Soňa je tedy doma, a ráno maká k naší doktorce.
Nebude to mít lehké, protože naše ranhojička kromě práce na středisku lítá s vrtulníkem záchranné služby, a pokud ti nechybí kus končetiny, nebo z tebe netrýská krev, jsi mimo její rozlišovací schopnost, říkají.
Ona vlastně ani není naše, je z Kamenice a my jsme se registrovali k její předchůdkyni, ale to jen pro přesnost.
Já "vrtulníkářku" viděl jen jednou, když mě napráskala máma, co někde čapla žloutenku, jako osobu, kterou mohla nakazit. První a poslední kontakt se svým felčarem tedy asi před 15ti lety. Soňa tam byla asi jen před 10 lety, snad najdou její kartu.
Pracovně tomu říkám "syndrom zubařovi vrtačky".
Tři dny nespíš, protože tě šíleně bolí zub. ale u dveří dentisty, přes které slyšíš to "bzzzzz" tě najednou ta bolest přejde, a máš pocit, že k zubaři vlastně ani nemusíš, že se to spravilo samo.
Tak tohle potkalo Soňu odpoledne, když měla letět domů. Zázrakem uzdravená, asi by to dala jen s citrony...
Byl jsem neústupný.
Takže zpátky v Montpellieru, městě, které mají jeho obyvatelé i radní fakt rádi.
Protože pro Frantíky je rugby asi jako pro našince hokej, je dnes v noci město vzhůru. Ve všech restauracích a kavárnách,velké plátno. a hromady fanoušků. Marseillesa se zpívá pi každém gólu, nebo jak se to v tom rugby jmenuje. Tedy co dají Les Bleus - Modří.
Nevím, třeba to ve Stověžaté taky tak žije, nebyl jsem večer v centru léta.
Ale takhle asi ne. Když je venku 26 stupňů, asi je to jiné, než když se u nás hraje ten hokej.
Ale jedno je patrné všude.
Tady se lidi baví, u nás jsou petmamentně nasraní.
Naladu na Staromáku v porovnání s Place de la Comedie nemohu objektivně posoudit.
Ale porovnat chování lidí v obchoďácích Monoprix a Albert, to si troufnu.
Nevím, kde se stala chyba, protože politici jsou stejně neoblíbení tady jako doma, a Fiala s Macronem v nepopularitě so mohou potřást pravicí.
Nevím, ale kdyby s tím šlo něco dělat, aby cizí lidi k sobě byli hodnější a zdvořilejší...
https://photos.app.goo.gl/7wvhNJUcYCTRTTRT7
"...je z Kamenice a my jsme se registrovali k její předchůdkyni..."
Zvláštní, vždyť neustále tvrdíš, že u žádného felčara nejsi registrován...
Soně přeji brzké vyzdravení.
No, asi nejsem, tenkrát tam byla MUDr Randýsková, která mi před 25 lety diagnostikovala dnu. Předepsala Milurit a každej měsíc jsem tam musel pro recept, tedy asi jen 3x, protože pak jsem se naprd, a nakoupil Allopurinol v Andoře na celej rok, a tak to dělám čtvrt století. Je to jednak praktičtější a i levnější, protože doplatek na lék hrazený pojišťovnou, je vyšší, než cena léku v Andoře.
Adi moc kradete.
Adi nevíš, co mluvíš. Ale je to hovadina.
Než začneš po někom plivat, zkus si nejprve zjistit, jak je to se stanovením ceny léčiv. Zdravotní pojišťovny ji rozhodně nestanovují.
Byla to Elisabeth, holka z Nového Mexika, která do mě furt vandrovala, že když znám ten Montpellier tak dlouho, ať jí řeknu, kde by mohla sníst tu žábu, když už se učí tu "žabožroutštinu".
Tak jsem se poptal na recepci a doporučili mě Café Leon, restauraci kousek od kostela Saint Roch. A dneska jsem s děvčaty na tu žabí pochoutku vyrazil.
Ono, žabí stehýnka, ačkoliv se jich ve Francii za rok sní asi 3 a 4 tisíce tun ročně, nejsou zase běžně na každém menu v restauraci.
Buď se jedná o restaurací co míří na hodně zámožnou klientelu a nabízí francouzské speciality, nebo naopak o bistro v turistických zónách, kde vědí, že hodně cizinců chce právě žáby ochutnat. A takové je Café Leon v Montpellieru.
Bylo by bláhové se domnívat, že Frantíci loví žáby i rybníků, kdepak, chovají je téměř průmyslově na žabích farmách ve Francii, ale zdaleka to nestačí, většina stehýnek pochází z Indonesie. Jinak ve Francii jsou obojživelníci chráněni zákonem.
Od kdy se žáby ve Francii vlastně jedí?
No, to nikdo neví, ale oni s tím nezačali, pochutnávali si na nich už Římané.
Ale masově se jejich konzumace rozšířila poté, co slavný Alexandre Dumas svém "Velkém kuchařském slovníku" napsal, že žabí stehýnka se nacházejí na nejprestižnějších stolech v zemi.
Způsobů přípravy je pár, nám byly dneska servírovány ve smetanové omáčce.
Elisabeth, i když se tvářila vyděšeně, nakonec svoji porci taky dala.
V Café Leon jsou podávány jako předkrm, těch pár mrzáčků stojí bez pár drobných 9 euro.
Zázrakem uzdravená, vysvětlení možná spočívá v psychosomatice - Bolest v krku nám může poukazovat na to, že máme problém hovořit o svých pocitech otevřeně. Cítíme se pod nátlakem, jakoby nás někdo škrtil. Držíme v sobě nevyřešené problémy – ať s rodiči, dítětem, partnerem či šéfem. Tím, že v sobě potlačujeme hněv a naštvání, náš krk zareaguje zánětem. Objeví se škrabání v krku, řezání, lechtání, bolest, píchání.
Vzpomeňte si na sousloví “už mi to pěkně leze krkem” anebo “to mi zvedlo mandle”.
No a posadit někoho s angínou do letadla je taky skvělej nápad, vzhledem k tomu, že moc dobře víš, že je nakažlivá.
Ne, syndrom "zubařovi vrtačky" vůbec není "zázračné uzdravení", to je prostě jen strach, který přetlačí tu bolest. A není to na dlouho.
Psychická zátěž, stres, a vůbec v tom nemusí být žádný konflikt s kýmkoliv, ale prostě jen silné duševní vypětí, může akcelerovat projev choroby. stejně jako zátěž fyzická.
To není vůbec nic nového a objevného, my. co občas míváme dnovou ataku to máme nazkoušené. Obdobně se "pod tlakem" ať psychickým nebo fyzickým probouzí třeba pásový opar.
Ovšem to jsou neduhy, které v člověku bydlí, a čekají na svůj okamžik.
Nikdo nechytí virózu z toho, že se do krve pohádal s tchýní. Virus někde čapnul, a psychicky či fyzicky oslabený organismus mu dokáže méně vzdorovat. Obdobně jako třeba "nachlazení". To nikdo nemá ze zimy, ale proto, že chladem oslabený organismus napadla infekce.
Psychosomatika je něco jiného, to vůbec nejsi memocný, jen se blbě cejtíš, protože si to prostě namlouváš.
Nepleťme si infekci, které snáze podlehne oslabený organismus, s psychickým onemocněním a jeho projevy.
Soňa ví, co provedla. Stává se jí to b létě oravidelně. Dá si Baileys s ledem, a ty kostky ledu pak kousá a polyká. Podchladí si krk a mikroorganismy mají pré. No, a do toho pak 1250 km řízení, z čehož 380 naprosto zbytečných. zapoměla si doma mobil a zjistila to až na Rozvadově, když mi chtěla poslat zprávu že je na hranicích, tedy stres a nervy, a je na chorobu zaděláno.
A pak z poměrně chladného počasí co u nás bylo než odjela, do 34 stupňů, klimatizace, no to všechno je spolupůsobí.
Teď už je doma, všechny testy co šly v ordinaci udělat má za sebou, další ATB už nedostala, prý tahle prostě nastoupila ze zpožděním a angína je na ústupu. A zdá se, že se to fakt obrací a bude v cajkum
Takže jsi byl neústupný a úplně zbytečně ji nacpal do letadla.
Místo abys byl neústupný vzal ji k francouzskýmu doktorovi hned jak jí to začalo.
Nebo když se jí to vrátilo.
Typická ukázka tvé "kultůry", tentokrát medicínské.
Ty jsi fakt tajtrlík.
Nikam jsem jí necpal. Sama se rozhodla, že tak bude nejlepší. Bylo to jednoduché a i pro nemocného člověka nenáročné. Odvezl jsem ji do Barcelony na letiště, v Ruzyni vzala taxi, a v 21:30 byla doma.
A druhý den šla k doktorovi. Vrtulníkářka měla dovolenou, tak našla azyl v Týnci n/S.
Mimochodem, lékařka by má antibiotika co jsem nasadil nasadila taky.
Co ty víš, jak funguje francouzské zdravotnictví? Kam jít? Montpellier je dost velký. A pak tu je ta jazyková bariera. Soňa francouzsky zatím neumí, a i kdyby uměla, debata s lékařem je dost jinej level než debata s kamarády. Takže, jak by to dopadlo?
Na kterého lékaře se obrátit bych zjistil na recepci školy jistě. Pak k tomu lékaři zajet,v jeho ordinačních hodinách, nejspíš taxíkem, protože ve městě nezaparkuješ. A pak dělat v ordinaci tlumočníka, přičemž drobné detaily by člověk nedal.
Odběr krve, test na covid, tlak, tep, poslech plic, je toho celkem dost, co řešit. Zkus to v jakémkoliv cizím jazyce.
A výsledek, po dopoledni u felčarů s poměrně náročnými přesuny po městě, by tedy dostala doporučení, ať je v klidu.
Byla by sama, v cizím hotelovém pokoji, pod oknem by u bazénu vřískala děcka, a bylo by jí moc fajn.
A pak v pátek by sedla se mnou do auta, a jela 1550 km domů, s přespáním ve Strasbourgu, g rámci rekonvalescence...
Ty jsi fakt v té své zášti schopen zajít dost daleko :-)
Chápu, než vzít taxika k lékaři, v rámci města, a dělat jí tlumočníka, (když se tady furt chlubíš svými znalostmi jazyka francouzského), bylo pro tebe jednodušší a vůči pacientce mnohem šetrnější, udělat si výlet do Andorry, pět a půl hodiny. A pacientce nasadit antibiotika tak říkajíc "na slepo" bylo taky jednodušší, než aby byla řádně vyšetřena, bylo taky jednodušší, než s ní strávit půl dne v ordinaci, ale mít jistotu, že bude léčena správně.
A toho taxíka si nakonec vzít musela taky, ale v Ruzyni. V letadle taky byla sama, možná i ta děcka tam vřískala. Ale je tam malý bonus, v letadle mohla nakazit hromadu lidí, v hotelovém pokoji tak leda pokojskou.
A v čem jsi byl neústupný, když jsi ji nikam necpal, se asi nedozvím, nasi to byla zase ironie a nadsázka..
Ich melde gehorsam, že vážně je. Takovéto blitky zvládne zplodit jen duševně chorý imbecil, kterému záleží jen a pouze na sobě.
Také si myslím, že podle specifikace těch antibiotik to bylo správně. Jelikož se první antibiotika nasazuí naslepo, tak by to od doktora vyšlo naprosto stejně. Nemyslím, že jste pochybyli.
Z toho co napsal je patrné, že se zánět vyvíjel nezávisle na účincích antibiotik. Nejprve to vypadalo, že prášky zabraly, pak se ale zánět vrátil.
A přestože pacientka novou léčbu nedostala, už před odletem se jí ulevilo.
Což Jindra zdůvodnil tím, že třídenní antibiotika začala účinkovat skoro s týdenním zpožděním (ha, ha, ha, bylo by to vtipné, kdyby se nejednalo o zdraví jeho ženy).
Český lékař další antibiotika nenasadil.
Takže se zjevně o žádnou angínu nejednalo.
Což je informace, kterou se mohli dozvědět více než před týdnem od francouzského lékaře.
Mohli si ušetřit výlet do Andorry, polykání dryjáků i pacientčin předčasný odlet.
To je druhé možné vysvětlení. Ne každé čepy na mandlích jsou angína.
Třetí vysvětlení nenasazení druhé dávky antibiotik je to, že než se dostala domů, tak si s tím organismus už nějak poradil sám a nemoc už odeznívala a příznaky vymizely. Před érou antibiotik si s angínou musel poradit organismus sám vždy. Tudíž se nějaké neznámé pacientce, která se náhle s podivnou historkou vyloupla v ordinaci přistupuje obezřetně.
Takže máš 3 řešení, která nás napadnou z laického pohledu a z první ruky. Kdo posoudí, které je to pravé?
Správné řešení je to, o kterém píšu od začátku - nebýt líný, ani paranoidní vůči francouzskému zdravotnictví.
Navštívit tamního lékaře, který provede výtěr z krku, aby se antibiotika nenasazovala zbytečně.
On jen vysírá. Logicky být doma, u našeho felčara je lepší než se plácat po cizině, je-li ta možnost, že v poledne nasedneš do auta, jedeš 350 km,nasedneš na aeroplán, letíš dvě hodiny a pak za 40 minut v taxíku si doma. A určitě lepší, než za týden pak po nemoci se trmácet autem dva dny a léčit se na hotelovém pokoji, kde nemáš své věci, knížky, televizi, prostě doma je líp.
On totiž ten obvodní doktor při první návštěvě toho taky moc nedělá, koukne ti do krku, a je-li hodně zodpovědný, zastudí tě na hrudníku a zádech fonendoskopem. Krev se běžně neodebírá.
Napíše ti antibiotika, ta co jsem nasadil sám, a pošle domů.
Důkladnější vyšetření přichází až poté,co se stav nelepší, nebo zhoršuje.
Takže pokud byla antibiotika nasazena v sobotu, ve středu se žádné zázraky čekat nedají, tím spíš, že v úterý už Soňa měla pocit, že je z toho venku, a běhala po obchodech jak žíznivá čára. A ono z klimatizace do třiveti a zase zpátky, a opakovaně, a tím má co dělat zdravej organismus.
Takže se jí přitížilo a správné řešení bylo být v oátek u českého doktora a ne francouzského.
A hned ta krev a test na covid (Konvalinka musí vydělávat). Vše v cajku, čili choroba na ústupu, čepy doktorka už neviděla, normální vývoj a správný postup. Kdyby se to vyvíjelo špatně, má v pondělí zavolat, a ranhojicka jí pošle na zevrubnější vyšetření.
Blb, co si neumí říct ani o rohlík,mě bude tůtorovat, co jsem měl nebo neměl dělat.
V čem jsi byl neústupný, o tom se ti psát nechce. Pacientce se domů nechtělo, tak to bylo, protože už se cítila dobře.
Popsal jsi to příliš jasně, aby to šlo vysvětlit jinak.
Já ti to tvoje "správné řešení bylo být v pátek u českého doktora a ne francouzského, ani "prostě doma je jí líp", nežeru.
Líp je teď hlavně tobě, vyřešil jsi hlavně svůj problém.
Posadil s ji do letadla s tím, ať si poradí sama.
Když v Montpellieru prší, prší fest.
To není na paraplíčko, ale spíš na pršiplášť a holínky. Foukne vítr a deštník ti obrátí do misky a k tomu tě pěkně flákne z boku vodou.
To je lepší zůstat doma, nebo vypadnout jinam.
Tak jsem vzal TGV do Toulouse, kde je hezky.
Ve vlaku googlím kam půjdu. Na tento víkend připadají "Evropské dny kulturního dědictví" a to mají musea a pamětihodnosti vstup zdarma, tedy jsou prakticky nedostupné pro davy lidí.
Volím tedy Vesmírné městečko.
Definují to jako "vědecky zábavní park" a si tomu tak kdysi, při otevření parku v roce 1997, bylo. Ale zdá se, že mírně interaktivní hrátky u monitorů dnešní děti nelákají, pocítačové hry jsou vymakanější než vodit joystickem lunochod. A tak sály s monitory zejí prázdnotou.
To model lunárního modulu, 50 metrů vysoká raketa Ariane, nebo prolejzaní vesmírnou stanicí Mir, to už je jiné kafe.
Je vidět, že celá koncepce je 40 let stará.
Brblal jsem to už v Bordeaux, v museu víne Cité du Vin.
Nechci serii poučných filmů, na které koukám v tlačenici lidí, či v lepším případě jen za vřískání roztomilých dvojčátek a jejich staršího bratříčka. Chci ten lunární modul, raketu, skafandr Niel Armtronga, Gagarinovu přilbu a obojek Lajky, popřípadě kapesníček Valentiny Těreškovové. Předměty. Nikoliv serii nástěnek.
Ty informace si můžu mnohem pohodlněji najít doma.
Přesto jsem rád, že jsem tu byl.
Výklad animátora u lunárního modulu byl zábavný i poučný, samotný modul, či orbitalní stanice grandiozní a palubní deska toho modulu mě šokovala. No, jasně, žádné dotykové obrazovky. ono je to už taky let, že jo.
No, s dětmi, pokud není jejich mateřštinou fránina sem nejezděte, nudili by se.
Jinak jo, kdy se člověk dostane k raketě tak, aby si na ní mohl sáhnout....
fotky
https://photos.app.goo.gl/kY5Jg4fu2MpDV4oe7
Teď si to hasím v TGV zpátku domů, vlajy, jo jim gakt jdou
Měl jsem kdysi v práci kolegu z Hořic a ten, když si zvýšil hladinu C2H6OH v krvi, říkával: Když u nás v Podkérkonoší venku pérší, tak se uvnitř pércá. Jen jsi mi ho tím fest pršením připomněl. :-)
Silvain, můj spolupíč u Fitzpatricka říkal, že 13 km od Montpellieru dneska spadlo 630 mm vody. Ukazoval mi obrázky jak se z aut staly gondoly.
Je to ta Episode Cévennois, nad teplým mořem se udělají mraky plné vody, těžké, nízko. Fouká od moře na pevninu a mraky narazí na pohoří Cévennes a pustí tu vodu dolů.
Vše se odehrává strašně rychle, prostě když máš pech že parkuješ blízko řeky, je z auta lodička.
Prej dalsí vlna má prijít v noci, a pak už jen samá positiva.
Jestli jsi byl v Toulous, tak jsi měl jít na rugby. Je tam teď mistrovství světa a hraje se tam špičkové rugby ke koukání. Nastudovat pravidla a jít se podívat.
Ano, toho si nešlo nevšimnout, a nelze ani tady, v Montpellieru. Rugby je tu součástí života, zvlástě v irské knajpě.
Ale lidé, normální lidé, tím nežijí. Podobně jako s podobně populárním hokejem u nás.
Marketingoví mágové vytvářejí dojem, že vlastně nic na světě není důležitější a zajímavější, než souboj týmů primitivních gladiátorů.
Jsou tu nálepky, trička, magnetky, přívěsky i skleničky.Světový šampionát v rugby, tak všechno stranou.
Primitivní pudy: zabij ho, jak v té aréně v Arles nebo Nîmes.
Měl jsem hodinku před odjezdem vlaku, tak jsem ještě skouknul Le Capitol, radnici města Toulouse, která právě díky těm "JOURNÉES EUROPÉENNES DU PATRIMOINE" otevřena veřejnosti.
Překládám blbě "kulturní" tak není, jen "dědictví", prý.
Fotky z Le Capitolu jsou tady, ale víc si fakt musím dostudovat, a napíšu to na DouceFrance.
https://photos.app.goo.gl/fnfNQy4VCY86ph8h8
V Toulouse jsem byl na jaře na Zelenáči, je na Canal du Midi, ale místo po pamětihodnostech jsem se sháněl po Decathlonu, kde jsem koupil duši a teplé prádlo.
Mýlíš se. Před několika lety jsem měl natrženou achilovku, měl jsem neschopenku a berle s nohou bez došlapu. Zrovna v té době bylo také mistrovství světa v rugby a já na to koukal v TV. Zjistil jsem, že to vůbec není jen hrubý hloupý zápas. Rugby v 15 hráčích je bitva s obrovskou strategií a taktickými finesami. Uplatní se v ní stejně těžkotonážní siláci jako lehkonozí sprinteři. Každý má svou nezastupitelnou úlohu. Vítězství se dá stejně dosáhnout hrubou silou a přetlačováním, jako sprintem po křídle. Navíc se ctí pravidla a rozhodnutí soudce. Soudce hráči rozhodnutí jasně vysvětlí a slyší to celý stadion. Nikdo nesimuluje. Simulantům je ihned od rozhodčího doporučeno jít hrát fotbal.
Běž se na to podívat, ale předem si nastuduj principy a trochu pravidla.
No, ale tohle je mi přesně u zadku.
Nezajímá mě primitivní gladiátorské soupeření.
A je mi fuk, jestli jde o hokej, rugby nebo vyměklý fotbal.
Nechápu, jak někdo může věnovat byť minutu svého krátkého života, že čumí na to, jak se banda primitivů pere s bandou blbů.
Rozumím ti, jak píšeš, že se mohou strkat, a přitom to jde ochcat bokem.
Ale v tom není ani špetka inteligence, fakt ani zlomek.
V mnoha lidech fakt zůstalo to primitivní zvíře. Souboj v arèně, krev, bolest. utrpení.
S na to se někdo s potěšením kouká?
Jistě,jinak by se to neuživilo.
Sorry jako, fakt ne.
Fanatické trojčení kvůli tomu, že někdo šoupnuo mičudu do sítě, nebo snad puk do sítě?
Hromadný fanatismu, živený vychcanými šmelináři
Dá se dívat na sport provozovaný cizími lidmi a přitom nepropadat to podivného fanatického fandění. Stejně jako se podíváš na krásný obraz, krásnou skleněnou sochu, krásnou ženu, nebo dobrý film tak se dá dívat na skvěle a vtipně provedený pohyb.
Já se ti divím, že si nedáš pokoj a pořád oponuješ. Když Jindra řekne, že se tam honí banda primitivů, tak to ber jako axiom. A že to jsou primitivové, o tom svědčí, že rozhodčí furt dělá přestávky, aby jim vysvětloval pravidla. Protože ta jsou poměrně složitá, a do konce kariéry je pochopí jen zlomek troglodytů, tak!
Jedinej "sport" na který se dá koukat je v Asterixovi... jak v tom hraným, tak i kresleným.
Říká se tomu pohybová/tělesná kultura.
Nezapomínej, že Jindra je kulturní člověk, tak laskavě neuč orla létat.
Čumění na bednu fakt není pohybová kultutra :-)
Ježdění na kole po silnici turistickým tempem nebo dokonce s motorem také ne.
Ale je, i volná chůze snečím krokem jest pohybovou aktivitou :-)
Já ti někdy to svoje elektrokolo půjčím, vezmu Sinino, a uděláme si výlet, abys to pochopil...
Volná chůze je dobrá pro zdraví, ale nějakou pohybovou kulturou se opravdu nazývat nedá. Já bych pohled na tvou vycházku rozhodně nevyměnil za shlédnutí baletu, třeba i v televizi.
A ros mě neviděl ještě tančit :-)
Nevím, jestli lze definovat dívání se na sport za "pohybovou kulturu".
Pak rugby je někde uprostřed a vévodit bude sumo nebo kulturní gigant Karlos Vémola :-)
Onehdy zbytecně tu vláčený BobBob, si sestavil elektrokolo, a později tříkolku, proto, aby se alespoň nějak mohl hýbat přírodou, každý má jinak nastavené hranice fyzických možností, nakonec, putování od televize k ledničce a zpátky lze vlastně také považovat za fyzickou aktivitu.
Já byl včera docela rád ta ten motorek, do Grande Motte je to hezký výlet, asi 25 km, tam, ale když nefouká protivný protivítr. Je fakt, že zase zpátky jsem svištěl jako plachetnice.
Není třeba se hned sedřít, stačí zlehka našlapovat a dýchat.
Všude kolem tady jsou "l'étangs", nevím jestli správné české slovo je "laguna" nebo snad "jezero". Prostě přírodní, mělké nádrže, ke se mísí slaná mořská voda se sladkou, čábrají se tam vybledlí plameňáci a volavky, a právě ta voda ve vzduchu je strašně fajn a dobře se dýchá i větším vedru. (no, a taky se tu líbí komárům).
Jedeš asi 19 km podél řeky, mezi těma étangama, a pak moře, a ty podél něj, bonžůruješ kolemjdoucí, protože na malém městě je tak zvykem, je to fajn.
Usadí tě ke stolu a sousedi se tě hned vyptávají odkud že to jsi, a jestli si přijel na tom kola až z té Jugoslávie pak tě servírka inzultuje tím, že ti donese menu v angličtině a ty musíš vyžádat francouzské, protože jména francouzských jídel anglicky neznáš, a když si to vyjasníte, jsi za svoji francoužstinu pochválen, i když víš, že mluvíš hůř než náš Vietnamec v tržnici.
A pak když odjíždíš, všichni ti mávají, a křičí za tebou "bon route", protože jsou národem nacionalistických ignorantů, ale zdvořilých.
A ty víš, že se ti nikdy nepovede dost správně popsat ten pocit que "C’est beau la vie"
Možná jo, jen jsem takové "kultivované" fandění nějak nepotkal. Dav přiožralých blbečků řve na bednu, jako by je přes ní moh ten máca na hřišti slyšet.
Ono je to fakt asi jako ten náš hokej, strašně je to bere, tím spíš, že se to hraje u nich a snad se jim i daří.
Když hrajou Les Bleus, tak jsou všude velkoplošné obrazovky, a davy omladiny, spíše bujařejší než klidné.
Mě bavila ta Bohdalka, jak říkala o fotbale, že nechápe, co na tom ti chlapi maj. Že má pocit, že jim pouštěj furt ten samej film dokola.
Taky mám ten pocit :-)
Stále ještě nemohu sportovat ani se koupat jinde než ve vaně. Rodina odjela na Lhotu, tak jsem strávil odpoledne s rugby. Popíjel jsem pivo a tiše obdivoval chytrost útoku po křídle, přímost tlačení míče maulem a prorážení obrany individuálně rozběhnutým atletem. Vůbec jsem nefandil a bylo mi zcela jedno kdo vyhraje. Jen jsem se těšil sportem a hledal další finesy.
U Fitzpatricka to běží furt.
Naštěstí ty pro ně zajímavější zápasy hrají někdy v devět večer, a to už jsem doma.
Ale když si jdu pro pivo k pultu, mají tu ten ostrovní zvyk, že si chodíš pro pivo a hned platíš, vidím to na těch obrazovkách, a fakt mě to připadá jako totalní debilita, to snad i ten fotbal je lepší.
Jeden čapne mičudu, běží, jinej mu podrazí haxny, přiběhnou další a válí se po sobě jako hovada, a takhle furt dokola :-)
No, proti gustu žádnej dišputát, ale proč musejí dělat kraváp zrovna v mé hospodě.
Proč hulákají, a nenechají mě v klidu číst si Tři mušketýry v originále?
Obtěžuji je tím snad já?
:-(
Rozhodně je fotbal lepší, tihle máčové neumějí ani simulovat. Podívej se na ně když nastupujou. Ty krvežíznivý výrazy ve tvářích! Produkty nejhorších incestů. A ta mičuda, kdyby aspoň byla kulatá. Není divu, vymysleli to ostrovani. :-)))
Tady je o Rugby vše :)
https://www.youtube.com/watch?v=5NOGH7VAT1Q
Zdaleka ne. :-) https://www.google.com/search?q=rugby+haka+new...
Kdyby jen ty vulgární ksichty na hřišti, oni i jinak normální pivaři, se jak pod vlivem drogy změní, vstoupí do nich rvavost, inu, podívej se na video:
https://photos.app.goo.gl/naJd9uEqNwMJLmsg8
Musel jsem otevírat hubu, a předstírat, že taky pěji "maršón, maršón", abych přes ní nedostal :-)
Chce to, Jindřichu, trénink. Zajdi si párkrát na Spartu, postav se ke skalním do kotle, zařvi si s nima, hoď pár římskejch svic, nakopej policajtům, rozbij pár výloh a to by bylo, abys to nedostal do krve. :-))
V životě jsem nebyl na žadném fotbalu ani hokeji, či jiném sportu.
Jednou jsem byl jako kluk na Vršovické u cíle dojezdu Závodu Míru l, viděl jsem prd, a jestě li v tlačenici spadly brejle a já si na ně šlápnul. 13 Kčs z kapesného slo na sklo....
Tím jsem se sportem definitivně skončil :-)
No, nepotěším tě, vypadá to na beznadějnej případ. :-)
Máš recht, zemru jako nekulturní barbar, co si ani jedinkráte v životě nezahulákal: “Šíma na led, bude balet" :-)
Ne, umřeš jako člověk, který nepochopil krásu baletu, vtipnost herních sportů a usilovnost a akvilibristiku s vlastním tělem sportů vytrvaleckých. Veškerou pohybovou kulturu sploštíš na reakci svých nejhloupějších spoluobčanů. Asi to nechápeš, poněvadž jinak by sis i sem cestu sám našel.
Ale proti baletu nic nemám, to motáš věci dohromady.
Nechápu fandovství, ať už týmu, či národnímu manšaftu, a kolektivní sporty obecně. Jednak je to výchovou v rodině, a taky vlastně tím "fotbálkem" v dětství - Pod Kaštany. Náš plávek. zarostlý vzrostlými stromy, o kaštan se smělo přihrávat.
Víš jak to tenkrát chodilo.
Dva nejlepší byli kapitáni. Střihli si, a pak na střídačku vybírali kdo chce koho do mužstva. Já zůstal vždycky jako poslední. A ti, na které hsem zbyl, byli neradi. "Jindra půjde do kysny".
A tak mě postavili do brány,a já odmalinka brejlatý, uhýbal letícímu míči, aby mě nerozbil brejličky, a to je to poslední, co od brankáře čekáš. :-)
No byl jsem rád, když se nás Pod Kaštanem sešel lichý pocet, a já do žadného manšaftu nemusel.
Zase mám 7 let klavíru a od 13ti jsem troubil trumpetu. Pak ta anglina, táta se staral, abych se moc neflákal, a dobře dělal, soudím.
Ne, že bych z toho měl trauma, prostě od malinka mrzák s brejličkami, míčové hry dost riskantní. Ale prd platný, stejně jsem každý měsíc měl prasklý sklo, optik. kousek od Nám. Bří Synků mě už znal a opravoval mi brejle na počkání, aby to naši nevěděli, že jsem je zase fláknul.
Jinak. jak tak koukám kolem sebe, fakt nic splošťovat nemusím. Fandové se chovají jako stádo primitivů, a to všude. Nějaká ta davová psychóza: "kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop.
Naopak, zdá se mi nemožné, v davu fanoušků najít cokoliv pozitivního.
Každému co mu blízké. Většina fandů se zase nudí v galerii, nebo takhle:
"Máte rád Beethovena?"
"Ale jó, já sním všechno..."
:-D To se pěkně čte a pobaví :-)
Na střední škole zjistili, že umím počítat a "z kysny" jsem postoupila na empir, kde jsem i odmaturovala :-)
Také jsem měl brýle a jsem pomalý. Ale nejsem nemehlo a pohyb, který si rozmyslím udělám dobře. Takže kolektivní sporty nejlépe oddělené sítí od soupeře. Gymnastika OK, lezení kde se nezávodí úplně super.
Ale to přece nic nemění na tom, že se rád podívám na někoho, kdo to umí mnohem lépe než já a tupě fandit vůbec nemusím. Prostě koukání na sport není jen o tom jednoduchém fandění svému mužstvu, klanu, rodu, národu. To je spíš o těch klanových opičích pudech.
Tak jsem zjistil, že dobrý rugby fanoušek vlastně k tomu aby se choval jako hovado a hulákal jako protrženej, ani to rugby nepotřebuje.
Potřebuje hlavně tu tlupu spolufanousků. apřed hodinou jich dorazilo asi 30, asi Angláni, a protoli tomu co předvádí je autobus ožralejch, rozervanejch dederónů od Erfurtu v podstatě školní výlet.
To co popisuješ je skupina náhodně se sešlých hospodských fandů, mezi které jsi se zařadil. To jsou lidé, kteří si tam přišli zařvat a fandit. Možná je jim nakonec i jedno, o jaký sport se jedná, hlavně když je tam ten národní mančaft. To je úplně jiná kategorie, než jsou sportovci, kteří to provádějí. A koukat se na to dá i bez toho fandění.
Ty k tomu máš hlavně rovnou odpor. Přitom v divadle či na koncertě ti potlesk či dokonce volání připadá patřičné? Je to úplně totéž a vychází to ze stejných pohnůtek. Nebo považuješ za nejlepší způsob vnímání muziky tiché čtení not jako lord Vetinari z Ankh-morporku od Terryho Pratchetta?
A co houkání na vuzelu a bubnování na tenisovém zápase. Dříve byl tenis považován za sport aristokratů. Teď tam diváci dokáží udělat pořádný binec, že neslyšíš vlastního slova.
Právě.
A prča je, jak s nima choděj ty holky, kterejm to je volný jako mě, jen protože tam ti "fandové" jdou :-)
Teď bude až do konce týdne klid.
V pátek domů, v neděli v noci do Bochumi, ve středu domů,ve čtvrtek do Paříže...
Zkus k tomu stíhat rugby:-)
V televizi žádný problém. Ale být kousek od Tulous, tak bych o tom zauvažoval. Chápu, že ty ne.
Kdybys uvažoval, musel bys uvažovat tak pul roku dopředu, lístky nekoupíš, leda u překupníků za raketu.
Toulouse je hlavní město regionu Occitanie, ale není to zas takovej "kousek". Asi 250 km.
TGV to jede 2:18.
To proto, že železniční svršek mezi Montpellierem a Narbonne stojí za prd, a TGV jede jako rychlík. Rozhulit to může až z Narbonne na Carcassonne a dál.
Je to s tím jak z obchvatem Prahy. Už 20 let se ví, že je s tím potřeba něco udělat, ale furt je tu nějaké to "ale"
Pokud se má na něco co oslavuje pohyb dívat, tak je to Alois Hudec a jeho sestava na kruhách na Olympiádě 1936. A protože to nejde překonat, je veškeré další šaškování zbytečné.
Oslava pohybu Leni Reinfenstalová.. s číslem 102 právě pan Hudec...
https://www.youtube.com/watch?v=9s2L-6dqsVM
Cítím živě, děl major, že žvaníte, mistře, zdály se vám snad kozelce nedokonalými?
Hledáte-li dokonalost v kozelcích, odvětil Antonín krče rameny, nemám, co bych dodal.
:-)
Když v Héraultu prší. Montpelier tentokrát vyváznul bez priblémů
https://www.huffingtonpost.fr/france/video...
Počasí nejisté, ještě asi něco spadne, tak co s nedělí, když do galerie jít nelze, protože vstupné zdarma, tedy hlava na hlavě.
Na dlouhý výlet na kole to taky není, protože co kdyby začalo lejt. Takže hodinka tam, hodinka zpátky?
Tedy na slávky do Grande Motte. (http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
v restaurací u pláže je tam tradičně vaří ve velikánské pánvi, a tradičně, tady s kari.
Běžně se ve Francii takhle slávky nepodávají,větsinou je nosí v ve specielním kastrolu, ve kterém je uvařili, tady, v restauraci Chez Tetel, mají jiný systém.
Je tu malá porce - 850 g, velká porce 1500 g a pak, nekonečná mísa (12/17/24 euro). Ke všemu dostaneš pochopitelně hranolky.
Podle objednávky vyfasuješ kastrol, a ohromný usměvavý černoch ti z té pánve nandá tvoji porci. Nekonečná mísa je pak stříbrná a největší, a chlápek od sousedního stolu ji stihnul protočit třikrát, než já tu svoji velkou dojedl, a nepřestával chválit chuť těch nešťastných škeblí, a zároveň mě litoval, že jsem taky nezvolil nekonečnou mísu, když jsem se sem dostal až z té Jugoslávie. :-)
Jinak, není to vůbec žádná legrace se v neděli na oběd k "Chez Tetel" dostat, tedy je lepší si v 11 zavolat a rezervovat místo. Jinak je pravděpodobné, že budete čekat u vchodu. až ten labužník pětkrat protočí mísu, dopije svou lahvinku, dá si kávu gourman, a milostivě uvolní místo.
https://www.relive.cc/view/vDqgKQ2D3Gq
Jo, to gurmánské kafe, to je taková celofrancouzská vychytávka. Bývá uváděno na jídelním lístku mezi deserty - café gourmand.
Nebo taky ne, a stačí si o něj říci.
Je to běžné malé kafe - noisette - obšem k němu je přidáno pár dobrůtek, ať už dortíky, jahody. zmrzlina, to člověk nikdy neví,co mu dají, ale vždycky je to sladká dobrota.
Řekneš, rad bych si dal café gourmand, a oni už si poradí. Stojí tak 8-12 euro, podle podniku.
Vypadá to skvěle. skvělé to i je.
https://photos.app.goo.gl/vJyCuNiT6U6abTHg6
Já si gurmánské kafe nedal jednak proto. že jsem si říkal, že by to byla zase kalorická bomba. a taky proto, že na jídelním lístku měli jako desert "nougat glacé", a to jediné jsem neznal. iNo, kalorické bombě jsem se nevyhnul.
Vlastně v mikrovlnce mírně popustili montelímarské nugáty - připomíná to vzhledem turecký med, ale je to jiné - a skvěle presentovali. Dobrej trik.
Když to tak čtu, tak nevím, zda je lepší strávit odpoledne nekulturním rugby pro primitivy nebo tupým obžerstvím. :D
Ale no tak, trocha škebliček není guláš ze šesti :-)
Jídlo je podstatnou součástí francouzské národní identity, ne-li jejím středobodem. Nadělají s tím strašné ciráty, někdy kvalita jídla naprosto neodpovídá pompě, se kterou je presentovano, jindy je to fakt překvapující delikatesa.
A jí se podle hodinek, ne tehdy, když máš hlad. Stejné časy v celé zemi. Proto je ideální čas k přesunu vozem mezi 12 a 2 hodinou odpoledne, celá Francie žere. na silnici jsou jen cizinci a ti jejich dezoláti.
Tahle mísa se slávkama je zase něco extra, není to obvyklé takhle oběd podávat, a taky se tak kvůli tomu sjíždějí.
Takovy typicky francouzský víkendový výlet je posnídat doma, někam vyjet se nažrat, buď so rezervované reataurace, nebo piknik v přírodě, a pak se vrátit domů. Někdy to spijí s návštěvou nějaké té památky. A pak, když udeří dvanáctá, vybalí klidně sendviče a nažerou se na nádvoří hradu :-)
Tak dobrý gulášek s pivem je také zážitek a součást české národní identity. Jen se to nesmí přetočit v součást tradičního českého obžerství.
Slávky bych rád ochutnal, ale už jsem nějaké tyhle mořské potvory ochutnával a moc jsem tomu neholdoval. Ta ryba byla vždy mnohem lepší. Asi je to třeba trochu trénovat a zvyknout si na to.
V Osudech dobrého... si jeden polní kuchař pochvaluje "gulášek s vermišelí". Nemůžu nikde najít, co je vermišel. Nevíš to?
Ach jo. Tak prej italský rýžový nudle Vermicelli. Aspoň podle goooooogle!
Tak nakonec to bude perkelt s brokama ;-)
https://www.madarske-delikatesy.cz/testoviny...
Tak tě nevim, čtu to už po několikátý a souvislost mi uniká. Kde chybuju?
No, ona má Bára pravdu.
Guláš je vlastně polívka. Plavou v ní brambory.
To. čemu mi říkáme guláš. je v Maďarsku perkelt. No a ty těstoviny k tomu taky dělají. Švejk asi žral to, co píše Bára.
"gulášek s vermišelí" v Osudech... nemůže být nic jiného, jak perkelt s brokama ;-)
Dva oky jsme to měli asi tak sedmkrát do týdne ...
To máš s českou národní identitou blbý, když ji musíš podpírat tureckým blafem pro snadné nakrmení vojka propasírovanýmm přes Maďary s rakouským knedlíkem a pivem Bavorského typu, které vařili v Plzni... hlavně Němci :) :)
No jsme takoví postslovanští míšenci, co s tím naděláme. Alespoň to nenazývám kulturou a spasením světa. Ostatně to také patří k té naší národní identitě, že nás nikdo nenadchne a na všechno se...
Když už mlsáme, tady má každý region. departement ba i město či vesnice nějakou tu specialitu, ne-li hnedle několik.
Na něco musíš do restaurace, ale něco se dá koupit i v supermarketu.
Třeba "Ušiska z Laguedocu","Pičky ze Sète" nebo místní "Vocásky z Montpellieru".
Ke kávě dobrota.
No, rozdíl mezi Zezetkama a Longue je snad jen v tom, že jedno je spicialitou Sète a druhé Montpellieru, já to podle chuti nepoznánlm, no a tvar, možná malinko jiný
V polovině 19.století se středověký Montpellier začal modernisovat. Éra císaře Napoleona III. A jak jinak, než napodobováním Paříže.
A tak prastará ulice od Vítězného oblouku z Promede du Peyrou (nejvyšší místo v Montpellieru, 57 m.n.m) do centra dostala "pařížskou" fazónu, ve Francii se tomu stylu říká "hausmannovský" podle Barona Haussmanna (čti Ósman :-)).
Je překvapivé, jak je "špína zažraná". I místní učitelé opakují nesmysl, že Haussmann byl architekt. Navzdory wikipedii, Haussmann nebyl ani architekt, ani urbanista, ale státní úředník , prefekt, ve finále prefekt Paříže. Stavební práce řídil, koordinoval, zajišťoval financování, ale sám stavby nenavrhoval ani neprojektoval.
Ale skurečností je, že od dob Haussmanna má Paříž svůj typickÿ "hausmannovský" vzhled. A po ní ostatní města, tedy kromě Bordeaux. Tam Hausmann prefektoval před Paříží a zahájil přestavby, takže Paříž napidobovala Bordeaux, a ne naopak.
Ale tady je to jasné. Opera v Montpellier je jakousi malou napodobeninou opery Garnier v Paříži, a Rue de Foch, zase místní Champs Elyssées, dokonce včetně Vítězného oblouku.
Současný vzhled je z roku 1867.
Sídlí tu butiky slavnějších značek (tedy asi 5) a chtěli by si hrát na hogofogo, ale Montpellier není a nebude Paříž, buď Bohu dík za to.
Takže je to vlastně taková obyčejná, menší pařížská ulice, ale místním to neříkejte, jsou na svá malá Elysejská pole náležitě pyšní.
No, tady je:
https://photos.app.goo.gl/fndXKg8uF6NwvNaN6
Už jenom proto, že Paříž má krtka a Montpellier pouze šalinu. A taky tam dovede pořádně mrznout
No, to jsou naprosté výjimky, nikoliv že by to tak bylo každou zimu.
A pak se tím baví, a sdílí videa
https://fb.watch/n8TGoU0sVv/
Naopak, častým jevem jsou tu povodně.
Jsou na to připravení. ale někdy najednou spadne tolik vody, že to prostě protizáplavový systém nedá.
Letos se to zatím drblo o Pic Saint-Loup a vyplavilo to pár vísek pod horama, Montpellier to zatím minulo a i "červená výstraha" byla odvolána.
Mám za to, že jsou to i ty záplavy, které znemožnují tu postavit metro, protože jinak, jak jsou jejich radní ambiciozní, už by tu alespoň jedna linka byla. :-)
O této zajímavé budově jsem už psal.
(http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
Ale dneska, poprvé, se mi podařilo dostat se dovnitř, ba co víc, až nahoru. No žádné dramo, prostě konečně otevřeli nahoře ten bar. Od úterý do neděle, od 18 do 24:00.
Ve třičtvrtě na šest jsem tedy podupával v hloučku dychtivých návštěvníků, otevřeli v 18:10, tak blahosklonně, že mě naprdli už před výtahem. Pak do 17. patra, kde znudění číšníci leštili skleničky a ten plebs, co je přišel otravovat, přehlíželi jako papír. Říkám si, nebudu za čumícího burana, dám škopek na baru, ofotím a pomažu. Arogantní jinoch mě však od baru odehnal, že prý mám zaujmout místo na nějaké z židliček, že mě obslouží.
Vzhledem k tomu, že nás tam bylo už asi dvacet, a číšníci se systematicky a stále věnovali sklenkám, místo hostům, usoudil jsem, že na to prdím a jel pryč. Třetinka láhvového europiva za 17 euro a ještě se bude chovat namachrovaně?
To ať si pije sám.
Měli jsme plán, že bychom tam vyrazili se spolužačkami na večeři, když můj průzkum dopadne dobře, zarezervuji to u L'Ecailler des Beaux, Arts, levněji, lepší jídlo a budou nás mít rádi.
Jinak, jak jsem tam okouněl zblízka, všimnul jsem si, že ty balkónové konzole mají šikovně vytažené táhly maskovanymi v zábradlí, chytře vymyšleno.
I dům se zdá, že začíná být obydlený, jen personal toho baru by se měl vrátit z výšky na zem. Ale ono si to sedne, pár naštvaných recenzí, a srovná se to.
Tady ten barák je tak jak si jej fotím od roku 2019
https://photos.app.goo.gl/QxNKTn1rFgKo7Z5u5
Tady jsou ta táhla, řekl by, že na druhě straně, směrem do místnosti,asi ve stěnách budou mít protitáhla, aby nenamáhali sloupy ohybem.
Na první pohled je nevidíš, architektův záměr dlouhých, subtilních konzol to opticky neruší, jo, takhle se dá stavět.
Link nefunguje kvůli tomu. že si ořilinkoval tecku na konci :-)
http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
Ani ne tak tečka, jako to. že sis na konec přidal závorku a to se přece nedělá :-)
uz taky jsem se na to IT vykvajznul, umím prd, podlední jednání v Bochumi příští týden, a pak už jen jako pozorovatel a rentiér :-)
Dobře děláš a život rentiéra rozhodně není špatný a nudný :-)
Jednou to musí zkončit. Zítra jdu k očařce na kontrolu. Změníme dioptrickou korekci a pokud to nepomůže, tak zkončím také. Koukat celý den do monitoru s jedním okem a druhým zakrytým je moc namáhavé. Kolem 16 hodiny končím pravidelně s řezáním v oku To už nemám zapotřebí.
Moudré rozhodnutí, na prahu života se zmrzačit prací? Proč?
Já problémy s koukáním nemám, taky si furt budu rovnat ty sklíčka v databázi, ne nestíhám ten vývoj v programování, a vlastně ani nechci.Ale to není nejhorší,l. Ztratil jsem odvahu dělat riskantnější rozhodnutí. Neopravujme, co funguje, držme se osvědčeného, raději pomaleji, ale na jistotu, a to jsou věci, které firmu spolehlivě táhnou ke dnu.
A přestože nic technicky neřídím, mám sklon jim do toho kecat, prostě a té pozice "zkušeného" a jsem vlastně brzdou. A co víc, trápím se, když mé "moudré rady" nejsou akceptovány. Před 20 lety bych si za tím stál a prosadil silou, a byl bych si jist, že rozhoduji správně.
Teď už ne.
Rak je pro všechny lepší, úplně se od těch debat odstřihnout, nepouštět si to do hlavy, kolegové nejsou děti, co je potřeba vodit za ručičku.
Byla to jízda, těch 30 let.
Je čas vyjet jiným směrem.
Zrráta odvahy něco rozvrtat a vylepšit. To znám. Také obdivuji kolegy s jakou lehkostí to klidně celé předělají. Občas tam seknou botu a nekompatibilitu, ale v celku jim to chodí. Já to klopotně opravuji a udržuji v tom starém. Jsou zapotřebí oba způsoby.
Třeba, když si do budoucna odpustíš zbytečné rouhání, budeš vidět alespoň na jedno oko ;-)
(Vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš.... Matouš 7:3-5 B21)
Ani nevíš blbečku, do čeho se ve své nejapnosti navážíš. Doporučuju ti rychle brzdit. Tahle invektiva je opravdu na přesdržku. Omlouvá tě jen neznalost. Tak si dej pohov.
I to největší hovado má své dno.
Ale pacient dokáže překvapit, vždy najde cestu ještě níž.
Nebyla by to Francie, kdybychom nezačínali ani nekončili u jídla.
Hospoda "Au Goûter de Jeanne" něco jako "U Jeanniných dobrot" je úplně v centru starého města, v uličce Rue En Gondeau, není složité to najít.
Popravdě, nebýt naší učitelky, nevšimnul bych si jí a to by byla chyba.
V čem je ta hospoda naprosto výjimečná?
Vaří jen obědy, a jen od pondělí do pátku. Když se řekne "domácí kuchyně" zní to jako fráze, ale tady je to realita, kterou vidíš.
Hospoda má tak 20 míst, možná dalších 8 venku, na zahrádce. Za sporákem stojí Françoise a obsluhuje její vnuk Steven. Mají dvě hlavní jídla v "nabídce dne" za 12 euro, pak nějaký salát a to je vše. Françoise ráno navaří, a odpoledne se už jen vydává. asi jako naše "hotovky". A chodí sem zaměstnaní Montpelieřané na oběd, dají si jídlo, domácí dortík a kafe, a mažou do práce. Narozdíl od jinÿch francouzských restaurací, tady se u stolku vystřídají obědvající 2x i 3x, asi jako u nás doma. Většinou mají rezervaci, já. a moje 3 spolužacky jsme se vmáčkli jen proto. že jsme tam byli těsně po otevření. Náhodný chodec z ulice má málo šancí.
Je neuvěřitelné, jak ti dva. François a Steve jsou sehraní a efektivní. Žadný zbytečný pohyb či cesta kolem stolů. Steve nese jídlo, cestou zpatky objednává a zároveň odnáší použité nádobí. Frančoise u sporaku vidís pod ruce, jak ti to nandavá...
Řeknete, to je přeci normální, jaký zázrak?
No ne, to se fakt musí vidět.
Ve dvou lidech zvládají bleskurychle nakrmit první, druhou, i třetí směnu. a přitom nikoho neopruzují, pokud si v klidu dopíjí své víno, či kafíčko "jestě nějaké přání?" s intonací "jestli ne tak se pakuj".
A jídlo?
No, prostě skvělé. Jak Sára, naše úča říká: "takhle vařila a pekla naše babička".
Tak jestli vás vítr někdy zavane do Montpellieru, Jeannetiny dobroty nevynechejte, i kdyby jste si měli rezervovat na další den.
Stojí to za to. Fakt.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/Z22N7jisgmD67ZDU9
Tak jsem si vzpomenul:
https://www.epenize.eu/zlate-komunisticke-maso...
maso ve francouzské tržnici
To musí bejt pěkně hnusný maso proti masům v tržnicím Timbuktu, Lagosu, Abidjanu... Ani hmyz po něm neleze!
MUsíš chodit k dobrému řezníkovi. Pak to u něj vypadá ještě lépe a to maso i chutná lépe. Nesmíš to kupovat v balíčkách u Alberta. S tím balíčkem neuděláš velkou škodu, ale ani žádný veliký gurmáský počin.
Jak se to šidí vodou nevím a neumím to ani zjistit. V tom jsem plně odkázán na toho řezníka.
Kdysi jsem čet na obalu vakuovaných flákot "křehčené maso". Ale jak se vyrábí, netuším. Asi do toho fušuje to vakuum. :-)
V čínské hospodě si můžeš dát křehkou kachnu. Je to dobré, ale mně to v poslední době vyvolává záchvat dny. Myslíš, že to křehnou vodou nebo vákuem, kdy to vyvolává metabolickou poruchu rozkladu bílkovin? Silně pochybuji.
To nevím, ale včera pečený kuře dneska ohřátý mikrovlnným troubou je pro mě nepoživatelný. Má takovou divnou chuť.
Ale zato ty mikrovlny nemůžou. Ohřáté kuře už není čerstvě upečené, to je asi normální.
Když si ho ohřeju v remosce nebo na pánvi, tak je jedlý.
U nás se dělá "kuře na soli".
Není nic snadnějšího. Kuře, dobrá váha je tak 1500 g, do pekáče, používám varné sklo. nasypeš kilo soli, na něj flákneš omyté, osušené kuře. a strčíš na 2 hodiny do trouby nahřáté na 180 stupňů. Nic jiného.
Kuře je pak skvělé, šťavnaté, netučné, lahoda.
Ale musí to být dobré kuře. Na soli snadno poznáš rozdíly, není tam žádné koření, cokoliv by trochu maskovalo tu chuť.
Nejlepší jsou ta žlutá, kukuřicí krmená kuřata, jak jinak, francouzská.
Naopak, ve Francii vyhlášená kuřata z Bresse, drahá jako prase, na soli propadají. Jednak jsou koc velká, kole dvou kil, a tučná.
Francouzi "kuře z Bresse" mají jako značku. asi jsko my "třeboňského kapra", ale asi se hodí spíš na přípravu s nádivkou.
No, a přípravou "na soli" taky rychle poznáš. jestli kuře bylo napumpované vodou.
U nás se peklo v troubě podlité vodou, ale na soli jsem ho taky párkrát dělala a dobré je to :-)
Ale už spoustu let peču v remosce a je výborné.
Remoska je jistě hospodárnější řešení, o tom není pochyb.
Soňa si libuje ve všem. co je maximálně odtučněné, a to jí ta úprava na soli umožňuje.
Svoji potřebu mít mastnou hubu uspokojuji na cestách.
Tohle je alsaská specialita "Jarret au choucrout" - prostě vepřové koleno s kysanym zelím. Alsasané jej dochucují bílým vínem, nevím jestli v průběhu kysání. nebo kdy, zjistím.
Zelí je pak trochu jemnější než to naše.
Ale jinak je patrno, že Alsasko, stejně jaki my, jsme blízko Německa.
Tak to je takové opravdu "šťavnaté" K tomu bych zvolila chlupaté knedlíky :-D
To oni tady neznají.
Zajídají to chlebem, a ti. co jsou z vnitrozemí, s k tomu klidně dají hranolky.
Slavnej šukrut, je ohromná hromada zelí, několika různými druhy klobás, uzeným, a občas i kus vařeného prasete. Totální nula.
Vepřo, knedlo, zelo, to neznají.
Ale to zelí, kysané, fakt umí líp,nebo mě víc chutná. Alsasko, to už budu skoro doma, asi 760 km odsud. Tak je to už pro našince bližší, tady dole, na jihu, je to jiná země, jiná než Paříž, o sudeťacích z Alsas nemluvě
kyselé zelí na bílém víně mívají občas v Lídlu.. plechovky a moc dobrý je to :)
Včera jsem psal o kuřeti z Bresse.
Na dálnici z Lyonu směr Besançon, kousek od města Bourg en Bresse je motorest, který se jmenuje Kuře z Bresse. Nepřekvapí, že v něm ta jejich vyhlášená kuřata prodávají.
Nemohu být objektivní, abych stíhal, vynechal jsem snídaní a měl hlad jako vlk, takže mi to chutnalo.
Kdyby jste tam někdy kolem jeli, no ona je to vlastně jediná rozumná dálniční trasa od nás na jih Francie, tak se tam stavte a posuďte, jestli jde jen o reklamní trik,nebo to jejich kuře je tak výjimečné.
Myslíš, že to pekli i s tou nálepkou, nebo ji lepí až na upečené?
To je kovový odznáček, vypadá ro, že to s tím pekli, mám ho schovanej
Jestl je to míněné jako porce pro jednoho, tak je nejlepší rychle utéct.
To je tak akorát, to jsou malý kuřata. Kolem kila za syrova, aby se mohla servírovat půlka. Když se to upeče a odečteš kosti, tak je to maximálně porce 30dkg masa a k tomu pár hranolků.
Tohle nebylo tak velký.
Narazil jsem na svoji sklerózu. Normálně dávají čtvrtku kuřete, ale az když jsem byl skoro na řadě, uvědomil jsem si, že se ptají "křidýlko nebo stehýnko". Tak jsem intenzivně lovil v paměti, ale to už jsem byl na řadě, tak jsem vzal celou půlku a bylo po lingvistických trablech :-)
To tři přede mnou si jako na potvoru dali uzený,tak jsem nemohl ani naposlouchat...
Hranolky jsem nechal.
Ta madam za pultem mi evidentně přala, asi protože jsem koupil půl ptáka,myslela si, že chci ještě kilo hranolek. Jsou ale v ceně.
Čtvrt ptáka stál 17, půl ptáka 27. Najaře to bylo ještě za 13...
Taky dost silně zdražili, všude a všechno, ty lockdowny se musí zaplatit.
Ale inflaci mají 6,3%, přes ty tlaky odborů, stávky a pouliční kravály, v čemž jsou dobří, neprosadili vůbec nic.
Do důchodu půjdou v 64 z dnešních 62 je to drsný posun.
Ale mají celý seznam náročných profesí, pro které platí jiné věkové hranice
Jak to vysvětlovali, tak je to do masa pod tlakem nacpaná voda.
Tak jsem včera vzal své spolužačky na večeři do rybí restaurace ve čtvrti Beaux Arts, resto se jmenuje L'Ecailler des Beaux Arts, a majitel té malé hospůdky nám připravil ohromné překvapení.
Samozřejmě, volal jsem, objednal stůl pro 8 lidí, ale netušil jsem, že si mě pamatuje, tedy podle projevu v telefonu. Asi můj lehký, popovický přízvuk mě prozradil, budu muset na tom máknout.
A tak moje "děvčata" byla nadšená. Po předkrmu na fotce, si každý dal nějakou tu rybu, hoch to tam má fakt čerstvé, já měl rybu, které tu říkají Loup - vlk. A pak trochu toho sýra, děvčata nějaké to víno, ten večer si milé Američanky budou pamatovat, protože tam nic takového nemají, leda strašně drahý.
Je fajn vědě, že kdykoliv budu v New Orleansu, nebo Santa Fé, že mám zavolat a že kě na oplátku provedou jejich městem, holky moje zlatý, ale nejsem si jist. jestli to v tomhle životě klapne.
Tento podzim jsme měli skvělou skupinu, skvělou partu a i prof. Sára byla úžasná.
Tak zase najaře, pokud se nic neposere.
V sobotu večer jsem se vrátil z Montpellieru, a už cestou ze Strasbourgu domů jsem věděl, že jet zase v neděli v noci do Bochumi, ve středu se vrátit, ave čtvrtek jet na Paříž, to už prostě nedám.
Tak alespoň, ať ten Covid k něčemu je, řekl jsem si, a vymluvil se na "positivní test". Psal jsem německým kolegům, že mi nic není a že dojedu, ale oni, že prý se nic nestane, když meeting odložíme o měsíc :-)
Tak jsem se mírně doma zrekreoval a ve čtvrtek ve 4 vyjel, v 15:00 byl v Paříži, rychlé kolečko po všech těch obchodech se Soňou, a v sobotu ráno konečně na jih.
V Andernos je léto, které za ta léta co sem jezdím, nepamatuji. Ani v červenci. Odpoledne 33 stupňů. Pláž Crohot už jede v mimosezóním režimu,tedy, nedozorovaná, ale lidí víc než v plné sezóně. Nikomu ti plavčíci, co z aut buzerují koupající se, nechybí. A taky senikdo netopí...
Vlny na surfování ale nejsou,lámou se rychle a blízko břehu. No, mě to nebolí, Soňa brblala.
A pak s připáleným nosem domů, na kolo a do Villa O'Rado na pivo a French cofee, pak na pár ústřic na molo v "ústřicném přístavu", měli jsme kliku, bez rezervace poslední stolek, slunce mi tedy pralo do očí, ale nic, co by se nedalo zkousnout.
Pohodová, klidná neděle, a ještě krásnější pocit, že ráno už nic nemusím, nikam nepojedu, a nic už řešit, ani rozhodovat nebudu.
Myslím, že semi v penzi bude líbit :-)
Ale, aby to nebyla zase taková idylka, je tu nebývalý problém. Komáři. Ty svině jsou všude.
Dům zamořen těmi odpařovačí jedů,jen tak se dá přežít. Vyjít na terasu nepostříkán sprejem, zmamená se další hodinu drbat.
A hůř. Ty spreje a jedy se obtížně shání, jsou vsude vyprodány. To divné počasí, co těm potvorám se dovolilo přemnožit, zaskočilo všechny. včetně neviditelné ruky trhu.
Zitra razíme shánět sítě do oken. V jedech spát. taky nic moc.
Tak najednu stranu nemůžeš cirkusu kolem covidu přijít na jméno, ale když se ti to hodí, klidně se na něj vymluvíš.
Co ty vlastně chceš?!?
A co je vlastně tobě do toho, že se někoho na něco ptám?!?
Nebo hodláš rozhododovat, kdo se na co a koho může zeptat?!?
"rozhododovat"
tak to jsi ty ...
...ty budeš ve skutečnosti velmi objektivní a oblíbený člověk, když vytýkáš překlepy jen někomu-to budeš jen TY... :-))
... doufám, že opravdu budu. Zatím jím ovšem nejsem ...
Hrát na oblíbenost - tomu se říká "populismus" a s realitou se často tahle hra rozchází.
Ach ty hlupáčku, hovořím přece jazykem jeho kmene, aby lépěji porozuměl.
využít debility protistrany není nic špatného :-) v
Věděl jsem, že je spolehlivě odradím
Ona debilita systémem vnucená neznamená jednotlivce. Pamatuji se, jak k cestě do SRN byl potřbeba PCR test, ne starší 48 hodin. To byla běžná doba, dokdy výsledky testu dodávali.
Takže placený rychlotest za 1600, výsledky týž den do půlnoci, a často to přišlo pár před oůlnocí, občas jsem musel urgovat, ale to už jsem byl na cestě.
No, a druhý den ráno antigen v Bochumu, protože séf uznával jen německé testy provedené v Německu. Ten byl za 20 eur.
Každej si byrokracií chránil vlastní prdel.
Šlo i to, že kdyby se v kanclu objevila nákaza, musí celá pobočka do karantény, a nic se neudělá.
No, u nás to bylo fuk, zavřeli všechno, a teď se diví, že máme rekordní inflaci.
Připomenu, že tahle buzerace se týkala neockovaných. Očkovaní, jak všichni víme, totiž nemohli virus přenášet, onemocnět. nebo zemřít.
Nebo to bylo jinak a vaxeři virus zvesela trousili???
"...Očkovaní, jak všichni víme, totiž nemohli virus přenášet, onemocnět. nebo zemřít..."
Ano, a zajisté i proto jsi se mezi ně zařadil...
je staré,lázeňské městečko na východním břehu Bassin d'Arcachon, asi 80km západně od Bordeaux.
Městečko, a vlastně celá tahle oblast, bylo populárnív 19.století.
Jezdil sem totiž vlak, z Paříže do Bordeaux, a odtamtud sem.
Třeba dnes slavné Saint-Tropez na dráze není, a jeho popularita vystřelila až s nástupem aut, ve stejné době se taky Bassin dostaval do pozadí. N
A pak zase zlom -TGV, za 3 hodiny jste z centra Paříže v Bordeaux, to se nevyplatí létat, a za další hodinu u Bassinu nebo oceánu.
Tak se po počátkem tisíciletí okolí Arcachonu a západní pobřeží Bassinu stalo zase obdobou Riviery, bohatí zde mají honosné vily, jachty, a káry s otevřenou střechou.
Andernos, na východním pobřeží, ovšem tenhle boom nepostihnul, dráha je zrušená, a na drážním tělese postavili luxusní cyklostezku. Je to hlavně rekreační oblast pro blízké Bordeaux, pařížanů poskrovnu. Poklidné, snad i trichu ospal, lázeňské městečko, tedy něco, co po živém a vitálním Montpellieru našinec uvítá.
Bassin poskytuje zvláštní vzduch. V době idlivu se mění v spíše bahnisko, za přílivu jezero, těžko ten vzduch popsat, ale jiný, než známe od moře.
No a pak oceán.
Ten je odsud 16 km, hezký výlet na kole. Za vysokou dunou se nachází úžasné rozlehlé pláže, asi 4 nebo 5 v okolí je pak vhodné pro surfování. Ohromné vlny a ohlušující rámus, jak se u pláže převracejí, prostě Oceán.
Pro cizince je tahle část Nové Akvitánie méně známá, což je dobře, nejsou tu tak extrémně zařízení na turisty a jejich odrbávání.
Kousek dál, v Arcachonu, nebo u Duny du Pyla, tak tam je to Klondike, Taussat, Andernos, Ares, tady je svět v pořádku.
Kdo hledá spíše klid, pohodu, má rád mořské potvory, ten tu bude spokojený.
Stejné místo dnes za odlivu, prostě tak to tu funguje, Bassin je "vypuštěný" a do přístavů vedou jen "kanály", viz poslední fotka.
Ty ovšem neustále bagrují od bahna, aby je udrželi splavné i za odlivu, nebo alespoň,když to nejde úplně, alespoň za nižší hladiny než poskytne maximální příliv.
Je to zvláštní, teď příliv bývá po 18 hodině, ale protože jsme hodně na západě, svítí tu sluníčko a děti se čábrají za přílivu ve vodě, zatímco v poledne, kdyby se chtěla ta robátka vykoupat, musela by se k vodě brodit kilometr bahnem. Ale jsou zvyklí na ten rytmus. a tak k vodě vyrazí rodinka v pět, a v půl osmé to zabalí a jedou domů.
A pak kolem 20:30 přijde západ slunce,velmi rychlý. Když je slunce takgle nízko, trvá to dvě, tři minuty,než se utopí ve vodě.
Když je slunce "takhle nízko", západ (i východ) není velmi rychlý.
Naopak je pomalejší, než uprostřed léta, kdy je slunce "takhle vysoko".
Jistě, máš pravdu, netrvá 2-3 minuty, ale i pár hodin :-)
Porovnával jsem snad roční období, nebo psal o výšce slunce nad obzorem? Nejsem si jist :-)
Tady je video z 10/10/2021 - 3 minuty 10 vteřin
https://photos.app.goo.gl/sGxAd3SApf41UBFX6
Theorie, že se země otáčí v létě rychleji než v zimě, je pozoruhodná :-)
Zkus si to nakreslit, jak pozoruješ západ slunce v nadhlavníku a jak když je na vzdáleném obratníku.
Ono taky dost záleží na zeměpisné šířce, že jo.
Máš to fotit pořádným sklem a ne, když je obloha jako lajntuch. Vhodný mraky tomu chybí.
Zkusím dneska. Odpoledne se zatáhlo, tedy zrovna když jsme se vraceli z hub. Začalo mírně pršet, domů z lesa asi 10 km, žádná trága, zajeli jsme pod mostík a povídám: "neschováme se, za pár minut se to přežene".
Ale Soňa, že prej "to nic není" tak jsme pokračovali. A fakt. jen jsme vyjeli z pod toho mostu, slejvák jako kráva. Za 200 metrů kompletně durch, neměli jsme žádnou pláštěnku nebo tak. A Soňa jako, že teď bychom se snad měli schovat, jenže já byl tvrdý: "To víš, a nastydneme, jedem dál"...
No, a ksyž jsme konečně byli doma, přestalo
Ale mráčky budou, zkusím sejmout video toho zapadu slunce.
Máme takovou fajn jídelnu, nedá se ani říci restauraci, hned v přístavu. Podávají tam jen ústřice, škeble a krevety, vše,co ti mohou přinést syrové,nebo studené. A mají jen jeden druh bílého vína a žádný pivo, tak jsem jim rovnou řekl, žena to, aby se dostali do DouceFrance.cz můžou z fleku zapomenout :-)
Hele, dneska znova, malinko pod mrakem.
Ať si Pacoš mektá co chce, je to fofr, tedy alespoň na mě.
Přijedu za světla, lodičky se zvesela připlouvají, pak chvilka červená, a pak fofrem tma.
Ptal jsem se, jestli ty červánky něco znamenají, a ona, že je to takhle běžné, ale že zítra bude hezky. Říkal jsem, že u nás se o červánkách traduje, že bude větrno. Tak se ptala jakože odkud jsme. a já jí řekl postupně Česká republika, Československo, Praha, a na potřetí se chytla.
Přístě zkusím Brno :-)
Tady je to video, jen 2 minuty :-)
Začal jsem, když mozol byl níž
https://photos.app.goo.gl/b5CW3DqEmBe4V1m19
No vidíš, to je vo fous lepší. V eternytu máš mustrů vobalíno.
No jistě. Třeba za polárním kruhem v létě slunce nezapadá a i v Petrohradě mají bílé noci.
No, asi to bude o dost zásadnější, že jo :-)
Pokud jsi neporovnával roční období tak co tedy?
Chtěl jsi tím říci, že v pravé poledne, když je vysoko nad obzorem, zapadá slunce rychleji, než večer? Tak to jsi mne pobavil :-)
"A pak kolem 20:30 přijde západ slunce,velmi rychlý. Když je slunce takgle nízko, trvá to dvě, tři minuty,než se utopí ve vodě."
Řekni mi, v které části tohoto souvětí. najdeš nějaké porovnání, prosím. :-)
Fotka, kterou jsi ke komentáři přidal, neukazuje počátek západu slunce.
Je na ní slunce, které je nízko nad obzorem.
Ale není dost nízko, aby zapadlo během dvou, tří minut, muselo mu to trvat mnohem, mnohem déle.
Příště se pokus psát srozumitelně, inženýre.
jen ty máš problém, blbečku :-)
"když je slunce takhle nízko..." sorry za překlep...
jak fakt ty dokážeš napsat hovno, a mazat s ním pár dní, je věru obdivuhodné, pokud na psychické poruše lze něco obdivovat...
Jen jsem slušně a věcně upozornil, že o rychlosti západu slunce jsi informoval poněkud zavádějícím způsobem.
Od kulturního člověka, statika ocelových konstrukcí, bych očekával úplně jiný přístup, než že na mě začne být sprostý.
Měl jsem za to, že pokud je někdo v akademickém prostředí upozorněn na nepřesné vyjádření, dotyčný se za nepřesné vyjádření omluví a za upozornění poděkuje.
"A pak kolem 20:30 přijde západ slunce, velmi rychlý. Když je slunce takhle nízko, trvá to dvě, tři minuty,než se utopí ve vodě.".
Každý nechť si udělá obrázek, jakou zavádějící. nepřesnou, nebo nepravdivou informaci jsem napsal a jak moc tohle souvětí souvisí se statikou ocelových konstrukcí, či akademickým prostředím.
Ty fakt dokážeš nemožné...
Jseš holt špatnej inženýr, ani Slunce neumíš zapadnout. Ještě, že to Šíravník za tebe zařídí a poručí příslušně větru, dešti, slunci, tmě. Bez něj se ani kapka rosy nepohne. Jen je mi záhadou, jak se příroda zvládla bez něj obejít, když nebyl na světě.
Jestli to nebude tím, že je to jen kašpárek, kterej si vyskakuje, aniž by tušil, že je směšný tatrman, na kterého sere kde kdo, nejen příroda :)
Prostě je to na tebe moc složité, to nevadí :-)
Jen mi přijde zbytečné, když se kvůli tomu chováš kulturně asi jako ruskej oficír.
Co konkrétně v tom souvětí bylo "poněkud zavádějící".
Je tam 22 slov, tak konkrétně, která z nich.
Napadají mě jen 4: slunce se utopí ve vodě.
Evidentně jsem blbej statik a měl bych vrátit diplom, když věřím, že slunce zapadá do vody :-).
Jinak, tvoje schemá je dětinská kresba. Slunce se nehýbe, to Země se otáčí kolem své osy. Je-li to pro tebe nové, nevadí, pamatuj si to, pro příště.
A teď ten fenomén ročních období. země obíhá kolem slunce. Možná, pro tebe, také nové. A proč tedy zima a léto? Protože zemská osa, kolem které Země rotuje není svislá, ale nakloněná.
A teď, a na to bacha, ten vliv zeměpisné šířky. Na rovníku rozdíl mezi létem a zimou v délce dne, vůbec není, naopak na pólech trvá den půl roku a noc rovněž tak.
Ale o tom jsem nepsal, psal jsem, že tady a teď je západ slunce, které je nízko nad obzorem rychlý.Nic víc,nic míň.
A ty si začal vymýšlet krávoviny.
Asi jako kdybych napsal, že tu teď je ráno chladno, a ty jsi odpověděl, že v prosinci je ještě chladněji, a že informuji blbě a neúplně :-)
Takže, opakuj si, Slunce se nehejbe,jinak hrozí. že tě budou chtít upálit jako Galilea a budeš nucen odvolat :-)
Mně osobně se zdá, že se u nás stmívá po západu slunce rychleji, jak v létě. Tak jsem se podívala, jak to s tím soumrakem/stmíváním je:
21.června občanský + nautický soumrak 104 minut
1.srpna občanský + nautický soumrak 85 minut
4.října občanský + nautický soumrak 67 minut
https://www.meteogram.cz/vychod-zapad-slunce/
Takže jo, stmívá se u nás teď po západu slunce oproti nejdelšímu dni v roce rychleji. Dá se tam nastavit lokalita a můžete se podívat, jak to kde je.
Jinak doba, kdy se kotouč dotkne obzoru a kdy zapadne, se podle mě neliší a je pořád stejná, zeměkoule se točí pořád stejně rychle a změna úhlu zemské osy vzhledem ke Slunci (včetně vzdálenosti od Slunce) je v tomto případě zcela zanedbatelná.
A když na to člověk kouká, zapadá to rychle, v tom má Jindra naprostou pravdu.
Ano, řeč šla o tom, jak dlouho trvá západ slunce, ne o soumraku.
https://danatenzler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c...
Dovoluji si připojit malý náčrtek dvou situací pozorování západu slunce, když je v obratníku. Tedy když je nejkratší a nejdelší den v roce. Pozorovatel sedí na obratníku Raka, tedy víc na jih než je Praha. Je vidět, že poloměr Zemského kruhu, přes který se slunce pozoruje je v prosinci mnohem větší, než v červnu. Pozoruje se přes mnohem větší kolo, které nám to slunce rychleji zakryje. Z toho plyne, na stejné zeměpisné šířce zapadá kotouč slunce v čase s různou rychlostí.
V těch vzdálenostech a délce oblouku je to zcela zanedbatelné.
Ano, a člověk, který o tom ví, nenapíše, že západ slunce je (ve Francii) "velmi rychlý".
Pokud mu připadá velmi rychlý, s čím ho porovnává?
Kdy a kde viděl "velmi pomalý" západ slunce?
Viděl ho v prosinci u nás, no to asi těžko, rozdíl je zanedbatelný, takže ho nejspíš pozoroval za polárním kruhem :-)
A když ho upozorním, že na konci června je západ slunce rychlejší (byť jen o pár vteřin), začne blábolit něco o rychlosti otáčení Země, prostě evidentně neměl tušení, o čem píšu.
Ale už si to naštudoval, takže moje mise splnila účel :-)
Jsi vážně kripl jak zábradlí. Jindra nic nesrovnával, nepsal, že je západ někde rychlejší, nebo pomalejší, napsal jen, že jeho jistá část je rychlá.
PS: je jedno, jestli budeš u nás, nebo u moře. Akorát u moře to máš šanci vidět, protože v tuzemsku ti tomu překážejí různý vršky. Jdi se léčit.
Gratuluju ti, svejma hovnama co tu bliješ si zasral další téma.
Jistá část západu nemůže být rychlejší, než jiná část západu, to už jsme si snad vyjasnili, ne? Tam by potom platilo pravidlo, že čím menší úsek budu mít na mysli, tím rychleji slunce zapadá, což je kardinální blbost.
Pokud se neumíš ovládat, nečti to.
Pokud o něčem napíšu, že je to velmi rychlé, automaticky z toho vyplývá, že to může být i velmi pomalé.
Tak to prostě je a nic s tím nenaděláš.
ale hovno troubo. Ty tady v tuzemsku tu správnou závěrečnou část nevidíš, protože ti stíní kontinent... Tady, když si myslíš , že je západ, slunce je o několik úhlových vteřin výše a tedy pro tebe ty závěrečné světelné úkazy trvají déle. Motáte tady všichni dohromady pojmy občanský a astronomický západ.
Á, pán si to konečně také nastudoval, akorát tam nepsali, že se slunce po obloze pohybuje neměnnou rychlostí - od rána až do večera.
Takže světelné úkazy u nás trvají déle, to asi jo, ale samotný západ slunce za obzor trvá stejnou dobu a je úplně jedno, zda zapadá za kopec, nebo se "utopí v moři".
Řekl bych, že je v obecné známosti informace, že čím více na jih (k rovníku) tím je západ slunce rychlejší.
Čučím jak se tady dohadujete o tak celkem jasném stavu, který jde snadno ověřit.
Stačí porovnat trvání západu slunce - délky zlaté hodiny a délky soumraku v různých místech od severu po rovník.
Možná by sis to měla spočítat.
Zase tak zanedbatelné to není, je tam rozdíl v desítkách minut.
Nakloněná osa, jaks na tohle přišel? Země je přece podle nejnovějších vědeckých výzkumů placatá a nakloněná už vůbec ne, vždyť by se všechna voda vylila do éteru! No tohle, taková nevědomost. 8-O
Ouplně placatá není, na krajích je hrázka, aby se voda nevylila to dá přece rozum. Je to sjený princip, jako s talířem, nebo miskou :)
Tak ještě jednou, proč ne :-) pojem "když je slunce takhle nízko" lze vyložit dvěma způsoby - že je nízko celý den, protože už je začátek října.
Nebo že je nízko právě teď, například v okamžiku, kdy začíná západ slunce.
Patrně jsi měl na mysli daný okamžik - začátek západu slunce, protože jsi napsal: "Když je slunce takhle nízko, trvá to dvě, tři minuty, než se utopí ve vodě."
Ale - přiložil jsi k tomu fotografii, na které je slunce moc vysoko na to, aby mu trvalo dvě, tři minuty, než zapadne (utopí se ve vodě).
Dalo se z toho tedy usoudit i to, že jsi měl na mysli první variantu, že je slunce nízko celý den, protože už je začátek října a že díky tomu trvá západ slunce velmi krátce - to je informace, kterou jsem rozporoval, protože na podzim trvá západ slunce delší dobu, než třeba uprostřed léta.
Takže jo, evidentně jsi jen blbej statik, který dost často citelně postrádá cit pro nuance jazyka českého.
Avšak Cimrman si i tady věděl rady. Těsně předtím, než vyslovil svou finální větu NEVÍME NIC, udělal tzv. KROK STRANOU. Tím stanul - ovšem jen na chvilku - na půdě vulgárního materialismu, odkud mohl svou teorii poznání uznat jako objektivně pravdivou...
:)
Chudák pan inženýr evidentně podlehl iluzi, že ve Francii je všechno jinačí.
Že dokonce i západ slunce je tam rychlejší, než u nás.
Chvíli mu to trvalo, vztekal se převelice, ale nakonec se definitivně smířil s drsnou realitou.
Ode mne za to má palec nahoru.
Jen debil a Širavík se domnívá, že Slunce je "takhle nízko" celý den, zvláště jsou-li výše připojené fotky pořízené o pár minut dříve.
Tvoje snaha obhájit totální nesmysl je ovšem pozoruhodně úporná, člověk by řekl, až patologicky paranoidní.
Stejně tak posedlost "inženýrem", tak běžná u těch, co neprošli prvákem kvůli matice...
Odkaz příspěvku:
https://www.nakole.cz/diskuse/30468-montpellier...
Máš to blbě nakreslené, západ slunce začíná podstatně dřív, když je půlka kotouče na horizontu, ne až pod ním.
....západ slunce začíná podstatně dřív- už v době, kdy opouští svou nejvyšší pozici nad zemí a přibližuje se k horizontu, vlastně zapadá.... ;-)
Je to mlácení prázdné slámy.
Pokud je přiložen obrázek, u kterého je napsané "je-li slunce takhle nízko" není se o čem bavit.
Pokud je napsáno, že západ slunce je "velmi rychlý" a nepíše se "je-li rychlejší než" tak evidentně se konstatuje skutečnost, kterou autor věty nezamýšlí porovnávat s čímkoliv, ať už se jedná o roční období, nebo zeměpisnou šířku, že jo. No, a že to rychlé je dokládají dvě videa.
Je tu další, pro nás nezvyklá věc, zase, naprosto logická. Platí tu, jako v celé Francii, středoevropský čas. Přesto, protože jsme hodně na západě, řekl bych, že jsme tak o dvě hodiny posunutí, slunce se zdá být nejvýše tak kolem 14 odpoledne. Večer se stmívá později než u nás, a naopak i ráno později rozednívá. No, a protože jsme i hodně na jih, i délka světlého dne je jiná než u nás.
Další věc, kterou v Popovicích nemáme, je ten příliv. Pravidelný, ráno a večer, hladina tady stoupá v průměru o 1,5 metru, ale mění se to, a někdy překvapivě dost.
Čas přílivu se posouvá každý den zhruba o 12 minut, mají přesné tabulky s daty, časy a výškou. Příliv a odliv je pro místní mnohem důležitější než den nebo noc. Jen za přílivu je většina přístavů v Bassinu splavná a dostupná, takže je to právě příliv co udává místním rytmus života.
No a pak se stane, že se cyklista z vnitrozemí u večeře malinko zakecá, a kolo loví z vody.
Jinak, i napuštěný Bassin, tedy za přílivu, je zrádný, jsou v něm mělčiny a lodě se musí plavit jistými kanály, viz mapka.
Kanály mělčinami jsou na vodní ploše vyznačny dřevěnými tyčemi, asi jako u nás na horách cesty sněhem.
Pokud autor věty nezamýšlí rychlost porovnávat s čímkoliv, měl by pouze konstatovat tvrdá data - např.:
"Rychlost je 30km/h",
nebo
"Západ slunce trvá dvě až tři minuty".
To je zcela neutrální informace, která nic neporovnává.
Názor, zda je to velmi rychlé, ať si každý udělá sám.
Pokud ale napíšeš, že je něco velmi rychlé, s něčím to prostě porovnat musíš.
Myslím, že tohle snadno pochopí i malé dítě, ale ty, inženýr a statik, to možná snáz pochopíš, když dám příklad z tvého oboru.
Pokud třeba napíšeš, že tvůj oblíbený most v Ústí n/L má velmi nízkou nosnost, neobejdeš se bez znalosti nosnosti jiných mostů.
Musíš si ty informace zjistit a pak je porovnat, abys mohl něco takového konstatovat.
Takže bych se tě rád zeptal, na základě čeho jsi dospěl k názoru, že zrovna ten tvůj západ slunce byl velmi rychlý.
Ve srovnání s čím byl velmi rychlý?
Jsi normální?
Představ si, že při popisu svého zážitku řeknu "Cyklisté jeli rychle."
To jako má říkat, že jeli ... Kolik je vlastně už rychle? Nebo to mám vyjádřit slovy, že kolem mě (v dohledu? nebo jakou vzdálenost mám brát za relevantní?) projížděli pět vteřin?
Dyť to, co píšeš, je úplná blbost. ;-)
I ty, pokud napíšeš "cyklisté jel rychle", z podstaty věci jejich rychlost porovnáváš na základě zkušenosti s rychlosti svojí, porovnáváš s rychlostí ostatních cyklistů apod.
Úplná blbost je, když někdo napíše "západ slunce je velmi rychlý", a tvrdit, že nic neporovnává, ale konstatuje.
Konstatovat rychlost čehokoli samozřejmě může, ale pouze na základě porovnání s rychlostí něčeho jiného.
Nezdá se mi pravděpodobné, že zrovna pan inženýr má schopnost určit rychlost západu bez toho, aby ho s něčím srovnával.
I Bůh, pokud chtěl stvořit blbého člověka, musel stvořit i člověka chytrého, jinak by se nepoznalo, že ten blbý člověk je opravdu blbý (a naopak).
Protože chtěl stvořit rychlého tvora, musel stvořit i pomalého.
Pak je tady ještě další možnost, že západ mu připadl velmi rychlý, protože dosud netušil, že v Evropě trvá tak krátkou dobu pokaždé.
Čili se jednalo o nevědomost. Abych se přiznal, tato možnost mi od začátku debaty na toto téma přijde nejvíce pravděpodobná.
Ty jseš takovej blb, že jsi i ty 2-3 minuty, co jsem tam napsal, nepostřehnul.
Pokud použiji obrat, že se "slunce utopí be vodě" jistě tu větu nepíši jako statik...
Ty sis tu vyklenul gigantický oblouk vlastní hlouposti, ale protože tě znám, vím, že přístě zase posuneš laťku výš, protože prostě nemáš žádné klapky.
Je to docela fuk, protože už jsem z Francie doma, a příště si založím nové téma, a když budeš prudit, bloknu tě.
Teď jsem to neudělal jen proto. abych ti umožnil sr dokonale znemožnit.
Reportáže a informace doplním. roztřídím, a v přehledné formě dám na www.doucefrance.cz, pomalu se to plní reáliemi a postřehy, které mohou, ale nemusí, někoho zajímat.
Jdi už se zase léčit, než ti bude ještě hůř.
Že jsi to nepsal jako statik, bylo patrné na první pohled.
Ale na moji věcnou připomínku už jsi jako statik reagovat mohl..
Místo abys blokoval mne, příště se pokus zablokovat své ego.
Blíží se fáze, kdy budeme mít od Pacienta zase na chvíli pokoj. Neklamně se blíží manická fáze tý jeho maniodepresivní psychózy,dnes, politicky korektně nazývanou "bipolarní poruchou".
Ve které fázi momentálně jsi, že je od tebe pokoj?
Východní pobřeží Bassinu, s městečky, od severu Arès, Andernos-les-Bains, Taussat a Lanton je souvisle zastavěno domy,ve společném "bazénovém" stylu. Je to tu rovina, na písku, půda neúrodná, v minulosti nebyl důvod šetřit na rozloze stavebních parcel, tak zahrady bývaly navrhovány velmi velkoryse. Jenže to je minulost.
Jak nemovitosti přecházely z generace na generaci, a dříve nebylo zvykem mít pouze jen jednu ratolest, docházelo k dělení, v lepším případě pozemků,v horším případě nemovitosti tak, že se prostě uprostřed dům přepažil, udělaly nové vchody, a nikoliv "ideální" polovina domu, ale skutečná a reálná polovina měla každá svého majitele. V jedné polovině takového domu právě jsme, a to původně nazamýšlené rozdělení je znát i na dispozičním uspořádání místností a přilepeném přístavku s koupelnou. Někdy zase vznikly podivné slepé uličky, když půlku zahrady za domem získal jiný majitel, postavil si tam domek, a kolem původního objektu se udělala 2,5 m široká přístupová cesta. Takže se nám ta městečka tak nějak "zahušťují".
Ale jednotný styl je patrný, viz třeba tohle album:
https://photos.app.goo.gl/AeaHeg2R5XYghjYu9
Člověk si říká, safra, jak je to možné, že ty nové i staré baráky vypadají podobně, ne-li stejně? Vždyť je od sebe dělí víc než století?
No, protože je tak prostě staví. Uvnitř zděný dům, který navenek předstírá, že je dřevostavba.
Právě u sousedů (na rozpůlené parcele), takový dům postavili, a protože tu jsme každý rok, mohl jsem to vypozorovat.
Zdá se. že místní úřady zase "přitlačily" a nedovolí tu stavět cokoliv by narušovalo vizuální charakter města. Lze vypozorovat, že v 70tých a 80tÿch letech byl úřad zjevně benevolentnější, a tak je tu pár objektů, co moc tradičně nevypadají, ale tomu už je chvála Bohu konec.
Novostavba tržnice, stejně jako bloku residenčních domů, už zase bude vypadat, jak z konce 19. století.
Tenhle konzervativní přístup není vhodný všude. ale právě sem jistě patří.
Nevím nevím, mě to všechno připadá jako divné barabizny bez jakékoliv invence. Jediný dům, co mne překvapil, byl ve štítě hrázděný dům, jak z Německa. Ale byl vlastně také tuctový a nezajímavý. Nerad tí rozbíjím babovičky, ale mně se to nelíbí.
Takhle, líbí, nelíbí, to už je jiná věc. Prostě drží svoji lajnu, a to má podle mě smysl.
Jako Bretaň, Normandie nebo Provence - osobitá, tradiční architektura, bez experimentů.
Jinak, tady nejde o německý vliv, ale spíše vliv anglický. Akvitanie byla snad až do $toleté války anglickou državou.
Takto to bývalo v CHKO Žďárské vrchy. Tam se mohlo něco nového postavit jen na základech starého a muselo to vypadat jako staré. V osmdesátých letech tam známí postavili chaloupku ze siporexu, kterou si tam teď tůristi fotí :-D
Tak ještě než se vypravíme na pivo a French coffee do bar Villa O'Rado na místní plácek, a poté na večeři do "jídelny" v přístavu, povím ukážu vám další hovada, na kterých si Frantíci pochutnávají.
Jsou to miniaturní Bigorneaux. Nevím jak to nazvat, mořští šneci, škeble, mořské šneky, slácky, ústřice, a všechno co žije v moři, a žerou, nazývají "cocillage".
Nevěděl jsem co to je, google mi dal fotku, ta kterých to vypadalo jako "caracoles de mar" co znám ze Španěl, inu to musím zkusit.
Přinesla mi mističku s hromadkou těhle chudáčků a pak kovovou jehlici, kterými se ta nebohá stvoření z toho dloubají ven.
Je to vařené v osolené a palivou paprikou dochucené vodě, a pak přecezené a vychlazené. Víc s tím nedělají.
A tak jsem dloubal a dloubal, občas se mi povedlo toho zahubeného tvorečka dostat ven.
Co dodat k chuti?
Vlastně nic. Je to tak mrňavý, že to snad ani moc chuť ani mít nemůže, prostě pikantní vlhké nic smírnou příchutí mořské vody.
Kdybych ty 7-10 mm velké potvory chtěl vydlabat všechny, tak tam sedím ještě dneska.
Takže za mne, bigorneaux fakt už objefnávat nikdy nebudu, a vám, co jste dobrodružnější letory a chcete zkusit všechno, radím: ztráta času a peněz.
To plný střevo tomu přece musí dát nějakou "chuť", nespa? :-))
asi to mám tak vychlastaný, že jsem cítil jen tu slanou vodu
Já tyhle věci nemůžu. Jednou jsme byli v Anglii v čínským bistru, samoobsluha. Ochutnal jsem kus krabího masa - bylo jako gumový. Pak zase jsme někde jinde seděli a u vedlejšího stolu jedli mušle. Smrděly jako bolavá noha. To samý, když si synek pochutnával taky na mušlích v belgickým Bruxxu na Míráku. Chobotnice se mi zase hnusí okometricky. Holt umřu mořskými potvorami nepolíben. :-)
"krabí maso" kraba nevidělo ani z rychlíku.
Krab (tourteau) se prodává buď živý (vivant) nebo vařený (cuit) v tržnicích (halles) nebo i v sámoškách. Podává se vychlazený. Pajšl se jí jen ze samice,jinak jen klepeta. Masa tam moc není.
Taky lze někdy koupit polovinu vařeného kraba - za 12-15 euro, celá potvora, nevařená, stojí stejně. Já kraba mít nemusím, Soňa to rada dloubá z těch klepet.
No, chutná jako krab. to ti vyrobci krabích tyčinek jim dokáží dodat nějakou tou chemií.
Dneska jedu pro humra (homard). V neděli měli jen takové prcky, a když jsem se ptal, jestli někdy budou větší, madam řekla, že mě ho na středu objedná, prej jak velkýho chci. Dvě kila budou stačit, doufám. Tak pro něj odpoledne zajedu.
Takovej velkej humr má ve bocase už slušnej válecmasa.
Je další škeble (cocillage) co se jí syrová. Prostě otevřeš nožíkem, a zbaštíš.
Tedy, zase už jde asi jen o takovou rozmařilost. protože nemá žádnou extra chuť, je prťavá, prostě není to ústřice. Prodává se v tržnicích nebo v oddělení mořských potvor v sámoškách. kolik stojí kilo jsem zatím nezjistil, ale asi to není tak důležité vědět, protože stěží někdo z nás bude spěchat si to nakoupit.
V kantýně v přístavu misku, již otevřených, prodávají za 8 euro.
Není to něco, co bych,narozdíl od těch ústřic, doporučoval, ale pro experimentátory, ochutnat misku s tím, že se podělíš s doprovodem, není nic proti ničemu, narozdíl od těch bigotneaux, o kterých jsem psal včera.
Šedivé krevety.
Než vám ukážu toho humra, co právě bublá v hrnci, povím vám o další bejkárně,co si Fandové strkají do rypáku.
Snad všichni znají krevety, i ty ohromné - gambas. Ale tyhle prťavé se nevídají tak často.
No, byly v mé kantýně na jídelním lístku, tedy: noste na stůl!
"Vy jste to ještě nejedl?"
"Ne, madam, slyším to poprvé - šedé krevety..."
"Tak to musíte!" řekla, a odběhla aby za okamžik přiběhla s miskou plnou těch potvor. Miska má 120 mm průměr, tak si umíte představit jak jsou velké.
"Jak se to jí, taky asi nevíte, že jo?. No snadno, prostě si naberete a jíte to celé. S krunýřem, hlavou i ocáskem.
No. popravdě, není to špatné, uvařené, slané, vychlazené pidikrevetky. K pivu lepší než ti smažení brouci,co před časem dávali jako novinku Pod ledem.
Něco, co se k pivu fakt hodí.
Jenže v přístavní kantýně pivo nemají, tak jsem párkrát zobnul, a nechal si zabalit domů.
No, a ta paní mi ještě hromádku přisypala, že prý už je pozdě, a stejně by to vyhodila - tak mám to zahodit, nebo dát Čechovi....
Tak jsem se jí odměnil tou blbou anekdotou:
"Proč Francouzi jedí šneky? Nemají rádi fast-food....".
Překvapilo mě, že to neznala
Je 57 metrů vysoký maják na mysu Cap Ferret, stále sloužící svému účelu, tedy varuje plavidla.
Maják je sice z roku 1840, ale jeho současná podobu tvoří cihelná konstrukce z roku 1947, doplněná železobetonem z roku 2010.
Od roku 2009 je památkově chráněn.
Maják je přístupný veřejnosti, otevírací doba se liší podle sezóny, vstupné 7 euro.
Ale má to háček, tedy vlastně dva.
Do majáku smí najednou pouze 19 lidí, aby sena schodech a ochoze neušlapali. No a pak ty schody, je jich 258, a výtah opeť nechodí.., nebo chodí jen pro personál.
Takže se před majákem tvoří dlouhatánské fronty ačeká se, až jeden vyleze ven, druhý může dovnitř. Protože tohle byl už můj třetí pokus, dostat se nahoru, neponechal jsem nic náhodě, a ačkoliv maják otevíral ve 14:00 byl jsem v 13:30 na značkách, a pak první u kasy i na ochoze.
Výhled úžasný jak na Bassin, tak oceán i Dunu du Pyla. Mimochodem, DDuna je nejnavštěvovanější atrakcí Arcachonské oblasti, a hned za ní, je to pak právě tento maják, se 110 tisíci návštěv ročně.
Asi takhle to vypadá zezhora, ale vidět naživo, to je jiné
https://photos.app.goo.gl/dqzTa84mCTnLED2q8
Jak jsem říkal,v neděli v obchoďáku Lecrerc v Arès plavali v akvariu tak 400g mřenky. Na takovém humrovi nic není, je to vlastně celkem draze nakoupený krunýř. Objednal jsem tedy humra tak dvoukilového na středu, dobezli mě fešákaco měl 2,48 kg.
Humr se připravuje strašně jednoduše, prostě se uvaří v mírně osolené vodě. Kávová lžicka soli na litr vody. Důležité je ovšem spočítat dobu vaření, pro menší 560 gramů je tabulka, fouknu to na DouceFrance.cz, pro větší pak funguje tento výpočet.
560 g humr se vaří 13 minut, pak se na každých 125 gramů přidá 1 minuta. Tedy náš fešák se vařil 28 minut. No, to vaření je tak trochu brutální fáze, bo se milý humr vhazuje do vroucí vody živý, ale během pár vteřin to má za sebou.
No. dělá se to tak s mnoha tvory, u kterých už to tolik nepohoršuje, jako krevetami, sláckama, mořskými šneky. Ostatně všechny mořské ryby jsou leklé, a většinou pomalu hynou v mrazících boxech na lodích. I naše svátky míru a klidu - Vánoce jsou orovázeny hromadným mučením a následně vražděním kaprů, takhle to na světě už chodí.
Takže humr pod deklem, vylovit,vychladit a pak z něj dostat to maso.
Válec, co má v ocase jde snadno, krunýř lze rozříznout. Ta velká potvora má celkem dost masa i v těch hubených nožičkách, to se šťourá spicielními ocelovými jehlicemi. Ale na klepeta, na ty je potřeba použít kladivo,bo paličku na maso Frantíci neznají, řízků nemaje.
V restauracích. kde vám takového macka neprodají, spíše ty 400-500 gramové dávají k tomu kleště,co vypadají jako naše kleštěna vlašské ořechy. No, na tahle klepeta by byl potřeba spíš velký instalatérský hasák. Tak na prkýnko a kladivo. :-)
Orotože fotky zkreslují, přidal jsem tam plechovku od piva, pulitrovou, aby bylo vidět, jak je taková potvora velká.
https://photos.app.goo.gl/ADgqTmhhzAmQB3C8A
https://www.youtube.com/watch?v=RDuZviJcSWo&...
Poslední věc na jídelním lístku v "přístavní kantýně" co jsem ještě nepředstavil, jsou "bulots".
To jsou zase mořsští sneci, podávají se vařené, vychlazené. Vařívají je s nejrůznějším kořením, jsou verze na kari, tady podávali pikantní verzi, zasypané pálivou paprikou.
Jak syrové, tak vařené, bývají běžně k dostání po celé Francii. Varuji před nákupem "v akci".
Občas se to vidí, když už je to na hraně konzumovatelnosti, zabalisují to do igelitových sáčků a prodávají třeba za euro. Zalisované neočucháš, v tom je ten trik.
Vůbec, všechny mořské potvory "v akci" zásadně raději nebrat, stejně jako zalisované v plastových obalech.
Chápu pak, kdxyž našinci předloží mírně zapáchajícího oslizlého mořského šneka, že se odtáhne a nadosmrti se podobným potvorám vyhne. Není to v tom, že by to nebylo dobré, ale protože často se snaží turistům prodat to, co by jim místní hodili na hlavu.
Ne tak v přístavní kantýně producenta ústřic a jiných mořských potvor v Andernos-les-Bains s náázvem Pelostrea. V ústřičném přístavu, až na konci mola....
Jinak, takhle vypadá rybárna v supermarketu Lecrerc v Ares, to je odsud 6 km severně.
https://photos.app.goo.gl/Zw45uZ9tHMEDyz8A9
No a "bulots" tak jak se podávají jsou na fotce
Tak aby se neřeklo, že jsem vzdal před cílem, zašli jsme do naší přístavní kantýny i dnes, tedy počtvrté.
A nafotil jsem zbytek jídelního lístku.
Krevety střední a krevety velké, po 4 kouscích.
Samozřejmě, jako každý den, tucet ústřic 1 k tomu.
Ústřice velikosti O nebo 1 těžko jinde ve Francii koupíte, větsinou jsou trojky. Tyhle velké potvory dodávají do lepších restaurací, a tak tak často nebýváme, že jo. A je blbost si dávat drahé ústřice ve vnitrozemí, když tady, přímo od výrobce jsou takřka za hubičku.
Ale zase, jedničky ti neprodají, jen otevřené, tucet za 18. Dvojky, ty si můžeš koupit domů za 7,50 tucet. Prostě z jedniček dělají "extra" zboží, ale přejme jim to.
Fakt je to surová dřina, produkce ústřic.
No, krevety nepřekvapí, ale na "kantýnu" je umí mile presentovat.
A pak loučení a příslib, že příští červenec se zase uvidíme. Nebo dřív? Když přijedete do Prahy?
Rádi bychom, brácha tam byl a byl nadšený, ale mi tu máme práci...
Tak tedy v červenci...
Jsou milí. Sklenku bílého, na účet podniku, na brzké shledání?
Ne, jen jednu, pro Soňu, já ráno řídím a daleko...
Vysvětlit Francouzi, že nepiješ víno je stejně obtížné, jako v Popovicích vysvětlit že Benesov taky vaří pivo.
Zítra ráno do Strasbourgu.
Až budete chtít poznat tak malinko jinou Francii, zajeďte k Bassinu d'Arcachon, do Andernos. Tady Francie stále patří Francouzům a cizinců pomalu.
Ta zem je opravdu velká. Na kole to vnímáš víc, ale i tak, autem, prostě je to z Andernos do Strasbourgu napříč Hexagonem (Hexagon je bězně používaný název pro kontinentální Francii, podle tvaru Francie na mapě). Tedy skoro 1100 km, tedy 11 hodin jízdy.
Byly doby, kdy jsem to jezdíval jako prd. ale teď už se cítím unavený, takže malá pauza, a zítra doma.
No, a po těch potvorách oškeblených, krunýřovatých či lasturnatých tu oko s láskou spocine na kusu pořádné flaxy....
Říkají tomu Jarret du Porc, ale nenechte se zmýlit, je to Schweinenhaxe jak má být.
Zpátky doma. v Říši :-)
Tedy alespoň stylem vaření
Guláš se šesti vypadá, aspoň podle mě, líp.
No. taky se to tak dá říci, Jarret v restauraci Au Cannon kam chodím opravdu podražil, stojí 18,50 eur.
Je to přední kolínko, jemně vyuzené a pak, opečené. Masa na tom vážně moc není, ale je libové. no, a jako příloha to kysané zelí "choucrout". Zbytečná hromada.
Koleno, vlastně vždycky jen přední, se podává po celé Francii, jedno z mála jídel, která se trochu těm našim podobají.
Někdy si s tím vyhrají, jindy ti to fláknou jen s hořcicí.
Ale ber to prakticky, za 12 eur si můžeš dát Tarte Flambée, placku s trochou kysaného podmáslí a špeku....
V centru Strasbourgu se orientují na Alsaskou kuchyni, za ní se tam sjíždějí Němci, a občas i Frantík odjinud.
No. a tu presentuje to zelí, koleno. tarte flambée a pak Bouche de la Reine, to někde najdu postnu. Žadná velká hitparáda. ale proti Francii něco dost jiného.
Zamopenul jsem na sneky po alsasku, to jsou ti v misce:https://photos.app.goo.gl/6dFWppoZhKKbp3s28
Sneci po burgundsku se servírují v ulitách (do nich se zpatky uvařené cpou) a šneci po provensálsku pak v šnecích z těstoviny...
Na té druhé fotce,se lžící, to je tuším chleba. Můžeš k tomu něco bližšího?
Tipnul bych to na bramboru pečenou v popelu, uvidíme. :-)
Není, jak říká kolega, je to brambora.
V misce k tomu je taková tvarohová pomazánka, někdy to cpou rovnou do brambory. Ale tenhle způsob je ve Francii výjimkou, vlastně jsem to viděl jen 2x.
Pokusím se najít podle fotky odkud to je.
Jinak, něco jako "vařený brambor" ve Francii neznají. Buď zapečené, u nás tomu říkáme snad , "francouzské brambory", nebo ty hranolky, občas něco jako bramborová kaše nebo pyré.
Ale nejčastěji ke všemu cpou hranolky, v poslední době, protože "to zdraví" dávají na vybranou hranolky nebo vařenou zeleninu (legumes). S tou si většinou strávník moc nepomůže, protože bývá promaštěná až hanba, takže hranolky mohou být vlastně dietnější :-)
Tak ještě ta Bouche a la Reine, no, nagooglujte si složení, já tohle jíst nemohu neboť ta smetanová omáčka výrazně až radikální zrychlí můj metabolismus :-)
No, a pak ještě ten slavný Choucrout, kyselé zelí s uzeninou, kouskem masa, všude vypadá podobně, a liší se jen v množství a kvalitě uzeniny kterou na to zelí fláknou, když tam daj i kus prasete, hnet to nazvou Choucroute Royal :-)
Jo, vidím, u toho Choucroutu, no jo. Alsasko není až tak docela Francie :-)
To je fotka z Colmaru, profrčím ostatní šukruty, jestli k tomu fakt dávají ty rlerteple, nebojestli mě baba podvedls, a místo mrtvého prasete mi podstrčila hlízu :-)
Tak každopádně třetí fotka s párkem je už hodně nefrancouzská. To je jak od stánku na Mácháči. :-D
Prošel jsem si fotečky a udělal sbírku šukrutů (choucroute). Opravdu tam ty erteple strkají, ale fakt to není vůbec žádná gastronomie, inu posuď sama:
https://photos.app.goo.gl/soSN5pjtAWb3dUWo7
Přesto se na to sjíždějí a je to snad po Tarte flambée největší alsaská specialita.
Pochváleno budiž knedlo-vepřo-zelo, případně výpečky či moravský vrabec :)
Němci jsou idioti, šukrut jest nezvratným důkazem, že Alsasani nejsou žádný Frantíci, ale Germáni....
Takovejdle blaf by nevyrobil ani Tricatel
Trochu shovívavosti, kolego, on to blaf vlastně není, kvalitní párky (ne bezmasé), klobáska, kus uzeného, vepřové, vlastně samé dobroty. No a fláknou to na hromadu ohřátého zelí, specielně ochuceného....
Prostě ohřátá velmi kvalitní uzenina se zelím, a když si připlatíš, i kus prasete bude, ne-li celá přední nožka.
Otázkou je, jestli je moudré za to dávat 18 až 25 euro, protože o vaření to fakt není
No prostě zelí se zbytkama ze zabijačky sestavenejma do pyramidy :)
Možná v Alsasku jo, ale v Německu se krom klasického šniclu s bramborama nedalo nic jíst. Vše chuti naprosto odporné, asi blbé koření, jinak si to nedovedu vysvětlit. Co by se jinak dalo zmastit na chuti klobásek případně dortíku? Fakt se to nedalo jíst.
To ale myslíš NDR s jejich trojitejma talířema, že jo.
Bavoři třeba mají kuchyň dost podobnou naší, no a tam v Porůří, tam se už žere jen Kebab....
Ale jedna bavorská knajpa tam je, tak se držím spíše u nich :-)
No, jezdila jsem do Landshutu, to je Bavorsko, ne? Vlezla jsem třeba do cukrárny, tam plno na pohled krásných zákusků a dortíků a jíst se to vůbec nedalo, hnusná chuť. Stejně tak jídlo, maso takové divné chuti, o šťávě ani nemluvím, to mi přišlo jak voda z ponožek. Fakt se dal jíst akorát šnicl v trojobalu s bramborama, to jediné mělo chuť, na jakou jsem zvyklá.
Podobně na Ostrovech, tam taky neumí vařit. Suroviny, o jakých se nám tady ani nezdá, a člověk by nevěřil, jak se to dá zmršit.
Náš rodinný ami, který procestoval celý svět, říká, že nejlepší kuchyně je francouzská a hned po ní česká :-D
Když už se hrabu v těch fotkách, a péšu o tom alsaském jídle tak povím něc k té "tarte flambée".
Hodně blbě tomu občas říkají "alsaska pizza", protože kromě toho, že je to placatý a peče se v peci, s ní nemá nic společného.
Je to placka s kynutého těsta, na kterou se vyleje kysané podmáslí (tučné min 30 procent) které se prodává jako "crème fraîche" popř. "crème épaisse".
Posype se nakrájený, špekem a upeče v peci.
Takhle se dělá tradiční (traditionel) tarte a jinou snad ani nezkoušejte. Podobně jako z tou pizzou, totiž všeljací kutilové na tu placku kromě těch dvou ingrediencí vrhají další pochutiny, gratinují, zapékají se sýrem, prostě bejkárny, které totálně chuť téhle tradiční alsaské placky zdevastují.
Podává se v restauracích po celém Alsasku, klasicky servírovaná na prkénku. Dříve se pece vyhřívaly dřevěným uhlím, ale takovou restauraci údajně lze nalézt někde na venkově, a samozřejmě, na rezervaci.
Dneska, protože i ve Francii se ceny dost pohnuly stoji tradiční Tarte flambée od 10 do 12 eur. Pokud si na ní někdo nechá kydnout třeba lanýže, připlatí si....
https://photos.app.goo.gl/rDmvWdVUiaRkUfTWA
Jinak na fotkách dole je "tradiční" jen ta první
Tohle vypadá dobře, to zkusim :)
Ještě než to vypnu, těm, kteří nejsou kulinářští šovinisté a xenofobové, pro které je guláš vrcholem kuchařské dokonalosti, důrazné varování.
Věřím, že i zde jsou lidé, kteří v cizích zemích rádi ochunají místní speciality, a tak se vám snadno může přihodit, že na cestách Francií najdete v nabídce jako "specialitu" pokrm zvaný Andouillette, často označovaný Andouillette AAA+, nebo nějak tak.
Wikina vám vyhodí totiální blábol, vážně to není uzenina ani nějaká specicielní klobáska, ale prostě střívko narvané vepřovýma či telecíma, nebo nakonec i hovězíma vnitřnostma, tím, co nás nazýváme dršťky (nebo směsí vepřových a telecích, prostě jak řezník tvořil) a je to uvařené. Podává se to teplé, s hořčičnou omáčkou, s hořčicí, sýrovou omáčkou, ale omáčka musí být vždy výrazná, silná a nevadí když pálivá, proto, abyste zapomenuli, jakej blaf vám to vlastně podstrčili.
No, smrdí to fest, i když tvrdí jak skvěle to propírají, a koření, chce to silný vztah k zemi Gallského kohouta, něco takového si dát opakovaně.
Ale kupodivu, i tato obtížně poživatelná pochutina má své fandy, klub i asociaci, která podle svých regulí přiděluje andoullettkám klasifikaci A až AAAAA. Pětiáčkovou jsem nepotkal, ale trojáčková bývá běžně, bacha, třeba i na dálničním motorestu, tak ať nenaletíte, že si dáte klobásku s hořčicí.
Odpůrci andouillettek říkají že to smrdí jak "merde" a stejně i tak chutná. Merde jsem nikdy nechutnal, tak nemohu posoudit. Ale smrdí vážně fest.
Jo, ještě jedna věc, naši píší, že se andouilletky vyrábějí z vepřového a že obliba telecího klesá, nikoliv, není tomu tak. Začátkem tisíciletí vznikla panika kolem nemoci šílených krav BSE a používat hověvzí a telecí dršťky bylo zakázáno. Je to povoleno znovu od roku 2015, tak se k tradiční chuti i vůni vracíme :-)
Tak na tuhle "klobásku" vážně bacha.
https://photos.app.goo.gl/hhpsxoUVGELFKgvv9
Mladí krmí svý dva kokršpaněly různými masovými směsmi, vyráběnými pro psy. Prodávají se zamražené v librových baleních. Když rozdělávám balíček drštěk, je ten odér i na mě poměrně silnej. Čokli ale při konzumaci upadají do stavu gaki a misky jsou čistě vylízaný, skoro jako z myčky. :-)
No, já vím, par z vás si myslí, že jsem debil, a teď si to pomyslí i ten zbytek.
Prostě udělal jsem to znovu.
Musel jsem.
Poprvé jsem totiž viděl nabízet v restauraci pěti áčkovou, tedy AAAAA Andouillete. Nešlo odolat, chci fakt poznat rozdíl mezi tři A a pět A, tedy kromě ceny, protože to nevzhledné merde na talíři stojí 23 euro.
Tak nejprve ty špatné zprávy. Smrdí to stejně.
A teď ty dobré. Obsah je mnohem chutnějsím Nejsou tam jen dršťky, ale občas i něco jako maso. Prostě rozdíl je znát.
Je to něco jako dělá kolega Jrr, takový extrémní,výkonový zážitek. Nikdo neplave kilometry v studené vodě, nejede další kilákyna kole a k tomu ještě slušnou porci kilometrů běží, jen pro "radost z pohybu".
Prostě "to chce dát".
A tak i s tou Andouillete, to se nejí proto, že si chceš šmáknout, ale proto, abys to dokázal. :-)
Úkol splněn. Měl jsem pěti áčkovou, už není kam výš, úkol splněn...
Kurnik, já bych si dal guláš až bych brečel...
Je hodně daleko od slunného Montpellieru, ale plácnu to sem, ať mám Francii pohromadě.
Zase mám sentimentální rozpoložení.
Pár měsíců po svatbě, jsme ze Soňou vyjeli do Anglie. EU pro nás, vysokoškoláky z postkomunistické Evropy tehdy udělala velkolepý program. Prostě dala prachy,v rámci programu Tempus na to, aby učitelé i studenti vyjeli na stáž do některé z Unijních zemí. Na mě vyšla Anglie, Universita ve Warwicku a Nothinghamu. dostal jsem prachy na měsíc slušného pobytu v Anglii. Uskromnil jsem se, a vzal s sebou Soňu.
A tak jsem najaře 1991 byl poprvé v Calais.
Nebyl tunel, přes Kanál pendlovaly lodě co půl hodiny. Přístavní budova připomínala spíš letištní terminál. Těžko to popsat, všechno tu pro nás bylo nové, jiné. Město hučelo jak kasíno, přiopilí Angličané si užívali levnějšího francouzského vína a my se Soňou spali za městem na parkovišti v letité Škodě 105, co nám daroval tchán.
"To je krásné autíčko" říkala Soňa, když viděla malého červeného Peugeota, snad 105, nevzpomenu si na ten model.
"Jednou ti ho koupím" odpověděl jsem sebevědomě.
A pak jsem byl v Calais mockrát, protože do tunelu se mi nechce, přespával jsem tu, abych až se ráno vylodím a pojedu v levém pruhu,byl odpočatý. Město postupně nějak chcípalo. Nájezdy opilých Anglánů jen o víkendech, jinak tu chcípnul pes. Tunel sebral klientelu.
A pak, epizoda s těmi imigranty. Kvůli ním je přístav i příjezdové silnice k němu opevněný jak Sing-Sing. Nebo československá hranice z NSR.
Dneska jsem mile překvapen. Město, jako by omládlo, všude čisto, příjemné místo. Cestou do Anglie, fakt stojí za to tu přespat,a možná i povečeřet.
Tunel je rychlejší, ale vidět na vlastní oci,jak se blíží Bílé utesy Doverské přes příď trajektu, vždycky stojí za to.
No, a že prší?
Necekal jsem nic jiného, tak to mà být.
https://photos.app.goo.gl/dNQ5Lt3odqxXgwUh7
No, já si z toho Calais před dvěma lety pamatuji tlupy negrů pobíhajících po poli co kradou úrodu, hloučky v tmavých mikinách pod stromy a v průjezdech, vylidněné město v osm večer, tlupy černých gangů.
Já tu byl naposledy snad před 6 lety. To měli bubáci tábor kousek od přístavu a fakt se motalu po silnici a koukali, do jakého kamionu by hupsli.
Do ofísu jsem jezdil pak noční lodí Rotterdam- Hull a v Calais nebyl.
Teď to tu je fakt jak za Husáka na hranici se zapadním Německem. I parkoviště kamionů ksou obehnaná 4 metrovými ploty s ostnáčem. Bubáka jsem neviděl ani jednoho.
Na hlavní seděl somrák, bílej, modrovokej, takovej alkáč, tak jsem mu dal bůra, jen z ryze rasistickÿch pohnutek, těsilo mě, že je bílej :-)
Mají tu ale atrakci,musím to dogooglovat, Dragon de Calais.
Takové hovado, táhne to traktor, to chci zažít :-)
Dneska bylo pozdě, tak jindy