Do slavné metropole našich sousedů, Vídně, jsem na konci února odjel ze zcela jiných důvodů, než bylo sbírání podkladů pro následující článek. Nicméně za ten necelý týden, kdy se lámala zima s jarem, jsem nasbíral něco poznatků, o které se chci s vámi podělit.
Když jsem přijel do populárního města na Dunaji, bylo na obloze šedivo a tutéž barvu měly i hromady starého sněhu na zemi. Právě tyto až přes metr vysoké kopce pomalu roztávající bílé zimní nadílky byly jedním z impulsů napsat tento text. Ve Vídni, stejně jako v Praze, se od sněhu odklízí ulice a chodníky, ale ve městě s rytmem valčíku navíc i cyklostezky a cyklopruhy, což se v naší metropoli neděje. Prostě na zimní údržbu pražská Technická správa komunikací prý nemá peníze… Ačkoliv se teplota pohybovala v těsném sousedství nuly a cesty byla mokré od tajícího sněhu, ulice Vídně brázdily stovky zcela obyčejných cyklistů. Žádní ortodoxní sportovci.
Proč v zimě v Praze napočítáte cyklisty na prstech jedné ruky, ale v sousední Vídni vám nebude stačit ani elektronický sčot? Jednu odpověď jsem již výše naznačil. Ve Vídni se i v zimě komunikace pro cyklisty prostě udržují a tudíž se po nich dá jezdit. Dalším argumentem může být i rovinatý terén rakouské metropole oproti našemu hlavnímu městu. Nicméně pokud se budeme bavit o centru, obě města jsou v zásadě srovnatelná, oběma protéká řeka, od které vybíhá řada širokých bulvárů a podél ní jsou zklidněná nábřeží. Zdánlivě ideální podmínky pro cyklisty. Bohužel, tuto šanci naplno využili pouze ve Vídni.
Uklizené vídeňské cyklostezky, Foto: Lahar
Popravdě nutno uznat, vídeňské ulice jsou o poznání širší než třeba naše Národní třída, a tak se vedle sebe vejde nejen několik jízdních pruhů pro auta, koleje pro tramvaje, aleje, chodníky, ale i ony cyklopruhy či stezky. Rozdíl mezi oběma městy je dán i historicky, neboť Vídeň postrádá stísněné gotické jádro, kde se cyklistická opatření opravdu těžce prosazují.
Předchozí odstavec naznačuje urbanistické rozdíly mezi Prahou a Vídní, s nimiž ani sebelepší vůle nic nenadělá. Tedy až na ten zimní úklid a údržbu cyklostezek a pruhů!
Další viditelný vídeňský rozdíl jsem poznal v počtu pro cyklisty v protisměru zprůjezdněných jednosměrek, kterých je opravdu mnoho, až většina. Jednosměrně uzavřené jsou tak opravdu jen ty nejužší uličky. Vše řádně vyznačeno svislým i vodorovným značením. O těchto opatřeních rozhodují jen a pouze lidé.
Další markantní rozdíl je opět v lidech, tentokrát přímo v cyklistech. Oni ti vídeňští totiž všech výhod a práv umí užívat. Ve Vídni se na kole jezdí sebevědomě! A to bez ohledu na věk a pohlaví. Vídeňáci dodržují předpisy a jezdí jak se má, žádné kličkování mezi chodci či auty, žádné utlačené plížení po krajnici. Cyklista je zde právoplatný účastník života města a jeho dopravy a je uznáván jak motoristy, tak i chodci, kteří se chodníkovým cyklopruhům snaží zdaleka vyhnout.
S jarním počasím vyjeli i další, pohlednější cyklisté.
Foto: Lahar
Tímto jsme se dostali k dalšímu pojmu, kterým je doprava, tedy využití kola jako dopravního prostředku, jímž bicykl ve Vídni vskutku je. Na kole se zde jezdí většinou v civilu, tedy v běžném oděvu. Elastické dresy jsou výjimkou, přilbu jsem spatřil asi jen třikrát. Vše je podřízeno praktičnosti a každodennímu životu. Tomuto duchu odpovídají i stroje, na kterých se ve Vídni jezdí, ale tento příběh jistě znáte z Holandska či Dánska – vše se dá shrnout do dvou slov: funkční plečka. Samozřejmostí je nosič, blatníky a dobrý zámek. A ještě jedno upozornění: nezapomeňte na osvětlení. Zdejší policie jej kontroluje a rozdává pokuty.
První jarní pořádná obleva přišla letos v den mého odjezdu z Vídně, a spolu s ní se v ulicích objevili další cyklisté. V Praze byly stále hromady sněhu, a to i na cyklostezkách – leží přeci jen trochu severněji. Nicméně před pár dny se sluníčko i náznaky tepla objevily i v Praze, a společně s nimi, světe div se, se i v naší metropoli začali rojit cyklisté. Nicméně několik rozdílů stále setrvává: