Cyklokočárek Dandy Joy - levnější tříkolka

Cyklokočárek Dandy Joy je nový český výrobek, který se u nás prodává od začátku roku. Měl by spojovat výhody nákladního kola s možností připojit vozík k libovolnému jízdnímu kolu a kdykoli jej změnit zpět v kočárek. Desítky kilometrů na cyklostezkách, mezi auty i po lesních pěšinách, s dítětem i bez něj, důkladně otestovalo vlastnosti cyklokočárku.

Foto: Petr Vít, NaKole.cz

Další fotografie

Přeprava dětí na kole, to u nás znamená buď dětské vozíky, nebo sedačky. Náročnější uživatelé většinou skončí u vozíku, ve kterém má dítě jak větší pohodlí a možnost zabavení se, tak ochranu před rozmary počasí. V zahraničí se děti běžně vozí v „nákladních" kolech jako jsou dvoukolový Bakfiets nebo tříkolová Christiania, čím dál více ale spíš v jejich moderních modifikacích. Ať se jedná o moderní dvojkolky nebo tříkolky, ať jsou jednomístné nebo dvojmístné, vždy platí, že děti sedí před jezdcem, který je tak má (v rámci možností) plně pod kontrolou. Každý rodič ví, že taková vlastnost je v případě dětského nákladu k nezaplacení. Stejně k nezaplacení jsou (alespoň pokud jde o cenu) ovšem také zahraniční produkty.

Cyklokočárek Dandy Joy, který se připojuje k přední části běžného dospělého kola, měl nabídnout výhody nákladního kola (stabilitu tříkolky, dítě před sebou) spolu s možností připojení k jakémukoli kolu nebo naopak kdykoli odpojit a změnit zpět v kočárek. To vše za cenu kvalitního vozíku za kolo.

S tříkolkou jsme najezdili více než dvě stě kilometrů po Praze a blízkém okolí, převážně po cyklostezkách a zdejších cyklotrasách, jejichž kvalita má daleko do městského standardu. Kvůli vyhodnocení reakcí řidičů jsme zkusili vzít prázdnou tříkolku také do silnějšího provozu.

Nejisté první metry

Prvním úkolem bylo připojení k vlastnímu kolu. Po troše tápání byl kočárek připojen a z testovacího kola se stala pevná tříkolka s rozchodem přední osy necelých osmdesát centimetrů. Sezení na důvěrně známém bicyklu, který se ale nyní chová docela jinak, vzbuzovalo větší nervozitu, než jízda na zbrusu novém kole. Omezujícím dojmem působil i značný poloměr zatáčení, který v tu chvíli tříkolku připodobnil spíše k automobilu, a dost nečekaně i malá stabilita. První kilometry, navíc bez zátěže vpředu, tak byly velmi nejisté. I proto bylo rozhodnuto, že pokud je počáteční zkušenost tak odlišná od běžného kola, nelze ji považovat za bernou minci a závěry je třeba učinit až po najetí „zvykacích" kilometrů.

Zpětně můžeme konstatovat, že šlo o správné rozhodnutí – jakkoli totiž tříkolka prokázala své limity hned na začátku, postupně se ukázalo, že je možné se s nimi do značné míry sžít. Po stovce ujetých kilometrů se pohyby těla zautomazitovaly a chování jezdce se přizpůsobilo možnostem tříkolky.

Jízdní vlastnosti

Tříkolka má rozchod přední nápravy necelých 80 cm, což je současně velká výhoda i nevýhoda. Na jednu stranu je praktické, že se s tříkolkou vejdete i do většího výtahu v panelovém domě. Oproti tomu se šířka promítá do chování při jízdě, zejména v zatáčkách, respektive při rychlejším odbočování. Tříkolka snese rozhodně mnohem méně než kolo, dokonce méně než kolo s vozíkem. Při zatáčení musíte přenášet těžiště do středu oblouku, sedlo nicméně vzdorovitě trčí přímo vzhůru a nechá vás kroutit se na sobě jako had. Je to ale zvládnutelné a časem se člověk naučí naklánět se v dostatečné míře. Rozhodně ale nemůžete řezat rohy stejně svižně jako na běžném bicyklu, špatný odhad rychlosti navíc nelze jen tak spravit. Naši testeři zkoušeli jezdit zatáčky na hraně a dostat se s tříkolkou na dvě kola bylo až příliš snadné. Když vjedete do zatáčky příliš rychle, nekompromisně vás vynese, takže řízení vyžaduje značnou míru předvídavosti.

Jízdní vlastnosti v zatáčkách jsou lepší při obsazeném vozíku, naopak zhoršují je těžké brašny vzadu (tedy pokud je máte). Pro jistou jízdu je také dobré nahustit víc zadní kolo, které je v zatáčkách namáháno daleko více do stran, deformace podhuštěného zadního pláště dost zhoršují jistotu zatáčení.

Při přímé jízdě ale žádné problémy nejsou, tříkolka drží slušně směr, jede jak namydlený blesk, ve srovnání se zapřaženým vozíkem snad i mírně lehčeji. Do strmých kopců na tom budete lépe, protože nemusíte řešit stabilitu. V nejdrastičtějších trhácích můžete klidně zastavit, vydýchat a znovu se rozjet i tam, kde by vás s vozíkem čekalo nepohodlné tlačení. Naprosto komfortní je pak jakýkoli rozjezd, kdy při zastavení nemusíte z kola vůbec sesedat.

Co tříkolka ale opravdu nemá ráda, je příčný sklon vozovky. Také různé šikmo jeté snížené obruby a podobné „lahůdky" vyžadují připravit se a v pravý okamžik naklonit. Současně to ale dává příležitost pochopit, co se na takových místech děje s dětmi v běžném vozíku a prokazuje, že takovéto stezky nemají, pokud jde o komfort jízdy dětí, daleko do kvalit lesní pěšiny.

Tříkolku jsme projeli různými terény od hladkého asfaltu až po potahovou cestu z velkých kamenů. Jízda po kočičích hlavách byla velmi nepohodlná a potahová cesta se už prakticky nedala jet. Přitom příliš nezáleží na tom, zda tříkolku připojíte k horskému, nebo krosovému kolu, protože tříkolka nemá odpružení, které by eliminovalo především výkyvy nápravy do stran. Věci by ale rozhodně prospěly balonové pláště (např. Big Apple), protože by se nemusely podhušťovat a měly by při dobrém tlumení dostatečně nízký valivý odpor. Do opravdového terénu tříkolka rozhodně nemá smysl, pro ten ale není ani určena.

Pro dítě nabízí tříkolka zhruba stejný jízdní komfort jako neodpružený vozík. Jezdec chytá nárazy stejně jako pasažér, vnímá je tedy drastičtěji než při jízdě s vozíkem. Současně je tím ale pro malého pasažéra částečně tlumí.

Mezi auty

Jízdě v silnějším provozu se někdy nevyhnete, vyzkoušeli jsme tedy prázdný Dandy Joy i tam, kam se i s vozíkem pouštíme jen velmi neradi. Zjevnými výhodami tříkolky jsou menší délka oproti kolu s vozíkem a přesná kontrola polohy předních kol, a tedy jistota, že se vejdete například do mezery mezi auty a obrubníkem. Starost o dítě je při jízdě mezi auty intenzivnější než s vozíkem, svou ratolest máte stále před sebou a nemůžete na ni tak „zapomenout". Na druhou stranu, plná kontrola nad polohou kabinky vyrovnává onu nejistotu, kdy s vozíkem často přesně nevíte, co se vlastně za vámi děje.

Pasažér sedí v cyklokočárku asi stejně vysoko jako u většiny vozíků. Robustní nárazník vpředu budí důvěru, nicméně je umístěný dost nízko. Nepříjemný problém nastává při jízdě v koloně, kdy, na rozdíl od vozíku, má dítě výfukové plyny z auta před vámi skutečně z první ruky. Je tak velmi záhodno vyhnout se situacím vyžadujícím řazení do proudu vozidel. Řidiči v silném provozu míjí cyklokočárek o něco těsněji než u vozíku, patrně proto, že kabinka není přes jezdce zřetelně vidět a samotný praporek není dostatečným indikátorem třístopého vozidla. V provozu, do kterého si troufnete s dítětem, bývá ale místa dost, a řidiči tak neměli problém zachovat odstup běžný u vozíku.

Ani tříkolka tedy není vhodná do silnějšího provozu než vozík. Ve slabším provozu, který je hranicí pro většinu zodpovědných rodičů, je ale velkým plusem kolokočárku stoprocentní kontrola nad polohou kabinky.

Technické provedení

Konstrukce kočárku se skládá ze spodku svařeného z obdélníkových jeklů a sklápěcí korby, na kterou je natažená kabinka. Dvacetipalcová kola jsou mírně skloněna dovnitř, což by mělo zlepšit jízdní vlastnosti. Kola jsou nasazovací a mají bubnové brzdy, které se připojují na brzdovou páčku předního kola. Na páčce k brzdě se nám brzdy na kočárku bohužel nepovedlo seřídit tak, aby byly dostatečně ostré. Máte-li páčky stavitelné, nastavte co největší posun bovdenu, v nejhorším můžete na řídítka přesunout parkovací brzdu umístěnou na rukojeti kočárku (u kola s hydraulickými brzdami je to zcela nezbytné, protože ty k vlastním brzdám kočárku pochopitelně nepřipojíte).

Na rukojeti kočárku je umístěna parkovací brzda.

Pokud přepojíte bovden na svá řídítka, zbavíte se možnosti mít na tříkolce parkovací brzdu, což je poměrně závažný nedostatek. Řízení vede od adaptéru připojeného na přední vidlici rychloupínákem v ose předního kola bicyklu. Samotné řízení je stavitelné, seřídit lze i souběh kol.

Kabinka kočárku je dost malá, sedačka a pásy nabízejí standardní možnost pětibodového uchycení. Kabina je na konstrukci navlečena velmi volně a dítě po pár minutách dokázalo dostat látku bočnic do kontaktu s koly. Drobná úprava střihu by tento problém asi vyřešila. Pozitivem je, že do bočnic kabiny jsou všity dlouhé pásy reflexní látky. Rodiče, kteří žádají maximální viditelnost kabiny, budou spokojeni.

Jak už jsme psali, přední část vozíku je zakončena masivní konstrukcí čela, která ukrývá sklápěcí kočárkové kolečko, a bezpochyby zajišťuje velkou tuhost celé kabiny. Čelo je ale poměrně nízké. Síťka uzavírající vpředu vchod není součástí kabiny, je k ní připevněna suchými zipy a nepřiléhá plně ke kabině. Za rychlé jízdy může tedy proud vzduch přední suchý zip odepnout. Stejně je přes síťku připevněna i pláštěnka pro případ deště. Kabina nemá žádnou sluneční clonu. Díky madlu, které se překlápí před střechu kabiny, jsme si s její absencí dokázali poradit s pomocí pleny a několika kolíčků, byla by ale bezpochyby žádaným doplňkem. Jak je vidět, detaily provedení kabinky by si rozhodně zasloužily ještě vylepšit.

Nicméně je třeba ocenit velký otvor v horní části zadní stěny kabiny, který zajišťuje dobré větrání a proudění vzduchu. Na zadní stěně jsou dvě nevelké kapsy, sloužící k umístění základních drobností (dokladů, láhve s pitím, větrovky). Zavazadlový prostor ale tříkolka nemá a ani pod nohami pasažéra není zrovna mnoho volného místa, jste tak nuceni používat na věci zadní brašny, které dost zhoršují jízdní vlastnosti v zatáčkách.

Nemáte-li řídítka extra vysoko, budete muset umístit na kočárek také světlomet. Výrobce uvádí, že dodává rampu na světla, světlomet ale nejspíš půjde připevnit i bez ní.

Konstrukce kočárku jako celek je velmi robustní, během čtrnácti dnů intenzivního jezdění, někdy i dost nevhodnými terény se nikdy nic neuvolnilo ani nevypadlo. Základ konstrukce tak působí trvanlivým a spolehlivým dojmem.

Proměna jen s nářadím

Detail uchycení cyklokočárku k představci jízdního kola.

Snadné připojení kočárku k libovolnému kolu mohlo být trumfem tříkolky. Nutno říci, že k drtivé většině běžných kol kočárek skutečně připojíte. Dandy Joy ovšem nedosahuje funkčnosti zahraničních rozebíratelných tříkolek Zigo Leader nebo TrioBike, které je možné rozdělit na kolo a kočárek holýma rukama během několika desítek vteřin. Zde se v žádném případě se neobejdete bez nářadí, a u některých kol můžete narazit na potíže, které napoprvé nevyřešíte bez dílenského zázemí.

Při sestavování tříkolky potřebujeme (kromě demontáže předního kola na bicyklu) pro vlastní spojení provést šest kroků: uvolnit otáčení kol, spojit tři místa konstrukce, zaklopit přední kolo a zapojit brzdu. Většina kroků je řešena elegantně, z vtipného řešení předního kola by si mohli brát příklad dávno zavedení zahraniční výrobci. Bohužel, ne všechny operace jsou tak snadné – odjistit kola, aby mohla zatáčet, vyžaduje klíč a přístup zespodu. Napojení na rámovou trubku může dělat problémy u bicyklů s tenkými trubkami, na které nejde adaptér dostatečně pevně přitáhnout bez přidání doma vyrobených vložek. Nejméně přístupným spojem je šroubovací tyč, která se zasouvá zespodu do krku vidlice. Vyžaduje klíč a na kole s pevnou vidlicí budete mít velké problémy.

S dvojicí klíčů a trochu cviku můžete kočárek od kola odpojit nebo jej k němu připojit za dvě až tři minuty. Prakticky ale nelze počítat s tím, že odpojíte kočárek a vjedete s ním do obchodu, nebo že byste ho od kola odmontovávali třeba kvůli tomu, že se v domě vcelku nevejdete do výtahu. Praxe typu odvezení dítěte do školky, odpojení kočárku a jeho ponechání ve školce, zatímco vy odjíždíte na svém kole, je na hranici možností. Na druhou stranu, budete-li Dandy Joy používat průběžně jako tříkolku, pak její příležitostné přetransformování do podoby kočárku na několik dnů, třeba kvůli dovolené, není žádný problém.

Ekonomické srovnání

Pokud jde o cenu, pak ta se sama o sobě zdá být poměrně vysoká. Stačí se ale podívat na alternativy a kolokočárek na tom najednou rozhodně není tak zle. Samostatné otáčení předních kol mají různé tříkolky, jmenujme například Winther Kangaroo či Nihola Cigar. Jejich cena začíná na 2 000 € a s oddělením kola se nepočítá. Cyklokočárku nejvíce konkuruje multifunkční koncept Zigo, který díky speciálně upravenému bicyklu umožňuje spojení a rozpojení bez nástrojů (v ČR nabízený za necelých 40 000 Kč včetně kola). Podobně je na tom luxusní koncept TrioBike, dostupný v EU od cca 2 400 € výše.

Oproti tomu kompletní kolokočárek Dandy Joy včetně nezbytných doplňků pořídíte pod dvacet tisíc Kč. I s případnou koupí přiměřeného bicyklu je tak kolokočárek suverénním cenovým vítězem, a to dokonce i když chcete dětskou tříkolku natrvalo. Na druhou stranu, použitelný vozík za kolo pořídíte už zhruba za polovic, potřebujete mít tedy silný důvod, proč tříkolku a ne vozík.

Srovnání použitelnosti

V českých podmínkách se pro případné uvažování o cyklokočárku budeme většinou rozhodovat, proč tříkolku a ne běžný vozík za kolo. Hlavní klady cyklokočárku, které vozík prostě nenabídne, jsou bližší kontakt s dítětem a přesné vedení kabinky ve slabším provozu a úzkých místech. Pro dětského pasažéra je jízda vpředu bezpochyby atraktivnější než ve vozíku, díky lepšímu výhledu. Jsou zde ale jasné limity dané převládajícím terénem; v drsnějších podmínkách pražského „standardu" si cyklokočárek příliš dobře nevedl.

Domnívám se, že o cyklokočárku můžete bez zábran uvažovat tam, kde byste si jinak vystačili s neodpruženým vozíkem. Máte-li v okolí trasy se slušnými povrchy, dobře vyřešené vjezdy z cyklostezek na komunikace a málo dlažby, budete s tříkolkou spokojeni. Ve slabším a pomalejším provozu, do kterého si pravděpodobně troufnete, budete mít oproti vozíku menší výhodu. V kopcích tříkolka funguje dobře, umožní jet libovolná stoupání.

Jestliže ale vaše ulice připomínají tankodrom a cyklostezky jsou podobné spíše singltrailům, projeví se naplno horší komfort při jízdě po nerovném povrchu a cyklokočárek by vás při jízdě zbytečně trápil. Do takového prostředí má smysl jedině dobře odpružený vozík.

• Dokonalá kontrola nad vedením kol v úzkých místech a při jízdě v provozu
• Dítě je trvale pod dohledem a je s jezdcem v lepším kontaktu
• Robustní konstrukce základu kočárku
• V daném segmentu velmi nízká cena

• Obtíže s jízdou v nerovném terénu a při rychlém projíždění zatáček
• Úprava na kočárek a zpět je možná jen s nářadím
• Volný kryt kabinky
• Prakticky žádný nákladní prostor
• Parkovací brzda má omezenou funkčnost

Technická specifikace

Fotogalerie