Cesta na sever 2007 – Rujána (2.)

Rujána nás přijala křikem racků a šuměním moře. Za tři dny jsme ji projeli od jihu k severu, potom naše cesta na sever směřuje na dánský ostrov Bornholm.

Na Rujáně se nám líbilo

Foto: NaKole.cz

Další fotografie

První metry na Rujáně

Podél východního pobřeží směřujeme do městečka Putbus. Je zřejmé, že všemu tady dominuje turistický ruch. Sezóna ještě nevypukla naplno, ale všude je vidět poslední přípravy na příliv rekreantů. Silnici lemují nabídky „Ferienwohnungen“ – pokojů nebo chatiček v privátech. Dřevěné tabule zase upozorňují na nedaleké farmy, které nabízejí zeleninu přímo ze záhonu, mléko, maso, vejce nebo med. Téměř každý se snaží mít užitek ze sezónních návštěvníků.
Čím dál častěji je vidět chaloupky se slaměnými střechami, které jsou pro tuhle oblast typické. Cestou potkáváme i novostavby, které mají na střeše slámu.
Ostrovy mívají vždycky trochu zvláštní atmosféru. Obklopeny mořem, šly svojí vlastní cestou. Také proto nás přitahují. Jedeme zvolna, první z cílů naší cesty na sever máme u nohou.

Vítejte na Rujáně!

Putbus – první větší městečko se zámkem, který je obklopený oborou. Za ohradou se poklidně pasou jeleni. Přestože jsou zabráni do jídla, holky se snaží je krmit. Je to zvláštní, přijímají od nás přesně stejnou trávu, kterou mají za plotem.
Pán za přepážkou v informačním centru nám s velkou ochotou předvádí mapu a hledá spojení lodí na dánský ostrov Bornholm. S tajuplným výrazem se pak otáčí za sebe a podává nám malou krabičku. „Family Fun Box“ obsahuje dárky pro celou rodinu. Semínka zahradních kytiček, voňavé kuličky do koupele, náramek a prezervativy. Vendulku nejvíc zaujalo papírové kino „The true love story“. Ukazuje jak přicházejí děti na svět. Odskočím si na chvíli na záchod a než jsem zpátky, projde Václav s holkami první lekci pohlavního života. Knížku si pak holky berou s oblibou do spacáku a listují v ní před spaním.
A zázrakům ten den ještě není konec. Zatímco odpočíváme na kamenech v blízkosti nádraží, do stanice si to jakoby nic přihasí parní mašinka. Hned za lokomotivou má vagón s koly, vyskáčou z něj cyklisté a odjedou.

Cyklistická kultura

Stejně jako v celém severním Německu, i tady jsou řidiči ohleduplní. Respektují naše nákladní přívěsy, objíždějí velikým obloukem nebo trpělivě čekají za námi, až budou moci předjet. Oddělených cyklostezek podél hlavních komunikací tu není moc. Obvykle jsou ve městech, kde se používají ke každodenní dopravě. Za hranicí města ale stezky nebo pruhy končí a cesta opět vede po silnici společně s automobily.
Je vidět, že na cyklisty tu myslí i při výstavbě nových komunikací. Asfaltové pásy označené symbolem kola jsou tu standardně okolo velkých křižovatek na hlavních tazích. Podle infrastruktury lze usuzovat, že kola jsou tu hlavně dopravním prostředkem na kratší vzdálenosti. K vidění jsou především městská kola, s důkladně krytovanými řetězy, s planetovými převodovkami a košíky na řídítkách nebo na nosičích. Ale na silnicích potkáváme i cykloturisty, kteří tak jako my cestují natěžko.
Turistické cyklotrasy v naprosté většině vedou po stávajících polních a lesních cestách. Cesty jsou obvykle uježděné, široké a rovné, pro většinu cyklistů to určitě stačí. Několikrát jsme je vyzkoušeli, ale s našimi těžkotonážními stroji to nebylo ono. Podloží někdy tvoří jen uježděný písek, do kterého zapadáme. Mapa od ADFC je výborným průvodcem, napříště se ale raději budeme držet jistoty na asfaltových silnicích.

Bergen

Největší město na ostrově Rujána je pro nás trochu rozčarováním. V Německu jsme si zvykli, že do center historických měst mají automobily jen omezený přístup. Ulice tu zaplňují promenády, pouliční kavárny, předzahrádky obchodů. Bergen je jiný. Už od vjezdu se motáme po kočičích hlavách úzkých uliček společně s davy aut, hlavní náměstí je jedno velké parkoviště. Turisté, kteří obdivují severoněmeckou středověkou architekturu, se musejí dobře rozhlížet, aby je neporazilo nějaké auto. Naše holky tu nemůžou volně pobíhat, pořád jsme ve střehu. Až příliš jasně je tu vidět, jak automobilová kultura devalvuje krásu města.

Wittow – ostrov na ostrově

Wittow je výběžek Rujány, který s ostrovem spojuje tenoučká nudle pevniny. Jakýsi ostrov na ostrově, kde už není kam spěchat. Cesty se tu nemohou rozběhnout, na všechny strany končí v moři. Rychlostní komunikace tu nejsou, jen silnice mezi vesničkami.
Přívoz „Wittower Fähre“ pomůže překonat pár set metrů moře. Cyklostezka vede podél břehu, na útesech s výhledem na moře. Je to nádhera. Blíží se večer, jsme unavení a hladoví. Ve vesničce Nonnewitz na severním okraji ostrova jsou blízko sebe dva kempy. Uprostřed lesa, přímo na půl cesty mezi nimi potkáváme rybí hospůdku. Pokud jde o ryby, nikdy jsem je zvlášť neměla v lásce. Na cestách jsem poznala, že existuje něco víc než vánoční kapr a naučila se rozlišovat. Zatím ještě netuším, že tohle je jen začátek a první ukázka chuťových potěšení. Cesta na sever nás ještě zavede k udírnám v Dánsku i ve Švédsku. Každý národ umí připravovat rybí maso s vlastní invencí. Tentokrát to byl kousek uzeného heilbutta – v tuto chvíli netušíme, kterou mořskou rybu to vlastně ochutnáváme. Až dodatečně zjistíme, že ta výtečná pochoutka byl platýs.

Na konci světa

Nejsevernější výběžek Rujány je mys Arkona. V dobách NDR tu byly vojenské objekty – mariňácké bunkry a maják s rozhlednou. Teď žije místo turistickým ruchem. Podél pobřeží sem vede úzká stezka, nestačíme se vyhýbat ostatním cyklistům. Mladé páry i důchodcí na skládacích kolech, s malými batůžky a lahví vody, všichni se potkáváme na mysu Arkona. V nejbližší vesnici jsou umělecké trhy, prodávají tu všechno možné s motivy Arkony.

Sbohem, Rujáno

Po úzkém pruhu pevniny mezi městečky Breege a Glowe, po asfaltové cyklostezce, se dostáváme až do přístavu Sassnitz. Zítra odsud odplujeme na dánský ostrov Bornholm. V přístavu jsou nekompromisní: „Na loď se nedostanete, je celá obsazená!“ Nevěřícně zíráme, ještě se nám nestalo, že by nás někdy s koly odmítli vzít na trajekt pro nedostatek kapacity. Po najetí aut do lodi vždy zbývají kapsy na okraji paluby, kam se pohodlně vejde několik desítek kol. Další loď jede až za tři dny. Václav toho starostí moc nenaspí. Nechce se nám další tři dny zůstávat na místě. Vymýšlíme další scénáře, ze Sassnitz vyplouvají další trajekty do Švédska. Ale museli bychom úplně změnit trasu cesty.
Ráno to zkoušíme, co kdyby se to podařilo nějak domluvit. Bez jakýchkoli potíží nám prodávají lístky a pouštějí nás na loď. V zástupu cyklistů před lodí slyšíme i češtinu. Je pravda, že množství lidí s koly je ohromující. Většina z nich nejede na těžko, zřejmě nechali auta na parkovišti v přístavu a jedou strávit víkend na kole. Bornholm je pro víkendovou cyklistiku jako stvořený. Najíždíme do lodi jako první, abychom přikurtovali kola po krajích parkujících aut. Loď spolkne hromadu kolařů jakoby nic. Je vidět, že se máme na co těšit. Z paluby se ohlížíme za sebe. Sbohem, Rujáno!

Pokračovat

Fotogalerie