Říjen (čas na draka)

Odjakživa nemám moc v oblibě ten zvláštní přelomový čas. Jablka v koších voní v chladné předsíni jako kdysi dávno u dědečka, ostříhané letní muškáty se stěhují do chodby, místo ježdění na kole čeká plno práce na zahradě a doma už je třeba zatopit. Léto mi zase uteklo kamsi za hory do Afriky, kam za ním teď nemůžu, a ještě nenastalo to hluboce podzimní předmikulášské období nadějí, kdy se už dá usednout s hrnečkem grogu nad mapou a s novým kalendářem začít snít o tom, kam povede příští letní velká cesta na kole. Necítím se ve své kůži v tomhle čase brambor, jablek a pouštění draků, kdy plánování další letní sezóny je ještě předčasné. Kdy je i jaksi nemístné o příštích záměrech přemýšlet a hovořit, neřku-li jim dávat konkrétnější obrysy.
Mým snem je strávit takový čas v místnosti, kde budou stěny celé vytapetovány mapama, strop noční oblohou s hvězdama a na starém psacím stole bude stát obrovský glóbus, busta Kryštofa Kolumba nebo aspoň fotky tváří Richarda Konkolského nebo Víti Dostála. Tam by se to dalo přežít s knížkama Verna, Haliburtona a podobných optimistů (Vlasáka nevyjímaje). A pár dní před Mikulášem byste na mne mohli přijít tiše zaklepat, že už uzrál čas uvařit si grog a začít kout nové plány, co dál, co příště :-))).
Jelikož takovou mapovou komnatu jenom pro sebe nemám k dispozici, musím se spokojit s poněkud méně komfortníma fintama, jak přežít ten čas na draka. Dobrým pomocníkem je mi třeba kempingový vaříček. Obyčejný plyňáček z cest, jemuž vždycky zbude po létě v kartuši trocha nespotřebovaného paliva, které už nemá smysl schovávat na příští rok, protože je lépe vyjíždět s kartuší novou a plnou (kartuše si doma sám neplním).
Prostě odstavím na čas elektrickou rychlovarnou konvici a vařím vodu na vše, co se jenom trochu dá, na plyňáčku a v krásné outdoorové konvici. A tak v tomto období nejen kafíčka (která u nás doma vařím vždycky já), ale všechny čaje a čajíčky a gročky a svařáčky, snad jen kromě vody na koupání :-), jsou připravovány pomocí tohoto kempovacího nářadí. Trvá to pravda trochu déle a je to více vratké vaření, ale to byste neřekli, co je v tom romantiky. Jak ten modravý plamének zahřeje na cyklocestovatelské duši v hloubi října.
Prosím? Že má se mnou víla božskou trpělivost?
No...no jo, to asi má..... :-)))

P.S. A to je teď už dobrý, už jsem se zmodernizoval. Bývaly doby, kdy jsem vaříval na pevném lihu a pak i na denaturáku :-)))