Les

Nechápu, proč si lidé kupují drahá celoodpružená kola, když si potom stěžují na špatné lesní cesty a chtějí jezdit po krásných asfaltových cyklostezkách.

Nechápu, proč si lidé kupují drahé navigační přístroje GPS, když si potom stěžují na špatné značení cyklostezek.
Nechápu, proč lidé jezdí lesem se sluchátkama na uších a poslouchají hudbu.
Nechápu ale také přírodu. To, jak se k nám cyklistům chová, není od ní hezké. Proč nevyjde vstříc našim cyklistickým touhám a chová se k nám cyklistům tak macešsky?

Třeba taková morální pokleslost lesa je až zarážející. Vždyť v lese nejsou opravny kol, nejsou tam stánky s občerstvením, nikde nejsou chemické záchody a stojany na kola. V lese také není žádný řád, každý si tam dělá zcela svéhlavě co se mu zamane. Potoky si tečou kudy chtějí, po kamenech zurčí, a toho zbytečného rámusu co nadělají. V lesních potocích vidí cyklista nervově labilní pstruhy, jenom jako tmavé stíny, rychle mizící pod kameny. Nepočkají, ploutvičkou cyklistovi na pozdrav nezamávají. Na jaře se potom potoky rozvodňují a zcela svévolně a s vandalským cynismem vymílají na lesních cestách hluboké strouhy, které ničí naše milovaná kola a ohrožují naše cyklistické zdraví. Přímo škodolibou radost mají potoky z toho, že nám cyklistům, mohou zcela beztrestně škodit a ztrpčovat život. Asi se nudí a nemají nic rozumnějšího na práci.

Les je protkaný sítí lesních cest, které jsou zbytečně úzké, plné bahna, kaluží, výmolů, kluzkých kořenů a kamenů, padlých stromů, spadaného listí, šišek, jehličí a ulámaných větví, které se vymršťují se zběsilostí jim vlastní a cyklistovi ničí drahou přehazovačku, brzdu nebo výplety kol. Lesní cesty ale málokdy vedou tam, kam by cyklista potřeboval jet a zcela nesmyslně se klikatí z kopce do kopce.

Na vrcholku kopce si vysílený a zklamaný cyklista může akorát utřít pot z čela, protože ve výhledu do krajiny cyklistovi překáží zelená stěna staletých stromů. Kmeny stromů jsou plné stékající smůly, takže si cyklista o ně nemůže opřít ani kolo. Kdo má také poslouchat to otravné šumění větru v korunách stromů a monotoní šelestění listí. Za deště, když se chce cyklista ukrýt, stojíce pod tímto hustým zeleným baldachýnem z listí, čeká cyklistu velké překvapení, zklamání a smutné zjištění, jak jsou ty stromy nedokonalé a v lese asi celkem zbytečné, protože na cyklistu prší. Podzimem zbarveným listím přikryjí stromy nejen lesní cesty, ale i výmoly, kluzké kameny a kořeny. To od nich není rozumné. Copak si neuvědomují, jak je to pro nás cyklisty nebezpečné.

A ti ptáčci zpěváčci také nedají pokoj, pořád jenom otravně zpívají, cvrlikají, švitoří, štěbetají a vesele poskakují z větve na větev. Z čeho mají pořád takovou radost? Zobáky nezavřou ptáci jedni protivní. Užalované sojky si cyklistu nedůvěřivě a zároveň zvídavě prohlížejí a hlasitým křikem celému lesu oznamují cyklistův příchod. Drzé straky zlodějky jsou připraveny cyklistu okrást, datel tříská zobákem do stromu a vysoko na obloze nad lesem se nechávají draví ptáci unášet teplovzdušnými proudy a kroužíce ve spirálách vydávají nepříjemný křik. Chvíle ticha se cyklista v lese nedočká.

Lesem se vznáší hnilobný zápach z tlejících padlých stromů a bahna. Houby si hrají s cyklistou na schovávanou. Kopřivy žahají cyklistu přes lýtka a ostré trny maliní, ostružiní a šípků drásají cyklistův oděv a tělo. Úzké lesní cesty, roubené odkvetlými bodláky plných štětinatých kuliček s háčky, nejsou pro cyklistův oděv také žádný přínos. Na lesních mýtinách se slunéčka pohupují na stéblech trávy a kvetou divoké modré kosatce, aby odlákaly cyklistovu pozornost od nezdravě vyhlížejících klíšťat, číhajících na cyklistu ve vysoké trávě. V lese je všude takového místa, ale veškerá lesní havěť nejraději pobíhá a něco staví na lesních cestách. Křižák naschválník si upletl lepkavou síť přes cestu a s radostným výrazem pozoruje cyklistu, jak se z ní vymotává, slimáci se sebevražedně vrhají cyklistovi pod kola a slizká hmota z jejich těl se nalepuje na cyklistovo kolo, brouci se na cestě perou o velkou zelenou kobylku, vzteklí lesní mravenci nosí na hromadu vedle cesty jehličí a výhružně se na cyklistu dívají, šneci s boudičkami lesklými od deště se škodolibě prohánějí po cestě, vosy nejraději bzučí cyklistovi ve vlasech pod helmou, mušky zákeřně obletí cyklistovy brýle a koupou se v slzách cyklisty a veškerá ta lesní havěť se všemožně snaží, aby na ně cyklista po návratu z výletu nezapomněl.

U rybníčka lemovaného při březích žlutým límcem kvetoucích blatouchů poletují modrozelené vážky a šídla, u rákosí stojí čáp na jedné noze a mlsně pozoruje užovku, která vlnivými pohyby plave ve vodě, na hladině plavou bílé květy leknínů a bílá břicha ryb, žáby nemelodicky kuňkají a skřehotají, motýli zcela nesmyslně sedí na rozbahněném břehu, hmyz poletuje a otravuje protivným bzučením, komáři jsou nepříjemně přítulní a v nedaleké studánce plave žába. To žíznivého cyklistu hned přejde chuť se napít. Znavený cyklista si nemůže sednout ani na pařez, protože jej předběhla syčící zmije. Lesní zvěř neprojevuje vůbec žádnou radost, že nás cyklisty vidí a prchá pryč. Nezastaví a nepochválí naše nové a drahé barevné oblečení. Zdáli nás pozoruje a dívá se na nás, jako na nějaké vetřelce. Cyklistu uklidní jedině pohled na neustále se zvětšující hromady klád z pokácených stromů, u tabulky Chráněná přírodní rezervace.

A také je v lese v noci tma. Světlušky, místo toho aby pořádně svítily cyklistům na cestu, tak jenom zmateně poletují a tím svým protivným blikáním akorát cyklistu znervózňují. Nocí se nesou tajemné zvuky z houštin, dupání ježků, houkání sov a sýčků. Netopýr se cyklistovi nepříjemně blízko vznáší nad cyklistickou helmou. A je tma tmoucí, protože měsíc a hvězdy jsou schovány za mraky, a z těch mraků se na cyklistu snáší nepříjemně studící déšť.

Cyklista je z toho všeho zmaten. Tak tohle má být to harmonické souznění přírody? Žádnou radost a požitek cyklista v lese nenalezne. Žádného vděku se cyklista v lese nedočká. Cyklista přímo cítí, jak je ten les vůči nám cyklistům nepřátelský, zákeřný, plný zlomyslností, naschválů, nevraživosti a zloby. Není zde nic, co by srdce cyklisty potěšilo a na co by oko cyklistovo s láskou pohlédlo. Takovýto les, plný cyklistického pesimismu, je pro nás cyklisty absolutně nevyhovující přírodní útvar.

My cyklisté jsme ale myslící bytosti, a tak si s takovým zpupným přírodním útvarem plným nedokonalosti poradíme. Zavedeme si do lesa asfaltové cyklostezky, aby se nám neničila naše drahá celoodpružená kola. Na lesních asfaltových křižovatkách postavíme krásné kovové sloupy, na kterých budou krásné barevné ukazatele směru a tabulky se souřadnicemi GPS, aby si každý cyklista vlastnící navigační přístroj mohl porovnat správnost souřadnic. Potok zkrotíme korytem z krásných žulových kvádříků a bude pohánět malinkou vodní elektrárnu. Elektrický proud zavedeme a krásné, rovné, bezpečné a čisťounké asfaltové stezky osvětlíme. Postavíme si stánky s občerstvením a s pitnou vodou v plastových lahvích, informační stánky, stánky se suvenýry, servisy na kola, stojany na kola, přístřešky proti dešti, chemické záchody, bazének s fontánkou a chlorovanou vodou, a s hygienicky nezávadnými, barevnými, čistotnými a umělou hmotou vonícími květinami, rybkami, žabkami a kachničkami. Hudba bude hrát, a hezky nahlas, ať slyší ti protivní lesní ptáci pořádný zpěv. Postavíme dětský zoo koutek, kde budou ve voliérách lesní ptáci, v ohradách lesní zvířátka a v akváriu pstruzi. Také postavíme kovově lesklou a do výše se vzpínající rozhlednu, abychom lépe viděli všechnu tu námi vybudovanou cyklistickou dokonalost a krásu. Čím více les zastavíme, tím hlubší bude potom náš prožitek z každé jízdy. A zbytek nezastavěného lesa vykácíme. Co se staletým, vzpurným a nepřizpůsobivým kusem přírody. A až to bude vše podle našich představ,……