Předkládám report z dnešního brevetu, tak jsem ho naklofal va vlaku na mobilu. Proto, omluvte překlepy a hrubky. Brevet 200 km 29.3.2014. Moje nejrychlejší dvoustovka, jakou jsem kdy jel. Čas brevetu 10:36. Bylo paradní počasí. Celý den slunečno, přes den příjemně, ráno a večer trochu zima. Jelo nás osm: 4 Oceláče: já, Jirka, Bety a Radek, Honza ve vaně, Dave na Jirkovo kapotovaném lowraceru, jeho kamarád na žiletce a Jozef na Challenge s 700c koly. Odjezd v 7:30 z Obřanské konečné tramvaje jsme pěkně stihli. Brnem jsme projeli společně. Na cyklostezce za Brnem to žiletkář s Davem napálili, Radek pochopitelně s nimi. Jozef také zmizel. Toho jsme pak ještě párkrát potkali během následujícich pár kolimetrů, ale jinak vím jen, že dojel. Naše skupupina se také trhla. Já jsem s Honzou, Jirka s Bety. Naše rychlost bylo jen o fous větší než ta jejich. Na první další pauze jsme se na chvíli potkali. Cestou k prvnímu kontrolnímu bodu jsme se chvíli honili s pánem na Favoritu. První check point - Tvrdonice. Doplnili jsme s Honzou vodu a dali se do jídla. Mezitím přijeli Jirka s Bety a s nimi kupodivu Radek. Že prý zakufrovali. Nějakou chvíli za nimi dojeli i Dave s kamarádem. Dojedli jsme a vyrazili, tentokrát v třech i s Radkem. Ten s námi jel až do Lednice. Radek bohužel neumí jezdit jako první dostatečně pomalu. Z Tvedonic to je na Slovensko relativně kousek. Tam nás v Kůtech mile překvapil nový povrch místo hrbolatých dlažebek. Druhý check point - most přes Moravu mezi Slovenskem a Rakouskem. Pak rakouské kopečky a osudová zatáčka. Honzovi střelilo přední kolo a trochu se projel po boku. Naštěstí bez vážnějších následků. Třetí kontrolní bod - příjezdová cedule v Reithallu. Pak už přejezd do ČR, Poštorná a pár dalších obcí. V Lednici jše si už tradičně dali pozdní oběd v restauraci Onyx. Drobet dražší podnik, ale dobré jidlo a velmi rychlá obsluha i kuchyně. Na urychlení jše si dali s Honzou jen polévku, Kofolu a kafe. Radek di dával i druhé. Než jsme odjeli, stihli přijet i Jirka s Bety. Po obědě se nám s Honzou jelo pěkně, ale že jsme už něco ujeli, jsme zjistili celkem rychle. Kolem Novomlýnských nádrží jsme si užili pár vln a hlavně sjezdo do Dolních věstonic. Pak hlavní na Mikulov. Parádní silnice, jen tam býa jednolitá šňůra aut, i kamionů. Okreska na čtvrtý checkpoint - Iváň- byla přesně naopak. Podobně hrbolatá silnice byla sloro až do Židlochovic. Pak cyklostezka a kus trati K24. Tenhle úsek byl pro mne nejhorší. Naštestí přioblečení, energetický gel a jabko pomohly. Čím víc jše se blížili Brnu, tím víc jsme ožívali. Na jižní cyklostezce plné bruslařů jsme se neudrželi a trošku to napálili. Nikdy bych nevěřil, že po nějakých 190 km dokážu po rovině jet 35 km/h. Průjezd centrem byl v poněkud v klidnějším duchu. Až na Selské, asi 2 kilometry od cíle, jsme do toho pořádně šlápli a vydali poslední zbytky energi. V cíly nás velmi potěšil náš čas, ani jeden jsme to moc nečekali. Začínalo se smrákat a chladit. Čaj z blízkého občerstvení bodl, mně zahnal průduškový kašel. Jirka, Bety a Radek dorazili něco přes půl hodiny po nás. Dave s kamarádem o dost později, ale stále bezpečně v limitu. Na závěr dodám, že Radek v před jízdou v Brně nespal, ale dorazil ráno - nějakých 70 km. Záznam trasy: http://cyclemeter.com/…