Znáte to.
Tu nejistotu Stihnu všechno co mám a musím? Povede se to? Všechno rozpočítáno skoro na minuty. A pak se už loučím s partnery z Anglie na Ruzyni s tím, že tedy když to jinak nejde, ten „budged se navýší“, pak relativně rychlý přesun do Meislovky, kde v restauraci W máme večírek patronů ceny pro mladé skláře Libenský Award, bezvadná společnost skvělých lidí, kterým se podařilo trochu ve své branži uspět, a mají pocit, že se sluší a patří pomoci zase těm talentovaným mladým.
Velké nadace a fondy, ty mají dost, a dost dostanou i na grantech a dotacích.
No, ale my z Libenského ceny na to jdeme jako Staročeši: Národ sobě.
Tedy pokud národem je těch 25 patronů akce. „Když nás bude 40, je to hotové“ halasil Marek Veselý a já vím, že nás bude víc, protože Marek je jeden z mála lidí, co umí ostatní získat pro svoji, tedy vlastně naši, věc.
A tak vše v pořádku, doma o půlnoci, mohu se chystat na tu cestu, co jsem si slíbil, když všechno klapne.
Zabaleno dva dny, jen kolo šoupnout do auta. A v noci to na mě přišlo.
Začala mě bolet ta naražená žebra. Za chvilku se přidalo i rameno, bolesti, že jsem nemohl spát.
A tak, si říkám: „Proč teď?“
A odpovídám si sám:
„Paříku, ty máš strach. Ty se toho bojíš a chceš uniknout do choroby. N…t.“
Pojedeš. Ale pro sichr se naperu diclofenacem.
Soňa mě hodila na vršek 50 km od Norimberku, sklouznul jsem dolů, a pak jel tou zemědělskou krajinou, o které jsem před 35 lety snil, že bude i u nás. Pole, louky, viska tu a tam s kostelíkem, ale nestalo se.
Moje vlast připomíná spíše vietnamskou tržnici. Kumulace reklam a nevkusu v míře už málo snesitelné. Ale když mě to vadí, nemusím tam být. To je asi jediné hmatatelné vítězství té revoluce, ve které jsem byl dost na barikádě.
Jinak mám pocit, že se vše, co nás tak deptalo, vrací, a navíc, mladým se to líbí.
Nechám mudrování, co má maskovat jen mojí vlastní zbabělost. Ano. Nechtěl jsem přes ten Kochertal, 170 km z Norimberka do Heilbronnu. Fakt ani malinko.
A stal se zázrak.
Přišla bouře. Vítr. Liják.
Pojedu vlakem. Gott sei Dank.
Asi bych se trápil
Jízda na kole má být radost a potěšení, ne se trápit as trpět.
Přesně tak, a já to fakt z Norimberku do Heilbronnu nemám rád. Vždycky se trápím a říkám si, je to daň, nebo penále, zato, že chceš do Francie.
Ne, že by ta etapa byla snad méně krásná, to ne.
Ale já prostě na ní mám pech Vím, kde sem zmoknul, vím že odsud furt jenom do kopce, a ten krásný most, co jej mířím, je z betonu. A já jsem na ocelové mosty.
Prostě není nic, na co bych se mohl cestou těšit, kromě toho, že dojedu do cíle.
Vím, řeknou mi, míjíš hrad Neuenstein, proc tam nezajít?
Protože 170 je moc....
Tak, a furt leje, se raduji, že "nemusím".
A musím já vlastně vůbec někam?
Nemusím, ale chci.
K té značce kdwe ta kola fotím a fotka, ksybych k ní nedojel alespoń z hranic Německa a Francie by mě přišla nepoctivá.
Celkem pěkně napsáno(i s důvody). Já, když se potřebuji do cíle dopravit a je vzdálenější(u mne přes Maďarsko) vyberu si vždy jinou cestu, aby nebyla jen "o překonání vzdálenosti"- cesta je tak aspoň trochu zajímavá- bez ohledu na počasí a vidinu hlavní země je celá cesta cílem....
Nic není jednoduché.
Koupil jsem jízdenku, místenku i místo pro kolo, ale přišla mi sms - jízdenka zrušena.
Nez vysvětlení, prostě není.
Tak do aplikace DB, vlak o hodinu později se zdá k dispozici, pustí mě a ž k platbě, ale pak napíše, že to neklaplo. Zkusím jiné karty, to samé. Prostě apkou ten vlak nekoupím.
Naklusám na nádraží, do rajzebyra a tam mi pán povídá, že vlaky do Karlsruhe dnes nejezdí, adi jim ta průtrž mračen někde udělala problémy.
Tak vymýšlí, jak se tam dostat s přesedáním a najednou cink - hele, přímý spoj v 15:44 je už zase k dispozici. Tak snad pojedu.
Slečba na recepci byla milá a říkala, že tu klíďo můžu zůstat do půl třetí.
Tak snad nakonec popojedu, tedy jestli se zase něco nepřihodí.
Alespoň se na té cestě nenudíš, vždyť by to bylo fádní a nebavilo by to kdyby žádné komplikace nebyly :-))
Bylo to fakt docela hektické, zpoždění asi 20 minut, na což asi nejsou zvyklí, tak Alemánci propadali panice a tlačili se, jako by jim ten vlak snad měl ujet.
Byla tam se mnou ještě jedna holka s kolem, ale svůj hák jsem uhájil.
Oni to mají tak, že je víc vagónů s hákem na jedno kolo, a všechny mají číslo 211.
Já měl vagón číslo 2, slečna vagón číslo 3, a tak se chvilku snažila o ten hák zápasit, ale vysvětlili jsme si to nakonec. Nevěděl bych to, kdyby se mi totéž nestalo před dvěma lety. To jsem zase já byl v blbém vagónu.
Nějaký liják je fakt asi vzal, místama pole zaplavená, ale spíš lokálně než plošně.
Tak zítra konečně zase po ose.
Šmankote, co to tam máš za chlupaté pláště? :-)
Ještě cestou netknuté funglovky... :-)
Najeto 180 km, do první garančky.
Víc jsem nestihnul, a byl jsem rád, že vůbec tohle. S těma naraženejma žebrama jsem musel najet 100, abych stihnul tu garančku do odjezdu.
Zatím vše funguje jak má, ale zase asi jen dalších 130, předevcírem 50, dneska 80.
To je furt jen procházka. Zítra tak 150, tam už se uvidí. Ale kolo,si myslím, je to skvělé, lepší jsem nikdy nejel.
Tak taková malá radost.
Být ve Francii na kole snů...
...to jsou všechny háky tak nízko jako na dětská kola? :-0
Jo, nechápu to. Pověsit ten krám aby nepřekážel dalo práci. Navíc jsem byl línej sundatbrašny, tak jsem vzpíral...
Táta vždycky říkal: víš proč se línej ztrhal? Nechtěl jít dvakrát....
Já vím, vždycky, když jsem na cestě napíšu, co se přihodilo, pokazilo a v lepším případě, i co jsem viděl.
Popravdě, nečekal jsem vůbec nic nového, tudy jsem jel v březnu na kole, co už nemám, protože pařížský zloděj mi umožnil koupit si kolo lepší.
Skoro jsem se trápil. 128. díl Ordinace v Růžové zahradě. Vše ctyřikrát obráceno, zopakováno, viděno. Bičování mrtvého koně.
Jasně, protože tudy asi po třicáté, nevěřím navigaci, jedu si po svém, parkem, pak raději městečkem než stezkou podél frekventované státovky a už tam jsem. Přívoz přes Rýn - Neuburg. Proti jedou auta přišlápnu si, říkám si "právě přijel, stihneš ho". Ale prdlačky.
Přijedu k molu a "samá voda". Přívoz nevidím.
Není ani tady, ani na druhém břehu.
Měl jezdit od 10, jsem tam v půl jedenácté. "Quelle bordelle!" jsem už myslí na druhém břehu.
Tak ten internet.
Hochwasser - nejezdím. Píší.
Tak to řeknu i těm ostatním, co na břehu okounějí a zažiji úděl posla špatných zpráv.
"Proč to tu nikde nenapíší?" vzteká se pán.
"Je to na internetu." odpovídám neutrálně.
A už na mě řve a ječí, že si mám ten internet narvat, no víte kam.
A já chtěl jen pomoci. Aby tam nečumákovali zbytečně.
Němci. Francie přes vodu, a už mě začínají vadit.
Další přívoz 17 km proti proudu, a když ne, dál je most.
Stezka dobře značená, ani navigace nebloudí, ale bloudí moje myšlenky.
Proč, tam na tom francouzském břehu jsou ta stará městecka s hrázděnými domy a tady je vše nové, jak z reklamy na Hornbach? Žeby ta válka?
Až to zjistím, napíšu.
A pak už ten přívoz, a to je pro mě nové.
Přívoz Plittersdorf - Selz je unikátní. Provozují ho Frantíci a je zadarmo. Je to vlastně geniální řešení. Rýn se tam fakt žene fofrem a jeho proud ten přívoz využívá. Nic nového, tedy tam na tom místě to dělali od dávných dob.
Pokracovani
Jen ten přívoz v roce 2010 zrenovovali, hliníková loď, vlastně tři lodě spojené v trikatamaran, nové lano přes řeku. Vzdálenost 300 metrů ta soustava překonává tak, že je zavěšena na tom laně, a podle toho, jak nastaví kormidla proud tu bárku žene do Němec, nebo snad raději do země gallského kohouta.
Ta hračka je najednou schopna pobrat 70 cestujících 6 aut a 28 cyklistů.
Bez motoru, šíbuje sem a tam, ale po dnešní zkušenosti s přívozem v Neuburgu radím, koukněte na internet než pojedete.
A pak, že nic nového.
Projel jsem i další kousek trasy jinak, ale to vám neprozradím. Musím si nechat přeci něco na příště.
Tak takhle to jede (je to video)
https://photos.app.goo.gl/PDdbZFXpGibiEjbF7
...podobným, ale menším, jsem jel přes Váh- je to spolehlivý pohon kde řeka aspoň trochu proudí...
A ostatním lodím co jedou po řece tak to lano napříč nijak nevadí?
Jsou dvě strategie toho lana. Na menších tocích, tj. v Česku je lano natažené napříč řekou a je na stožárech, aby se pod ním dalo projet. Koryto je úzké, průvěs je nepatrný.
Na širších tocích v Německu je lano přivázané na jedné straně řeky, je dlouhé a na konci visí ten přívoz. Pohybuje se jako na kyvadle ze strany na stranu. Lano táhne nad sebou řekou. Když chce někdo projet, tak přívoz musí být na správné straně, aby lano nepřekáželo.
Ta kyvadlová varianta se používala už ve středověku, žádný moderní terno :-)
Pozor, vyskytují se zde nepřátelé gravitačních přívozů. Asi jsou to zapřísáhlí milovníci dieslových motorů, nebo jen obyčejní pitomci :D
Právě, říkal jsem si, že musí být hodně vysoko na vysokých stožárech když na tak velké řece přece jen plují vysoké lodě.
Jenže tahle má balastní nádrže, podívej se na ten ponor. :-)))
Rozumím skoro všemu, ale v navigaci parníků jsem začátečník :-)
Já jsem podobný parník viděl projíždět zdymadlem a pod mostem před Mělníkem. Z paluby uklidili lavičky a stoly a kormidelní budku zamáčkli pod palubu.
Z hlavního města Alsaska, Strasbourgu do lotrinské metropole Nancy se na kole nejlépe dostanete podél kanálu Marna - Rýn. Ať si navigace navrhuje co chce, ať vám nadává a naléhá: "bude-li to možné, obraťte se do protisměru", buďte neústupní a držte se vody.
Na celé trase je jen jediný úsek, kdy to nejde realizovat , když u Arzwilleru zmizí kanál v tunelu a chudák na kole musí přes kopec. Tam je taky jediných 8 kilometrů, kdy se našinec dostane na silnici. Kopec je to krátký, ale strmý, inu proč se dvěstě metrů neprojít.
A pak zase fofrem k vodě.
Lepší cestu asi nikdo nevymyslí, protože voda do kopce neteče, kanál vás protáhne lotrinskými vršky elegantně, a bezbolestně. Že miluji cestu "údolím zdymadel" jsem tu psal už mockrát a zmínil jsem i lodní výtah "plan incliné", který 17 zdymadel nahradil a zkrátil tak cestu lodí přes Vogézy o celý den.Nakonec je to v mé knize o trajdání Francií.
Jistě jsem nezapomněl ani na největší zdymadlo ve Francii - GRANDE ÉCLUSE DE RÉCHICOURT, ale jen tak letem světem. Protože jsem jej neviděl v akci.
Zdymadlo je v provozu od dubna do října,tak jsem se netrefil. Tahle gigantická stavba vybudovaná v letech 1962-1965 nahradila 6 běžných zdymadel a plavidlům zase ušetřila 3 hodiny.
Komora zdymadla je dlouhá 60 metrů, široká 6 metrů a překonává výšku 15-16 metrů, podle výšky hladiny v kanálu. Je to neuvěřitelné, jakým fofrem se naplní těch 3500 kubíků vody a lodě vystoupají vzhůru.
Zajímavé je, že těch 6 zdymadel, co tahle stavba nahradila je udržováno v provozovatelném stavu stále. Hodí se to, kdyby bylo potřeba obří zdymadlo opravovat, což už se jednou stalo, v roce 2017, kdy byla provedena kompletní rekonstrukce zdymadla.
Ve zdymadle bych měla klaustrofobii. To je jak někde v šachtě.
Šachta, to není přesný, tohle je hrob (1. foto). Taky tam ta loď pěkně klesá.:-))
Gabčíkovo má zhruba stejný spád. Ač jsou tam komory obrovské, když je voda dole, není to pěkný pohled.
Tak mi přišlo par mailů, a sms, že prý jsem mistr. Tedy, že JSME mistři.
Já fakt ne.
Dneska mě předjela skupina čtyř holek na kolech typu Ukrajina a jestě mě pozdravila "bonjour" abych se cítil jako ponížený stařec,na karbonu
Veřejně prohlašuji, že já se "mistrem" ani na chvilinku necítil, a klukům jejich úspěch přeji, ale žádné emoce s tím spojené nemám.
Bolí mě to naražené žebro, to je co právě cítím.
Tak to s tím oslavováním nepřežeňte, nevyhráli jsme MY ale těch pár kluků.
....kteří(taky je všelico bolí) ale reprezentují ČR se znakem na prsou- jako ty za hranicemi s vlajkou na kole se svými bolestmi!
Hlavně tihle "kluci" přijedou "bojovat" za Česko, když je potřeba a udělají pro to maximum. Na rozdíl od jiných kteří v takových chvílích zdrhají co nejdál.
"bojovat" je silné slovo.
Kdo kdy kam zdrhnul, můžeš mi to upřesnit??
Tak znovu
Kdo a kdy konkrétně někam zdrhnul?
Když si nemůžeš vzpomenout, projdi si svá témata.
Tak naposledy.
Kdo a kdy někam před zodpovědností zdrhnul?
Pokud tvrdíš, že já, tak napiš kdy.
Nevím co tu vůbec vysíráš. K tématu nic nemáš, jen prudíš.
Hrdinů z gauče, co vykřikují do světa, jak je potřeba bojovat je u nás mraky. Za Husáka by se snažili vyřídit si modrou knížku.
Zatím svoje "hrdinství" nikdo neprokázal.
Já si na hrdinu nehraju.
To neznamená, že si někdo jako ty mě bude brát do huby.
Ukaž, kdy jsem se zachoval zbaběle, nebo drž tlamu
22:11 a v mozku z piva kostku, viď.
Jinak klasika - nezklamal si.
Takže kdy?
Kdy jsem zdrhnul?
Ty jen vysíráš, pal odsud.
Je 18:00 :-)
Když máš tak krátkou paměť - každé volby zdrháš. A zdrháš zcela plánovaně a úmyslně. Vlastně i teď si zdrhnul před volbami...
Hlavně když si vezeš českou vlaječku, aby si reprezentoval.
Tihle kluci, co přijeli bojovat jsou profesionální hokejisté a tím hokejem se živí. Nejsou to hrdinové, kteří se vrátí ze zámoří do vlasti a jdou rovnou bojovat do zákopů války. Ano, za representaci patrně dostanou hlavně poklepání na rameno, ale i to je docela pěkné. Je príma, že náše Národní mužstvo zase jednou vyhrálo, ale svět se na tom nestaví.
Naprostý souhlas.
Jak jsem psal, když se daří, "vyhráli jsme MY" když jim to nejde "posrali to ONI".
Směšné
No, většinou tahám vlajku, ale teď jí nebylo kam strčit, a dobře že tak, protože bych udělal ostudu.
Ono reprezentovat vlast lze různě a mám zato, že zrovna v té oblasti popularizace našeho uměleckého sklářství dělám docela dost.
124 zemí 147 tisíc unikátních ip adres, milion a půl přístupů.
Ale o to nejde.
Co jsem napsal: nejsme mistři - tedy MY.
My, tedy konkrétně já, jsem proto nic neudělal ba dokonce jsem to jančení ignoroval. Neskáči, nejsem Čech. Vyhráli to to kluci Ne já.
Jinak tady, ve Francii, tohle mistrovství bylo totálně ignorováno, hokej nehrají. V sobotu řvali v hospodách na plátno kvůli rugby a včera byla klidná, slavnostní atmosféra. Slavili tu den matek, psalo se: Aujourd'hui, c'est la fête des mères....
Ale na gérovku, s naším sklem tady taky moc díru neudělám, mají svoje a protože jsou takoví mají pocit, že nejlepší na světě...
A Počar famósně vyhrál Giro d Italia.
Když už jsme u toho, tipl bych si, že letos je víc než kdy jindy šance na to, že Marco Pantani přestane být po mnoha letech poslední, kdo dal double. Zrovna Tadejovi bych to fakt přál. Jinak celkem chápu, že Frantíci moc nesledujou hokej, když jsou na MS akorát za nazdárky a není to úplně jejich sport. Až bude MS v házení železných kuliček třeba taky začnou hopsat v ulicích.
KDy jsi hrál naposledy hokej? Nebo jsednodušeji, kdy jsi stál naposledy na ledních bruslích? Já třeba naposledy 2018 na Orlíku. Pak už pořádně nezamrzlo, aby to stálo zato.
No to už bude dost dávno, ale počítám, že díky vnoučatům to bude stejný příběh jako s lyžema. Prostě to budu muset po těch stopadesáti letech zase obout.
Já stál naposledy na bruslích v roce 1975. To se u nás v zimě polejvalo hřiště a bylo z něj kluziště. A moc mi to nešlo a jistě to nebylo jen tím, že jsem měl brusle na kličku.
Nejsem přesvědčen, že děd musí být vnukům příkladem ausgerechnet tím, že bruslí jako Nepela a je v hokeji je tvrdý jako Šíma.
Nemusí být ani Nepela a už vůbec ne Jarda Šíma. Jde o to bezprostřední sdílení radosti vnoučat a dědy, když něco dělají společně. Jednak si to všichni užíváme, jednak se trochu snažím kompenzovat synovi a dceři to co oni nikdy nezažili, protože můj otec byl pro ně děda akorát tak na rodném listu. Že mě z toho budou zase bolet kolena nějak přežiju.
To jistě.
Taky jsem naučil Matěje mlátit klackem do vody.
Já žadného dědu nezažil umřeli dřív než jsem se narodil, tak nemám ten správný mustr.
Snad jen strýc Míla, asi nejstarší mužský příbuzný co si z dětství pamatuju. Moc si s náma nehrál, ale učil mě sprosté písničky, a říkal, ať je tátovi zazpívám, že bude mít radost.
A táta vždycky jen říkal: já toho bráchu přetrhnu. Nepřetrhnul, strýc umřel a jeho syn Václav se stal mým bratrem když mu bylo 5 a mě 9.
Nevím, byla to nějaká blbá doba, dědové tehdy byli vymření snad i u kamarádů. Nepamatuji si, že by někdo o nějakém mluvil.
Ale nás moc dědové nezajímali měli jsme svou klukovskou tlupu a doma se moc nedrželi. Všechno je dnes jinak
Co Čech to hokejista a lyžař.
A kdo takový není, není správný Čech
Lyžař? Na lyžích umí ještě méně lidí, než stát na bruslích.
To mě taky uniklo.
Moc tomu nerozumím a připadá mi to pokrytecké a tak trochu dětinské.
Když se klukům zadaří "jsme to MY, kdo to vyhrál, Česi, Češi, hop, hop, hop"
A když to prohrají, jsou to "ONI" co to posrali a národ se jich štítí.
Primitivní fandovství nebylo a nikdy nebude mojí parketou.
Správně jsme to MY, kdo to vyhrál. Když se hráči snaží dostat puk do brány, desetitisíce lidí tam ten puk tlačí očima taky. Tak to už někde musí být znát. Neříkal bych tomu primitivní fandovství. Společný cíl, společná radost z vítězství a sport, který nás baví. Primitivní fandovství je rozbíjení židlí na stadionu nebo zapalování vlajky soupeře.
Je to jen produkt života primátů v tlupách, které soupeří s okolními stejnými tlupami. Sounáležitost s naší tlupou a pocit vítězství té naší tlupy nám dělá dobře. Je to jeden z basalních primátích pudů.
No jo a naše tlupa je zase jednou po delší době nejlepší, doma ještě k tomu, tak si to budeme ještě chvíli užívat, pak pomalu začne léto a po hokeji už nikdo ani nevzdychne, protože zase bude fotbal nebo TDF, nedávno byl box a protože na to tolik lidí čumí, tak se v některých sportech točí takové sumy. Chléb a hry, to fungovalo vždycky.
No, to teda asi budu na nějakém "vyšším stupni vývoje" protože je mi to úplně fuk.
Spíše mi vadí, že jak se sejde těhle primatů víc mají potřebu hulákat. Tady tedy přitom rugby.
A ti co jsou na stadionu, se občas pobijí, zpříjní si večer dělbuchy, prostě výkvět intelektu v akci.
Ale vím, že to funguje od nepaměti, však ty arény byli určené k takovýmhle ušlechtilým zábavám.
Jen my vysvětli, co MY děláme, kdyż prohrávají.
To jako málo ten puk tlačíte?
:-)
Každého zajímá něco jiného, co reprezentuje Česko, ale snad není důvod povyšovat jedno nad druhé a dehonestovat to, co zrovna mě nezajímá.
Kdo dehonestuje?
Já píši o "vrtkavé náklonosti" fanoušků.
Když se vyhrává, jsme to MY a "zlatí hoši", když se nedaří, už nerepresentují náš národ, nejsou MY ale saláti.
To není o hokejistech, ale o vás, tak trochu pokryteckých lidech.
Znám fandy, i když tomu nerozumím proč, vybrali si svůj klub a byli s ním, i když kopal brambory.
Ale tohle co se dělo na Staromáku, zase "kdo neskáče není Čech" by v normalní situaci bylo žalovatelné. Ok. Ale to je to stádní chování, psychologie davu, a to fakt není ani malinko nic pozitivního. Opojení z toho, že jsem součástí.
Alw to je jiná věc.
Kde jste byli vy MY když se nedařilo?
Tlačíme furt stejně, ale to neřeš. Nech primátům jejich primitivní zábavu a pocit sounáležitosti s tlupou. Ty jsi na vyšším stupni vývoje.
Vždycky to tak je.
Včera jsem se stavěl chytrým: "kašli na to co mele navigace, drž se vody" no a dneska jsem si do toho šlápnul.
Říkal jsem si, že je nemožné, že do Nancy dojedu podél kanálu, ale dál už mě to žene přes docela hustý kopec. Přeci ten kanál tady nekončí.
A taky, že ne. Stáčí se na sever a pokračuje v regulovaném a splavém řečišti Mosely.
14 kiláků navíc?
A vyhnout se procházce podél kola do kopce?
Beru
Tak oslněn vlastní genialitou vypnul jsem běžné instinkty, tedy "nevěř navigaci". A fungovalo to až do městečka Pompey a tam jsem udělal tu chybu.
Cyklostezka pokračuje dál, na břehu Mosely, jenž navigace mapy.cz mě hnala přes městečko na kopci.
A přitom to bylo tak jasné, zřejmé a já udělal chybu jak cyklocucák. No, vzalo mi to málo, asi 200-300 metrů zbytečně nastoupáno, ale účet se dělá až koncem dne, a tam ty metry zlobí.
A pak už Toul, a stoupání, a dolů a zase kopec, tu trasu umím až ke generálu Colsonovi.
U generála jedu rovně na Saint-Dizier, místo doprava na Bar-le-Duc, jako obvykle. Pamatuji si z loňska, že cesta byla fakt rozbitá, ale protože jsem vloni napodzim jel na e-kole, nepamatoval jsem si, že to bylo furt nahoru a dolu.
A tak šlapu na lehký převod, občas do kopce vedu a mám toho fakt dost. Chtěl bych zastavit, sednout si, odpočinout, ale jsem na tom jak plavec v moři. Není kde. Zastavíš a je to tvůj konec, říkám si.
Jedu jen v lehkém triku, do kopce se potím, z kopce je mi zima. Nezlobím se na nikoho, ani na sebe, jen chci safra už být v cíli.
A jsem v Ligny-en-Barois, takové milé městečko, tady tak skončit, sednout si do brasserie, zanadávat s Frantíky na Macrona, to by bylo fajn. Chvilku posedím brnknu Soně, ale už se do mě dává zima, musím dál.
Už jen 30. Jasně, že kopce. Ještě jsem neujel stovku a už mám kilometr nastoupáno, na Francii nezvyklé.
Melu vážně z posledního.
Odečítám dychtivě kilometry jako voják stříhal metr.
Dík za každý jeden dílek.
A pak už jen 5, pak 3 a pak 1 a začíná pršet.
Já fakt dneska musím vyžrat úplně všechno.
Výhodu toho, že jsem u generála Colsona jel na Saint-Dizier a ne Bar-le-Duc, využiji zítra. Mám to 65 kiláků jen podél kanálu.
Z Bar-le-Duc bych to měl dál, a přes kopce.
Tedy, vlastně dnes jsem přejel svoje zítřejší vršky.
Všude na světě se ptají: Jak se máte?
A na odpověď nečekají.
My Češi jsme upřímní a odpovídáme pravdivě.
Já bych na takovou otázku mi položenou dnes neřekl zcela upřímně: stojí to za hovno.
Spíš bych pravil diplomaticky a politicky korektně: stáří je ponižující.
Tak takové to bylo dnes
Jinak, chování navigace mapy.cz je tady ve Francii velmi zákeřné. Nemyslím si že je to snad chyba týmu mapy, a ani nikomu nechci nasazovat psí hlavu, jen je potřeba na to upozornit.
Tou první, co je na fotce mě to odmítlo v režimu silniční kolo navigovat. Někde v datech je uloženo, že se jedná o "nezpevněnou cestu" což režim silniční kolo nechce.
Ale pustí mě bez problému do rozsakrované cesty pro hospodářská vozidla, protože zpevněno štěrkem. A když je štěrk nezaválcovany a neutažený, je to i na gravelu o hubu.
A pak taková lahůdka, na tu vyšt3rkovanou cestu se vyleje pole. Jasně, s tím nikdo nemohl počítat, ale i tak to nasere. Proč mě v režimu silniční kolo žene na štěrk, ale krásnou, hladkou, udusanou hlínu mě to nedá?
Vím, nelze postihnout všechno, a i tak dobrý.
Jen je potřeba na to myslet a počítat s tím že ta navigace pracuje jen s daty co měla někdy, ne on-line aktualizovanými a navíc a nejistou definicí "zpevněné cesty".
Ale jinak zázrak dnes jsem projížděl místy, kde jsem se před lety trápil na tom postaveném elektrostroji, bez navigace, a mapou nic moc, v tabletu.
Dneska jsem se hnal s větrem o závod, nejspíš proto, že žádný nebyl.
Malinko přes 60 kilometrů, podél kanálu, inu rozmanitost mých dnešních horizontů posuďte sami.
Takže jako na rotopedu.
Co dělám, abych se nenudil?
Na přemýšlení jsem rezignoval. Myšlení bolí a navíc, vždycky si na něco vzpomenu a děsně se naštvu, lepší hlavu netrápit. Tak co tedy?
Když jsem na té stezce sám, jen já a čas, co se vleče?
Nesmějte se mi.
Já si zpívám.
Pustím si do reproduktoru nějaké ty písničky, co se hrály, když jsem byl ještě předškolní dítě, a řvu s interprety ze všech sil, že "oči má sněhem zaváté" nebo že "nikdo z vás už nespraví, ty mí nohy toulavý" a je mi dobře. Kilometry letí a já místo nudného kanálu vidím svoji mámu s tátou, naši zahradu s králíkárnou, a všechno je tak blízko, jako by to bylo včera.
Jsem sladkobolně nostalgický do té doby než Walda spustí "mrholí", což ten nahoře vezme jako žádost či výzvu, a otočí vodovodním kohoutkem.
Ale to mi je už fuk, protože právě parkuji před hotelem v Chalôns en Champagne. A o tom městečku vám napíšu zase jindy, mám teď randes-vous s Guinnessem.
Já si na kole také pískám nebo zpívám. Když se mi na kole líbí, zpívám. Ani ten reprák nepotřebuji. Pískání na hubu je na kole zvláštní disciplína. Když se jede rychleji, tak nápor vzduchu bere kmitnu před rty a kazí pískání při výdechu. Pískání při nádechu jde stejně dobře.
Já si nejvíc pískal při ověřovacích jízdách na Ještěd, nejlíp mi to šlo z Výpřeže nahoru, tam jsou místy i desítky.
Ale tam ti nápor vzduchu tu kmitnu určitě nebral. Tam by to pískání šlo :)
Když jsem zpomalil na 25 km/h, tak ne.
Zajímavé, já když jedu sám, tak si většinou stále něco počítám. Počty mi nikdy moc nešly a tak mě nějaké i jednodušší výpočty na chvíli vydrží a správný výsledek také i potěší :-)
Jé, tohle je moje oblíbené téma, psala jsem o tom v jednom blogu https://www.nakole.cz/blogy/peggy/1254...
(kapitola Cyklistovy hry)
Jinak si taky někdy počítám, kouknu náhodně na tachometr a hledám různé souvislosti mezi čísly.
Např. ujetých 33.42 km... hledám společné dělitele, krátím to jako zlomky (místo desetinné tečky lomítko), sčítám, odčítám... a tak :-)
Ale mě matika vždycky bavila .
Když počítám nějaké údaje z odjetých dat, tak to jsou většinou průměry, v kolik kde budu, 1/2, 1/3, 2/3, 1/4/, 3/4, 1/5. 2/5, 3/5 trasy a kolik toho zbývá, kolik procent jsem nastoupal, apod., prostě co zrovna napadne.
A kdybys neměl kadencoměr, tak by sis ještě mohl počítat kadenci podle převodu a rychlosti :-D
S těma zlomkama, kolik už mám ujeto, jsem se to naučila kdysi v plavání. Když nám tam v pětadvacítce bazénu dali 200 motýlkem na rozplavání, tak jsem měla na počítání zlomků času hamabuk. Dodnes si pamatuju, jak ta voda hučí kolem hlavy.
No, já už bych bez něj byl snutnej. Tedy repráčku. Někdy je to i dobrá pomůcka, protože sice jsem tak 80% cesty na něčem takovém, co vidíš na fotkách, tak není problém s auty, ale spíše s chodci a běžci.
Nevím co je to za vlastnost, ale všichni jdou vždy v prostředku. A když za nima řve reprák, otočí se a uhnou. Tedy tak zase jen 80% z nich Ti další mají sluchátka a to je často problém, protože o tobě nevědí.
Takhle, zase, tihle pěší se objevují v blízkosti měst. No pískat jsem nezkoušel, a vlastně to co vyluzuji jistě ani zpěv není.
Já si myslím, že pískat umím. Pískat jsem ochoten i ve skupině. Naplno sólo zpívat jen sám. Hrozné bylo, když jsem měl obrnu lícního nervu, tak to pískání bylo to úplně poslední, co se vrátilo. Když jsem byl schopen poprvé jen hvízdnout, tak jsem věděl, že už jsem za vodou.
Rozumím.
Já asi taky malinko intonuji, mám 7 let klavíru, a nevyrazit si zuby na kole, mohl ze mě být jazzový trumpetista, tedy spíše amatérský.
Ségra vystudovala konzervatoř a AMU u Panenky, obor klavír. Je certifikovaný virtuoz.
A protože hudbu slyším, vím, že často to co hulákám fakt zpěv není. Ale je to fuk.
Když mě nikdo neslyší, nikomu neškodím.
Já si nahrál fak asi 10 hodin těch starých ceských věcí z 60tých a užívám si to krasostýskání.
Včera jsem jel Beach Boys, ale byl jsem tak vysílenej, že to nefungovalo.
Teď leje. Říkám si, když bude i ráno, vezmu vlak, alespoň kousek. 135 je v dešti dost a netěsí. Jenže tady vytrhali koleje, náhradní autobusy. Nejlepší možné řešení je přežít lijàk 85 km do Chateau-Thierry a pak vlakem do Meaux. To už je vlastně předměstí Paříže, jezdí každou hodinu.
Tak uvidím, jak to dopadne.
Normálně bych to měl dát, v březnu jsem to přejel i v protivětru. Jak jsem polámanej, blbě se mi spí, otočím se v pelechu, a hned mě probudí ta žebra, tak jsem ráno blbě vyspalej.
Překvapivě, na kole jsou žebra v pohodě. Bolí když sedím nebo na ně lehnu..
Nějak se to všechno nedaří, jak bych chtěl, ale furt jedu...
Je náramně snadné být odhodlaný a statečný.
Když nemáš na vybranou a nic jiného ti nezbývá.
To že bude pršet předpovídaly snad všechny servery, žádný mi nenabídnul ani špetičku naděje, že by snad mohlo být jinak. A vlaky tady mají výluku, jak jinak.
Tak natáhnu návleky z goretexu, obuji si neoprén a zahalím se do pláštěnky tak žluté, že když se uvidím v zrcadle, říkám si, že bych z fleku mohl na maškarní ples za právě vylíhnuté kuře.
Ale ještě než vyrazím pod tu sprchu zbaštím jednu z těch zázračných tyček, kterými mě na cestu vybavil Marek Veselý, ten co pořádá Cenu Libenského. Schovával jsem si ji na chvíle, kdy mě bude opravdu ouvej a něco mi říkalo, že ten neblahý okamžik je zatraceně blízko.
A do sedla. Kousek městem a pak zase podél kanálu.
Déšť je jemný a teplý, za chvilku ho nevnímám.
Ale všimnul jsem si jiné věci. Kvetoucí tráva z obou stran stezky tvoří zvláštní uličku, jakoby se mi ukláněla.
A opravdu, už to slyším zřetelně. Dětský sbor zpívá unisonem: "Zdráv buď ó pane náš, lid tvůj tě vítá!"
Tak to jo! Sluší se odpovědět a tak hlaholím co možná nejmužněji:
"Buďte zdrávy, milé francouzské traviny! I vy, bílé stydlivé krásky kopretiny, co tam posedáváte v koutě. Vemte si vzor z šantánově červeného vlčího máku támhle. To je rostlinka koketa."
A mám pocit, že mi rozumí a to nemluvím francouzsky.
"Krásný svěže zelený lupen, pane Lopuchu!"
"Merci, dělám co umím" zajíkavě kuňká, ale zamává mi listy na rozloučenou.
"No tohle, je to normální?" bleskne mi hlavou, ale to už se na mě směje žlutá kráska, kterou neznám. Je už mým údělem neznat krásky jménem.
"Tu est si belle" špitnu, ale to už vidím toho úlisného parchanta. Jo svlačec to byl. Myslel si, že si nevšimnu jak se šplhá vzhůru po zádech jiného!
A černý bez, pryskyřník, co se nesmí dát králikům, protože jedovatý a jetel, ten zase nemohou mokrý, zapaří se a nafouknuli by se. To vím od táty.
Zjišťuji, jak málo květin znám jménem. To proto, že místo abych dával při přírodopisu pozor, hrál jsem s Péťou Dorazilem piškvorky.
A myslím, že úplně přestalo pršet, nebo ne, je mi to fuk protože všude kolem tolik krásy, kolem které jsem vždycky jen přeletěl...
To jsem se opravdu musel natřepat tou Markovou tyčinkou, abych kraji Champagne klábosil s květinami?
Jestli takhle funguje, beru celou paletu.
Ale copak to vidím.
Jo, kopřiva dvojdomá! Dělá, jako že mě nevidí, že jí nezajímám. Dokonce se odvrací na opačnou stranu..
"Však počkej, přijde ten chlápek v oranžové kombinéze a vezme tě křovinořezem. A bude po pýše!"
Hmm. A pak mě to docvakne.
To jsem neměl.
To jsem vážně neměl.
Marku, potřebuji další tyčku!
Prý s křovinořezem.
Nebo s kosou. Pro každého.
A dál už jen střídavě lilo a střídavě pršelo.
Dalších 80 kilometrů.
Zjišťuji, jak málo květin znám jménem. To proto, že místo abych dával při přírodopisu pozor, hrál jsem s Péťou Dorazilem piškvorky.
A myslím, že úplně přestalo pršet, nebo ne, je mi to fuk protože všude kolem tolik krásy, kolem které jsem vždycky jen přeletěl...
To jsem se opravdu musel natřepat tou Markovou tyčinkou, abych kraji Champagne klábosil s květinami?
Jestli takhle funguje, beru celou paletu.
Ale copak to vidím.
Jo, kopřiva dvojdomá! Dělá, jako že mě nevidí, že jí nezajímám. Dokonce se odvrací na opačnou stranu..
"Však počkej, přijde ten chlápek v oranžové kombinéze a vezme tě křovinořezem. A bude po pýše!"
Hmm. A pak mě to docvakne.
To jsem neměl.
To jsem vážně neměl.
Marku, potřebuji další tyčku!
Prý s křovinořezem.
Nebo s kosou. Pro každého.
A dál už jen střídavě lilo a střídavě pršelo.
Dalších 80 kilometrů.
Asi se mi zaklepala copy/paste pracka, uz to nejde poeditovat
Nádherná stezka zarůstající travou. Ještě by mohla být užší.
město, ve kterém cítíme že cyklisté jsou vítáni :-)
Tati, prosím, chci zmrzlinu.
Já také, drahoušku, ale maminka nám dala peníze jen na tři piva....
Lituji
A mnohem lepší než leckterej nekonečnej traktát. Kterej vůl mu tam nasázel ty mínusy?
Princip.
Jako bys tu byl první den...
Třeba to byla kráva, nebuď mačo :-)
Ne úplně každý je z alkáčského humoru nadšený. Děcka se závislými rodiči zažívají podobné situace takřka denně.
Ale já dal mínusáka, páč jsem tenhle vtip viděl už před několika měsíci, ale s českým titulkem.
Tři piva mi na frantíky úplně nesedí, spíš si myslím, že je to naopak, že typický český závislácký humor někdo přeložil do francouzštiny.
Takže s tím volem bych byl vopatrnej, někteří lidé se při čtení ftipů třeba i zamyslí.
No, já to viděl na francouzském FB 3x denne se zasměj. (Rire 3 foix par jour).
Spousta vtipů, co tak je bývá i v jiných jazycích. Tři piva francouzské moc nejsou, ale to neznamená, že to někdo přeložil z češtiny. Půlka Belgie mluví francouzsky, že jo.
Tak abych tě ještě víc pohoršil.
Padá hvězda, něco si přej!
To je prostě výtvor kulturního člověka, na úrovni Restaurace Pod ledem.
Málem jsem umřel smíchy..
Ty musíš za každou cenu vidět něco špatně, že jo. Škoda, tvoje škoda.
...chtělo by to vysvětlení "pro nechápavé"- tu kládu přes rameno si přeje kdo? Žena těžko(co by s tím dělala) a chlap by měl jen samé problémy(na WC, při oblékání, chůzi i samotném životě- to uznáš i ty... Co je na tom špatného nechápat něco co má ke vtipnosti daleko- nebo je to tím, že nechápeme francouzskou mentalitu? :-(
Vtipy buď chápeš nebo ne, vysvětlování jen prohlubuje utrpení...
Puberťácký a adolescentní "vtip".
Možná si někdo zdejší vzpomene, že jsme se takovým a jim podobným v onom věku smáli
Tak jsem ten Etoile zase objel, video je tady:
https://photos.app.goo.gl/6FtorbVqfAcayaKQA
Ale už to není ono.
Kolem nasázeli bobky a snížili počet pruhů, tak to není ta správná mela jako před lety.
Prostě všechno se mění. Ceduli Paris odstranili, oblouk vykastrovali, Moulin Rouge upadla křídla, ještě aby zavřeli brasserii Le Diplomat na Bld. Rochechuart, kde mám staré kámoše Bernarda a Patricka a nebudu mít důvod sem jezdit :-)
Docela škoda, že ten kruhový objezd až tolik zúžili a snížili počet pruhů. Už to nebude tak ikonické a hezké.
Není, je to sice afi plynulejší, protože se z toho stává normální velikej kruhák, snad o 3-4 pruzích.
Není to ono, už to jezdit nebudu...
Ale něco se stalo, protože jak jsou u chodníků ty cyklopruhy, byly ještě vloni celkem k prdu protože každou chvilku na nich něco stálo, vykládka nakládka, a tak, teď jsou průjezdné, tedy až na neukáznějé chodce
Ráno, na snídani za 13 euro na osobu rezignuji, tak mažu pro kroasánky do pekárny - boulangerie - hned za rohem.
Mají takové gigantické, tak beru jen dva.
Už si to mohu dovolit.
A to je to, co vám chci napsat.
Před lety, když jsem z francouzštinou začal na Duolingo (no přes angličtinu, francouzsko-české Duolingo nebylo) jsem makal fakt fest a rychle postupoval.
A pak přišel okamžik, kdy jsem měl fráninu použít v praxi.
Přesvědčený o tom že umím už dost, jsem se v Městě světel vydal, jako dnes, koupit dva kroasánky.
Povídám: "že vudré de kroasán..."
A oni jako že "combien?" - kolik?
Tak to zopakuji - jsi snad blbej?
Řekl jsem "de", dva.
A furt nechápali.
"Tak mi dej troa - tři".
To jim docvaklo.
A pak jsem další tři roky kupoval tři loupáčky místo dvou, abych se vyhnul problémům.
A bylo toho víc.
Zjistil jsem, že jim rozumím, a oni mě ne, a že problém nebude v nich. Carol, moje profesorka v Perpignanu mě to vysvětlila.
Deux - dvě, nebo Des - určitý člen množného čísla se sice vyslovuje "de" ale to "e" zní safra jinak.
Tak já chtěl vždycky "několik" kroasánků místo dvou.
Jsem pyšný, že už si mohu koupit loupáky jen dva.
Ale občas se mě smějí, když Soně objednám sklenku bílého větru, místo vína - to je zase "vin" a "vent"
Baví mě ten jazyk, i když v něm stále plavu.
tos napsal moc hezky o tý francouzštině
Dneska celý den pršelo, a tak vás jen pozvu do Muzea Pabla Picassa v pařížské čtvrti Marais
Měli jsme štěstí, bylo volno, snad kvůli času, kdy Francouzi prostě musí jíst
https://photos.app.goo.gl/TDNK4dksjvAkxkQb7
Tak jsem přejel Německo.
Ráno v 9:00 na nádraží v Norimberku, brašny do pytle a pytel na záda. Výtah opet nechodí, tak po svých, ale když je zátěž na hřbetě, není co řešit.
Kolo na hák a čtyři hodiny do Karlsruhe.
Moje cestovní wifina funguje dobře, z popelníku jsem si udělal podložku na myš, a nahrál zase pár katalogů do CGG. A pak už jen rychlý přesun z nástupiště 9 na nástupiště 12 - tušíte správně jak to bylo s výtahy - ale když je zátěž na hřbetě...
Místní vláček do Appenweier v naprosté pohodě, tam přestup na přípoj do Strasbourgu a tam už zase bez pohody, v narvaném vlaku asi šest cyklounů co si překáží vzájemně a totálně prudí neocyklené cestující.
Tak jsem si říkal, že jsem pěknej trouba.
Se zátěží na zádech s kolem nastojato se mačkám ve vlaku, v dusnu jak fyzickém tak psychickém, místo abych se těch 25 kiláků na té rovince u Rýna projel.
Ale přežil jsem a na konečné ve Strasbourgu jsem div nepadl na kolena a nelíbal zem, jak trosečník, který po dlouhém zápasu o život na širém moři byl příbojem vyplaven na prosluněnou pláž.
Tedy přiznám se, že jsem si našel během té krušné půlhodinky v tlačenici takovou, řekl bych lucemburskou, zábavu.
Byl-li jsem osloven německy, zásadně jsem odpovídal francouzsky a naopak, a tím odrazil řadu poznámek typu "to kolo si můžeš strčit do..."
Štrasburk znám, zajdu na uzené koleno a škopek píva Meteor a zítra nanovo trojboj.
Do Nancy regionálním vlakem, pak TGV do Paříže, dvě hodiny na přesun z Východního na Slavkovské nádraží, a pak do Orleans, cíle mého putování vlaky a startu krasojízdy na kole.
Ale, když je zátěž na hřbetě....
Nebaví mě jezdit stejnou cestou přes Německo, tak jsem našel nejrychlejší, a celkem levné řešení, přejet Německo vlakem.
Ale potřebuji popostrčit ještě dál.
Protože jsem se rozhodl pozdě, byl spoj TGV Strasbourg-Paris pro cestující s kolem nedostupný. Tak musím vlakem TER do Nancy, a pak na ru Paříž a pak dolů, k Loiře.
Baví, to moc ne, ale dám to. Za dva dny jsem uprostřed Francie i s kolem.
Ono tady to máš jako u nás, jenže v hodně větším měřítku. Také do města vzdáleného třeba jen 80 km je jediné vlakové spojení přes Prahu...
Už to mám docela vychytaný, s těma brašnama v pytli na zádech se dá po těch nádražích a do vlaku nastupovat docela pohodlně. Kolo je lehounký, sice velký a nemotorný ale jak je lehký poradíš si.
Akorát jsem to podělal a tím posledním vlakem.
Fakt 25 km za tu tlačenici nestálo. Ale jezdím tu běžně, bez problémů.
Ale dneska je pátek a ve Strasbourgu hudební festival. Kravál všude, lidí jako much. Ještě, že tu jsem tak často a mam protekci, jinak bych ani nepovečeřel. Koleno mi připadalo moc obyčejné na to, jak byli na mě hodní, tak jsem dal ten šukrut. Není to nic jinýho než uzeniny, uzené maso, zelí a brambory.
Národní alsaský pokrm
Dobrej mazec to cestování. Já bych byl zničený jen z toho tahání kola, nákladu a toliká přestupů, ale je fakt, že když to máš dobře vychytaný a víš na jistotu kudy kam, tak je to zase lehčí.
No, máš pravdu, jsem utahanej jak kdybych jel 130 na kole. Ale neumím to jinak.
Soňa mě hodila do Norimberka a jela domů.
Je fakt, že mě mohla hodit až sem a jet domů zítra, ale chce zítra někam s holkou, a vlastně by to asi bylo dražší.
Já jel za 56 euro z Norimberka až sem i s kolem. To by projela v naftě víc.
Tady už to umím, vím jak to ve vlacích chodí, poradím si. A kdyby to nejelo, tak změním plán. Mám jediný limit. Být příští pátek v Bordeaux.
Chci jet kolem té Loiry, všichni tam byli jen já ne pak chci vidět park Jules Verne v Nantes.
Jinak už moc plány nemám,v La Rochelle jsem byl, a pokud si z auta pamatuji podél toho pobřeží Atlantiku z Nantes do Bordeaux je to jen rovina, tedy vítr má šanci. Departement Charente- Maritimes. Seděl jsem v Nancy v restauraci s rodinou odtamtud. Říkali, že je to nepoznaná část Francie, ale úžasná a krásná. Je normální takhle mluvit o své domovině, a tak chci zjistit, jestli nekecali.
Ono je to tak, že v těch oblastech, které nejsou až tak turisticky frekventované, je mi líp. Lidé jsou milí a nesnaží se ti prodat pytlíky s levandulí, jako všude jinde na jihu.
Ale už bych rád to vlakování měl za sebou
Jen pro zajímavost, na kolik přijde přeprava kola ve vlaku v Německu a ve Francii?
Německo z hlavy neumím, vždycky zaškrtnu, že chci s kolem, tak nevím, kolik vlastně stojí to kolo.
Ale za místenku pro sebe jsem platil 5,60, asi to bude podobné i pro kolo.
Ve Francii vlaky TER (něco jako naše rychlíky, regionální spoje, ovsem většina regionů je větší než ČR) a vlaky nižších kategorii (court train - krátký vlak - lokálka) vozí kola zadarmo.
Ale ne každý TER kolo oficielně vezme, ve špičkách jim aplikace ukazuje, že kola neberou.
Ale obecně, není to blok, jde o vlaky co jezdí každou hodinu, takže v 16 ano, v 17 ne v 18 zase ano.
Dálkové vlaky Intercities nebo InOui TGV chtějí za kolo 10 eur lhostejno jestli jedeš 200 km nebo 800. Ale ta místa musíš předem rezervovat.
Jak na to, s kuchařkou krok za krokem
, jsem napsal v té své knížce, není to složité ani když nedáváš moc jazyky.
Ale chystám se udělat serii takových nrožurek ,(on-line) jak na tyhle běžné věci, asi jako jsrm udělal na Vélib.
Francie je úžasná země, vždycky je mi smutno, když čtu o té Labské, říkám si, lidi, vy jste nejeli Rhonu nebo Seinu, Canal du Midi....
Za ta léta se hodně změnilo, mladí Frantíci nemají s angličtinou problémy, jde to
Prostě nejezdit jen do Rakous, Polska, NDR nebo via Adria. Popojet vlakem kousek dál a byt v jiné, než té naší středoevropské-německé kultuře.
Ale je spousta drobností, které jsou malinko jiné, a které mohou odrazovat.
Jinak, potom co u nás vylepšili ceny, ve Francii ti už nebude připadat draho :-)
Zase jsem v tom Alsasku, v té zemi, co byla francouzské Sudety. A kvůli které se řezali ti z vnitrozemí, aniž by se zajímali, jestli Alsasané chtějí být s těmi či jinými. Dopadlo to tak, že Alsasko je francouzské. Ale německy se tu domluvíš.
Ve Strasbourgu, na tom nádraží, byla rodina. Mluvili německy, a otec říkal dceři: ten pán je z Čech, má tak vlaječku, a pak jí učil, že je u nás Praha. A bylo to milé.
Francie na kole a elektrokole
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/index.html
Dobrý, pro našince krapet chaos a složitost, ale asi se na to dá předem připravit.
Německo přejedeš dobře na síťovou regionální jízdenku Querdurchlandticket pro 1 až 5 osob, + kolo za 6,50. Od Chebu až k Basileji. Nebo na levnější Bayernticket do Lindau u Bodamského jezera. Jen musí dráhy fungovat (výluky nebo stávka, obojí jsem zažil).
https://int.bahn.de/cs/buchung/katalog...
Určitě se to leckomu může hodit.
Já nehledám nejlevnější ale nejrychlejší cestu vlakem přes Německo a zdá se, že spojení Norimberk-Karlsruhe-Appenweier-Štrasburk takové je.
Norimberk-Karlsruhe je snad Intercity, ale lze to koupit taky docela levně, ale dlouho předem.
Určitě se to leckomu může hodit.
Já nehledám nejlevnější ale nejrychlejší cestu vlakem přes Německo a zdá se, že spojení Norimberk-Karlsruhe-Appenweier-Štrasburk takové je.
Norimberk-Karlsruhe je snad Intercity, ale lze to koupit taky docela levně, ale dlouho předem.
Ta jízdenka je hlavně pro ty, co se rozhodnou že pojedou hned teď a nebo ve dvou, třech atd. Letos nás dva s koly stála 68€. Trasu si můžeš operativně vybírat podle situace a platí to pro všechny vlakové společnosti, kterých je dnes v Německu spousta.
Nemám rád ty přeložená slova, kterými je naše mateřština zaplevelena.
Začal to Václav Veliký svým sinnvollem (smysluplný) a pokračujeme slovem nevertheless (nicméně) bez kterého dnes politici neřeknou jedinou větu a vy používáte další dovezenou zhůvěřilost breathtaking (dech beroucí).
Nepište tak.
Vyhýbejte se novinářským hloupofrázím, převzatým patvarům, a chytře se tvářícím hňuposloženinám.
Výstava byla báječná, skvělá, úžasná, nezapomenutelná, vynikající, mimořádná, nádherná, krásná...
Ale ne dech beroucí.
Nikdo tam neběhal s respirátorem
Mluvte a pište česky
Podobně hrozné je používání rusizmu třeba častého "tři roky na zad" místo před třemi roky.
Ono takové slovo "strašně" je taky strašné, zvlášť třeba při spojení "strašně rád" apod.
Třetí slovo tvého příspěvku je na facku, ty "lingvisto"!
Nejsem "lingvists" jen si všímám.
Vystava nějaké h vytvarníka byla "dech beroucí" a to je kravina
Nepochopil jsi, šlo o "ty slova".
V Perle mluvíme pražsky
....ale tady nejsi v Perle- kritizuješ jak píší jiní, ale na sebe pozor nedáváš... :-(
Proč bych měl?
Kritizuji nikoliv používání argotu ale pitomá a hloupá slovíčka, která mě vadí.
Občas něco napíáu, jistě že nikoliv nez gramatických chyb, ale podobné kraviny ode mě číst asi nikdy nebudeš.
...třeba proto, že v ČR nás učí spisovný jazyk, abychom jej používali na veřejnosti i ve formě psané (abychom nevypadali jako po absolvování pár tříd ZŠ)- tvé "občas" znamená konkrétně tu "stále".
Ano učí, učí nás pravidla, která v průběhu času mění. Učí nás shodu podmětu s přísudkem, vyjmenovaná slova a další věci.
A podobně nás to učili v ruštině, angličtině, němčině a francouzštině.
Pravidla jsou důležitá, píšeš-li knihu či článek. Hodně pomáhají ty spell checkery.
Ale hrát si na spisovnou češtinu na debatním fóru je celkem hloupý nápad,nebo, hůl, když chceš psa bít.
Pravidla dneska fakt docela dobře ohlídá umělá inteligence. Ale neohlídá, že někdo píše kokotiny. Neohlídá to, aby se to co napíšeš, dalo i číst a pobavilo.
Tak si polib prdel :-)
>Neohlídá to, aby se to co napíšeš, dalo i číst a pobavilo.<
Zlatá slova. Jen kdyby sis je také sám vzal k srdci...
Kdyby nešlo o Jidru, tak byste to všichni přešli. Ale do oblíbence si všichni rádi kopnou. Na druhou stranu Jindra na své oblíbenosti důsledně pracuje...
Pokrytci mě serou.
Slovák, co nenapsal nic, co by mělo hlavu a patu mě bude tůtorovat z gramatiky.
No, a ta fuchtle z pojišťovny?
Té se snad mám vlichocovat?
Když jsi na špici, vždycky na tebe fouká, a vždycky je dost ochotných, tě ze špice sundat. Tak to na světě už chodí.
Nikdo z nich mi neplatí mojí snídani, tak proč je neposlat tam kam patří - do prdele. :-)
...opět jsi se "spolehl na um. inteligenci" místo na svoji. No a občanství mám české... :-)
23:20 - klasika - zase máš v mozku z piva kostku
"Na špici".. vybavilo se mi úsloví, které praví, že jednooký je mezi slepými králem..
Se slovem "smysluplný" máš recht, jedná se o novotvar, patrně poprvé byl použit v překladu knihy Sirény z Titanu překladatelem Kořánem (1985). "Nicméně" jsem našla v Pravidlech českého pravopisu z roku 83 (viz.obrázky), to je české slovo, znám ho od dětství.
Odkaz na Příruční slovník jazyka českého (1935-1957)
https://psjc.ujc.cas.cz/
I tam se slovo "nicméně" vyskytuje:
https://psjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej...
ovšem i "smysluplný" jsem tam našla:
https://psjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej...
Počet ukázek je ale malý.
Frekvence slova "nicméně" je dech beroucí, ale málo smysluplná...
Jde o takové to *plevelné" slůvko, které nemá vlastně žádný význam ale tvoří ve větách takový ten můstek, aby se něco říkalo.
Nic méně, nic více, ale tohle na mě z eternytu vypadlo.
A pak ještě kolem jdoucí, sebe středně, mimo zemšťan, Táhni strkej, lido kupec, paro plavba, sestro vrah, inc cest,...no, je toho neúrekom. :-)))
Jinak "dech beroucí", "mějte pěkný den" a podobné paskvily mi taky hezky trhají uši. Ale asi s tím nic nenaděláme, jazyk se vyvíjí, před sto lety se taky mluvilo jinak.
Na krásná česká slovíčka byl výborný Karel Kryl.
Mně to "přeji vám pěkný den" taky absolutně vadí, co je komu do mýho dne.
A co mě se.e snad úplně nejvíc: jdu do krámu, něco si prohlížím a najednou vedle mě prodavač a to jeho "mohu vám s něčím pomoci?" Na to se mi chce vždycky odpovědět "nejvíc mi pomůžete, když půjdete do pr.ele".
A jak by to měl ten prodavač říci lépe?
Ráno to nevypadalo ani trochu malinko dobře. Pršelo celou noc, tak proč by s rozedněním mělo přestávat. Kolo na háku, v celém vagónu jsem byl sám, přesto jsem byl průvodčí vykázán se svým telefonem do chodbičky, zřejmě abych nerušil polotichým hovorem sám sebe. Inu, Alsasko bylo taky občas v Německu, a tam zákazy platí, i v okamžicích, kdy postrádají smysl.
A pak dvě hodinky čekání na další vlak, zima jak v morně, čas jsem si krátil nad CGG, a uteklo mi to.
A už TGV, které tedy žádnou extrémní rychlost nepředvedlo, nebo jsem jí zaspal.
To v Paříži to žije.
Z Východního na Slavkovské nádraží je to na kole čtvrť hodinky, ale protože vysvitlo slunko, udělal jsem si zajížďku kolem Notre Dame, a sežeru klobouk, jestli ho do olympiády stačí dát do pucu.
A díky Bohu už poslední vlak.
Zase narvaný k prasknutí, ale protože jsem byl jeden z prvních na startu, ukořistil jsem skládací sedačku v kuloáru, hned vedle svého kola.
Část cesty jsem měl fajnovou společnost, klučinovi v kočárku se zalíbilo mě plácat přes nohu, zřejmě proto, že jsem za to na něj vždycky vypláznul jazyk. Ale hoch ztratil smysl pro míru, a vážně se do toho opřel, a tak mu povídám česky "Ještě jednou, a utrhnu ti ucho!"
Ačkoliv s mámou ten šikula mluvil jen africky, asi smysl mého varování pochopil a uraženě zbytek cesty koukal do mobilu.
A pak už Orleáns, město Jany z Arcu.
Povinná fotka u domu, kde panna Johanka nikdy nepobývala, protože ten vzal za své při německém bombardování v roce 1940. No a co se nepodařilo zničit Němcům, to dorazili Spojenci v roce 1944.
Ale francouzská pobočka Památkostavu s.r.o. zvádla historické centrum města dát do kupy, že kdyby to člověk nevěděl, těm pohádkám by uvěřil.
Pod oknem se plazí Loira, svítí slunce, předpověď je pozitivní, chybí snad už jen plzeň.
Nemusí pršet, stačí když kape.
Když nemají pivo, dám si Affligem...
To mě baví:
Prosyl bich jedna velká pifo!
Odkud jste, slyším nepatrný akcent...
(le petit accent)
:-)
Konečně jsem si přečet i tvůj vlákenný úvod. :-))
Ráno jak když vymaluje, rovinka, bezvětří. Byl by to ideál, kdybych nebyl takový hňup.
Jak jsem po tom nekonečném putování vlaky byl natěšený do sedla, zapnul jsem si navigaci směr Tours, nastavil režim "silniční kolo" a vyrazil. A jedu 20 kilometrů, jedu 40 kilometrů, stezka hladká jak dětská prdelka, ale řeka Loira nikde.
Kouknu do mapy, a fakt, jedu po nějaké té značené stezce, ale ta pravá, podél Loiry je kousek vedle.
No může za to ta navigace. Pro silniční kolo bere za vhodný asfalt, ale i dlažbu kočičími hlavami, ale hladkou pískovanou stezku nikoliv. A to na 50 kilometrové trase může být ta udusaná hlína jen třeba na 300 metrech, vede mě jinudy.
Vypnul jsem ten krám za halasného klení a najel k řece kousek před městem Blois.
Mimochodem, úžasné panorama, jak na stokorunovou bankovku.
A pak už občas nějaké to château, občas most, ale já se nezdržoval a opíral se do pedálů s dětinskou radostí: "Zase jedu!".
Město Tours je hezké, starobylé a spořádané.
Trošku jsem po něm pošmejdil, ale to sepíšu jinde
Jo, a taky tu nemají pivo.
Tak Guinness....
https://www.relive.cc/view/vxOQjwVRZM6
Dneska jsme vezli vnuka do Pontefractu na zápas v ragby, odpo při zpáteční cestě ukazoval teplotometr 26C. Když jsem sem před čtrnácti dny přibyl, v lepším případě bylo tak 12. Už se zbláznilo i počasí, nejen populace.
Tady bylo docela příjemně, slunce svítilo krátce ráno, pak hodně mraků, a k večeru obloha vymetená a slunce pralo jako blázen a dostalo mě. Zase se sloupou uši a frňák.
Jak jsem odvykl,bylo těch 120 docela dost, a raky jsem jel celkem svižně, průměr v pohybu 19,3 - celkovej jízdní 17,2 km/h. Na kolo bez motoru. Ale rovina a bezvětří.
Posledních 20 kiláků mě bavili tři kluci na výletě, tak mezi 40-50, asi mírně přiožralí.
Všimli si vlaječky na blatníku, řvali na mě " sava" Čechu, a přidej, a kuráž a takové ty blbosti a já se nechal vyhecovat a valil to s nima 27-29 km/h, a pak mi ujeli, ale vzali blbou odbočku,tak po pár minutách jsem je měl zase v zádech, předjeli mě, řvali GO France, a pak už francouzsky že zase Francie vítězí....
A pak znovu blbě zahli, já měl mapu na řídítkách, viděl jsem, že se řítí do pasti.
A když mě zase dojeli, řval jsem zase já, že není potřeba síla, ale inteligence.
Hecovali jsme se až do Tour, kde jsme se rozloučili a popřáli si spoustu fajn kiláků.
Takže ty okamžiky, kdy jsem měl mít krizi, jsem překonal a trochu nad své možnosti a krize nevyhnutelně přišla po dojezdu.
Už se mi lepil jazyk na patro, nekonečně pomalá recepční a pak ta poukázka na "welcome dring" jako příslib, že i když pivo nemají, houknu nějaký ten Afflingem nebo Heineken.
V ledničce na pokoji ledová voda a jiné žbrabundy, byl jsem na sebe tvrdý, řekl jsem, vydržíš až na bar.
A pak přišla ta chvíle a já uviděl tohle.
Už píšu nasraný mail, že poukázka grátis do baru i, který je zavřený, lze spíš než jako výraz úcty k stálému hostu chápat jako výsměch.
Takže takhle dneska.
Mám toho fakt dost,jak kdybych ujel dvě stě...
No, už jsem někde na sebe napráskal, že po Francii rád cestuji na kole i kvůli tomu, že se mohu po tom výdeji kalorií nadlábnout, aniž by utrpěl můj BMI index závažnější úhonu.
Neděle je fakt den, který by měli ve Francii zrušit.
Nejen zavřený bar i hotelová restaurace, ale vlastně všechno, kromě pizza a kebab....
A tak jak jsem zmerčíl, že Le Turon (https://leturon.fr/)
má dnes otevřeno, neváhal jsem. Půlhodinku jsem se chladil tím Guinnessem u Irů v Le Pale (jak najít Guinness ve Francii sepíšu do zvláštní, draze placené příručky) a v 19:05 byl ve vstupních dveřích. Když nemáš rezervaci, je potřeba si pospíšit.
A hoši nezklamali.
Vzal jsem tataki z tuňáka, jehněčí a jasně, jako finále sýry. Vše ve špičkové kvalitě, servírováno s výkladem jak u Michelinů.
Ale o tom nechci psát.
Dostal jsem se už k sýrům, když ke stolku vedle přisedly dvě bloncky. Měly rezervaci a zjevně se vyznaly.
Mluvily rusky. A mluvily o chlapci té jedné z nich. Bez obav, protože rusky. V Tours.
A říkaly si fakt hodně intimní detaily a já díky systému, ve kterém jsem prožil mládí a taky trochu študoval, jsem rozuměl tak 95%. A to bylo fakt dost.
No, znáte mě.
Zaplatil jsem a odcházím se slovy "dasvidania".
Ty výrazy děvčat bych vám přál vidět....
V neděli zavřený hospody? Skandální, až zločinné, zažil jsem to za bolševníka, když jsme s kámošem prošli půl Liberce, než jsme našli jedinou otevřenou hospodu plnou lopat. A co ty Rusky, asi už neměly na nohou křusky, jak kdysi zpíval Ivan Mládek. A pěly aspoň hyperlativy na Vladimira Vladimiroviče? Rozpovídej se trochu. :-)
Čéče, tady je to v normálních městech, tedy ne těch, co žijí hlavně z turistů, běžné.
Prostě mají zavřeno.
Jen ty kebaby a pizza.
Už jsem to psal, země je rozdělená na sever a jih, hranicí je Loira.
Tak tady je kebab zastoupen v podobném měřítku jako pizza. Jižněji převažovala ta pizza
Ale ti muslimové jsou čiperní a tlačí se i dolů. Prefabrikované mražené role z kebabem centrálně vyrábí někde v Německu a tlačí to do světa.
MacDo, jak se tu říká, nemá nic jisté...
Pokud jde o ty rusky hovořící, nevím, z které části bývalého CCCP byly, ty hovořily výhradně jen o "nádobíčku" toho jinocha, co s ním dělal a porovnávali s borci předešlými :-)
Jestli jste si mysleli, že si budu stěžovat, jak mě ráno všechno bolelo, a že jsem se ukecával ve sprše, záda masírovaná teplou vodou: "to dáš, malinko přes 120, rovina .." tak to jste se vůbec nespletli.
Prostě mi to trvá tak hodinku, dvě, než "naskočím".
Slunce pralo jak v Andalusii, modré ráno, Vieux Pont co je vlastně lávka, a trochu překvapení, Tours je docela velké město. A je tam čisto....
Chtěl jsem se držet řeky na té cyklostezce, ale osud rozhodnul jinak. Větší část trasy pod vodou, na horách řádily deště, a teď to máme tady.
Tak spíše po silnici, ale provoz mírný, řidiči tolerantní, prostě La France.
Vypadá to na bohatý kraj.
Nejen ty "châteaux" ale i ostatní budovy, vystavené z bělostného kamene, kvetoucí zahrady a parky. A nikde žádná fabrika, kde by na ten blahobyt prostí lidé dřeli.
Že by ty krávy, co se kolem pasou tolik vynášely?
Nebo jsme zdrojem toho blahobytu my - kavky - turisti?
Pozeptám se, až bude koho.
Slunce stále víc peče, nasadím tedy tu přilbu, co vláčím na nosiči.
A pořád rovinka, mírný větřík z boku mi naznačuje, že nemám remcat, protože by mohlo být mnohem hůř, jedu podle té velké řeky. Fakt velká, silná, prudká, rozvodněná, i místní plavidla to zabalila.
A to do ústí v oceánu má jistě přes 100 kilometrů.
"Každý k moři dopluje...."
Zase se mi myšlenky rozbíhají.
"Co je to za pitomost, přirovnávat lidský život k řece?"
Durdím se sám v sobě.
Řeka, jak se blíží k oceánu, je stále silnější, mohutnější...
Měli jste mě vidět ráno, a to to moře, zdá se, není až tak daleko.
Jo, video
https://www.relive.cc/view/vdvmJWEPdxO
Už jsem někde psal, že nejedu na kole do dálav, abych se snad něco učil z "cesty, která je cíl" nebo se snad našel v tomhle zmateném světě.
Naopak.
Jedu se sedřít, abych přestal myslet na nepodstatné věci, ale měl jediný zásadní cíl: přežít do večera.
No, je fakt, že přitom kolem sebe trochu koukám a vidím a pak o tom píši.
Ale občas, i když nechci, se něco naučím.
Třeba jak si koupit serum na spařenou řiť v Belfortu, jak si obstarat antigení test na Covid ve Valence, a dnes se mi stalo, že jsem se naučil koupit fén.
Totiž jak jedu, potím se, a protože nechci smrdět, ani vozit zbytečně moc hadrů, večer peru.
Vyprat umí leckdo, ale usušit do rána to už tak snadné není. Topné žebříky v hotelových koupelnách zmizely, fény mají, ale musí se furt držet ten čudlík. Jasně, zalepím jej stříbrnou páskou a fučím, než vypne tepelná pojistka. A ráno hadry mokré.
Tak si vozím vlastní pidi fén.
A ten dokáže v koupelně během pár hodin vysušit mé svršky i spodky, a když mam mokro v botách, tak taky.
Jinak to nelze. Buď smradlavý, nebo nedosušený,nebo fén.
Vozím jej léta, ale dnes z něj vyšlehnul blesk a chcípnul.
Tak jsem běžel koupit nový.
No, přemýšlejte, kde byste u nás koupili fén, když bydlíte v centru Prahy a máte na to hodinu...
Dal jsem to, ale musel jsem se snažit a aj vyslechnout místní....
Takže, ráno v suchém, a já vím, jak ve Francii koupit fén.
To ten fén necháváš hučet celou noc? To musí být docela kravál, to u toho usneš a sousedi ti nenadávají?
Tak mě napadlo, že velmi podobnou službu by udělal i cestovní malý ventilátor, je určitě lehčí a hlavně tižší než fén.
Při sušení je důležitější proudění vzduchu než jeho teplota. Ventilátor jen tak neshoří a je hodně tichý.
Obojí je nutné.
Většinou se mi podaří vysušit než jdu spát.
Přijedu, vyperu, pustím sušení, a jdu na večeři.
Když to fouká přímo na ty hadry, je to za dvě hodiny suché. Ale když je toho víc, a třeba i ty boty, hučí celou noc.
Když jsi utahaný, a to já bývám, zaspím ten kravál.
Já to večer vyperu, přes noc na šňůře nějak odpařím a zbytek dosuším na báglech na nosiči druhý den. Na připevnění používám sicherheicky.
Chápu,v létě, v kempu, asi jo.
Na hotelu, v létě či v zimě už ne.
Hodně se změnilo. Žádné radiátory, žádné infráky v koupelnách, ani topné hady (tedy občas furt jo). A dokonce ani žádná zásuvka v koupelně, kam bys nacpal ten fén.
Jasně, prodlužovák to řeší.
Můžete se ofrňovat, a vymýšlet moudra až zase pojedu 17. listopadu do Paříže, můžete se přidat. S bivakem, hamakou, stanem.
A sušit do rána v povětří...
Protože lidi zde jezdí jen v létě,je těžké to vysvětlit.
Ale pokud se někdo chystá do "nejisté sezóny" fén (330 gramů) mu udělá skvělou službu
Když u na cestě prší, tak už neusušíš nic. Pak se fén v pokoji jistě náramně hodí.
Já se třeba teď ve Skovinsko Chorvatském pohraničí koupu v potu. Na báglu by to schlo jedna radost.
Na druhou stranu jet v listopadu dlouhou štreku na kole asi není žádná radost. Nevím, jestli bych se do toho v ten čas pouštěl.
Když já musím.
17. listopad, můj svátek, slavím v Paříži tradičně, a tradičně na kole.
Někdy to vyjde, ale větsinou je hnusně a zima.
Až příště budu dělat revoluci, dám to na říjen. jako V.I.Lenin
Musíš jenom umřít, vše ostatní je jen tvá uminutost ...
Máš dnes nějakou pochmurnou...
Máš recht,nemusím nic, můžu všecko!
Dobrý volební slogan, založíme partaj?
Prý nespokojenost je motorem pokroku.
Ať dělám co dělám, neumím to svoje rozčarování přetavit v cokoliv pozitivního.
Štvalo mě to vedro.
Jiní naštvaní, co jim horko taky nešlo pod fousy, vymysleli klimatizaci.
A jiní, zřejmě spokojení, ji prostě v mém pokoji nějak nezapojili. Tedy ne zcela funkčně.
Nechladila, zato ventilátor vyluzoval zvuky jak vuvuzela, blahé paměti.
A co teď asi mám vymyslet já?
Jak nahodit tu mojí kreativitu, když se nezadařilo nahodit ani klimoškou?
Tak zrána, odpočatý jak po maturitním plesu, do sedla.
No, až do Angers to byla rovinka podél Veliké řeky a tušíte z toho úvodu, že dál už ne.
Nespokojení cyklisté, co jim vadili kopce, vymysleli elektrokolo. A já?
Zase pechfógl...
Elektrokolo zahálí v garáži.
A tak šlapu na nejlehčí převod, a když už nějaký pokrok, co posune lidstvo výš a dál ode mne očekávat nelze, snažím se svojí nerudností alespoň neprudit.
No vlastně se moc namáhat nemusím, protože na trase není ani živáčka.
Myšlenky na to, že jsem udělal nějakou navigační chybu, když jsem sám v kopcích, zapuzuji jak mohamedán nevěrnici.
"Jindřichu, uděláš si žízeň na večer!"
Dodávám si kuráže.
Jako by mě někdy večer snad žízeň chyběla.
No, ať to bylo jak to bylo, viděl jsem Loiru z vrchu, a to fakt za trochu toho potu stálo.
Jsem v městě Nantes, kde se narodil Jules Verne.
Je-li něco pravdy o té nespokojenosti a pokroku, tenhle chlap musel být naprdnutej od rána do večera, podle toho, co vymyslel.
Chtěl jsem si udělat zítra volný den, a prohlédnout si park a expozici nesoucí jeho jméno, ale, zase budem tavit hněv v optimismus. Jako na potvoru chystají novou výstavu, tak výjimečně zavřeno.
"Mysli pozitivně, Jindřichu!"
Jasně, mám důvod se do Nantes vrátit.
Stejně, bez Soni by to byla poloviční zábava.
Tak ještě to video:
https://www.relive.cc/view/vYvrQ2W5Rxq
Když jsem já ořejel Alpy, tak ty tvoje kopce přejedeš také.
Tohle byly jen pahorky, ale když čekáš rovinu, zaskočí
Alpy jsem nikdy nedal.
Jsi borec
Ještě jedna věc, úžasný most v Nantes.
Ctí mechaniku, nepřetahuje se s přírodou jen proto, aby byl výjimečný jako třeba ten v Ústí nad Labem.
Tahat ohybový moment do pylonu, to může napadnout jen špatného architekta, a časem se to vymstí ...
Tady si architekt vyhrál s tvarem mostovky i s pylonem, s lehkostí, kterou nám statika nabízí
mosty.... francouzi dělali zátěžové testy s mostem.
je o tom 3 dilne video...pochopitelně francouzky.
mohu ti hodit link a poprosit o strucny preklad?
Hoď, ale nejdřív se k tomu dostanu za 2 týdny
"No, a jestě musíš něco napsat, aby si přatelé nemysleli, že si někde cestou pošel!"
Jenže co napsat. Že jsem si zkrátil cestu vlakem z Nantes do Les Sables d'Olonne, přímořského letoviska, a tak se projel jen 100 kilometrů?
Mám psát, že stejně ta cesta byla o 80 kiláků delší, než by se mi líbilo?
Ale proč ne.
Vystoupil jsem na nádraží v tom Les Sables a ocitnul se v jiném světě. Kolem lítali rozeřvaní rackové, a vzduch byl cítit mořskými chaluhami.
Moře, vlastně oceán. Viděl jsem jej poprvé v 13 v Bulharsku, ale pokaždé, když tu hromadu vody vidím, mám pocit, že je to poprvé.
Já fakt zase dojel k moři.
A pak jsem si už jen užíval. Na prázdném nábřeží jsem kroužil kolem osmičky a myslím si, že jestli mě někdo viděl, musel si pomyslet: "Dědek se zbláznil nebo to přehnal s pastisem".
A pak asi 15-20 kilometrů podél pobřeží.
Nádhera. Jasno, slunce, bezvětří a to ohromné množství vody vedle drželo žár v přijatelných mezích.
Hůře bylo, když jsem musel odbočit do vnitrozemí.
Do La Rochelle se podél moře prostě nedostanete, tedy na kole. A pak už jen ten žár.
Posledních 20 kiláků jsem už vážně trpěl.
Království za kousek stínu!
Co království, dám vám lodičku, co udělal Vladimir Klein , jen mě přestaň už grilovat.
Ale ne zprava obilí, zleva kukuřice, a pak se to prohodí, žádná cesta lemovaná platany.
Ale když tak nad tím přemýšlím, na tom kole je to jako v životě. Čtyři pětiny dřiny, na pětinu štěstí, když máme kliku. Co s tím?
Nefňukat a opřít se do pedálů.
Ta zítřejší pětina za to jistě bude stát.
La Rochelle.
No, chtěl jsem si to město znovu projít, ale nemám sílu.
Je devět, a to slunce furt praží jak v poledne.
A svoji pětinu mam stejně už vybranou.
Relive
https://www.relive.cc/view/vwq15PwmxLq
Nic na světě není dokonalé.
Říká se to tak, a taky to tak je. Skoro vždycky jen malinkatý kousek chybí.
Výjimkou snad je jen české sklo a zvláště to, které stále vytváří můj přítel - pan Vladimir Klein
Ale nejen krásou je člověk živ, občas je potřeba se i najíst.
A Francie je ta správná země, kde se královsky jí, když postoupíte o stupínek výš nad ty turistické pasti.
A proto že nic není dokonalé, zase tu nemají pivo. Zapíjet skvělý počin šéfkuchaře Heinekenem, je jak navléknout krásnou holku do vojenského mundůru.
A přitom k dokonalosti stačí tak málo.
Čepovat plzeň.
No, prostě jak jsem psal, nic není dokonalé a nebyl takový i můj dnešní den. Protože zkrátit si cestu vlakem se osvědčilo, popojel jsem planinou u La Rochelle do města Rochefort s tím, že mě zbude pohodových 40 km. Všechno frčelo podle plánu, neúprosné slunce smažilo nezakryté části těla do ruda, ale tři hodinky v sedle, kdo by brečel?
Po pár kilometrech přijíždím k řece, a co se to tu žene se mi palicí, ale najednou, jakoby někdo nahodil motor. Fakt hučí to, ale nic se neděje. Tedy myslím si, že ne.
Koukám nahoru, jestli se nespouští dolů ta mostovka, ale koukám a vidím, že tam žádná není.
No, nebyla to, protože když se přednášel tenhle typ mostu - transpordér - asi jsem byl hospodě U Švejka.
Na portále zavěšená plošinka, vlastně něco jako lanovka.
A už se to blíží k břehu, závora se zvedá a já se těším na svoji první životní zkušenost s transbordérem.
Ale jsem zastaven.
"Další jízda ve 14 hodin, tedy ve dvě!".
Vždyť je poledne? Co tu budu dělat?
"At two hours"
Opakuje ten mužík anglicky, a nevím proč, měl jsem pocit, že si to užívá.
Tady jsou mosty, tedy spíše to, že jich je málo, velký problém. Po řece plují velké lodě co nejdále do vnitrozemí, a mosty musí být vážně hodně vysoké. I ten portál transbordeu má úctyhodnou výšku.
Koukám smutně do mapy, tak místo pohodových 40 to zase bude 90?
Přichází ke mě starší pán: "Slyšel jsem vás, odkud jste?"
"Česká republika, Československo, Praha" opakuji, protože vím, že většinou až na to poslední se chytí.
Tomu muži se rozzáří oči a říká "moje prababička byla od vás, Jimramov, znáte?"
Jak by ne, tam v roce 1936 zabili mého dědu při dopravní nehodě. Ale to mu neřeknu
A ten hodný pán mi ukazuje na dálniční most, asi kilometr na západ a radí: "Je tam cyklostezka, není zatím značená, je to nové".
A opravdu je a dost utajená. Pro návštěvníky odjinud.
A tak jsem tu řeku přejel a pak se už vlastně nic zvláštního nestalo.
Jen mě vrtá hlavou, co by mi ten hodný pán poradil, kdybych mu řekl, že jsem Němec z Lipska.
Nic na světě není dokonalé, tedy kromě toho skla.
Ale na světě je mnohem líp, když jsou lidi ochotni si pomáhat.
Obdobným zařízením jsme jednou jeli v Baskicku poblíž Bilbao. Je to dokonce památka Unesco.
A jsem v cíli.
Bordeaux. Ráno trajektem přez řeku Garonne, ta je tu vážně mohutná, ta loď to jela dvacet minut. A potom už to moc hezké nebylo. Státovka, sice široká krajnice, ale když kolem tebe sviští nepřetržitá kolona aut, je to otrava. Až snad po 70 kilometrech mě to odklonilo na okresku vinařským krajem Medoc a pak už to město s vysokými domy :-)
Dojel jsem jako vítěz, Soňa byla o dvacet minut pomalejší a to měla k dispozici 175 koní a já jen jednoho starého mezka.
Jinak jsem zjistil, jak ošemetné je psát návody a průvodce.
V knížce o trajdání po Francii jsem velou kapitolu věnoval podrobnému popisu jak koupit lístek na vlak.
Francie na kole a elektrokole
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/index.html https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/index.html
Není to nic složitého, aplikace se tváří, že funguje i v jiných jazycích
Ale občas, tam kde to už je malinko náročnější, bum-prásk - a mele jen francouzsky.
Psal jsem, že vlacích TER je přeprava kol zdarma.
Je a není.
Podle regionu. Zřejmě, protože přibylo cestujících s koly, rozhodly se dráhy počet regulovat.
Třeba v Nové Akvitánii v letním období, od 02/06 do 30/09 si na každý vybraný spoj musí cykloun koupit "místenku" na kolo za 1 Euro.
Míst pro kolo bývá v krátkém vlaku tak 8.
V regionu Údolí Loiry se podobná místenka musí koupit o víkendech a svátcích.
Jak je to v ostatních regionech zjistím později.
Aplikace SNCF Connex na tu povinnost upozorňuje a dává link na regionální aplikaci, kde si místenku koupíš. Dá se to zvládnout celkem snadno, ale návod pro sichr taky uďělám.
A bacha, je to nutné udělat zase raději s oředstihem, když je hezky, a zřejmě oblíbená destinace, místa na kolo mizí fofrem.
V sobotu odpoledne z Paříže do Orléans byly všechny háky ve vlaku obsazeny. A ta změna - nutná registrace - se udála nedávno. Když jsem to v květnu kupoval, ještě vše fungovalo při starém.
Naštěstí mě poslali SMS i mail dva dny předem abych si místo na kolo zarezervoval
Může mi někdo říct své oblíbené trasy pro cyklistiku?
Budiž ti to ponaučením pro příště: průvodce nutně nemusí obsahovat všechny detaily, zejména ty né, které se snadno (a pravděpodobně) mění a měnit budou.
Když se omezíš jen na "mapové podklady" případně to sepíšeš jen jako cestopis (a ne průvodce) tak seš v suchu :-)
To žes ty při své cestě za vlak neplatil neznamená závazek do budoucna pro nikoho dalšího ;-)
No,jestli jsem to správně pochopil - vysrat se na všechny, tím nic nezkazíš.
Věci kolem jízdních řádů, poplatků a vstupného sečasto mění, v tom má výhodu e-book, že můžeš okamžitě reagovat, tedy když si změny všimneš.
Když vydáš knihu v květnu, a od prvního července to změní, jsi,v papírové podobě ztracen.
Jenže průvodce,co píše povšechné kecy, je dost k prdu. Tak děláš co umíš, abys ostatním to cestování usnadnil.
Pochopitelně,najdou se lidi,co ti za to s chutí nasadí psí hlavu.
Zatím to vypadá, že od září zase funguje, že ve vlacích TER se jezdí grátis a rezervace místa pro kolo za 1 euro není už nutná.
Opatření SNCF o prázdninách,nebo jen o víkendech, kdy tě v některých regionech nutí koupit si pro kolo místenku, je logické. Příliš mnoho kol nadělá v obsazeném vlaku dost chaos.
Jen to měli dát vědět dříve předem. Ale Francie,nepřekvapí trocha toho zmatku