Do slavné metropole našich sousedů, Vídně, jsem na konci února odjel ze zcela jiných důvodů, než bylo sbírání podkladů pro následující článek. Nicméně za ten necelý týden, kdy se lámala zima s jarem, jsem nasbíral něco poznatků, o které se chci s vámi podělit.
Jo, jo, Vídni závidím. Těším se až se i v Praze konečně přejde trend obousměrých jednosměrek do reálu globálně. Např. Vinohradech či ve Vršovicích ani ťuk, v Karlíně je vidět, že to jde.
A průjezdnost je v zimě na sněhu v Praze jistě řádně horší. Byl jsem jedním z těch mála bláznů, co jezdili i ve sněhu a vzdával jsem to jen za hustšího sněžení. Na pořádných kočičích hlavách, kde byly více méně jen vyjeté koleje pro auta to řádně klouzalo. A při prohrnutí nikdo běžně nemyslí na kraj - ten snad není jen pro cyklistu. Věřím, že více místa přispívá bezpečnějšímu provozu.
A to, že auta budou snad i v Praze cyklistu jednou zcela standardně respektovat... o tom si zatím nechávám zdát. Není to sice tak špatné, ohleduplných řidičů, kteří kolo respektují je snad i většina. Ale situace, kdy si auto hrubou silou vynutí přednost, zažívám taky docela běžně.
Aha, tak ono se tomu ve Vídni říká sebevědomí (tady v Praze tomu říkám bezohlednost). Nějaké příklady "sebevědomí" jsem nedávno popsal v diskuzi pod článkem http://prahounakole.cz/2013/03/malmo-na-kole/...
Kopíruju:
Takže ano, konflikty cyklistů s chodci vidím hlavně v nejbližším okolí VIC, tj. na Wagramer Strasse, obzvláště vypečené je údolíčko u mostu přes Alte Donau, rychlí sestřelovači se pak vyskytují na rohu Wagramer Strasse – Franz Loidl Strasse (u obchodu) a nepříjemně se chodec cítí i na úzké An der unteren Alten Donau (jižní část, nedávno tam cyklisti dostali dopravní značku Pozor číšník s jídlem).
Ano, konflikty jsou často s turisty, kteří si neuvědomují základní pravidlo, že na část chodníku, který je vymezen cyklistům, se prostě nešlape – a to i přes to, že v dané době je tam všude prázdno a neznalého turistu by se klidně dalo objet v druhé polovině cyklopruhu, přesto se vídeňský cyklista pohybuje rovnoměrně přímočarým pohybem zaměřeným do turisty (už jsem 2x někoho stahoval zpět na chodeckou část, takže se to obešlo bez kolize, pouze s nadávkama od cyklisty).
Ano, vídeňský chodec už ví, jak se má po chodníku pohybovat, chodí po úplném kraji (někteří radši po trávě než po chodníku, viz údolíčko u mostu přes Alte Donau, když se tam potkají dva rozjetí cyklisti, tak chodec radši uhýbá do trávy) a pokud chtějí chodník přejít, rozhlédnou se. Ale byl jsem svědkem „vyškolení“ školáků, ta cyklistka je sice nakonec stihla objet po trávě (ve svém dovádění ji náhle vkročili i do té mezery, kde se chtěla zezadu protáhnout), takže to skončilo dobře, ale já teda kolem dětí raději jezdím pomalu a nemám problém i zastavit a počkat, až se situace zklidní. Ale to je pražská škola, kde cyklista není ten nejsilnější na příslušné komunikaci.
Myslím si, že když je vyznačená stezka pro cyklisty v podstatě součástí chodníku, měla by být nějak výrazněji oddělená než jen čárou aby bylo chodcům jasné, že by se tam měli chovat stejně jako na vozovce. Naopak cyklista by se měl k chodci chovat ohleduplně, podobně jako se chovají řidiči aut k cyklistovi na silnici.
Jedna věc je chování se cyklistů vůči chodcům, druhá věc vůči motoristům. A to podle mě autor myslel. Tady lidi vymetají kanály a špinavé krajnice aby náhodou nezdrželi za nimi jedoucí auto. Ve Vídni se mi opravdu nestává, aby se na mě někdo nervózně lepil nebo troubil ať uhnu. Zrovna včera mi to jeden taxikář tak hnusně na Vršovické šoupnul zleva do cyklopruhu, že řidič jedoucí za ním mu chtěl dát pěstí ;) Nervozita a násilí k dopravě nepatří. Nevím jak to dělají jinde, ale myslím si, že kdyby se nebezpečné chování dařilo kasírovat, tak by tu byl klid a zbylo by i na odklízení sněhu.
A jak hodně se ve Vídni vlastně jezdí dohromady s autama? V té oblasti, kterou z Vídně znám já, se cyklisti k autům dostanou jen na přechodech a v místních jednosměrkách.
Dost radiál, běžných městských tříd, má víceúčelové pruhy, což je řešení prostorově tak nenáročné, že piktokoridor je proti němu highway. A třeba na Mariahilferstrasse v horní části se často ani nevejde.
Takže jízda v proudu vozidel nebo na hranici dveřní zóny je docela běžná.
Ale na velkých křižovatkách často odeženou cyklisty do cyklochodníčků a nepřímých odbočení.