Jak se cestuje legendárním Pendolinem a vlaky EuroCity. Jízda s Českými drahami může být i komfortní, jen zjistit konečnou cenu bývá trochu oříšek…
Převážení kola jako spoluzavazadla ve vlacích je už dnes poměrně rozšířená a zaběhnutá služba. Jaké to ale je, když se chcete svézt některým z vlaků vyšší třídy?
Uložení kol ve vlaku EC Vindobona
Na začátku léta jsme se cestou z Moravy svezli vlakem EuroCity Vindobona.
Cesta z Břeclavi do Prahy trvala zhruba 3,5 hodiny a musíme říci, že byla
hodně pohodlná. Součástí jednoho z vagonů byl i speciální oddíl na
kola, kam se vešlo 6 bicyklů zavěšených těsně vedle sebe. Cestující
během jízdy na svoje kolo nevidí, takže rozhodně doporučujeme na cestu
odmontovat příslušenství jako jsou světla, cyklocomputer nebo GPS
navigaci.
Ve vlaku byla povinná rezervace jízdních kol – tu je možné udělat
nejdříve dva měsíce a nejpozději dvě hodiny před odjezdem vlaku. Na
serveru Českých drah jsme
zkusili rezervovat místa a zároveň objednat skupinovou jízdenku pro
3 osoby. Podle automatické kalkulace by cena vyšla na 771 Kč. Bohužel,
zakoupení místenek společně se skupinovou jízdenkou v e-shopu není možné. Individuální cesta s kolem by podle kalkulátoru vyšla na 441 Kč.
Skupinka našich tří cestovatelů nakonec u pokladny v Břeclavi zaplatila
celkem 986 Kč, z toho povinná rezervace stála 210 Kč. Cesta s kolem tak
vyšla na 329 Kč za osobu.
Uložení kol ve vlaku Pendolino
O měsíc později jsme měli možnost tutéž cestu z Břeclavi do Prahy
absolvovat vlakem Pendolino, který spadá do kategorie SuperCity. Cesta vlakem
SC 14 Smetana byla ještě o půl hodiny kratší než u vlaku EuroCity, na
trase z Břeclavi do Prahy jsme ve vlaku strávili něco kolem tří hodin.
Prostor pro kola v jednom z vagonů byl vytvořený zřejmě na místě
původního záchodu. Bicykly jsou v jakémsi výklenku u chodbičky, která
vede do oddílu pro cestující. Do prostoru se vejdou maximálně 3 kola.
Oříškem byly objemné brašny na zadním nosiči. Po sejmutí se nevešly
nahoru do zavazadlového prostoru. Naštěstí v Pendolinu jelo jen několik
cestujících, a tak bylo možné uložit je na jedno ze sedadel.
Kolo bylo v tomto vlaku na dohled jen z několika krajních sedadel. Při
naší jízdě to nebyl problém, protože vlak nebyl ani zdaleka obsazený. To
ale nemusí být vždy pravidlem.
I v tomto případě bylo nutné rezervovat místo pro kolo předem. Pokud jde
o cenu, kalkulátor na stránkách Českých drah sliboval cestujícímu
s In-kartou cenu 289 Kč včetně přepravy kola. Oproti tomu
internetový jízdní řád idos.cz
, který provozuje společnost Mafra, spočítal cenu (zatím bez
kola) na 389 Kč. U okénka pokladních jsme nakonec zaplatili celkem
391 Kč plus 25 Kč za spoluzavazdlo. Celkem tak cesta vyšla na 416 Kč za
jednu osobu.
Cestování vlakem vyšší třídy má dva háčky. Prvním z nich je malý
prostor pro jízdní kola. Do vlaku se tak s kolem vůbec nemusíte dostat,
pokud si rezervaci neprovedete v dostatečném předstihu. Pokud chcete mít
jistotu, je lepší plánovat cestu alespoň 3–4 týdny předem. Co se do
rychlostních vlaků nevejde, jsou přívěsné vozíky pro děti nebo
nákladní vozíky.
Dostat se k výsledné ceně za přepravu může být trochu dobrodružné.
V každém případě máte cenu jistou až při zaplacení jízdenky. Ceny
podle e-shopu na oficiálních stránkách ČD se rozcházejí s tím, kolik
nakonec zaplatíte u pokladen. Jak se ukázalo, rozdíly v cenách mohou být
v řádu korun, ale také stokorun.
Pokud jste navíc připraveni na menší zpoždění, může být cestování
s Českými drahami pohodlný a příjemný zážitek.