Odjakživa nemám moc v oblibě ten zvláštní přelomový čas. Jablka v koších voní v chladné předsíni jako kdysi dávno u dědečka, ostříhané letní muškáty se stěhují do chodby, místo ježdění na kole čeká plno práce na zahradě a doma už je třeba zatopit. Léto mi zase uteklo kamsi za hory do Afriky, kam za…
Mám tuhle dobu rád.
Právě pro ten přelom, pro tu nejasnost, pro možná překvapení od babího léta až po sníh pod letním vzorkem.
Ordinérní zelené lesy se zvrhnou v impresionistické orgie, na mezích vidím svůj stín, podzimní stín obra na kole.
V hospodě si místo kofoly dávám čaj, zatímco nervózně pokukuju oknem ven na studené kolo jen tak opřené o plot, kdepak sezení na předzahrádce.
Voní ornice.
Ve Voděradských bučinách sněží listí.
Místo svačiny drbu jablka a hrušky.
Sleduju podle zahrad, kam se doplazil noční mrazík...
Ze zdravení cyklistů mě už nebolí ruka.
Z kola jdu rovnou do vyhřáté vany.
Na sušení oblečení a bot potřebuju dvě topení místo jednoho háčku.
Postupně přecházím ze silničky na horáka.
Hledám kam jsem na jaře uklidil silnou čepičku pod helmu.
Rukavice jsem už našel.
tenhle čas také nemám rád.
Stromy shazují listí a stávají se z nich dřevěné kosti čnící k nebesům.
Všechno se ukládá ke spánku a mě to evokuje čas umírání.
Logická část mysli ví, že na jaře začne všechno žít nový život, ale ta citová si říká, co když ale ne? Co když je to naposledy a už žádné jaro nebude?
Vybírám si v tomhle čas svoje splíny a deprese mě srážejí do kolen.
Nezajímá mě kolo, nezajímá mě nic. Je mi všechno jedno. Nic nechci. Opouští mě všechny sny a pocity. Vyprahlý v citovém bezčasí onanuju představou sebevraždy.
Cítím jak mi spolu s přírocou umírá duše. Možná se na jaře zase obrodí.
Možná ne.
Ale i kdyby ano, kdo má takhle přežít tu zimu?
Když se podívám ven, tak mě jedna stránka mě sama rve na vandr.
Vyrazit ven a to usínání či umírání cítit na vlastní kůži.
Mám chuť se toulat a vychutnat si poslední doteky slunce.
Nechat se rozmočit lezavými dešti a bloudit v mlhách.
Toulat se a najít si krásné místo, kde bych se nechal zasypat listím a čekal a čekal.
Čekal na sníh a na mráz.
Rozklepaný zimou a horečnatýma očima bych se díval na proměnu přírody, na to jak se ztrácí energie a život z okolí.
Pak by do mě vstoupil velký mráz, jak poeticky říkají kanadští indiáni a já bych přestal cítit bolest, zimu, smutek cokoli.
Oči by pomalu uhasínaly a víčka se zavírala a já usnul obklopen zmrzlým zetlelým listím a stal se zásobárnou potravy pro zimní měsíce pro ptáky, kuny, lišky a kdo ví co ještě a poprvé v životě byl užitečný a potřebný.
Ta druhá část mě sama se nechce ani zvednout z postele.
Chce jen křičet!
Křičet, že život je hnus a ty jsi Bože zkurvysyn a děsný sráč!
Pak se zhroutit na podlahu a v zajíkavém vzlykotu se třást a doufat, že jsme konečně Boha naštval tolik, že mě ten sráč za to rouhání bleskem přibije k zemi a změní v pochodeň.
Pak ležet hodiny bez hnutí a doufat, že možná opravdu zase vyjde slunce.
Že začne jaro a já se budu zase kát.
Že zase po tolikáté už budu lézt kamkoli vysoko, abych byl no nejblíže nebesům a na kolenou se omlouvat a prosit v slzách za odpuštění Boha, o kterém nevím jestli je nebo není, za svoje rouhavá slova a pozorovat při tom západ slunce nad budící se přírodou a užaslý zírat na tu krásu, která bude vstupovat do mého srdce a pak celou noc půjdu s batohem na zádech mezi skalami.
Po tmě.
Beze světla.
Pozorovat krajinu ozářenou měsícem a chvílema se freneticky smát a chvílema plakat. Oboje štěstím z toho, že cítím, že žiju, že jsem.
Ne, já nemám tenhle čas rád. Bolí mě duše.
Totéž prožívám i já - splíny, zvýšená nervozita (zda jsem zde na něco nezapomněl), špatná nálada ze zatažené oblohy a chladu, ovšem oproti Tobě nemusím čekat na jaro (aspoň co se týká počasí). Již za čtrnáct dní budu v teple (dnes jsem volal do Tel Avivu - teplota přes 30 stupňů, jasno), první dva dny vždy prožívám horečně, mám je pouze pro sebe a tak si stíhám smáčet nohy v moři Středozemním, Rudém, Mrtvém i Galilejském, navštívím Eilat, Haifu, Masadu. Poslední dva dny zde - nepředvídaně se budu loučit v místě, na které jsem se zde ptal - Dětenice a tak z avizovaného sprostého jednání personálu Středověké krčmy přejdu do uhlazeného prostředí svých hostitelů. Během prvního měsíce se mi bude stýskat po domově, ale musím to přežít dalších čtyři až pět měsíců. Poslední měsíc pobytu tam již budu zase nervózní z očekávání návratu a překvapení, co se zde děje a vše funguje bez závad i v době mé nepřítomnosti.
Takže zase jenom práce (těšení na návrat) a doufám, že se zde nic nemění. A budu doufat, že skupina NaKoláků neprojde nějakým převratem a všichni se budou k sobě mile a racionálně chovat a setkání bude tak příjemné, jak jsem si již na ně zvyknul.
Já koncem tejdne taky letím, ale na západní polokouli. Nervózní už nejsem, napadlo mě pořídit seznam kontrabandu do kufru a do báglu (chce m.j. dvě šišky českýho chleba, tak koupím tři, ať se mrazák poměje). Ale budu tam jenom deset dnů, dýl mě nesnesou.
Myslím na tebe, vzpomínám jak jsme se před pár lety loučili rituálně s létem a na pastvině hořel oheň a z polí táhla zima. A já jsem pocítila hluboký strach z toho, že nepřežiju zimu.
Někde hluboko v nás je zkušenost mnoha generací, která říká, že v zimě se umírá. Ozvěny toho strachu citlivější z nás pořád slyší...
Jako na všechno, i na tohle existuje pomoc - můžu ti soukromě poradit pár z nich. Tož se tě ptám - půjdeš s námi bruslit do Stromovky, i když jsme pomalí a furt padáme?
Já se těším na první sněhovou vločku. To si se ženou otevřeme láhev Rumu a uvaříme oslavný grog. Snad už ve čtvrtek? Zbytek zimy trávím těšenim se na jaro.
Neznalý poměrů v této komoditě - existuje u nás vůbec ještě Rum (když existuje ta EU)?
Oficiálně asi ne, ale tak jako říkám romům cikáni, tak lihovinám s příchutí rumu říkám rum. A celá EU mi může políbit - nikoliv anální otvor, ale prdel.
až pojedeš kolem lídla, tak se zastav u regálu s alkahólem a kup si sedmičku tmavého Jamese Cooka, za svých 149 budeš mít origoš rumíček, který Ti /a bližnímu Tvému/ udělá univerzální radost v jakékoliv teplé či studené podobě
Pil jsem ten bílý, ale ten mě moc neoslovil.
taky ho mám vyzkoušený /jak jinak, vzdělávat se člověk musí celý život/ a dávám Ti za pravdu, tmavý, ovšem, kope jinou ligu, taky je to klasická 40% voltáž,tuzemák jsem od jisté doby nekoupil, na Kuksona přešel i můj táta, který, ve svých 81, musí!:-) mít ráno do čaje rum
I když na svých stránkách uvádím, že létat se dá celý rok, v tuto dobu je přeci jen pravděpodobnost dostatečně silného větru větší. A létání s draky je po kole další koníček. Z tohoto hlediska tuto dobu vítám. Akční rádius vyjížděk se sice přiměřeně počasí zmenší, ale to je (společně s větším množstvím oblečení na sobě které trochu omezuje pohyb, i sebou, což je zas váha navíc) jediná významná změna. Snad ještě návleky na kolena a boty, pro dobu, kdy přijdou teploty pod nulou. Nejsem tak poetická duše, jako "předpřispěvatelé, stačí mně, že vím, že se znova oteplí a opět si užiju ježdění oblečený jen "na lehko."
pokud jsem zdravý a v kondici, tak roční období moc neřeším, obleču se víc nebo míň, musím ven, místo kola někdy oběhnu malý okruh kolem Bystřičky /říčka až řeka v Olmíku/, a když už se fakt nedá, tak vytáhnu deštník a jdu pěšky, doma bych nevydržel
Byl u nás ve vsi pán, který když přišel podzim vzal draka a koucoura a šel na stráň nad vsí, kde je krásný výhled do kraje. Tam vypustil draka, sedl si do uvadající trávy a hladíc kocoura, rozhlížel se po okolí. Neuvěřitelná pohoda.
Dnes už ten pán draka nepouští a na stráni vyrostly nezajímavé domy místních podnikatelů. Škoda.
Říjen - čas zmizet na Gardu.
Některé zdejší výlevy mi připomínaj "Zatím co Ty spíš..."
Asi Vám tady některým šplouchá sentiment na majáky.
Provokatére!!! 8-))
Ne každý má možnost jet na Gardu. 8-(
Neřekl bych, že je to o možnosti, nebo nemožnosti.
Člověk má především dělat to co cítí, že udělat chce. A to nejlépe hned, nikdy totiž neví, jestli k tomu dostane další příležitost.
Správně.
A hlavně by člověk neměl plácat banality o "impresionistických orgiích" a podnikatelích, který zastavěli louku a on tam dřív pouštěl draky.
Slzy kapou (a sliz banalit teče). o))))
Tak něco poraď na lepší náladu, jak zvednout hladinu endorfínů. Garda fakt není plošně reálná, i kvůli časovým možnostem, a plyňáček už mi dohořel :-))). Přece nepůjdu koupit novou kartuši jenom kvůli tomu :-)
podzim je ideální pro zahájení saunařské sezony /já chodím do sauny i v létě :-)/, taky není špatné sednout před krbová kamna, to si doma splnit nemůžu - není místo na kamna, není komín, škoda, líbilo by se mi čučet do plamenů, sklenku vínka v ruce
Kdyby to šlo takto jednoduše, to by byla nááádhera! Já bych toho chtěla dělat ...
8-)))
Asi ještě nechceš dostatečně...
Co dosud není, nebylo dost chtěno.
Mi přijde, že je na tom hodně pravdy:-).
Když je hezký podzim, je to pro mě nejhezčí čas na kolo. Není vedro, stromy jsou krásné... a hlavně ten návrat domů do teplíčka je úžasný.
Nedávno lilo hodně dlouho a tak jsem vzala "exotskou" červenou pláštěnku až skoro na zem a šla se projít a najednou to byl úplně jiný zážitek a potkala jsem dva krásné mloky, jaké jsem za celý život neviděla.
Ale jo, podzim umí být hezkej. Ale mne svírá ten pocit, že už to jde do nikam. Kdežto na jaře vím, že bude ještě líp, pojedu ještě dál, že to má perspektivu, že bude ještě a ještě....Jsem nenasytnej, je to o té touze. Na podzim vím, že už brzo nebude nic. Jedině utéct na jih jako Jinec nebo začít aktivně lyžovat, aby se bylo na co těšit. :-)
Zkus snowbike. Nebo si pres zimu postav leho. 8-)
Člověče kdyby to bylo ve sněhu jako kdysi na Valachách! To by bylo veselejší. Jihočeská zima na vsi je spíš na blátě, sněhu občas a jen trochu. Kam na to se snoubajkem.
A k lehu jsem ještě nedozrál, ale jak jsem už někde psal, do budoucna to nevylučuju. (ale stavbu nee, na to nemám ruce).
K tvým snům o výbavě bytu. My to máme, ne v jedné místnosti ale v několika, dohromady by to asi stěny v jedné místnosti pokrylo. Mapy a velkoformátové letecké či satelitní snímky nejsou problém. Ale v jedné místnosti máme tu hvězdnou oblohu z malinkých kousků nějaké fosforeskující fólie. A kvůli tomu jsme tam už alespoň deset let nemalovali strop. Ale zase je to krásné, když člověk zhasne a na stropě se rozzáří stovky hvězd včetně známých souhvězdí.
to musí být nádhera....
Já mám jen tmavěmodře vymalovanou ložnici a žlutě jsem cákal spoustu kapiček a tedy hvězd do vlastních souhvězdí...:-)
Doporučuji navštívit hračkářství nebo papírnictví a ptát se po: reflexní folii, svítící barvě na sklo (oficiálně fluorescentní žlutá, cca 30 kč za 60 ml - s tím vymalujete půlku stropu;o) nebo už hotových hvězdičkách. Výhodou té folie či barvy na sklo je, že si klidně vystřihnete/namalujete, co chcete, a tou výrobou vlastně taky strávíte klidně celý podvečer (a na strop tomu kdyžtak pomůže lepidlo;o)
Totéž jsme dělali v pokojíčku :o) Ze štaflí jsem lepil Kasiopeu, oba vozy, Orion .......
Občas jsem si pak večer doprostřed lehl na zem a čučel :)))
Nojo, ale holky už jsou velký a tohle předloni ustoupilo jejich designovým nápadům při malování. Hvězdy se teď tlačí ve škatulce v komoře.
PS. A tmu/šero mám docela rád, tak mi podzim ani zima náladu zkazit nemůžou (tak jako občas někteří lidé, bohužel). Navíc stále věřím, že ráno, nebo jaro vždycky zas přijde (minimálně ještě nějakou tu miliardu let)......
To si mysleli dinosauři taky.
Nóóójóó, to je dneska moderní, tahle pohádka :o)
v každým druhým dokumentu je záběr dinosaurů užasle sledujících explodující asteroid a pak všeplanetární oheň, případně mráz, nejlíp oboje....
Nejsem katastrofista a proto si myslim, že všechno mohlo proběhnout (vymírání jedněch i evoluce druhých) pěkně v klídku, bez velkých dramat, během statisíců let. To jen nám z té vzdálenosti pětašedesáti milionů roků se to zdá "náhlé".
Tím ale nechci tvrdit, že nějaká katastrofa nemůže přijít , jen mi ta pravděpodobnost přijde zanedbatelná a historie přibarvená......
Tohle je tedy krásná výpověď ...
Pokud jde o mě, nastává čas konferenční, kdy se cyklističtí aktivisté shromažďují a vymýšlejí, jak to v Česku udělat pro cyklisty příjemnější - jako ve Švýcarku? Dánsku? Německu?
Možná je nám upracovaným třeba víc takových dušezahřívajících vyznání, jako třeba od básníka...
Nemůžu si pomoci, kdy tohle uvidítě ve Voděradských bučinách, když ne na podzim ?
Dnes okolo 14,45 , +7 stupňů, 77 km
Náááádhera
já už su staré chlap, ale najít takový kolo zahrabané v listí se mi eště nepoštěstilo, no jo, málo buků v okolí Olomouce, á propós - podzim mám rád a barevnost listnatých lesů je jen jeden z důvodů, ten klídek na cyklostezkách, lesních cestách a vlastně všude je taky dobrý balzám
Já mám vcelku rád všechna roční období.A podzim je po teplém létu balzám pro tělo.A navíc se ukáže kdo má kolo doopravdy rád.V létě umí jezdit skoro každý.Já jezdím i v zimě i když třeba jen 40 km vyjížďky(teda když jsou sjízdné silnice :-) ).Jinak do práce jezdím celý rok.12km tam a 12km zpět.Takže co naříkáte?Hurá na kolo a užívejte si tu odlišnost ročních období
Sice jsem si kolo prosadil až po 13tý hodině 30tý minutě ( před tím luxusní panorámata z kopce Klepec s rodinkou) ale :
"Ježiši ten kdo dneska nevyjel, ten přišel vo moc. To bylo počasí, to není k vidění....
To byl konzert, to byla filharmonie.
No hele, to bylo počasíčko.... Česko má takovej podzim teďkon, hele, to je světový. To by rozkopalo Madrid, no prostě všecky. Hele , představte si, sice foukal vítr vod jihovýchodu, ale takovej jako polovítr, hele a jedu do Sadský...pohodička ....hele, šoupnul jsem to na Poděbrady.... levačkou pak do Nymburka přes Labe jsem to přehodil....tak mě fouk ten vítr do zad , a teď(DUP, DUP, DUP, DUP) fofrovačka, rozumíte, hele a každej koho jsem vzal vypadal že stál, no každej byl tuhej.... a vítr v zádech až do Lysý....A přes most na Přerova já zařval jak kráva... No co vám mám povídat voni už tam vopravili ten most a už tam není ten blbej semafór.....
Posloucháte mě vůbec ?
98 km, průměrka 29, to jste přišli vo moc "
to jo, seděli jsme v Tršicích /do Přerova nedaleko/ na zahrádce, popíjeli plnotučného zubra, teploměr ukazoval na sluníčku dvacet, koukli se k přehradě a pokračovali obědem v Radniční, sjelo se nás sedm, já dal po těch pifsonech jen malý okruh,taky ten průměr nestál za mnoho, ale spokojenost maximální, podzimní koncert se vydařil!
Šílenče, AVS 29 na stovce? To máš takovou fyzičku nabo byl takovej vichr do zad? :-)
no souběh okolností
1. jsem nebyl předtím 4 dny na kole takže hodně akumulovaných sil :D
2. bylo teplo a nebyl jsem nabalenej, což mě omezuje, a je to rovina, nikde žádnej kopec.
3. se mi první část do Poděbrad, v podstatě furt proti větru krom Kerska kde mě kryl les, podařilo udržet průměrku 26 a ždibec a zpátky to s větrem v zádech prostě letělo....
A přiznám se, že dneska mě bolí celej člověk :D
nooo, já bych taky spíš řekl, že tě může bolet spíš celej android nebo maximálně kyborg, ale ne člověk :-)
No mě samotnýho to překvapilo. Asi hraje roli to, že jsem letos už najel skoro 8000...
Není to tak dávno, co jsem se připlazil domů s najetou 100kou za cca 4,5 hodiny. Je fakt, že to v tom byly Klokočná, Ondřejov, Vodslivy a Krupá ale....
noo, to by možná mohlo hrát roli. Nemůžu to ale posoudit, protože s tím nemám žádný zkušenosti:-) Najedu tak 5-6000 za rok. A letos o hodně hodně míň :-(
Letos mi necelá stovka chybí do 4.000km, včetně těch Benátek, a jezdím průměry tak 21 km/h. Ale rovinu tu nemám, pořád nahoru dolů.
Mne chybí 7,3 km do pěti tisíc. Troufám si tvrdit, že minim pět tisíc to letos bude. :-) Ale jinak to letos stálo taknějak za prd...
Nebylo to loni o tisíc víc?
Pamatuju si, jak jsi mi koncem roku psal, že potřebuješ najet pár km do 6 tisíc. -))
Já mám letos míň tak 0 1500.
no když jezdím okolo Ondřejova tak je zázrak, když z toho vykopu 25. To nesmí bejt dýl než 2 hodiny. Jinak tak 23-24.
Když dám Polabí sám tak většinou tak 28-30 do dvou hodin, pokud je to delší tak málokdy víc než 27..... včera to bylo prostě hodně dobrý a navíc zpátky s ostrým větrem v zádech, který mě docela hnal, taky jsem tomu na závěr dal víc protože se rychle šeřilo.
Možná pomohlo i to, že jsem si v Poděbradech po dlouhé době dal velkýho carbošpeka, protože jsem cítil únavu.....
Nó a je po androidství.
Dneska jsem se vysloveně dokopal okolo druhé na kolo, abych trochu protočil zatuhlé nohy a byla z toho 30ka s (pod)průměrkou 24 :DDD, děsně mě bolely nohy, chabá viditelnost navíc mě byla zima na nohy , protože jsem si kretén nevzal návleky na boty a v horoušanech myli silnici...
Neházej comp do žita, teď jsem kouk na svůj a poslední průměr mám 15 a bývá i hůř :o)))
Tak jsem taky kouk na comp a průměr u mě dělá taky tak 15-17 a letos to bude o celých 8000 km méně než loni doufám že zmáknu 8000 podle počasí.
Celý cyklistický život počítám, že můj průměr je 15. Namontováním tachometru se to jen potrvdilo. No dobře, občas mě štve, kdo všechno mě předjede, ale většinou mi je to fuk.
No mě to taky štve že mě všichni předjedou ale občas je to i hezký pohled(i zezadu).