Jak se dělá Cyklozvonění

V neděli 19. září 2010 se konal 4. ročník akce Pražské cyklozvonění, na kterou se sjela tisícovka účastníků v celkem sedmi pelotonech z různých míst Prahy. Účastníci akce potom společně překonali rekord ve zvonění na cyklistické zvonky. Jen málokdo ale ví, že celou akci organizačně zajišťovalo naše občanské sdružení NaKole a že při jeho přípravě vydatně pomohli i spolupracovníci NaKole.cz. Přečtěte si, jak vznikalo Pražské cyklozvonění.

Účastníci se zapsali do knihy rekordů, když tlačítka cyklistických zvonků současně stisklo 387 cyklistů.

Foto: Václav Vrtal, NaKole.cz

Další fotografie

Akci pořádají společně městské části Praha 11, 12, 13, 4, 5, Libuš a Slivenec ve spolupráci s Nadací Partnerství a s hlavním městem Praha. Městské části se v pořádání akce střídají, v letošním roce připadla tato starost naší Praze 5. Ta požádala o zajištění cyklistické akce naše občanské sdružení NaKole. Přede mnou se tak objevila nečekaná výzva: Vypravit cyklojízdu ze sedmi městských částí a postarat se o následný program pro cyklisty. Tomu se nedalo odolat.

Akce „Pražské cyklozvonění“ se letos konala již počtvrté. Kromě základních podmínek tak byly k dispozici zkušenosti z Prahy 11, 12 a 13, které byly hlavními pořadateli uplynulých ročníků. Akce se pravidelně účastnilo okolo 100–150 lidí. Protože znám cyklistickou scénu v Praze, od začátku jsem nepochybovala, že myšlenka Pražského cyklozvonění má velký potenciál. Cyklistů v Praze přibývá každým rokem. Jak říká s humorem jeden můj kamarád: „Už dávno se všichni cyklisté v Praze nezdravíme jménem.“ Podíl cyklistické dopravy není moc vysoký, ale nárůst a hlavně zájem je obrovský. Pořád ale přetrvává obecné povědomí, že jízda na kole po Praze je něco jako adrenalinový sport. „S kolem do Prahy bych se bál/a,“ slýchávám až příliš často.

Kdo ale občas vyzkoušel usednout projednou v Praze na kolo, bývá příjemně překvapený. Nepříjemná rutinní cesta do práce se změní v radost, vyčištění hlavy a protažení těla. A Prahou dnes již vede řada bezpečných tras, o kterých většina lidí neví. A právě proto vznikla myšlenka Pražského cyklozvonění – jednou v roce uspořádat akci, která by představila obyvatelům Prahy bezpečné stezky v jejich okolí a inspirovala k pravidelnému dojíždění nebo nabídla tip na výlet. Aby Pražané oprášili kola, je vždy v cíli připravený program. Cyklozvonění se zaměřuje hlavně na rodiny s dětmi, ale své si našel každý účastník, se kterým jsem v minulosti mluvila. Také proto jsme do tiskové zprávy napsali, že program je určený pro lidi ve věku 2–99 let.

foto: Jiří Juřík, NaKole.cz

Budování cyklistické infrastruktury je především na městských částech a záleží na jejich vůli udělat něco pro cyklisty. Také proto je kvalita cyklistických tras v naší metropoli nevyrovnaná. Zatímco některé městské části mají zřízenou funkci cyklokoordinátora a rozvíjejí celoměstský systém tras, jinde se význam cyklistické dopravy podceňuje. Cyklistu ale nezajímá, zda právě přejel hranici městské části. Trasy křižující Prahu vyžadují spolupráci městských části, které by se měly setkávat a společně plánovat jejich rozvoj a propagaci. Pražské cyklozvonění je příležitost potkat se „na stezce“ a probrat zkušenosti i nápady.

Pražské cyklozvonění se hlásí k myšlenkám Evropského týdne mobility a město Praha jej zařadilo do oficiálního programu ETM.

Pronájem areálu

Najít místo a pronajmout jej na jedno odpoledne vypadalo jako docela jednoduchý úkol. A zpočátku to i jednoduché bylo. Termín konání byl stanovený na 12. září a my jsme objednali areál Fun Island na Císařské louce. Místo je nádherné, uzavřený areál s restaurací Na Cindě leží u vody, mají tu molo i pískoviště pro děti, nedaleko leží dvě přístaviště vltavských přívozů. Prostě místo jako stvořené pro odpočinkové nedělní odpoledne na kole a na lodích. Zpráva, že ve stejný den a na stejném místě už je domluvený závod Pražského klubu dračích lodí, byl pro mě jako rána z čistého nebe. Jediným, kdo věřil v možné spojení obou akcí, byl provozovatel areálu. Rychle jsme se proto dohodli na přesunutí Pražského cyklozvonění o týden později a akci čekalo znovu administrativní kolečko na městské části Praha 5.

Cyklojízdy z městských částí

Podle plánu mělo ráno vyjet sedm pelotonů z městských částí, potkávat se na cestě a společně dorazit do cíle na Císařské louce. Trasy vedly ve velké většině po cyklostezkách, a tak jediným vkladem NaKole bylo dodání průvodců některým městským částem. Většina zástupců MČ, které se na jízdě podílely, sama na kole jezdí. Chtělo to jen tři koordinační schůzky, z toho jedna se konala na kolech. Bez přispění jednotlivých radnic by se takhle ambiciózní projekt dal uskutečnit jen těžko. Výsledek jednání byl více než dobrý: letos poprvé ve své historii vyrazily skupiny na kolech úplně ze všech městských částí, které se Cyklozvonění účastnily. Vedoucí pelotonů byli většinou pracovníci městských částí, starostové či místostarostové, kteří se už většinou znali z minulých ročníků.

Překonali jsme rekord

„Pražané se nespokojí jen tak s něčím,“ slyšela jsem opakovaně z nejrůznějších stran. Nabídka aktivit v metropoli je obrovská, a tak jsme přemýšleli, čím akci ozvláštnit. Rekord v cyklozvonění se nabídl skoro sám. Tím spíš, že jeho držitelem bylo moravské město Litovel, kde podíl cyklistické dopravy dosahuje neuvěřitelných 37 %. Před námi byla jednoduše další výzva.

Program

Domluvit program se zhruba třemi desítkami partnerů, to znamenalo především vysoké účty za telefon. V posledním měsíci jsem prakticky neodložila telefon od ucha. Občas se mi stalo, že jsem s někým hovořila telefonem a současně jsem někomu jinému psala e-mail.

Program jsme se snažili udělat především tak, aby potěšil nás jako rodiče malých dětí. Těm stačí poměrně málo – zařádit si na skákadlech nebo prolézačkách, dobře se najíst (tím myslím bio nebo s láskou uvařené jídlo), mít rodiče v pohodě. Bonusem byly dopravní soutěže s Městskou policií nebo hraní si s přírodními materiály, výtvarné dílny nebo chytání rybiček na  magnetické „udice“. Poděkování zaslouží všichni partneři akce, kteří pomáhali připravit program:

• Poradna pro jízdu do práce nebo do školy na kole – na místě byli k dispozici redaktoři serveru prahounakole.cz, kteří doporučovali nejvhodnější cyklistické trasy Prahou.
• Cyklistická dílna – servis kol zdarma, poradna.
• Škola bezpečné jízdy po Praze – základní pravidla pro bezpečnou jízdu na kole, zdobení kol reflexními materiály, mapy pro cyklisty, novinky v pražské cyklodopravě.
• Dětské dopravní hřiště s půjčovnou kol a přileb. Zástupci Městské policie na místě vystavovali dětské řidičské průkazy.
• Výtvarné dílny.
• Projížďka na dračích lodích po Vltavě.
• Ukázka a vyzkoušení hasičské techniky.
• Exhibice poříční policie – záchrana tonoucího, potápěčská technika.
• Dětské hřiště s pískovištěm, trampolíny, skákací hrad, pavoučí síť, chůdy, skákání v pytli.
• Toulky přírodou – lovení rybiček, hlasy vodních živočichů, lesní zvěř a jejich stopy, dřevěné skládačky listů, hledání lesních plodů, poznávání přírody podle smyslů.
• Farmářské tržiště – prodej biopotravin a dětské výživy.

Akce

Od okamžiku, kdy mi v neděli 19. září zazvonil budík, začal neuvěřitelný kolotoč. Ráno jsme jeli na kolech označit přívozy, které vozily po celý den nonstop další účastníky akce. Celý den mi potom splynul do jednoho velkého proudu domlouvání, telefonování, pobíhání a zařizování. Taky si pamatuju na skvělý pocit, když se naproti mě rozezněly skoro čtyři stovky zvonků na kola. A potom když si chodili rodiče „stěžovat“, že děti jim nechtějí domů.

foto: Marta Skleničková

Výsledkem byla zhruba tisícovka návštěvníků, kteří se na místo sjeli ze sedmi pražských obvodů. Rekord v cyklozvonění se nakonec podařilo překonat celkovým počtem 387 současně zvonících zvonků. Organizační štafetu nakonec přebral starosta městské části Praha 4 Pavel Horálek.

Kromě obsazení jednotlivých stánků se v zázemí pohybovala osmice našich spolupracovníků, která se starala o spokojenost návštěvníků a hladký chod programu. K dobrému výsledku přispěli také Jarda Paznocht (NaKole.cz je známý pod přezdívkou Banánovník), který na svojí koloběžce přivedl peloton Prahy 5 a Radka Jandová, která celý den fungovala jako spojka mezi námi a koordinovala situaci na místě.

Během posledních měsíců jsem si mnohokrát vzpomněla na český film Trhák, který popisuje natáčení českého muzikálu s nadhledem. Moje zážitky se podobaly některým scénám z filmu jako vejce vejci. Velkorysé plány („…a teď se scénáristo dívejte, jak ten Váš námětek dostává švih…“), drobná klopýtnutí (jako třeba když jsme zjistili, že majitel areálu ve stejný termín plánuje velkou akci s mnoha parkujícími auty a zapomněl nás o tom informovat) až po finální krizi (byla ve mě malá dušička, když jsme se v úterý na poslední koordinační schůzce krčili v zimě a dešti pod zvadlým slunečníkem a na trávě kolem nás stála voda). Za výsledkem stojí práce dvou desítek lidí, včetně úřednic a zastupitelů městských částí, kteří do akce investovali svoji energii, nápady a často i vlastní finance. „Hlavně že vám vyšlo to počasí,“ říkali pak spokojení účastníci při odchodu. S odstupem ale vidím právě tohle jako hlavní ocenění. Celý ten kolotoč v pozadí není vidět, vidíte jen lidi na kolech, kteří si užívají hezkého dne.

Tak zase za rok na Pražském cyklozvonění, tentokrát už pod taktovkou Prahy 4!

Přečtěte si také:

• Tisková zpráva (vydána 20. 9. 2010)

Fotogalerie