevřel půjčovnu paddelboardů.
V té bance, co mu poskytnula úvěr bych si účet raději neotevíral, fakt ne.
A pohleď, realitka a s nápisy v azbuce.
To vypadá, že když si tu šťastlivec něco pořídí, vyfasuje fajn sousedy.
Opravna a půjčovna kol funguje. Príma
Ne, tohle fakt ne: sovětské produkty, chuť známá s dětství?
Non, merci.
Zajdu raději do poctivého supermarketu, když bar, kde byl točený Guinness je zavřený.
Jaro, prosím, moc prosím, vrať se brzy.
-8
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Hm Sovietskie produkty, to je opravdu těžké ale nevítané retro. Co tam prodávají? Fotografii Lenina?
-3
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Nešel jsem dovnitř, ale podle všeho jsou to potraviny. Ruské.
Ten nápis má asi vyvolat nějaký sentiment - chuť známá z dětství..
Realitky běžně mají nápisy v ruštině, vloni jsem viděl i ty poutače na objektech rusky. Předpokládám, že i zaměstnávají někoho kdo ten jazyk ovládá. Antibes je na půlce cesty mezi Nice a Cannes, do Monaka snad 50 km po dálnici, bude tady asi dost těch bohatých rusů.
Juan-les-Pins, tedy ta nábřežní část, je taková ta klasická výstavba z 60. a 70., paneláky u moře. Ale o kilometr dál už jsou honosné vily obehnané vysokými zdmi, se soukromým přístupem k moři. To je ve Francii možné, ve Španělsku třeba nikoliv Pobřeží a pláže nemohou být privátní.
V Cannes je hodně slyšet ruština, na té "značkové" ulici, tedy vloni byla, a nemyslím, že by se to změnilo. Možná ti lidé už mají jiné pasy, než jen ruské.
Ono u pláže chcíp pes, ale centrum Antibes docela žije i teď, Nice, to je velkoměsto, tam sezónní rozdíl už nepoznáš.
Vlastně Nice se proslavilo jako "zimovisko" bohatých Angličanů, v zimě tu je o dost líp než na Ostrově.
https://photos.app.goo.gl/W9QXGzrHCYr3efBU9
-8
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Než jsem se vrátil sem dolů, na jih, cvičně jsem se pokusil udělat takové promítání obrázků ze své poslední návštěvy Provence, abych si vyzkoušel, jak by to mohlo fungovat.
Tak tady je:
https://youtu.be/1kny_kINIiM
-7
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Vidím, že pacient se zase probral :-)
-7
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Když jsem byl hodně malý kluk předškolního věku, v polovině těch slavných šedesátek, býval jsem často s mámou ve špitálu. Ne, že bych byl na něco haprus, ale moje máma, doktorka, mě neměla kam odložit
Tak jsem byl buď na sesterně, nebo na lékařském pokoji, a ten jsem měl radši.
Byla to doba takového polouvolnění, občas se někdo dostal i do té zlé kapitalistické ciziny a z té pak posílali pohlednice kolegům. A už nevím který z těch tří doktorů co sdíleli ten lékařák, to byl, ale prostě jeden z nich si ty pohlednice vystavoval pod sklem na desce svého pracovního stolu.
A já si je fascinovaně prohlížel.
Moře, palmy, cizí města, ale pamatuji si asi nejvíc to moře. Myslel jsem si, že je modré, tak jsme jej ve školce vždycky malovali. Ale ta barva byla úplně jiná, než modrá v mém penále. Někdy skoro zelená.
Vrtalo mi to hlavou, ale nic jsem nikomu neřekl.
Jak to vlastně je, mi bylo umožněno poznat až po dalším čtvrtstoletí, ale i dnes z toho moc moudrý nejsem.
Ukažte mi někoho, tedy kromě Soni, protože ta ví všechno, kdo umí pojmenovat barvu moře.
Jak si tak jedu, každou chvilku vypadá jinak, ale vždycky mě hrozně bere. Zase jsem jak ten pětiletý kluk, co dychtivě pozoruje vše kolem, a srdce mu buší vzrušením.
Taková krása.
Jasně, projel jsem Cannes, viděl festivalový palác i ty všechny nóbl hotely kolem, viděl jsem krásné i škaredé budovy, a nepřehlédl jsem ani úžasné mosty cestou, protože na mostech ujíždím.
Ale pohled na moře z la Corniche?
Ten stojí za to se na ten kopec vydrápat, i když to netrénovaného bolí.
Moc bych přál všem dnešním pětiletým klukům, aby se jim sny také splnili. Fakt.
Fotky raději odkazem:
https://photos.app.goo.gl/DoWfP7hzhzmSMeTt6
-6
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Co to na tě sedlo, tolik vzpomínek a nostalgie takhle pohromadě? :-)
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Asu stárnu, kamaráde.
Ujel jsem 52, teda kopce byly, a sotva chodím.
A taky mám pocit, že už tudy nikdy nepojedu.
Ne, že bych se chytal do penálu, ale prostě, znám to, a je to fakt hustá snobárna, všude kolem.
Jedu vlastně kvůli etapě,co jsem vloni jel vlakem kvůli lijáku. Pak stočím na sever, někam, kde to neznám.
Ty výhledy jsou nádherný, moře průzračné, ale fakt si hrají na pupek světa.
Popravdě, v Chorvatsku je moře stejně krásné, a teplejší, teda v létě. Projet, vidět, jistě.
Ale tuhle část Francie bych na dovolenounikomu nedoporucil
-5
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
No konečně máš to moře modré a ne zimavě šedé, jako na předchozích fotkách. Z těch čišel jen chlad a zoufalství.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Já si myslím, že to má barvu podle nebe, které se v tom odráží. Při zatažené obloze to modré není, při zatažené obloze mi to připomíná kov.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Parik?
Qui.
Žindriš?
Non, Jindřich!
Hraju tu hru s nima už pár let, tedy nezkouším to na každého, ale když vidím, že to půjde...
Otevírá to brány, mizí formálnosti a pokusy o "ř" pobaví, hned je líp.
Ale dnes jsem byl zaskočen já?
Klasicky
Žindriš?
Non, Jindřich!
Hele, vy jste Čech?
A to jsem dostal do čenichu já.
Vy znáte Českou republiku?
Jasně!
Nejlepší země na světě!
A ne já jí, to ona si mě už vodí. Holka leze po skalách, zná Prachov, Jičín, Sobotku...
Dal bych jí pusu.
Ale mohla by být moje vnučka.
Kurnik, jasně, vnučka!
To by nebylo harašení, měla "bisou" dostat.
-6
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jo, v tamních končinách je určitě překvapení, že tam někdo zná tyhle pískovce a ještě se s ním potkat.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Moc milá holka, neřekla mi, že umím dobře francouzsky, a to jsem s ní klábosil dlouho
Tady se to jmenuje Saint Rafáēl, a je to takové větší letovisko, souměstí s Fréjus.
Všude samá cukrarna, kavárna, ale točenx pívo jen v jednom baru. A ten zel prázdnotou, než jsem přišel.
Už jsem ta to zvyklý, že se ptají, z které země, odkud a jistě si podle přízvuku nemyslí, že jsem z Normandie.
A když jsem mu to řekl, ptal se mě, jestli taky hraji nohejbal. Tedy tak jsem si to přeložil. Neumím to, prostě nějaký fotbal co není fotbal, ani ten americký.
Že prej tadyje každej rok šampionat, a že to vyhrávají Češi. A že pijou pivo jako já, z pulitru a ne třetinek. A že jsou fajn, protože dost to pivo lemtaj. Jako já :-)
Tak jsem dneska byl konfrontován s tím, že když už tu vlajku tam vozím, neměl bych se chovat jako hovado :-)
-6
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Čeští sportovci mají svůj specifický věhlas :-)
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Teď m3 napadla ještě jedna věc, kterou leckoho potěším.
To svoje kolo jsem si nechal před cestou seřídit, vycentrovat, desticky byly v hajzlu, prostě komplet příprava na cestu.
Jezdím s tím elektrořazením první rok, rak to prostě nemám zažité.
Jednoduše,zapomenul jsem nabít přehazovačky,protože mě to nenapadlo. Oservisované kolo, jedu.
Někdo noc mocný nade mnou stál.
Baterie došla 20 km před cílem v přesmykači, a zrovna měl malou placku. Pomaleji, ale dojel jsem
-6
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Ty který vozíš kde co a ještě několikrát si nevzpomněl, že to je možné dobít i na cestě? :-)
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Takhle, pochopitelně bych to ze své powerbanky dobil a celkem rychle. Ale musel bych rozkrámovat brašny, a to mi zato nestálo.
Na lehkou placku jsem dojel, možná pomaleji, ale protože kousek...
Problém bych řešil, kdyby to zůstalo viset ba a velké placce. Ale možná fakt jsou chytří a když končí, shodí ti řetěz na malou. Možná to byla náhoda a štestí
-6
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
To bych tak chtěl mít, takovéhle kurvítko na kole. Mně bohatě stačí se starat o nabíjení světel. Tam to má smysl, poněvadž oproti těm na dynamo a s žárovičkou, ta moje svítí. Ale nahradit skoro bezúdržbové lanko dobíjeným elektrickým vehiklem je z mého pohledu krok špatným směrem.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
..pokud nevíš co s prachama, nebo máš artrozu i na prstech, nic jiného ti nazůstane,,, :-(
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Nemusí to být hned artroza, někdy toho máš dost.
A někdy prostě zapomeneš zařadit. Myslíš na něco jiného, nebo prostě kopec podceníš.
S tímhle zařadíš i v záběru.
Ale jako všechno,má to svoje.
Jinak pro gramaře, elektrickà přehazka je lehčí než zadrátovanś, a ta nabíjecka fakt neváží nic, kus plastu
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
...nejsem odpůrce novinek ani gramař(ušetřených pár gramů "zmizí" ve větším bidonu s vodou), ale jezdím s osvědčenou a spolehlivou výbavou. Ještě se mi nestalo, že bych neměl "sílu", měl toho dost, nebo zapomněl přeřadit- na cestě se věnuji silnici i okolí a proto mne nerozptyluje hudba ani nic jiného. Ale je to tak jak píšeš- vše má svoje a tato "novinka"(určenou spíš silničářům pro rychlé, přesné a čas šetřící řazení), pro dálkaře nějakou nevyhnutnou/převratnou výhodu nepřináší (i váha je srovnatelná s klasikou) a jde jen o uživatele co bude preferovat...
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
No, jak jsem psal, když bolí ruce, řadí se líp.
Vlastně řadím mnohem častěji, než dřív, protože se mě často "nevyplatilo" na ten kousek přehazovat.
Není to nic, bez čeho by se nedalo jezdit, narozdíl bez mapy a navigace v mobilu,na papír bych si už nezvyk, ale je to příjemné. Jednou za pár dní to dobít problémy nedělá.
No, dálkař zrovna teď nejsem, ty kousíčky co jezdím jsou legrační, ale tím věcí co vezu neubyde. Blbý je, že vezu jednu spíše zimní sadu hadrů, a jestě protodešťové vybavení, co vladtně je jen balast. Ale nemít to, bylo by určitě venku zima.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
... na dynamo s žárovičkou ...
To byl hit tak před 100 léty, nyní je cyklo-příslušenství "o kus" dál
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Pokud to chceš mít na přímé krmení z dynama, tak jen náhrada žárovičky ledkou zase tolik efektu nepřinese. Pokud budeš dobíjet akumulátor světla kontinuálně z alternátoru v nábě, tak to pocítíš v odporu kola a ani ten alternátor není za hubičku. Ovšem toto uspořádání už může pořádně svítit.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
...však psal, že "tam to má smysl oproti dynamu se žárovičkou",,,
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
No, ono to kurvítko vůbec není.
Naprosto přesné,bezproblémové řazení, a pokud tě fakt bolí ruce a zápěstí,jako dneska mě,je to velká úleva nepřetahovat se s pákama,když chceš zařadit.
Vydrží to tak 300 km, tedy asi by si pár dní problém neměl. Já na to prostě zapomenul, dostal jsem kolo ze servisu,bral jsem ho jako připravené k jízdě. Tuhle prkotinu jsem nedomyslel, moje chyba. Už šlape jako hodinky.
-3
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jak jen to napsat, abych to neslíznul ještě od Soni.
Však to znáte, už ten tón vadí a pak to "já ti to říkala" už vysloveně se..štve.
Prostě, zdá se, že to nebyl dobrý nápad sednout na kolo bez byť malé přípravy. Ale prostě neměl jsem čas, vysedávat na rotopedu, říkal jsem si: "je suis un homme" tedy "jsem chlap", to dám.
První den to byla taková projížďka 40 km, víceméně po rovině. A pak den pauzy na zotavenou, tělo si pomalu zvykne, myslel jsem si.
A vypadalo to, že to klaplo.
A včera 60, kopečky, k večeru jsem už byl mírně rozbolavělý. Bohužel ale i dnes ráno.
Jak jsem řekl "je suis...",nějakých 85 tě nerozhodí, jezdil jsi dvojnásobky. A osud byl ke mě shovívavý, nefoukalo, cyklotrasa po zrušené železniční trati až do Saint-Maxime, přijel jsem přesně 15 minut než odjížděl trajekt přes záliv do Saint-Tropez, tím, že jsem jej neobjíždel, jsem si zkrátil cestu asi o 20 km.
Můj kamarád, Marek Veselý, zakladatel a tvůrce soutěže pro mladé sklářské výtvarníky Cena Libenského, mi nedávno vyprávěl, že si zavedl "kreativní pondělní dopoledne". Úspěšný muž, řekl jsem si, zavedu kreativní středu odpoledne. Středu má Marek taky vyhraženou na jiné činnosti, ale to nebudu tady ventilovat.
Moje kreativita spočívala v tom, že jsem zavrhnul zastaralé rady navigace, která mě cpala na silnici s hustým provozem smrdíclcích aut, a vydal se cestou vlastní.
Ušetřil jsem asi dva kilometry do dálky, ale získal navíc asi půl kilometr do výšky. Ale byl jsem na té okresce sám, to jo. Co nešlo jet jsem tlačil, a protože ta kreativita byl vlastně Markův nápad, vymýšlel jsem, jak mu to spočítám. Jen touha po pomstě mě umožnila tu kalvárii do ze Saint-Tropez do města Calvaire přežít.
Už ani špetku kreativity, zbylých 50 kiláků budu zastarale konformní, řekl jsem si.
Ale když se daří tak se daří, skvělou stezku po zrušené trati právě teď opatřují asfaltovým povrchem, tak zase objížďky, zajížďky, kopce.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Nemůžeš si říci, už toho mám dost, kašlu na to
Ne, to nejde. Musíš dojet.
Dojel jsem, vypral hadry i sebe a razím na večeři.
Než otevřou, dám si pivo na baru.
Pivo neměli, jen Heineken.
"Co se dá dělat, tak mi to natočte!"
A jak se tak natahuji po té sklenici, zjišťuji, že se mi děsně třese ruka. Fakt toho mám dost.
No ale všimla si toho i ta slečna za barem.
"Vy máte nějaký problém s alkoholem?" zeptala se bezelstně.
"Ne, bez něj!"
Uklidnul jsem jí.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Tak jsem byl včera tak v prdeli, že jsem nepotřehnul, žw je už čtvrtek :-)
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jestli si myslíte, že zrána jsem se probudil svěží a zotavený, tak to se škaredě pletete.
Vlastně mě bolelo úplně totéž co večer, jen jsem už neměl tu klepotici.
"115 kiláků do dálky a 900 metrů do výšky? To nedám."
Za ta léta vím, že všechno vyhrát nemůžu.
Vzdávám to, etapu rozdělím na dvě. Sice si malinko zajedu, ale dneska jen 50km a 600m do kopce.
Přivedl jsem kolo k obrubníku, abych vyšší o ten schůdek snáze přehodil nohu přes rám a vydal se žít svůj "Příběh opravdového člověka". Strašně jsem se snažil vidět kolem sebe tu krásu, a věřte, že Provence krásná je, ale vždycky když jsem sahal po mobilu, abych si něco vyfotil, sklouznul mi pohled na navigaci a v duchu se počítal, kolik ještě mi schází do cíle a to v obou směrech, do dálky i do výšky.
"Ty švindluješ, Paříku, ty si to tu vůbec neužíváš!"
Vyčítám si."Iné, užívám, třeba před chvilkou jsem si fotil úžasné místní stavení!"
Odmlouvám.
"Jo, to bylo tam jak tě málem smetlo ze silnice to bílé auto?
"Ano, přesně tam, tak vidíš, že mě to baví...."
(Schválně, jestli někdo uhodne, aniž by se podíval, tu značku toho auta, jehož řidič byl ochoten raději mě zabít, než aby si přibrzdil a nechal protijedoucí auto projet, a pak mě s bezpečným odstupem objel. Vyluštění hádanky ve fotkách).
A tak jsem se doplazil skoro do cíle, až přes silnici vrata a zavřená. Ne, tohle mi neuděláte, nebudu to objíždět k hlavnímu vjezdu do rezortu.
Zvonek, tak zvoním ale nic se neděje.
Tak znova mačkám ten čudl a kleji vpravdě jadrně.a po našem.
"Tak už ty vrata otevři, doprdele".
Ano, a našel jsem ho, to heslo.
Jistě, bylo to to poslední slovo, protože z amplionu se ozvala dáma a pravila "otevírám vrata".Takže v recepci už jsem byl ohlášen a znám, a když jsem tam po asi dvou kilometrech dorazil, už mě vítaly dvě slečny "Bonjour monsier Párik".
Asi si nagooglovali tu vlaječku, dnes tu asi bydlí jen jeden Čech.
Tedy jsem si to hrozně užil, a kdyby vám snad někdo říkal, že jsem mlel z posledního, tak je to dezinformator a dezolát.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
To tě vážně tak semlelo těch 60?
Třas rukou není z běžné únavy po větším výkonu.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
A bolavé ruce, co sotva zvládají dobře seřízené řazení, to také není běžná záležitost. Já bych tě pasoval na pacienta Reumatologického ústavu.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Včera to bylo 85, a ještě blbě jsem šel pře dva hřebeny.
Neseděl jsem na kole od 17.listopadu, prostě jsem nějak vyměknul. Dneska jen 50, ne že bych padal na hubu, ale netěsilo mě to.
Nějak obtížně letos chytám formu, ten rotoped chybí.
Tak jsem přetrasoval, zítra asi zase jen 50, ono to tady není rovinka, pak kousek, snad 20, chci si prohlédnout Aix-en-Provence, pak Salon de Provence, a Arles. Odtamtud už cestu znám, vím co mě čeká, tady ne. Vím že mám nastoupat 500, ale jak to bude, nevím.
Hrozně mě bolí zápěstí, asi ta zasraná artroza.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Absence rozježdění na rotopedu a tří měsíční pauza je hodně znát. Artrozu naštěstí neznám, ale třas rukou je důsledek vyčerpání z nedostatku energie - hlaďák, tak nevím co tě potrefilo, ale dobré to určitě není.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Po třech měsících sezení za počítačem chtít jezdit stovky je opravdu nesmysl. To si to protrpíš.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jo, to bylo z vyčerpání.
Prostě jsem to podcenil. Myslel jsem si, že se pomalu přizpůsobím, a taky to tak zezačatku vypadalo. 40, den pauzy, 60, ale těch 85 v těch kopcích mě dorazilo.
Taky hodně mě rozhodilo to kufrování a pak zavřené stezky, docela mě to psychicky rozesralo, prostě upnul jsem se na to, že pojedu po stezce, s mírnými sklony pro vlak, a místo toho zase nahoru a dolu
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jo, zapomenutý nebo nepředpokládaný větší kopec umí člověka hodně srazit. Psychika dělá strašně moc. Pokud předpokládáš víceméně rovinu, popřípadě i dolů podél řeky a po 2/3 cesty přijde zapomenutý 150 m kopec a ten umí zlikvidovat.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Arthroza zápěstí a kotníků současně? Proč, to jsi to někdy nadměrně silově a dlouhodobě namáhal? Nebo jsi měl úraz? Já bych hledal spíš nějakou vnitřní příčinu. Asi bys měl navštívit lékaře, aby se to dalo vůbec ještě nějak brzdit. Revmatismus je ošklivá choroba.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
To je ta moje artrotická dna.
Stěhuje se mi po různých kloubech, jde to utlumit allopurinolem takže nedojde na ataku, ale pár dní to bolí.
To dám.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Prší.
No konečně! Já vím, může vám to připadat trochu úchylné, a možná to i takové je, ale k čemu bych s sebou vláčel půl brašny drtičů deště, kdyby ani jednou nekáplo, he?
To bych teprve byl za ťulpase!
S trochu masochistickým uspokojením na obouvám ty neoprenové návleky, na přilbu nasazuji nepromokavou čapku a celý se halím do zářivě žluté pláštěnky, na silnici mě tedy nepřehlédnou.
Tak „bonne route, monsieur,“ a „kuráž“ loučí se se mnou recepční a já, už jako stroj odpovídám „to nic není, jsem přeci chlap“.
A hned dostávám kapky, za tu svoji chvástavost, liják zesílil, a navíc přede mnou takový kopeček, vlastně jen terénní vlna, ale s takovým sklonem, že bych to nevyjel ani kdybych byl o dvacet kilo mladší.
Asi fakt budu na hlavu, protože tyhle obtíže, překážky a protivenství mě nějak nabíjí a nutí k tomu myslet pozitivně. „Ohó, to by bylo, aby český cyklista z boje utíkal.“
A zase jsem slavil vítězství, asi po třech kilometrech přestalo pršet a jen drobně mžilo, a i to po chvilce ustalo, a já jel pošmournou Provencí, svítil, zářil a usmíval se jako debílek.
A heleďme se, francouzští soudruzi tady mají sochu soudruha Stachanova!
To musím vyfotit domů.
Já jsem horník, a kdo je víc! Trocha to brutálního realismu nezaškodí.
Ale no toto, tak to mě potkalo neobyčejné štěstí. V turisticky málo atraktivním, hornickém městečku Brignoles, dolovali tu bauxit, se dnes koná pravý a nefalšovaný „Le Marché Provençal“. Žádná levandule v pytlíčcích pro čumily z Alemanie, trh, jak má být. Koření a nakládané olivy, sýry a uzeniny, a támhle, v rohu, květiny.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Černovlasá květinářka s uhrančivým pohledem temně hnědých očí mě oslovuje svými krvavě rudými rtíky: „Pane, kupte si květiny, pro vaší milou. Neříkejte, že nemáte milou, takový hezký, mladý pán….“
„Víte, mám, ale je daleko…“ blekotám.
„Kurnik, dochází mí francouzština, k čemu je mi teď, že umím subjonctif“ a tak jen rozpačitě postávám a koukám, až do mě vrazila nějaká babice se slovy „pardon“ a hrnula se s k nějakému plevelu v květníku.
A pak hřmotný zavalitý chlap s protivným kukučem, chamtivost mu čišela z očí: „Budete si tady ode mne něco kupovat, nebo tady jen zacláníte s tím bicyklem?“
Kde je má provensálská květinářka?
Kam zmizela?
Vrtá mi to hlavou dalších deset kilometrů.
A pak docházím k závěru, že blouzním, že je to byla fatamorgana z toho, že už druhý pátek jsem vynechal posezení nad plzeňským se svými dědky.
Tak, takhle to dneska bylo, a nelžu slovem.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
To jsou panoramata! Na focení jsi počasí neměl, ale když se v tom jede, je to na koukání fajn. :-)
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
V dešti já jezdím komplet šusťák Decathlon.
Nejde to vydržet dlouho, jsem hned zapařený, takže když je z toho nakonec celodenní posmrkávající cosi, tak to začíná být problém.
Neoprény by mohly fungovat. Na kajaku fungují, dýchá to, ale na kolo je to těžké.
Lotyšsko.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Mám návleky jen na boty z neoprenu. Blbě se nazouvají, musíš nejdřív nandat ty návleky na nohu, pak botky, a návleky přesto ohrnout.
Ono když jedeš dlouho lijákem, nějak se tam ta voda stejně dostane, šlápneš do louže, prostě těžko dojedeš suchej, tedy když fakt leje.
Ale co je podstatné, je v tom teplo. Nohy nezebou. Bez nich bych v půlce listopadu, co jezdím na Paříž, trpěl.
Pláštěnka, jak říkàš, zapaříš se, nic moc fajn.
Ale jako předjarní či hodně podzimní jezdec už vím jak na to.
A je tu jedna zásadní věc.
Dojedu, jdu pod teplou sprchu, ale volím raději hotely s vanou, prohřeju se, usuším.
To pid stanem nemáš a ten rozdíl je diametrální.
Ráno, i když do lijáku, znovu ve vypraném a suchém.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Návleky na boty jsou opravdu na hovno. Měl jsem taky neopreny, italské hogo-fogo, 40 EUR, a na hovno. Člověk se musí smířit s tím, že si prostě umyje nohy.
Mimochodem vím jak funguje neopren.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Mě fungují, asi jsi měl jiný model, zejtra to vyfotím.
Ty moje určitě zahřejí, a bez nich nikam nejedu.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jindro, já jsem vodák. Neopren funguje tak, že se ti přilepí na kůži a mezi neoprenem a tvojí starou kůží se vytvoří tenký film vody, který začne fungovat jak termoizolační medium.
Můžeš mít hogo-fogo neopren na botách, ale s největší pravděpodobností funguje jen jako horší igelit.
Pokud to nemáš na kůži, nefunguje to.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
A stejně budeš mít večer ty krabaté bílé prsty na noze, promočelé.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jak jsem psal, je ni celkem fuk, jestli mám mokré nohy, hlavně že jsou v teple. Nic lepšího jsem zatím nenašel Ta šusťákové návleky chrání ještě míň, ale dávám je přes ten neoprén ne kvůli vodě, ale abych si jej neuprasil od bláta.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
To jsou návleky na tretry proti chladu(tak do +5°C), ne proti vodě. Já jsem používal za deště přes boty s membránou a pod kalhoty tur. návleky(aby voda stékala a nedostala se pod ně)s membránou(podobné těmto https://www.4camping.sk/p/navleky-ferrino... )- nohy v botě i boty byly v suchu i za několikahodinového deště. Teď jezdím jen za tepla v sandálech a proti chladu stačí igelit. návleky od doktora...
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Aha, no já přesto taky dávám ty žluté, ale když leje celý den stejně se mi do bot nějak voda dostane, nejčastěji si sám vlastní blbostí šlápnu do louže, někdy mě do ní natlačí provoz, občas je silnice pod vodou, a prostě buď projedu, že zvednu nohy, nebo mě to sundá rovnou do vody, nestalo se mi, abych za dlouhého deště dojel suchej. Ale nevadí, když jsou nohy v teple.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Neoprenové ponožky (jak moc volné/těsné) - pomohou?
Neoprén na potápění pomáhá, tak snad ...
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Neopren není moc dobrý izolant. Těsné neoprenové ponožky jsou v nouzi dobré, používali jsme je občas v sandálech v alpských průsmycích. Neoprenové návleky na boty jsou podle mne k ničemu.
V suché zimě zimní tretry, na nohy nejdříve mikrotenové pytlíky - aby ponožky neprovlhly potem a na ně teplé ponožky.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Já nic lepšího neobjevil. Koupil jsem si zmní tretry Five Ten, ale jedinou vlastnost co jsem u nich iobjevil je to, že se do nich blbě leze. Jinak je v nich zima taky.
Ono v tom listopadu jsem na cestě tak 8-10 hodin denně, ale mráz nebývá. Tak 5-6 stupňů, ale často mokro. Tohle funguje. Je to tlustý, má to tam nějakej filc vevnitř či co, prostě za mě dobrý, ozkoušený a to už pár tisíc kilometrů.
-3
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Já to v zimě, když je pod nulou a jedu někam dál, než na 1/2 hodiny používám přes Prestige. V zimě to funguje. Podotýkám, že moc pod nulou nejezdím, poněvadž mi prochládají ruce. Z toho důvodu také nepotřebuji zimní tretry. Velká nepříjemnost těch návleků je, že se blbě obouvají. To je asi standardní vlastnost všech neoprénových oděvů.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Mám vyzkoušeno na kajaku při cca -5 až + 5°C 5 mm neoprenové vodácké boty na holou kůži fungují, není zima, když dlouho nestojíš na sněhu.
Pomohla navíc tenká bavlněná ponožka dovnitř, protože vyplnila mezery - bota nesedí na kůži perfektně.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
S tím nemůžu souhlasit. Měl jsem kdysi trekové sandále s neoprénovou vložkou, v podstatě tedy jen kousíček neoprénu zespoda na chodidle a i to bylo v blbém, mokrém počasí velmi příjemné. Jakoby to pocitově zespoda hřálo.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Kdysi jsem si stříhala ze starých podložek pod myš vložky do bot. Fakt to hřálo :-)
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Nedělní odpoledne v Aix-en-Provence.
Zase vyšlo sluníčko, všechno kvete, tady už je opravdu jaro. U nás doma v takové nedělní odpoledne to hučí jako v úlu. Kdo může, navlíkne si staré hadry a trochu v pštrosí poloze zvedá zadnici k nebi. Je čas vysejt ředkvičky i karotku, plevel, ta potvora se zase roztahuje kde nemá, okopává a ryje se, takováhle neděle se přeci musí využít, aby zahrádky byly jak ze škatulky.
Tady ne.
Co jiného by měl Francouz dělat, než se hodit do gala a jít si sednout do zahrádky kavárny na Cours Mirabeau.
Ne, nejde o to vidět, ale být viděn. Za čas, co našinec má v sobě guláš a tři plzně k tomu, Francouz upije tak jednu deci z dvoudecové, designové láhve Perrieru, a když se hodně rozšoupne srká k tomu i už hodinu studenou kávu noisette. Taková plně obsazená zahrádka v nedělní odpoledne není pro majitele až takové terno, jak by se zdálo, a proto to malé kafe stojí asi jako ty tři plzně i s dyškem.
Ale nejsem tu odtoho abych kritizoval či soudil, ale abych to všechno viděl, zažil a poznal.
První, čeho jsem si všimnul je skutečnost, že tu není žádná řeka, tedy v centru, město je na kopci, nebo spíše takové náhorní plošině. Ne, žádny Tibet to není, ale nad řekou, která protéká někde dole je to 50 metrů do výšky, a neptejte si mě, odkud to vím, nebo si vzpomenu, že mě furt bolí ty nohy.
A pak je celé žluté.
Tedy budovy mají žlutou barvu, ať už přírodního kamene, nebo fasády. Od světlé, až po tmavě okrovou. Místní by mě jistě opravili, že žluté jsou akorát vesty toho už zaniklého protestního hnutí, a že jejich město má barvu zlatavou, ale protože nikdo z místních tohle asi číst nebude, risknu to.
Jedno odpoledne je moc málo, na to, aby člověk něco víc poznal, takže jen tej první dojem, impresse
A ta příroda kolem.
Provence. Co dodat víc
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Zatímco nedělní odpoledne kypí životem, večer pak, ve většině měst sladké Francie "chcípnul pes".
Restaurace,bary a kavárny v 19 hodin zatáhnou rolety, a v tom zbytku co zůstal otevřený posedávají smutné existence, co v městě zůstali sami.
Vše je nějaké unavené a ospalé, a já nejsem žádnou výjimkou. Hezký večer domů.
https://photos.app.goo.gl/QbHbJaja4whquCaF9
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Koukám na fotky a docela mě překvapuje, že stromy ještě nejsou zelené, všechno je to tak zvláštně šedivé. V té oblasti bych čekal už teď zelené stromy a všechno víc barevné.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jo, ty olatany co jsou všude kolem.
Všechno kvete, ale listí zatím není. Aj vinná réva je furt jako košťata.
Ale říkal jsem si opak. Podzim, až jim to v to městě zacne padat, to musí být masakr to stále odklízet.
https://photos.app.goo.gl/x4KsJXBqKUEmMT6d8
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Salon de Provence je od Aix kousíček, něco málo přes 30 kilometrů.
Na začátku trochu drsné a delší stoupání o to nepříjemnější, že po čtyřproudové výpadovce a v hustém provozu, ale pak už se sjede na okresku a 25 kilometrů stále jen z kopce prosluněným dnem, štěstí jak z telenovely.
Do Salonu jsem přijel krátce po jedné.
To město také nemá řeku, a také má charakteristickou barvu budov, ale nechtějte po mě, abych se pustil na tenký led a snažil se ji pojmenovat.
To jen kluci pořád opakují stejné chyby, muži nikoliv, ti se dopouští stále jiných a nových.
První dojem ovšem byl: tohle je snad město náctiletých holek. Byly úplně všude, v hloučcích na lavičkách, korzovaly po dvou či po třech, obsadily i všechny stolky místních kaváren, teda ty na sluníčku.
Půvabné, hodně jiné než naše holky.
Méně nalíčené a svoje vlasy nechávají tak jim je Bůh či příroda nadělila, neexperimentují s barvami nebo kysličníkem. A taky byly hodně oblečené.
To naše děvčata by v takový prosluněný den vytáhla sukýnky a z pod krátkých triček by vystrkovaly pupíky.
Inu jiný kraj...
No, stačilo popojet za roh a záhada, proč všude kolem je tolik té holčičí drobotě byla odhalena - lyceum, ale gigantické, žadná jednotřídka.
To město přídomek "de Provence" vůbec nepotřebuje.
Stačí se rozhlédnout, kde jinde by mohlo safra být?
Ten ledabylý, mírně opršelý šarm oprýskaných okenic, mohutné kmeny platanů a pak to zvláštní světlo všude kolem.
Místní hrad zavřený stejně jako museum v domě, kde žil a skonal Nostradamus, loudal jsem se kolem do kola a trápil se tím, že nemám dost bohatý slovník, abych vám tu krásu mohl dobře popsat, a ještě hůř jsem na tom s fotografováním.
Nejlépe tedy bude, až vás omrzí kamenité pláže Chorvatska a all-inclusive přejídání v rezortech blízkých či vzdálenějších, když se na Provence vypravíte, a vůbec nebude vadit, že mimo hlavní sezónu.
Bez davů turistů je to tak nějak opravdovější.
https://photos.app.goo.gl/CL93DWMmjUJ4kusj9
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Bez slunce jsou ty fotky šedivé a smutné. S tím nic nenaděláš. Leda v fotoshopu upravit barevné spektrum.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Dyť na všech fotkách je modrá obloha :-D Chybí zelená, v tuto roční dobu je to jen šeď hněď bez ohledu na slunce, chybí barvy. Dřív se fotilo černobíle a vypadalo to stejně v kteroukoliv roční dobu :-)
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Za Salonem místní svět tak nějak zplacatěl.
Ne, nebojte se, jenom protože nejsem přesvědčen o účinnosti vakcín proti covidu nezavrhuji tetanovku ani si nemyslím, že naše matička Země je placka.
Ale tady to fakt tak vypadá, tak jsem si dovolil ten luxus asi deset kilometrů si zajet k tomu mostu.
Vlastně ten je také velmi úspěšným předmětem manipulace.
Jde o Langoiský most, také most Vincenta van Gogha. Podobný zvedací most se dvěma vahadly nešťastný Vincent několikrát namaloval během svého pobytu v Arles. Ale ne tento. Ten, co je na obrázku u kterého se turisté, včetně mě fotí, byl v roce 1930 stržen a nahrazen železobetonovou konstrukcí. No a ta vzala za své za druhé světové války. A aby toho nebylo málo, stál na jiném kanálu o pár kilometrů dál.
Tak k čertu, co je tohle vlastně zač?
No to je replika, kterou postavili v roce 1959 a vyrobili tím vlastně novou památku. A hned i cyklotrasy ViaRhôna.
K tomu mostu jsem přijel náhodou před 10 lety.
Letos jej vyšperkovali červenobílým zábradlím, asi aby tím dodali věrohodnosti chátrající památce a těm důvěřivcům zkazili fotky.
Jinak co dodat k městu Arles.
Aréna je na tom samém místě, jako byla před deseti i před 1965 lety, Vincentův žlutý dům vzal za své za války a ta jeho žlutá kavárna, ta je taky falsum.
Jinak vše ostatní je opravdové.
Nenačančané, férové.
A i ta nejomšelejší fasáda si zaslouží kytičku.
Úžasný smysl pro krásu.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Proč nám ukazuješ fotku nějakého mladého fešáka na ještě nezelektrizovaném kole Autor? To že je u stejného mostu?
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
No jo, je to tak.
Mám jen lehčí kolo a těžší nohy.
Jinak se celkem nic nezměnilo. Byl jsem tu v květnu, před 10 lety. Jen ta bílo-červená ohrádka to dnes hyzdí.
Odtud už to znám, tady udává pravidla vítr.
Kraj Camarque - v deltě ústí Rhôny. Vincent měl pravdu, je tu zvláštní světlo. I když je úplně jasno, je tu jakýsi mlžný opar který to rozostřuje.
-1
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Ten Googův most je hezčí.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jak dopadne dnešní den měl rozhodnout jen vítr.
Bude-li fučet proti, udělá mi z těch 65 km stovku, tedy "pocitově" a naopak, opřel-li by se mně do zad, zafungoval by lépe než motorek elektrokola.
Vítr se dnes rozhodl rozumně.
Foukal asi jen hodinu, a to ještě z boku, tedy tak abych si uvědomil, že mu mám být vděčný, že je dnes neutrální.
A věru, že mě to pobídnutí docela stačilo, aby mi došlo, jaké mám v tom životě štěstí.
Učili mě: "člověče přičiň se, a pán Bůh ti pomůže" ale jsem na světě už dost dlouho, abych věděl, že samotné "přičinění se" nestačí. Kolik takových bylo, že dřeli až ruce vláčeli po zemi, a nic moc dobrého je v životě nepotkalo. Třeba celá generace mých rodičů.
Dětství za války, mládí v době stalinského teroru, pak krátké nadechnutí a naděje, ruské tanky a Husákova normalizace.
A když to prasklo, už byli staří na to něco rozjíždět.
Tak jsem si mudroval a letěl tou rovinou kraje Camarque a přemýšlel, jestli generace mých dětí a vnuků bude mít to štěstí, aby se mohli přičinit jako my, a upřímně řeknu, že mám z budoucnosti obavy.
Svoboda, tedy to, co bylo pro nás tak podstatné, se velmi rychle vytrácí, kvapem nastupuje cenzura, které se říká "fact checking" a rychle se vytváří nikým nevolené bruselské struktury, které si usurpují čím dál více moci a opět, každý opoziční názor rychle zařazují mezi "nepřátelské a nedemokratické". Odtrženi od běžného života budují ideální bezemisní společnost stejně jako komunisti mého mládí tu beztřídní, ale tedy jen pro ten plebs. Oni v tryskáčích z konference na konferenci, lid prostý, co musí být řádně veden, pak šikanují zákazy a emisními povolenkami.
Zdá se mi, že tím rychle likvidují tu Evropu, kterou mám rád, Evropu, kde mě na hranicích nikdo nekontroluje doklady a nehrabe se v zavazadlech, Evropu, kde si já kluk z Velkých Popovic usmyslím, že se projedu z Nice do Sète začátkem března na kole, a jedinou překážkou pro mě je vlastně jen ten hloupý vítr.
Pokr.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
A už míjím středověké město Aigues Mortes, odkud v roce 1268 vyplul francouzský král Ludvík IX. na 7. křížovou výpravu. Tak tedy hodně starý trik. Máš problémy doma? Vydej se do války, on se nějaký důvod už najde, proč poddané pumpnout.
Ne, nezastavil jsem tam, nocoval jsem tam vloni, nemám dneska chuť se prodírat davy turistů.
A po pár kilometrech jsem v cíli.
V městě La Grande Motte, které vzniklo právě v těch šťastných 60. letech na zelené louce, tedy spíše bažině, jako moderní letovisko pro všechny, té šťastné generace před rokem 1968, který má ve Francii úplně jiný význam než náš ten náš, osmašedesátý.
Pro mnohé ohromné apartmánové domy u pláže nepředstavují ideální dovolenou, ale pro mnohé ano. Dostupný luxus u pláže, válka je pryč, rodiny bohatnou, ale všechny ne zas tak, aby si mohly dovolit Saint Tropez, i kdyby tam zrovna neřádil ten četník. Šťastné generaci Francouzů zhmotnili jejich konzumní sen.
A překvapivě, stále to tu žije. Budovy procházejí rekonstrukcí, hůře je natom infrastruktura v majetku města, některé betonovými dlaždicemi zpevněné chodníky se zdají být spíše nebezpečné, než pohodlné, ale držme La Grande Motte palce.
Dostupný luxus pro každého vlastně není tak špatná myšlenka.
Lepší investice, než do moderních úřadů v Bruseli.
-2
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Tak to prostě je.
Konec, jsem v cíli. Teď, když už jsem si zvyknul, a ráno mě nic nebolí, a večer málo, když už jsem se naučil skládat do brašen věci v takovém pořadí, jak je večer budu potřebovat a nemusel vše rozkrámovat, je po všem.
Jsem v Sète, to je skoro jako doma.
Jsem tu dvakrát, třikrát do roka posledních 25 let, vždy na jednu noc, ale i tak jsem tu vlastně prožil dva měsíce.
Je to zvláštní, jak můj kamarád Fred a jeho brácha, majitelé restaurace Porto Pollo, za tu chvilku zestárli...
To já, já jsem jiný švihák.
Jedu si podél toho pobřeží, a z reproduktoru hlaholí sám Mistr "Být stále mlád, to bych si přál být stále mlád...".
"Taková blbost. To bych teda nechtěl. Bát se ruštiny u maturity, pak dřít několik týdnů matiku, aby mě z fakulty kvůli ní nevylili, a já nemusel na dva roky na vojnu, a pak tam stejně skončil, tedy jen na rok, a přihlouplé stejně staré nebo mladší gumy, asi jako ten co dnes kašpaří na Hradě, na mě řvali?"
Kdepak Karle, já nechci být stále mlád...
Mě by stačilo, kdyby to takhle zůstalo a to tak, že na furt.
Abych tak i příští rok, a pak ty další, mohl jet po pobřeží Středozemního moře, zápasit s větrem, vztekat se kořeny které z cyklostezky udělali valchu, zdravit "bonjour" slečny i důchodce, takhle je to fajn, takhle je to dobré.
Byl to krásný den, i když furt foukalo proti.
Díky za něj, Osude.
-5
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Kdybys do toho vždycky nezapletl nějaký politický hloupý útok, tak by to bylo hezčí a čtivější. Takhle si vždy říkám: Máš to zapotřebí, tuhle sračku číst?
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Plytké, příteli, plytké by to bylo.
A nebyl bych to já.
Svým psaním vyjadřuji své názory, a i když s nimi leckdo nesouhlasí, na čtivosti to neubírá.
To jen tady jsou lidé, kteří mě budou mínusovat i za pomlčku.
Vlastně kopíruji sem své reportáže jen pro pár lidí, o kterých vím, že si to s chutí přečtou, a mají své důvody, proč mě nesledují na FB.
Jiný už nebudu.
Díky za přečtení a hezky den domů
-6
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Jo, často se mi stává, 6e ba mě někdo vyjede, když zmíním tu bezcharakterní gumu soudruha Pavla s tou jeho nenažranou politručkou, že mě podsouvají Babiše, jehož prý tedy asi jsem fanda.
Losnu nebo Mažňáka?
Sory, soudruzi stbák, kgbák, lampasák, komunista, Havlova chyba "tlusté čáry".
Nejsme jako oni. To safra nejsme.
Díky Bohu.
Ale nepotestané zlo generuje politrucku, co jí není stydno žádat gáži pro "první soudružku"
-5
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
No co se dá dělat? Když musíš, tak musíš. Já to tvoje téma si dám do skrytých. Je to škoda, ale ubližovat si nebudu. Mne to bolí, když se člověk, kterého jsem si vážil, zblázní. Stáří je opravdu svinstvo.
0
Re: Azurové pobřeží - jaro 2025
Tam jsem byl! Ta promenáda je tam opravdu dlouhá. A mnohem víc příležitostí ke koupání, než v Toulonu. Nice doporučuji.
0
Přečtěte si také:
Hledám: Cyklo Soluň - Szegedín
Hledám: Parťačka na kolo
Hledám: parťák / parťačka společné tréninky
PR články:
Co se děje:
Vyzkoušejte:
Perfektní funkční oblečení pro vaše sportovní aktivity, od značky Moira.
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Rodinný bikepacking končí: Z Nízkých Tater přes Muránskou planinu až do Dobšiné
Po noci strávené na horské chatě jsme se probudili a zjistili, že jedno z kol na mém zamčeném bicyklu bylo…
Nekonečná bikepackingová dobrodružství: Objevování Velké Fatry
Po návratu z hudebního festivalu, kde jsme s manželem prožili bouři, jsme se vrátili k našim dětem, které…