Cyklotoulky Olomouc - Slezská Harta

Další kraj pro naše cyklotoulky jsme vybrali Olomoucko. Respektive Mariánské údolí, Moravský Beroun a Slezskou Hartu. Na Slezské Hartě jsme byli naposledy před dvěma roky, když jsme se vraceli z Osoblahy. Zaujalo nás, že je to místo rekreačně nedotčené. Žádné davy lidí jen sem tam rybář. Tábořit zde sice nejde u vody, ale ochranné pásmo není zas tak velké.

Opět jsme zvolili rozdělení na dvě skupiny, já s Petrou pojedeme už v pátek odpoledne a druhá skupina Čívrs, Fogina a Mare v sobotu brzo ráno. Plán byl, že se potkáme v Olomouci o půl sedmé ráno. Myšlenka to byla dobrá, ale provedení pokulhávalo. Potkali jsme se až ve tři odpoledne a to úplně někde jinde :-)

21. 9. 2018

Olomouc - Příkazy 16 km
Mapka

V pátek nám jede vlak ve čtyři odpoledne. Nabalený vyrážím již ráno do práce. Ve tři končím, Petra mě čeká kousek směrem na Otrokovice, potkáváme se a v klidu jedeme na nádraží do Otrokovic. Tento spoj jsme už letos použili, takže už víme co a jak. První ztracení, o které nebude tento víkend nouze, probíhá již v Olomouci. Vzhledem k tomu, že mě se jako obvykle nepodaří dát kolo do výtahu, na nádraží, objíždím ho dokola a Petra jede výtahem. No před nádražím se samozřejmě nepotkáváme. Probíhá pár telefonátů a za 15 minut i shledání. Původně jsme chtěli spát u Chomoutovského jezera, ale po chvilce se domlouváme na spaní u hospody v Příkazech. Cesta přes Olomouc je vyřešena cyklostezkami příkladně, tak uháníme s větrem o závod a za hodinu jsme v Příkazech. Zde navštěvuje Petra své známé a já na ni čekám v hospodě U Rybníka. Návštěva to byla velice rychlá, protože již za hodinu je zde. Klábosíme, než se to tady vylidní a po domluvě rozděláváme stan cca 100 metrů odsud. Stan máme postavený velice rychle, už je vidět praxe. Uleháme.

22. 9. 2018

Příkazy - Olomouc - Mariánské údolí - Moravský Beroun - Razová (Slezská Harta) 81 km
Mapka

Přes noc trošku pršelo, nicméně ráno to skoro nejde poznat. O půl sedmé vstáváme a začíná naše zpoždění, které doženeme až ve tři odpoledne v Moravském Berouně. To teď ještě ovšem netušíme. Po osmé odjíždíme. První zastávku máme na benzince před Olomoucí. Ranní hygiena neprošla - nefunguje pitná voda. A ještě aby toho nebylo málo, přijíždí dva autobusové zájezdy. V ten samý moment skupina dvě už nakupuje ve Velké Bystřici. Máme něco přes hodinu zpoždění. Domlouváme se na sraz u bobové dráhy, která je po cestě. Cesta Moravským údolím probíhá v pohodě, pěkné cyklostezky po autech ani vidu ani slechu. Po průjezdu vidíme velký reklamní poutač „bobová dráha Hlubočky". Jsme tady. Po druhé skupině se slehla zem. Neřešíme to, díváme se, jak ostatní jezdí, a odpočíváme. Zázemí je tu velice hezké. Když voláme skupině dvě, telefony vypli nebo bez signálu. Nedá se nic dělat jedem dál, třeba se ozvou. Začínáme velice rychle stoupat. Potkáváme skupinu důchodců, kteří jdou proti nám se slovy k Petře „Vy nemáte ani elektrokolo? "ne my jezdíme ještě po staru. Jsme nahoře, konečně máme signál i my. Hned zvoní. Volá Mare „Kde jste, už za brůdky?" Odpovídáme, že ne, jedeme asi jinou cestou, sraz si dáváme v Moravském Berouně. Ve tři jsme tam. Po příjezdu není nálada nadvakrát dobrá, dozvídáme se, že nám umřel kamarád. Na náměstí si dáváme obloženou lavici, jak říkáme obědu, který se koupí v potravinách a jí se na lavičce. Debatujeme kam dál. Konečně zjišťujeme důvod našich rozdílných cest. Bobové dráhy po cestě jsou dvě. Vzdáleny od sebe asi 5 km. No nevadí. A cesta vedoucí brody je značená turistickou modrou a my jeli po cyklotrase přes kopec. Po letmém pohledu na hodinky zavrhujeme plán stihnout o půl páté přívoz v Roudném. Nereálné. Tím se nám ale natahuje trasa z 15 km asi na 32 km. A tma už je velice rychle. Cesta na Slezskou Hartu probíhá více méně klidně, na kolo ideální terén, kopce chvilku nahoru, chvilku dolů. Zatrnulo mi jen jednou. Po jednom sjezdu chci fotit krávy na protější straně svahu a foťák nikde. Ostatní na mě čekají v přístřešku u hospody a já vyrážím asi 6 km zpět, kde mi při minulém focení spadlo kolo. Doufám, že bude tam. Nebylo nutné se vracet tak daleko, zhruba po kilometru se dívám na věci vzadu a fotoaparát nacházím zapadlí mezi stanem a spacákem. Uff, štěstí. Do Razové, kde máme naplánovaný cíl cesty, dojíždíme za tmy. Asi 45 minut bloudíme po Razovských tufitech až nacházíme plánovaný přístřešek. Po obhlédnutí nás hlad a žízeň žene do dědiny, která má asi 10 km na délku a ještě do kopce. Hospoda má být až na konci. Po ujetí pár km nás zastavuje reklamní poutač „Hospůdka na dílně". Všem doporučuji personál ochotný, ve všem nám vyšel vstříc a jídelní lístek s cenami přikládám do fotek. Ceny neuvěřitelné. Sedíme zabalení jak pumpy na zimu, někteří i ve spacáku (Mare). V deset se sbíráme a jedeme spát. Večer ještě na lihu vaříme guláš a po jedenácté zaleháme.

23. 9. 2018

Razová - Roudné - Moravský Beroun 24 km
Mapka

Budíček je nastaven na sedm. O půl deváté nám jede přívoz Razová - Roudno. V osm patnáct startujeme k přívozu. Jedeme na čas, ale stihli jsme vše. Uvařit polívku, kafe na heblu (samovar) i po sobě uklidit. Převozník z Prlova (obec kousek od Zlína) nám cestu zpříjemňuje povídáním o historii Slezské Harty. Vylodění probíhá v Roudnu. Vítá nás pořádný kopec ke kostelu. Plán je takový, že chlapy půjdou na rozhlednu a ženy budou hlídat kola. Dobře udělaly. Nejdřív do kopce po louce a potom solidní krpál v lese. Podle prvotního plánu jsme tudy měli včera tlačit kola a spát u rozhledny. Pěkná blbost. Teď vidíme nereálnost tohoto podniku. Rozhledna je pěkná udržovaná i kniha návštěv stojí za zhlédnutí. Zbíháme dolů a pokračujeme stejnou cestou jak včera do Moravského Berounu. Vlak nám jede kolem druhé do Olomouce, kde přestupujeme do Otrokovic.
Výlet se povedl, ale v neděli už to na kolo moc nebylo. Sychravo, nevlídno. Se stanem už je letos asi konec.

Video Zde