Brevet 400 km 2014

V pátek jsem dorazil do Brna už před čtvrtou. Start byl až v osm večer. Tuhle mezeru jsme společně s Jirkou a Honzou vyplnili přípravou jídla, pití, oblečení a kol, diskusí o lehokolech a Spezi a pomlouváním všech nezúčastněných.

O sedmé jsme zjistili, že už je dost hodin a v baráku začal dost spěch. Naštěstí jsme se zvládli vypakovat celkem včas. Chvilku před odjezdem na start volal Pavel, že přijede trochu pozdě. Na konečné tramvaje v Obřanech jsme tedy měli ještě chvilku na poslední úpravy, já se okamžitě převlékl do teplejšího oblečení. Chvilku po osmé dorazil Pavel v jeho obvykle nesportovním oblečení a na ne zrovna silničních pláštích.
Sedm minut po osmé jsem vystartovali. Já na Oceláči MK.3, Jirka na jeho lowraceru s tailboxem, Honza v Questu a Pavel na Azubu Max. Abychom nabrali kilometry, projížděli jsme na jih Brna a pak až na východ. Průjezd Brnem byl pohodový. Za Brnem na nás čekaly vlny před Vyškovem. Tam se ukázala výhoda Questa. Honza nám ujel. Já abych Jirku stíhal, jsem musel v protikopcích začínat šlapat o pěkných pár metrů dřív než on. Následovala zvlněná mírně klesající rovinka po skvělé silnic. Pěkně to odsýpalo. Postupně jsme se zase všichni sjeli. Dali jsme si společnou pauzu na pumpě, kde to nevím. Kroměříž, Hulín, Holešov a tam checkpoint. Jeli jsme roztrhaní, ale spolu na dohled. Průjezd Bystřicí a pak cedule s objížďkou silnice, kde jsme potřebovali jet. Debata kudy. Nakonec jsme to riskli a vyrazili. Projeli jsme několik odboček na objížďku a konečně narazili na stavbu. Staví tam asi tak dva kilometry nové silnice, místy tam byl vyfrézovaný asfalt, místy jen utlačená hlína. Projet se to dalo a v noci tam nikdo nebyl. V této oblasti už to začalo trochu stoupat a také začínalo trošku pršet. Pořádně se to rozpršelo někde mezi Valašským Meziříčím a Rožnovem, byly asi čtyři hodiny ráno. V dešti jsme vyjeli do sedla Pindula nad Rožnovem a přioblékli se na dlouhý sjezd v nepříjemném dešti dolů do Frenštátu. Ve výjezdu na Pindulu se ukázala váhový výhoda mého kola, byl jsem tam první. Ve Frenštátě jsme s Jirkou trochu bloudili, ale nic vážného. Následovalo pár kopečků a dlouhý mírný sjezd do Frýdku-Místku. To už konečně přestalo pršet, asi po dvou hodinách. Pro změnu mám začalo slunce nesnesitelně svítit přímo do očí. Trocha rovinky a pak už jsme stoupali na do Řeky. Stoupání nám proložilo i pár dobrých padáků. V řece jsme minuli a vyfotili otočný bod a bez Pavla pokračovali kousek dál údolím k chalupě Honzova bratrance. Tam jsem původně chtěli chvilku pospat. To nevyšlo, přijeli jsme moc pozdě. Cesta tam měla cca 212 km a jeli jsme to něco málo přes 13 hodin. Místo spánku jsme si na hodinu odpočinuli mimo kola. Já si dal sprchu, dostali jsem čaj a bábovku. Doplnili jsme vodu, trošku podebatili o kolech, pojedli.
Chvíli po desáté ranní jsme vyrazili zpět. Čekalo nás celkem dlouhé klesání. Překvapivě Pavel vyrazil podobně jako my, takže jsem ho dojeli jen pár kilometrů od Řeky. Cestou zpět jsme to vzali "zkratkou", tak abychom nemuseli do Frýdku, pěkné kopečky. V jednom výjezdu jsem málem usnul, troška tekutého povzbuzovače a Terry Pratchet do uší naštěstí pomohli. Po dlouhém stoupání následovalo dlouhé klesání k původní trase, tam jsme Pavlovi ujeli. Zastavili jsme na pumpě v Nové Dědině, doplnit vodu, snížit hladinu krve v kafi a tak podobně. Kopečky a další "zkratka". Objeli jsme Frýdlant. Tady jsem klukům v kopcích trochu ujel a na Pindulu jsem dorazil sám. Nemělo smysl na ně čekat, následoval sjezd do Rožnova, kde jim to pojede lépe. V Rožnově jsem musel znovu navštívit pumpu, doplnit vodu a pořešit střevní potíže. Když jsem dával láhve do tašky, po silnic projel žlutý stroj a pár metrů za ním bílý. Neviděli mě. nasedl jsem na kolo a snažil se je dohnat. Jirku jsem dojel asi po dvaceti kilometrech klesání a rovinky v mírném kopci nahoruV kopcích mi to jede trochu lépe, tak jsem mu ujel. Takhle jsme se postupně předjížděli následujících několik desítek kilometrů. Několikrát jsme se potkali na pauze, kdy já jsem odjížděl a Jirka přijížděl. I cestou zpátky jsem jel rozestavěnou silnicí, potkal jsem tam pár dělníků, nic proti neměli. Jirka jel kus za mnou a tak jsem ho smskou informoval, že to nemusí objíždět. Někde za Holešovem na mě přišla celkem krize, jízda byla celkem ještě v pohodě, ale střeva se vzpouzela a jíst se mi moc nechtělo, jídla už jsem moc ani neměl. Coca cola to naštěstí zpravila. Pak jsem musel dát ještě pauzu na přioblečení, tam mě Jirka zase předjel. Víc oblečení pomohlo a jelo se mi zase lépe. Jirku jsem dojel někde před Vyškovem. Tam jsme společně zastavili na jídlo na pumpě. Naštěstí tam měli celkem poživatelnou bagetu, jíst vlastní chleba s vajíčkovou pomazánkou už se mi nechtělo. Domluvili jsme se na společném průjezdu Brnem. Vyrazil jsem trošku dřív a snažil se, aby mě Jirka dojel co nejpozději. Vlny před Brnem se ukázali že jsou pěkně hloupé, cestou z Brna jsou kopce dolů prudké a kopce nahoru mírné, obrácený směr byl dost nechutný. Sjeli jsme se kus před přejezdem dálnice a k mému znechucení vlny pokračovaly i za přejezdem dálnice. V Brně jsem pěšky obešli rozestavěnou křižovatku a pak mě Jirka protáhl jednosměrkami do Maloměřic. V cíli na nás čekala Bety s Honzou. Bety nás před Brnem předjížděla na skútru. Honza, jak se ukázalo dostal před Brnem krizi a dorazil jen deset minu před námi, přestože když jsem byli v Holešově měl možná i hodinu náskok. Chvilku jsem poseděli a chystali se vyrazit ke klukám do baráku. V tom okamžiku dojel Pavel. Takže jsem nakonec dorazili v přibližně dvaceti minutovém intervalu, což jsem nečekal. Bylo něco kolem půl jedenácté večer. Celkem jsem to jel 26 hodin a 18 minut.

Ještě dodám, že Jirka velkou část cesty bojoval s bolestí hlavy. Takže uvažoval, že to vzdá a občas byl dost protivný.

Bylo to drsné. Bylo to místy nepříjemně dlouhé a jsem rád, že je to za mnou. Mám ještě dost věcí, které bych rád vychytal, hlavně stravování. Po určité době jízdy se člověku začne dělat blbě z věcí, které jinak normálně jí. A nebo když ne blbě, tak se zakucká ořechama nebo upustí víčko krabičky a musí se pro něj vracet.
Tuhle jízdu se mi podařilo vychytat, že jsem dokázal jíst za jízdy a ani na vyndavání jídla jsem nemusel stavět.
Nepříjemné je, jak máme různě rychlé stroje, že nemůžeme jet moc pohromadě, Quest nám ujíždí z kopce a po rovině, já mám zase rychlejší stoupání. Takže já jsem cestou zpátky mimo jiné i dost bojoval s nudou.
Tady je záznam mojí trasy: http://cyclemeter.com/…

Tady je Jirkova foto galerie: http://hebi.rajce.idnes.cz/…