Potkal jsem borca u Sète, že prý nejlepší ústřice jsou na severu. Říkám daj pokoj more, to nežeru.
Věřím tomu, ale mne Francie ani civilizovaný západ moc neláká. Letos tedy Rumunsko a pak cesta po klidném Balkáně (Srbsko, Kosovo, Makedonie, Albánie, Černá Hora, Bosna)- pokud bude zdraví i nohy sloužit...
Já se teď na jih bojím.
Když jsem se vrátil z jižní Francie před dvěma lety, chytil jsem granulomatózu. Bojoval jsem s tím půl roku. Mimochodem pokud to někdo chytíte, sepíšu vám recept a co všechno jsem bral, samozřejmě bez doktora, začíná to francovkou.
Na mě toho slunka už asi bylo moc. Je to z UV záření a z nedostatku vitamínů... to byla furt plechovka cassoulet ráno, oběd, večer sýr a flaška vína. Někdy olivy a plesnivý salám, nedopadlo to dobře.
Když pojedeš na jih na delší dobu, dodržuj pestrou stravu a přísun vitamínů.
https://www.google.com/search?q=Cheilitis...
Pak mě tam na Balkáně docela vadí absence bezpečných cyklostezek, opilí všichni, zdivočelé psiska atd... ale jednou to taky dám, možná po Dunaji na kajaku.
Nevím jak ty- já jsem na Balkáně i v Rumunsku jako doma a jedinou pravdu co máš jsou chybějící cyklostezky. Potulní psi jsou hlavně na venkově v Rumunsku a Albánii, ale nevšímám si jich a oni zase mne, opilce jsem nikdy nikde nepotkal(je pravda, že večer zalehnu a netrmácím se po krčmách, velkým městům se vyhýbám). Pestrá místní strava plná vitamínů a zeleniny je na každém kroku, lidé příjemní, vstřícní a pohostinní, krásná příroda i památky...
Přeju ať je to "jednou" co nejdřív a nedej na rady typu "bez obranného spreje ani krok"- doma jsou taky opilci, bordel a málo cyklostezek...
Co nevybuchlá munice z jugoslávské války. Vy kdo jste byli na balkáně, máte nějaké zkušenosti o tom, co se v kraji povídá?
Je to tam bezpečné v lesích?
Přeci jenom člověk na čundru kempuje tam, kam mnoho lidí nechodí. Nevybuchlé miny jsou další věc, co může být problém, stejně tak přístup balkánských národů celkově k jejich správě veřejných věcí včetně odminování.
Psiska v tu chvíli začínají být marginální problém.
...tak v tom mám asi štěstí- v Srbsku, Kosově, Bosně, chorvatském vnitrozemí či Albánii jsem viděl jen jednou (a to cestou)varování před minami. Není problém najít plac na noc nedaleko cesty, ale bez rušivých elementů.
Jsem musel googlit co to je.
Prej vzácná choroba, to sis jí mě hýčkat když vzácná :-)
Taky mě moc neláká civilizovaný západ, ale obavy z těch polodivokých psisek na Balkáně asi nepřekonám.
Letošek se zřejmě nakonec odehraje na domácím hřišti, ve znamení stezky Českem. Chystáme se se ženou projít pěšky část severní stezky od západu a já bych pak rád zkusil na kole projet z východu na západ jižní stezku.
Přeju ať se vše vydaří! Pokud jde o "polodivoké psy", tak jen při první návštěvě(1997)jich bylo více, ale stačilo přestat na chvíli "kmitat nohama" a přestalo je to bavit. Od té doby jich ubylo, nebo jen nečinně leží a poslední dvě cesty ani nebyli- jsou to spíš pověsti typu "jedna paní povídala" než opravdové nebezpečí. spím většinou v lesích "nadivoko" a přes cesty po všech oblastech jsem neviděl ani v dálce tolik obávaného medvěda(krom ZOO)a to ani na Slovensku (kde je podle úřadů přemnožený. Ale je to na každém a jeho psychice. jak se k tomu postaví...
Co jíš, že se ti divá zvěř obloukem vyhýbá?
8-D
Pohybuji se na jižní Moravě a na západním Slovensku. Zcela určitě bylo medvědí hovno uprostřed silnice přesně tady 48.6616711N, 17.3263222E kde oficiálně nemělo co dělat v roce 2021.
Zcela určitě byly medvědí šlépěje viděny na břehu Moravy v roce 2019 v této lokalitě 48.3663353N, 16.8389111E, kde taktéž oficiálně nemají co dělat.
Obecně myslím, že oficiální prohlášení o výskytu divokých šelem a divokých opilých lidí mají velký rozptyl, takže dle vlastních zkušeností, zůstanu více obezřetný.
To hovno, je jak arašídová čokoláda - velká hnědá hromada, jak nutella a v tom oříšky.
To nejsou oříšky, to jsou nestrávené zbytky větví.
...na cestách se věnuji jiným pozoruhodnostem a památkám než je jakékoliv hovno. Jím jednoduchou stravu doplněnou o místní "speciality" (pro nás) a přes den obohacenou o energetické přípravky (a žiju od r. 1990 v trenčanském kraji)...
Určitě 2x s Nakoláky, tam vždy objevíme místa, kam by nás mnohdy ani nenapadlo vyjet.
Určitě týden s vnoučaty, ti nejmenší budou mít odrážedla, takže vlastně vychováváme cyklistický potěr :-)
A týden až dva toulání v dodávce s koly, tentokrát asi na sever.
Poslední roky je pro mě důležitější s kým, než kam. A protože mám s kým, je to úžasné a nemohu se toho nabažit!
https://www.youtube.com/watch?v=M_eWEx75XTY
Safra, kolikrát to mám vysvětlovat, že Mont Saint Michel je v Normandii.
Jistně, lepší jsou umústřice atlantické než středomořské, ale definovat, kde jsou nejlepší, je poněkud obtížné.
Kousek od toho hrádku, přes záliv, je Cancale (to už je v Bretani), a to je slavná ústricová lokalita, ústřice typu Belon se jinde vidí zřídka. Ale skvělé jsou i z Oleronu, Utah beach, nebo z jihu z Basin Arcachon.
V Sète maj8 útřice z étangu Thau, a ty jsou o poznání horší. Taky technologie chovu je jiná.
Pravá Bretaň je ale až na konci, Finistère,
https://photos.app.goo.gl/KfGuwXmqbLQdUEam6
.
Pokud moje průdušky a tělesné ostatky letos dovolí, tak Dámská.
Týden "Dovča za trest" s dcerunkami, mrňaty a kamarády.
A když to klapne, tak na podzim Jáchymov.
Už bylo, před měsícem od Caserta přes Apeniny a Gargano