Ve Francii se pozvání na jídlo neodmítá.
Jednak by to bylo nehorázně nezdvořilé ale, odmítnout by znamenalo dopustit se chyby až tragických rozměrů protože ve Francii je jídlo zřídkakdy jiné než znamenité.
Takže na otázku „Půjdeš s námi odpoledne na omeletu“ jsem odpověděl „Oui, avec plaisire“.
Tradice velikonoční omelety údajně pochází z 9.století kdy Guillaume Akvitánský na pondělí velikonoční pohostil jídlem s vejci své poddané. Ve středověku tak vrchnost vylepšovala sváteční den svým chudým nevolníkům. Jiná verze tvrdí, že za všechno může Napoleon, který když táhnul Akvitánií byl pohoštěn omeletou a nakázal ji připravit i všem vojáčkům.
Jisté je, že to je tradice prastará, kterou dodržovali i dědové dnešních vetchých kmetů.
Přijel jsem na místo přesně včas jak určeno, tedy v 16:00 ale to už pětice mužů míchala pádly nasekaný porek s česnekem v ohromné pánvi zahřívané odspoda hořícími poleny. Pomalu se schází lidé, a šéfkuchař se začíná předvádět. Požaduje vystřídání „u pádla“, na témže nabízí k ochutnání základ omelety, organizuje rychlé odškrabávání aby se nic nepřipálilo, prostě má svůj den.
Tisíc rozšlehaných vajec je připraveno v kanystrech, na „šéfův“ pokyn se jimi rychle zalije usmažené zelenina, hlasuje se, zda-li chceme pepř nebo ne, a slabounké „non“ několika dítek je zcela oslyšeno.
Dva litry mléka na pánev, pytlík soli a pádla kmitají houstnoucí hmotou.
„Za pět minut podáváme“ volá „le cheff“ a opravdu, na minutu přesně, se odebírá omeleta na hliíkové táci, a roznáší k okoštování publiku.
No, omeleta, míchaná vajíčka to jsou, ale nebudu učit Francouze české kulinářské terminologii.
„Jaké to je?“ zvolá šéf a publikum sborem odpovídá „dobré, děkujeme“.
https://youtu.be/f9aax1H9qCA
„Kdo chce přidat, nechť se dostaví, máme toho dost. Chce-li někdo porci domů, nechť sundá gatě, nacpeme mu to do kapes!“
„To je paní starostka“, upozorňuje mě Carol.
No je to znát, profesionální úsměv při servírování, s každým promluví, na každého se usměje, inu, vlastně proč ne. Dohlédne i na to aby ohniště bylo uhašeno a po oslavě řádně ohrazeno, aby se o horkou pánev nikdo nepopálil.
Škoda, že byl odliv, za přílivu je to tak romantické, stýská si Carol.
A hele, moře se už vrací.
Příliv je tu rychlý, ale až budou loďky zase plovat, budu sedět u počítače, a psát vám tuhle velikonoční reportáž.
Hezké pondělí velikonoční, den, kdy se k nám štěstí prý navrací.
Ať tomu tak je nejen tady, ale i doma.
https://youtu.be/glOFjjEDOag
https://youtu.be/ECtkz5H-Nhg
a ještě pár fotek (sorry Rondo, dokument, ne umění :))
https://photos.app.goo.gl/oBenXrH3UTQRQ3aF9
Vrátím se tedy k tokuto tématu, zjistil jsem, že to co ti pánové míchali, nebyla ani cibule, ani pórek s česnekem, ale akvitánská cibulovina, která se jmenuje "aillet", český název jsem nenašel
https://www.papillesetpupilles.fr/2008/03...
proto jsem tam žádný česnek necítil, nebyl tam, nic než "aillet".
Takovýhle svazek stojí 99 centů, ale počítám, že na omeletu ho měli z něčí zahrádky.
Nevím odkud jsem to vzal, ale vždycky jsem si myslel, že Gaskoňsko je hornatá země. Snad mi velehory nějak více pasovaly ke gaskoňským kadetům, nebo jsem někde četl, že Gaskoňsko je na jihu Francie, tedy pro mě v Pyrenejích, ale je to tak, pro mě Gaskoňsko byly hory.
A těď už padesát kilometrů jedu po rovině piniovým lesem jménem Forêt des landes de Gaskogne, silnice přímá podle pravítka. Menší stromy střídají stromy vzrostlé, na první pohled je zřejmé, že tento lest není díl, em matičky přírody, ale je vysazen, či opakovaně vysazován, prostě obhospodařován, jak kukuřice na poli. Můj průvodci a učitelé se holedbají, že je to největší les v Evropě, čímž mají na mysli zřejmě Francii, Belgii a Švýcarsko, tedy země, kde se Frantík domluví, protože zeptám-li se na Finsko, mírně znejistí.
Pinie nejsou české ztepilé sosny, jsou to takové nedomrlé, pokroucené chudinky, člověk má chuť říci „Pche, tohle je u vás les? Ty v pravidelných řadách vysázené haluze? Vždyť to ani jako les nevoní!“
Nesluší se hostiteli hanit zahrádku, tak valím vpřed a přiznávám si, že v tomhle lese bych nerad zůstal sám bez gps, nebo alespoň mapy a kompasu. A už jsme v městě Langon, na kterém je vidět, že má své nejlepší časy uzlu na dopravní tepně regionu, řece Garonne, už pár desítek let za sebou.
Dopravní zátěž přebrala nedaleká dálnice, a Langon se stal ospalou připomínkou všeho co pomíjí.
Jinak už je na tom královské město Saint-Maixant, tedy přesněji anglické královské město. Ano, už je to tak, tady hluboko ve francouzském vnitrozemí bývala kdysi Anglie, jako v celém Akvitánii.
Nejsme přesně vycvičen v historii tohoto regionu, a mé málo svižné připojení k internetu mi nedovolí googlit a pak machrovat, snad o tu kontinentální část Anglie Roastbífové přišli po stoleté válce, snad jindy. Městečko je to ale vskutku prastaré, z 11 století, a bylo kdysi velmi bohaté, vybíralo mýto z provozu na řece Garonne, stejně jako dneska Vinci kořistí z pohybu všech vehiklů po dálnici.
Enormě velký kostel, na 11 století, to teda jo. Ve všední den mimosezonu to vypadá trochu vybydleně, ale dovedu si představit, co se tu děje v létě. Zvláště když kolem vede populární cyklotrasa od Středozemního moře k Atlantiku.
Ještě jednou věcí je Saint-Maixant zajímavý. Odsud pochází kámen, ze kterého je vystavěno oslnivé Bordeaux. Po vodě je to kousek, snad 50-60 kilometrů po proudu.
Ale cílem mého výletu není staré kamení lhostejno francouzské či anglické, ale Eiffelův most přes Garonne ve městě Castets-en-Dorthe, dalších 5 kilometrů proti proudu.
A zase, všechno je jinak. Přestože most se jmenuje Eiffelův most, pan Gustav Eiffel jej nenavrhnul ani nepostavil. Jmenuje se tak podle násobné příhradové soustavy, kterou Eiffel při stavbě mostů v Akvitánii zhusta používal a tak ho prostě podle pana Eiffela pojmenovali. Postaven byl v roce 1905 a je to taky velký krasavec. Takže, jak se tu říká „il vaut la peine“ – stálo to za tu námahu.
https://photos.app.goo.gl/R9SkMj3PuYWoenMJ8
https://photos.app.goo.gl/nKMvscf8uzZ1KgHNA
Trapná příhradová trubka, žádný vznosný oblouk. Takhle by to pan Eifel snad nepostavil. Ta jeho rozhledna má také pěkný tvar a není to jen prostý štíhlý jehlan, ač by to tak klidně mohlo být.
Však mu taky poradil Jára Cimrman, ne?
On mu to Zimmermann takhle pěkně prohnul? To dobře udělal. :D
Tihle inženýři nemají zjevně žádný vkus. Vidí jen tu svojí konstrukci a její tuhost. Bez architektů by náš svět byl jen pravoúhlý. No a když už se nějaký pořádný architekt u toho mostu prosadí, tak zbylí inženýři celou dobu jen po jeho díle jen plivou. Že je to moc drahé a že to je konstrukčně špatné a že to porušuje nějaké nepsané zásady a tak podobně. Prostě čirá závist. :D
Ignorante
https://www.youtube.com/watch?v=y9CC-pFimoA
Trubka tam není ani jedna, prostě násobná příhradová soustava z úhelníků.
Podobně jako
https://photos.app.goo.gl/TtMAtsQs2orDu2zN8
Podobných je tu dost, Eiffel tu dováděl na dráze zamlada. Oblouk na rovině moc smysl nedává.
Smysl nesmysl, je krásný, na rozdíl od té tvé rovné nudné příhradoviny. Čím víc trojúhelníků, tím víc adidas...
To je přeci hloupost.
Ta konstrukce je krásná a čistá, a rozpětí, kterých dosahovala v druhé polovině 19.století byla obdivuhodná.
Tehdejší technologie neumožňovala nic jiného než příhradovinu, nebo visutou konstrukcí. Železobeton ještě nebyl objeven.
Dělat někde oblouky jen proto, aby za stoadesát let byl jakýsi Brahma estetický satisfakován je nenapadlo.
Všimnout si je potřeba jiné věci, ty konstrukce stojí, slouží a jsou funkční stále.
Jen u nás jsou prý na spadnutí.
Piniový les přece krásně voní a volně rostlá pinie umí narůst do monumentálních rozměrů, není to žádná chudinka, jen je prostě jiná než naše borovice, díky podnebí..
Možná, ale ne Forêt des landes de Gaskogne na konci dubna. Někde jsem se dočetl, že je osazen druhem Pinie maritime a ty kmeny jsou zkroucené, proto nikde nejsou vidět klády tak jako u nás, ale takové dvoumetrové špalíky.
Chudinky smutné, nedomrlé to jsou, neodloupneš kůru, abys vyřezal loďku, žádné palouky či paseky, takhle les, drazí a milí Frantíci, takhle pořádný les nevypadá :-)
https://youtu.be/BSwOHVq4RNw
Na fotce je mladej les, počítám tak dvacet let, ten ještě vyroste.
Moc ne, oni to tam pěstujou fakt jako kukuřici, má 25 průměr, jde dolů a sází novej. Pochopitelně, jsou přírodní parky, kde to nechá nárůst, a žít trochu přírodně, to, čím jsem včera projížděl byl prostě "průmyslový" les. V řadách nedomrlí vojáčci s křivicí, nezvyklý pohled a zvlášť v takové rozloze.
A to pěstují na dřevotřísku, nebo na biomasu ?
Na něco takového, ty pokroucený potvory se na trámy nehodí.
No jasně, že je to typický hospodářský les. Před tím tam byly vřesoviště, které se k ničemu moc nehodily.
U nás máme taky skoro ze sta procent nepůvodní lesy, akorát jsme na ně zvyklí, protože jsme se do toho stavu už narodily (u naši prapředci).
Jižní Čechy před výstavbou meliorací a budováním rybníků taky bývaly mokřady a rašeliništi. Pak si člověk, tedy náš prapředek, to území ochočil a zkulturnil. A není se mu co divit.
Lidi chtěli jíst vždycky.
Na netu je hafo fotek z této oblasti, měl jsi smůlu, že tě protáhli mladinou, místo aby tě vzali do pořádnýho lesa :-)
Tak jsem deska byl v jižní části parku a dozvěděl se další zajímavosti (na plnou reportáž nemám teď čas, později)
Ten les byl poprvé vysázen z těch pinii maritimes (středomořské jsou prý dost jiné) za Napoleona III, který nakázal odvodit zdejší mokřady.
První zpevnění dun piniemi proti rozšiřování do vnitrozemí ovšem pochází z dob Napoleona Bonaparta, tedy jeho inženýra jménem Nicolas Brémontier.
Stromy se tu pěstují zhruba v 50ti letém cyklu, plánovitě se odlesňuje, zalesňuje. Starší stromy jsou náchylné na polomy, občas tu silně fouká. Kmeny pod 16cm průměru se zpracovávají na papír, 16-20 pak na bedny a palety, výběrové dřevo nad 20 na prkna a trámy.
Největším postrachem je tu požár, les je rozdělen vymýcenými pásy na požární úseky, pozorovatelné, požární nádrže a hasičské stanice mají velmi propracovaný systém prevence a případných zásahů.
Podívat bych se asi šel, ale určitě bych odmítl :-) Kombinace pórek, česnek a vejce není nic zvlášť lákavého.
Já mám rád českou kuchyni, francouzská jídla, která tady občas předvedeš mě nijak nelákají.
Měl jsem z toho česneku strach, ale nebyl tam vůbec znát, stejně jako ten porek nebo pepř.
Prostě jako míchaná vajíčka na cibulce, tak jak je známe z domova.
Lidi se tam taky nejdou najíst, je to taková spíš tradiční záležitost, veselice. Povídají a povídají a zase povídají, prostě Frantíci.
Není něco jako "francouzská kuchyně", Francie je fakt velká země. Každý region má trochu jinou kuchyni, a když otevřeš nějakou tu francouzskou kuchařku vydanou u nás, je to průlet celou Francii.
Obecně a velmi zjednodušeně, Francie je rozdělena na severní a jižní část řekou Loirou, a jako by se skoro jednalo o dva různé národy, jak jazykově, tak kulturně. Taky říkají že ta hranice je hranicí mezi máslem a olivovým olejem.
Na severu se používá máslo, olivový olej naprosto výjimečně a naopak.
Naprosto odlišnými regiony jsou pak jejich Sudety - Alsasko s Lotrinskem, tam se to podobá Německu, dole Rousillon s Perpignanem, to je zase Katalánsko. Akvitánie je červené víno a to co vylovíš z moře, Bassin Arcachon zase jednou z největších oblastí chovu ústřic na Atlantickém pobřeží.
Snažím se okoštovat regionální speciality, ale pokud možno ne v nóbl restauracích, ale ve vesnických hospodách. Takže dnešní menu du jour (13 euro, neporovnávej v cenách s českým menu ale třeba s Big Mac menu McDonalds za 9 euro), předkrm: uzeniny, hlavní jídlo: hovězí s parmazánem, desert: sýr, takhle to asi vypadá, nějak tak oni v poledne jedí.
Určitě bych se tam najedl a věřím, že občas i velice dobře jen bych asi musel mít jídelní lístek jako fotoalbum s jednoduchým slovním doprovodem, který zvládne překladač :-)
Konkrétně tohle menu by mi asi větší potíže nedělalo :-) akorát nevim jak ty sýry, jejich neznám.
Jídelní lístek.
To je taky kapitola sama pro sebe. V restauracích mívají natištěný, ale v hospodách ti přinesou tabuli, na které je křídou napsán jídelák, překvapivě naprosto stejným rukopisem po celé Francii, postaví to před tebe na zem nebo na židli, nechají tě dumat, a po chvilce příjdou, a zeptají se co si teda dáš.
To v lepším případě.
V tom horším přijde slečna nebo paní a řekne, máme tohle a tohle, nebo tohle a tamto či tohle s tímhle. A když máš kliku tak pochytíš nějaké slovo, jako těstoviny, kuře, hovězí, jindy nechytíš nic a řekneš - beru to druhé, a čekáš napjatě, co ti donesou.
Ale i když to máš napsané, a máš slovník, moc nepoznáš.
Čteš "Filet de rouget mariné balsamique" a slovník ti na "rouget" dá vybrat.
1. červenka (nemoc prasat)
2. pojmenování některých načervenalých ryb
3. larva roztoče červené barvy
Suveréně objednáš rybu. A pak ti dojde, že si ve Francii, a že to klidně můžou teda být ty larvy....
Chvála Bohu, ryba....
Takováhle....
Asi by pro mě byla návštěva restaurace o dost větší dobrodružství a adrenalin než přejezd Alp na horáku z Grenoblu do Turína :-)
Není to tak zlé :-)
Ale je řeč o venkově, malých městech, či periferiích velkých. V turistický frekventovaných zónách dostaneš menu ve více jazycích, mnohdy i s těmi obrázky. Vyšroubované ceny za spornou kvalitu. Vědí, co cizinec chce, tak mu to podstrčí, kdyby náhodou nevěděl.
Asi jako v centru Prahy "staročeskou kuchyni".
Cizinec nabude dojmu, že se cpeme kolena a, kachnama a gulášem od rána do večera, a pak si áme trdelník.
Takže je to zlé a ne že ne :-)
Nikdy by mě nenapadlo jít do centra velkého města do nějaké nóblovější restaurace. Když někde jdu, tak to je právě víc venkovské a v lepším případě na okraji turistických venkovních lokalit a tak vím jaké to je očekávání a napětí co vlastně dostanu na talíři a to není ve francouzštině :-)
Sýr (Fromage) je od Francie naprosto neoddělitelný, je součást francouzké kulinářské kultury od Pyrenejí k Ardenám, od Atlantiku k Rýnu.
Bývá citován Charles de Gaulle, který prohlásil:
jak chcete vládnout národu, který má více druhů sýra, než je dní v roce.
Pro nás pak je naprosto nepředstavitelná škála sýrů kozích a ovčích. Povídání o francouzský sýrech by bylo na dlouho, je to jak o francouzském víně.
Snad jen pár rad pro výběr sýra, aby člověk nebyl zklamán "francouzský sýr a stojí za prd".
Jsou v zásadě dvě úrovně ochrany původu a kvality:
Appellation origin protegé (AOP) - chráněné místo původu, a Appellation origin controlé (AOC) - vyšší úroveň ochrany.
Žádné "Original Francais", "Original de Normandie", nic takového nefunguje, buď AOP nebo AOC, to jsou kvalitní sýry.
Pak je dobré, aby sýr byl z "lait cru" - tedy čerstvého mléka, sýr vyrobený z pasterovaného mléka ve velkovýrobě je o poznání horší. A úplně skvělé je, když je "Fermier" to znamená z jednoho chovu zvířat, ne sebraného mléka od různých farmářů, ale z jednoho chlívku.
Vyfotím někde jak to má vypadat a co je na etiketě co, je to strašně důležité a není Camembert jako Camembert a ani cena nemusí být spolehlivým vodítkem.
https://photos.app.goo.gl/fedCZq2ivGHULSV2A
Sýry je samostatná věda a milovníci sýrů by si tam určitě přišli na své.
V tomhle jsem barbar a neumím to ocenit, ale jinak zajímavé povídání a informace.
Už mám zase hlad.....
Tak jsem proběhnul nejbližší sámošku, a pořídil pár fotek, které by vám snad mohli, až někdy zabloudíte do Frankrajchu, nápomocny.
Jak jsem říkal
"Appellation d'Origin Protégée" (AOP) je garancí původu
a "Au lait cru" znamená, že je to vyrobeno z čerstvého mléka. Produkt typu "fermier" v téhle sámošce neměli, ostatně i většina sýrů v regálech není z lait cru a nemá AOP, ty bývají za pultem.
Máme tady 3 Camemberty, dva první jsou s AOP i z čerstvého mléka, třetí, ten snad je k dostání i u nás - President, je klasický "no name" sýr. Nemusíte být žádnými odborníky přes sýry, abyste ten rozdíl v chuti a kvalitě hned poznali, když je dostanete ochutnat vedle sebe.
MohlY, hergot, mohlY:-))
https://www.nakole.cz/diskuse/25691-omeletta...
;-)
excuse moi, désolé, si c'est qu'une problem pour toi, je serais hereuse
Omlouvám se, nějak to ze mě ulítlo. Snažím se učit správně česky, a když někdo napíše, že dospělé děti by mohli..., tak mi to připadá normální. Ty dospělé děti jsou vesměs dospělí muži a ženy.
Ale že by fotky nebo sejry mohli, mě překvapilo:-))
Snažíš se, ale nejde ti to taky, jak Ronda ukázal:
protože jsme se do toho stavu už narodily (u naši prapředci).
Tvoji předcí nebyli jen ženy, ta si oprav to yyy :-)
Já nevím jak ty, ale my, jako ženy a tchýně, jsme se podle českého pravopisu narodily, podle slovenského narodili:-))
Jenže ty jednoznačně nemluvíš jen o ženách, a dokonce to potvrzuješ těmi prapředky, takže se nevymlouvej a oprav si íčko.
Jinak by tvá věta znamenala, že se do toho narodily jen baby ......
Heee, a z hrušky dolů, zpátky do školy
Až po vás, sire:-))
Aź si opravíte ty fotky, já si opravím ty předky:-))
Hmmm,
Kdo to tu mudroval o tom, jak obtížné je pro někoho přiznat chybu :-)
Já nikomu gramatiku neopravují, protože sám na to dost kašlu, i když pravidla znám, občas je ignorují tak, že se i sám trochu stydím.
A mimoto mám ve své stárnoucí hlavě trochu bordel, protože francouzština je gendrový jazyk a fotka je v ní na potvoru "on" le photo :-)
Ostatně, možná byste se mohl blýsknout v té škole, mon monsieur, kdybyste pojednal o některých pravěkých jazycích, které dodnes nerozlišují mezi dívkami, ženami, tchýněmi a stařenami a třeba fotkami, či jinými neživotními předměty:-))
A furt prověřuju:
https://www.pravopisne.cz/2012/11/kdybyste-%C3...
:-))
Ne, já jsem v podstatě muzikálně nadaný fachidiot, pamatuji si zvuky a napodobuji je jako papoušek.
Je se mnou strašně těžké pořízení, protože sice chápu a rozumím gramatickým pravidlům, ale ve snaze se rychle vyjádřit, na ně kašlu. Ale celkem rychle získává velkou slovní zásobu.
A tak rozumím skoro všemu, řeknu skorovše, ale jako debil. Učím se jako dítě, někdo mi musí říct, neříká se "lepšejší". Jde to pomalu a chce to hodně praxe. Soňa se naučí pravidla, a umí vytvoří předminulý čas slovesa, o kterém nemá ani šajnu co znamená.
A ještě hůř, když dosáhnou jazykové úrovně, že jsem schopen se dobře domluvit, přestane mě ten jazyk bavit, a jdu na další.
Ambice být expertem na gramatiku jakéhokoliv fakt nemám
Na prvním obrázku jsou i v regále, nahoře jeden z Lait cru ale bez AOP, pak namistrovanej Gilot a pod ním obyčejný Camembert vyrobený pro řetězec Casino....
Rozdíl je znát i v ceně, ale POZOR, není to pravidlem, že dražší bude vždy kvalitnější!
Pak jsem pořídil fotku dvou válců "buche" kozího sýru Sainte Maure - horní je kvalitní, dolní řetězcový prefabrikát, ale netají to, přiznávají, že je z pasterovaného mléka.
Podobně sýr Brie, nalevo řetězce, napravo z Meaux s AOP a z čerstvého mléka, zkuste ten druhý a první Brie už nikdy nekoupíte.
Jaké sýry se dováží k nám snadno už poznáte sami, ovšem ceny odpovídají těm kvalitnějším....
Oni nesnídají a nevečeří? :-) :-)
Pochopitelně se snídá, v rodinách nejčastěji bageta (čerstvá) s máslem a marmeládou, croisant či jiné nadýchané pečivo souhrně "viennoiserie" bývá jen o o víkendech, leze to do peněz.
Večeře obdobně jako oběd, tříchodová, a to i v rodinách s tím, že polévka se ve Francii jí velmi zřídka a není to naše poctivá dršťková ale nějaké lisované dýně či jiné nechutnosti a říká se tomu "velouté".
Na fotce je "předpisová" francouzská snídaně a pak ta polévka....
Ještě mě napadá drobnost, snídaně a večeře se odehrávají doma, zatímco na obědy se chodí do hospod a restaurací, zákonem je nařízeno, aby každá měla v nabídce alespoň jedno kompletní polední menu.
V poledne se opravdu většinou vybírá z menu - 2-3 možnosti předkrmu, hlavního jídla, desertu.
Jiná jídla pak až večer.
V malých restauracích často bývá v nabídce jen "plat du jour"- jídlo dne - a prostě ber nebo neber.
Protože lidé jsou zvyklí chodit do "své restaurace" na oběd, musí se jídelák každý den měnit, aby to prostě bylo pestré a nevyměnili lokál. Takže se netiskne na papír ale čmárá tou křídou.
Ptala si se po večeři, tak jsem se obětoval :-)
https://photos.app.goo.gl/odS2amb8V9tH9GDm6
Tak pěkně to vypadá, ale ty potvory teda nemusím.
Akorát mi přijde, že kdyby si dávali každej den, co tady ukazuješ, tak by byli jak sudy :-) Asi jsou, to akorát Francouzky si musí občas utrhnout od huby, aby si mohly jindy dát do nosu.
Ono to vlastně není až taková kalorická bomba, v potvorách je prd, 3 brambůrky, ryba, sýr co si dopřeješ, a baby mousse chocolad v nechají a dají kafe.
Ale doma asi tak nežerou, neumím to posoudit, byl jsem v pár rodinách, ale to se vždycky předvádějí, co žerou normálně večer neumím.
Ale protože se u oběda neupejpají, řkl bych, že si dají čaj, a k večeři vzpomínají, jak se měly v poledne, jinak by byly jak bečky
Koukám, že jsme na velikonoce oba dávali omeletu: https://dopice.sk/mSr :-)
No, z čeho by byla, nějakej šnytlich a vajíčka, že jo.
Pokud jste to míchali pádly, jste jihomoravští Akvitánci mimo jakoukoliv pochybnost.
UU nás se velká měchačce neříká pádlo, ale odjakživa kopist.. Dědeček z Brd maj i písničku - "to vám byla vojna jako řemen, za Oesterreich u kopist"
"kopist" jsem nikdy neslyšel, člověk se musí furt učit, u nás se říká prostě "vařečka"....
Ale tady jde o něco jiného, oni to fakt míchají pádly :-)
To ti musím poslat, Jindřichu. Je to tvoje téma, tak to dám sem, můžeš to klidně smazat jako OT :-)
https://magazin.aktualne.cz/a-cool-breeze/r...
Kintera je magor :-)
Ale prochází mu to. Můj kámo Maxim Velčovský dělá taky krávoviny, nad kterými mi zůstává rozum stát.
Ale protože ho znám, vím, že je to dobrej kluk, Kinteru neznám, třeba je taky fajn.
Zloději byla partička z Automatu, nejdřív si "v půjčili" prachy ze sbírky, protože neměli na vejplaty, a pak to "účetně zakamuflovali" S Kinteru se asi šábli. A vše přikryl Magistrát.
Do promlčení času habaděj.
Spíš dostaneš flastr za 100 litrů zpronevěry, než 50 Mega, být Fillerem, měl bych těžké spaní, čas pracuje proti němu :-)
Že tě to ještě baví to pořád omílat. Pověz nám raději něco o Kinterovi. Fillera známé.
Nepotrestané zlo demoralizuje společnost.
Protože "tlustá čára" máme Babiše a jsme v prdeli.
Ale to neznamená, že když kradou velcí, malí zlodějíčci budou pardonováni.
Takže když Bára připomenula Kintetu, připomenul jsem i já, jak to bylo, a když přestaneš myslet aktivisticky, nezbude ti nic jiného než uznat, že jsem měl pravdu. Přikryli je kámoši na Magistrátu a zametli to pod koberec. Ale to nebude na věky.
Filler je zloděj.
Přeháníš to, jako vždycky. Na tvůj poslední výkřik, který bys měl ovšem doprovodit nějakou akcí, jinak je to jen urážlivý výkřik, dříve rovnou startoval Hraboš a rázem z toho byla nechutná hádka. Víš to a přesto to stále a stále zkoušíš. Proč?
a ty už taky chvilku zklapni, babo jedu :-)
Posledně si dokázal dát 30 palečků, přitlač :-)
„Jedeš do Bordeaux? Tak vínečka se ti zachtělo?“
Obvyklá reakce kolegů a kamarádů. Bordeaux je prostě pro našince pevně spojeno s vínem, stejně jako četníci s městečkem Saint Tropez.
Vinařská oblast Bordeaux je ovšem veliká, vlastně ohromná, asi jako polovina Čech a má mnoho podoblastí – apelací (appelation) z nichž nejproslulejší a zároveň nejdražší je oblast kolem středověkého města Saint Emilion které leží asi 35 km severovýchodně od Bordeaux.
A Saint Emillion umí ze své tradice težit, na turisty je připravena řada pastí a pastiček, a jsem si jist, že každý, kdo ostud odjíždí má ve svém zavazadle alespoň jednu lahvinku.
Jednotlivá vinařství – Chateaux jsou rozházena po okolních svazích a jedná se skutečně o malé zámky, na kterých je patrno, že místní vinaři nestrádají bídou.
No, místní – podle informací průvodce jedním ze sklepů jsou v majetku Francouzů v této oblasti už jen tři Chateaux, ostatní skoupili cizinci, převážně Američané.
Prostě víno je dobrý byznys.
Projíždíme vzorně upravenou krajinou a jsem odhodlán nepodlehnout, jako ostatní, a nenechat se zmamlasit ke koupi tekutého suvenýru.
„Ale jo, podíváme se dovnitř, když tedy slibují tu degustaci zdarma“ to mě nic stát nebude tak se nechám přesvědčit.
A už mě mají. Tedy Soňu. Zkušeně nabídnou k ochutnání víno jak říkají „dobré“ pak víno „výborné“ a pak „jen to pro nejlepší přátele“.
„To víš, přátele, sama si ho vypiju, mumlá Soňa, když balí dárkovou krabici s lahvinkou do brašny na nosiči. A já se musím štípnout do pravého i levého ucha, jestli se mi to jen nezdá.
Vážně jsem dal za blbou láhev nějaké červené břečky devět stovek?
To se Pod ledem nikdo nesmí dozvědět.
https://photos.app.goo.gl/ssbnBbozHaxsauBBA
Není žádný bazén. Je to záliv atlantského oceánu ve tvaru trojúhelníka zhruba 50 km západně od Bordeaux. Velký záliv, 150 km čtverečních, zhruba 80 km je jeho obvod. Vše co se na Bassinu odehrává se řídí cykly přílivu a odlivu, za odlivu je to vlastně bažinatá plocha kterou protéká několik tzv „kanálů“ za přílivu ohromná vodní plocha. Kromě znovu obnoveného turistického boomu je hlavním zdrojem obživy místní chov ústřic. Ústřice se nechávají růst při ústí Bassinu do Atlantského oceánu, a plochými loďkami se převážejí do přístavů v měst po celém obvodu zálivu k dalšímu zpracování a konzumaci. Chovatelé ústřic tak podél přístavů májí svoje dřevěné domky - kabiny „Cabans“, občas spojených s malou restaurací určenou výhradně k „degustaci“ těch potvor.
Chov ústřic je celkem věda, ale hlavně tvrdá dřina, těžko vše popsat několika slovy, chce to celý článek. Oblast kolem Bassinu byla populární v 19. století jako mořské lázně. Ostatně městečko, ve kterém jsem teď na dva týdny doma, má lázně v názvu – Andernos-les-Bains. To po východní straně zálivu vedla železnice, která dnes tvoří bezvadnou spodní stavbu cyklostezky, v Andernos měl svůj dům Toulousse-Lautrec a mnoho dalších významných Frantíků, kteří pro nás nejsou tak známí.
Počátkem 20. století celá oblast jakoby usnula a rekreanti zamířil na Azurové pobřeží, nové oživení nastalo v druhé polovině století minulého zejména s vybudování vysokorychlostní železnice spojující Paříž a Bordeaux, zámožní Pařížané, na které nezbyly nemovitosti na Riviéře si vybudovali svá sídla zde, a tak některé zóny vypadají dost snobsky, zejména v porovnání s chudičkými kabinami ústřičářů.
Výlet kolem bazénu na kole je pohodový, většinou po asfaltovaných cyklostezkách, a navzdory 80 km délce i málo fyzicky náročný, tedy pokud zrovna nefouká. A kdyby foukalo, elektromotor si s tím poradí.
https://photos.app.goo.gl/h2uivRVhBHajM8YZA
a ještě ta animace
https://ayvri.com/scene/gdkzlqrrjz...
Je největší dunou v Evropě.
Hromada písku vysoká přes 100 metrů která má i svou webovou stránku - www.dunedupilat.com.
Tak nebudu opisovat údaje, které si každý může přečíst, ale povím vám o svém prvovýstupu na dunu.
U duny jsem byl třikráte, ale teprve dnes jsem měl to štěstí na roční období, kdy jsou přistavené plastové schody, které umožní dostat se na vrchol i chromajzlovi mého typu, motivovaného povzbuzováním: „To musíš vidět“, „Přejel si kopec v Andoře a takovýhle pískoviště že bys nevylez?“ nebo brutálním „Támhle tomu pánovi je nejmíň 80 a koukej, jak mu to stoupá...“.
Tak odevzdaně přivazuji kola, a brodím se asi padesát metrů pískem a modlím se, aby to kotníky vydržely. A pak už jen ty schody, nestoupá se celých 100 metrů, protože výšku duny měří od hladiny, je to vlastně jen pouhých 150 schodů, co je to pro popovického chasníka…..
A pak vrchol s výhledem na Bassin i oceán a Soňa říká, že mám být šťastný, protože je to náramná krása. Tak se tvářím šťastně, ale v duchu jsem zase na tom schodišti směrem dolů, protože vím, že dolů to jde o poznání hůř. Ledabyle se pozdravím s krajany, duna je atrakcí evropského formátu, tak mě přítomnost našinců nepřekvapuje, ale myšlenkami jsem už na tom mučidle.
A pak zvolna, krok-sun-krok a dlouho, předlouho.
Už jen projít pískovištěm a konečně na pevné zemi.
Soňa tvrdí, že jsem rád a šťastný, že jsem na vrchol toho pískoviště vylezl.
A když to říká ona, bude to pravda.
https://photos.app.goo.gl/xwMrFjBtTFVpDEWw8
https://ayvri.com/scene/gdkzlqrrjz...
Deváté nejlidnatější město sladké Francie a zároveň její druhý největší přístav, hned po Marseille.
Mýlil by se ovšem ten, kdo by čekal špinavé uličky se zaplivanými knajpami kde mořští vlci v pruhovaných trikách pijí rum a hulákají „johoho“.
Přístav byl před lety přesunut dále směrem k Atlantiku po proudu řeky Garone a v centru po něm není vlastně ani památky. Zvedací most Pont Jacques Chaban Delmas sice umožňuje vplouvat do města I velkým zámořským lodím, ale neměl jsem to štěstí nějakou veleloď spatřit.
Bordeaux je prostě elegantní město vybudované v polovině 19. století, město je samozřejmě starší a „již staří Římané“ ale styl je veskrze pařížský. Aby ne, baron Haussman si z Bordeaux vzal mustr, při haussmanizaci města světel, před tím než si jej Napoleon III vybral za pařížského prefekta prefektoval totiž právě v Bordeaux. Město na Garoně vůbec mělo štěstí na politiky, druhým, ne-li prvním z nich je pak Alain Juppé, bývalý premiér Francie, který byl od roku 1995 do letošního února, s výjimkou let 2004-2006, kdy dostal flastr a zákaz činnosti za trestný čin zneužívání veřejných prostředků, starostou města Bordeaux.
Tedy za Juppého byl přístav odsunut, město totálně renovováno, vrátili se elegantní tramvaje, byl vybudován onen most krasavec, celá nová čtvrť du Lac a museum vína Cité du vin.
To je ta zajímavá železobetonová konstrukce vlnící se na břehu Garone jejíž tvar má údajně připomínat kmen vinné révy. Museum jsme okoukli zvenku, na prohlídku by nám zůstala slabá hodinka, a to podle tvrzení všech brožurek je zoufale málo.
Tak někdy příště.
https://photos.app.goo.gl/P531ads8Jdaojvvt6
Ještě pár obrázků a údajů k tomu zvedacímu mostu
https://photos.app.goo.gl/zRyHjJHz9SzVtSdf9
Most byl postaven v letech 2009 až 2013, pole, které zvedalí čtyři 85m vysoké věže je dlouhé 120 m, široké 45 m a váží 2600 tun a stavba stála 156,8 milionů euro. Hlavním inženýrem byl Michel Virlogeux Egis, architekti pak Charles a Thomas Lavigne a Christopher Cheron.
Most je pojmenován po francouzském politikovi, Delmas byl premiérem za presidenta George Pompidou v letech 1969 - 72.
„Asi bude celý den pršet“ řekla Soňa a nevypadala ani malinko spokojeně.
„Mám plán“ řekl jsem „pojedeme do Saint Sebastianu…“
„Ale to je až ve Španělsku, strašně daleko…“
„No, vlastně není, v zdejším měřítku je to za rohem“.
A tak za dvě a půl hodiny naprosto klidné jízdy po dálnici parkuji v centru Donostie. Ano tak se to město jmenuje baskitsky o to že jsme v zemi Basků nám připomínají na každém rohu. Jsem zvyklý na národně obrozenecké švíky Katalánců, ale tady se cítím poněkud zaskočen. Nápisy v jazyce Euskadi jsou našinci, stejně jako asi všem ostatním, totálně nesrozumitelné, a předklady do španělštiny, tedy vlastně „kastilštiny“ jsou občas neviditelné.
Jsem si vědom, že jako příslušník malého národa mám a musím sympatizovat s jiným malým národem, který bojuje o svoji jazykovou a národní svébytnost, ale upřímně, sympatizuji, ale….
Prostě to baskitštění zůstává u těch cedulí.
Lidé, ne turisté, ale obyčejní lidé v obchodech nebo na ulicích mezi sebou nemluví tou prastarou a jistě úžasnou řečí, ale kastilštinou. Tož, hlavu vzhůru Baskové, u nás tomu tak bylo taky tak, v 18tém století. Uvidíme co bude za sto let.
Tedy jak kdo.
Saint Sebastian je přirovnáván k Nice nebo Cannes atlantského pobřeží. Asi právem.
Proto, promiňte klukovi z vesnice, mě tyhle nábřežní promenády prostě neoslovují, pro mě ani nic moc „pro voko“ a už vůbec ne k žití.
Jsem rád, že jsem Donostii – Saint Sebastian viděl, vím, že už sem nemusím.
https://photos.app.goo.gl/hnczgb4cKb4rhDLX8
Minulý týden jsem svůj malý francouzský zápisník zahájil mírně dietně vyprávěním o velikonočním zvyku pádlování omelety, skončím, jak jinak, když z Francie, opět u jídla, ovšem opulentního.
V Andernos-les-Bains se každý pátek, svátek nesvátek, pořádají trhy.
Jsou tak trochu jiné než ty naše, kde Vietnamští spoluobčané prodávají fejky z Číny.
Těžko popisovat, a ještě hůře odolat, protože nekupuješ „zajíce v pytli“ ale jsi neustále vybízen aby si ochutnal tu kus sýra, támhle jahodu, jinde zase kousek jelítka, projít tržnicí tam a zpátky a neodmítat nabízené, byl by člověk po obědě. Hodně otázek a málo odpovědí, protože jazyková výbava si s vodopádem slov v místním nářečí poradí jen velmi ztuha.
„Odkud?“
„Z České republiky“
„Aha, pěkné…“ to slyšíme nejčastěji, ale dvakrát nebo třikrát už i
„Z Čech, Praha je prý nádherná, romantická a jsou tam báječní lidé…“
„Fakt jako že pražáci?????“ ale to neřekneš, protože máš velkou radost.
„Vy jste byli v Praze?“
„Ne, ale přátelé a pořád o ní básní, jestli to vyjde, tak tam pojdeme napodzim….“
A to co slyším vůbec nejde dohromady s tím, co na našem čtu, tedy že se nám ve světe smějí, že nám ten či onen dělá strašnou ostudu, a že….
Prostě samé hlouposti.
Neznají nás, a když znají, tak v dobrém. A to se mi líbí, tak to mám rád. nic
Když si prohlédnete ty fotky, možná si položíte otázku, co z toho si ten Pařík teda koupil a sežral?
No, popravdě, nic.
Chci na to kolo, a tak musí ještě deset kilo dolů.
A tak si z trhu v Andernos odvážíme sazenici levandule.
V květníku.
„Budeš se o to starat, vždyť ti to chcípne?“ podezírám Soňu.
„Chcípnul si snad ty, nádhero?“ zase zasmečuje.
https://photos.app.goo.gl/M5en1pFfmPs3roDF8
Loni jsem levanduli v říjnu zasadila před barák. Letos na jaře se krásně zberkala. Prvního května jsem ji ukazovala vnoučkovi, hele, tady mi roste levandule. Zatočil se na místě, levanduli zašlapal a pravil: Kde, babi?
Ale levandule to naštěstí přežila. Poroste dál, jen ji občas musím zalejt, aby taky vykvetla:-))
Jo... a co se jídla týče, prvního května se podávaly brynzové halušky.
Není nic lepšího než první jarní brynza kombinovaná s posledními starými zemáky:-))
Slovo "zberkat" slyším poprvé.
Co ta rostlina udělala?
Soňa říká, že potvora půjde do květníku někam na terasu, a na zimu do ložnice, tam je totiž u nás furt strašná zima, Soňa říká, že je to zdravé.
Zkouknul jsem fotky. Docela slušnej masochismus, jít zrovna tam shazovat deset kilo :-)