Několik doporučení před cestou na východ Spojených států. Radim Knobloch tu v Nové Anglii strávil necelé dva týdny. Výsledkem je zajímavá reportáž o zvláštnostech tohoto koutu světa a také balíček rad pro případ, že se necháte touto cestou inspirovat.
Pro cyklistu, který počítá každičký gram zátěže je zbytečné „táhnout“ s sebou průvodce. Většina z nich se stejně skládá z kapitol „Kde nejlépe povečeřet“ a „Nejromantičtější hotely“. O historii či vhodná doporučení pro cykloturisty s prázdnou kapsou v nich stejně narazíte jen zřídka. Takže mohu jen doporučit nastudovat průvodce předem a udělat si výpisky.
Jak bylo v reportáži popsáno, V New Hampshire (neplatí pro ostatní státy) nepotřebujete přilbu, a to ani na motocykl. Na druhou stranu není zvykem jezdit bez trička. Je to na vás, ale může se stát, že vás bez něj nebudou chtít obsloužit v obchodě či na vás, ať už pro zábavu nebo pro opravdové rozhořčení nad narušením puritánské morálky, začnou troubit kolem projíždějící auta.
S cykloobchody tu nejsou problémy. Jedná se o jednu z turistických destinací východního pobřeží USA, není tu tedy problém najít v každém větším městečku odpovídající služby.
Ceny v soukromých kempech se pohybují od 10 dolarů výše za stan a noc.
V NP White Mtns je to pak fixní poplatek 16 dolarů (můžete si však koupit
i balíček pro návštěvníky, který zahrnuje kempy a vstupy do
chráněných zón). Často se platí do tzv. „toll box“), tedy ne na ruku,
ale do kasičky.
Na ubytování v soukromí nebo v hotelu si připravte částku 50 dolarů a
více za dvoulůžkový pokoj.
Lidé jsou tu přátelští a řekněme přívětivější než v jiných hustěji osídlených oblastech USA. Kriminalita je tu minimální, a tak je běžným zvykem, že domorodci své příbytky ani auta nezamykají. Mějte však na paměti, že soukromé vlastnictví je tu svaté, a tudíž ztratíte-li kupříkladu cestu a jdete zaklepat na dveře domu pro radu, vezměte s sebou kolo nebo alespoň helmu (obzvláště jste-li bez trička J), ať domácí na první pohled vidí, že nejste podivín (doporučuji z vlastní zkušenosti).
Málokdo v USA cestuje na kole, natož pak s taškami. Běžný Američan by i na záchod jel nejraději autem a jméno Armstrong spojuje spíše s astronautikou (Lance zná drtivá většina, ale nutno podotknout, že spíše díky jeho nadaci než Tour de France). Budete tedy možná považováni za podivína. Při kontaktu s místními tedy nestačí jen cyklistovo unavené „Hi“ nebo „Hello“, ale připojte nejméně „How are you doing“ plus dalších pár vět doprovázených širokým úsměvem, aby bylo zřetelné, že jste si muka v sedle vybrali dobrovolně a nejedná se tak o nový druh trestu za řízení automobilu v opilosti… (podle mého osobního názoru „keep smiling“ pochází z dob, kdy Amerika byla zemí opravdu divokou a kdo se na vás usmál, nebyl vaším potenciálním nepřítelem… takže když už máte v závěru etapy jazyk na vestě a nemůžete tudíž zřetelně vyslovit „How are you“, alespoň pokyňte dotyčnému hlavou, aby bylo vidět, že jste O.K.)
Pamatujte, že z našeho středoevropského pohledu se dá severní část
Nové Anglie považovat za svého druhu divočinu. Nepokoušejte tedy štěstí,
medvědy a další potvory tím, že nedojedenou večeři uložíte jako
připadnou snídani hned vedle stanu. Nemuseli byste se totiž dočkat
rána…
Los musí být krásný, ale z větší vzdálenosti. Běda vám, když se při
sběru malin nebo borůvek dostanete mezi matku a mládě!
Jen občas narazíte na cyklostezku (hlavně v blízkosti národních
parků). Najít vhodný terén pro MTB vyžití není problém. Na normálních
komunikacích pak mějte neustále na paměti, že vám patří část vpravo od
krajnice a nezáleží vcelku na tom, o jak široký pás se jedná. Pokud se
stane, že zapomenete, nemějte obavy – americký řidič vám to klaksonem
rád připomene…
Odbočujete-li na křižovatce vpravo, na devadesát devět procent můžete
i na červenou.
(věnováno Maťovi, Štěpánovi a Vojtovi)