Když jste všichni odjeli......( podzimní dumka)

....a když i Burajdina ručka mávající ze zadního pootevřeného okénka naložené vectry definitivně zmizela v dešti, zůstal jsem tam sám. Mohl jsem se dvakrát nechat odvézt (s Holfim a potom i s Kominíkem), obojí jsem s díky odmítl. Přijel jsem natěžko, dva dny po ose, a chci stejně i odjet domů, abych tuhle cestu na babylónskej sraz nakoláků dokončil tak jako jsem ji začal.
Jenže.... ne v tomhle dešti. Tak proto jsem tu zbyl poslední a sám.
Opírám se na zastřešené verandě zamčeného srubu o dřevěný klandr, co po něm ještě včera jezdily Vrtalovic holčičky jako na koníkovi, a dívám se do mokra, kde chcípnul pes. (opravdu chcípnul, je pohřbenej pod rovem s kytičkama, svíčkama a dřevěným křížem za chatičkama u lesa, kde stanuji). Záclony drobného hustého mokra se snášejí do jezírek napršených na antuce mezi chatkama, kde jste se ještě před chvílí všichni míhali, přenášeli věci a kola a loučili se. Občasný závan větru hluboce rozšumí lesy okolo, někde mlátí uvolněná okenice (možná stejná co strašila v noci Banána), mlaskavě crčí ze střech chatiček. Na teploměru osm stupňů. Prostě útulná pohoda jak blázen. Mít jeden depku tak se tu rovnou řízne :-b.
Přesto se mi odtud tak nějak divně nechce. Jasně, je třeba přenosit mokrý stan a věci ze zmáčeného trávníku pod střechu na verandu do sucha, střepat vodu a začít balit, ale místo toho pořád podpírám ten dřevěnej klandr, vyhlížím do deště a mám lehkej smutek na duši. Smutek laaajt. :-S
Ten čas s váma tak rychle utekl ani nevím kam a najednou je v čudu. Léto, sluníčko, cesty na kole někam do daleka, zas je s nima na pár měsíců utrum. Prostě si to ještě chvíli užívám, a nikam se mi nechce. Ještě aspoň chvilku.....stejně prší. Dokonce jsem rozhodnutej tu ještě jednu noc přespat (v suchu pod střechou verandy), pokud nepřestane. Jeden tvrdej rohlík na večeři mám ještě v báglu a ráno bych se umyl v tom mechovém jezírku u přijezdové cesty, protože umývárky už jsou stejně zabouchnutý a zamčený.
A možná právě tohle moje odhodlání láme počasí. Opravdu přestává pršet, přenáším věci na verandu, balím a ve dvě odpoledne odjíždím.
Jedu do Domažlic a zkouším to dál po hlavní silnici č.22, provoz je tak na hraně. Sice neprší, ale vše je mokré a všude stojí voda a louže. Víc než auta vadí vodní mlha, kterou rozstřikují, zvláště kamiony. Pod Kdyní proto odbočuji na Pocínovice a kličkuju jako králík okreskama přes Janovice, Strážov, Běšiny.....Je pusto a prázdno v kraji, začíná a zase přestává pršet, občas se z pelichající jabloně u silnice zvolna vznese dravý pták....Ve Velharticích už se loučí den, zapínám červenou blikačku. Přenocování v podhradí ve stanu zavrhuji, jsem dnes už tak dost melancholickej a čeho je moc, toho je příliš. Makám do Sušice.
Před městem už zatmívám a nacházím si místečko za keřem u plotu zahrádkářské kolonie, není sem vidět od silnice, ale je tu dost vysoká mokrá tráva a ....a hrome, někomu se asi nelíbí, že v tom šlapu a jde mne lustrovat, tak jedem ještě kousek dál.
Nakonec se ocitám v prázdném vodáckém kempu na předměstí, nikdo tu není, jenom veliké louže, pozamykané chatky a sociálky a telefon, kam volat....no na to bych se vykašlal. Zrovna moc útulný to tu ale není, za jedním plotem fabrika s rourama, za protějším složiště klád a dřeva, navíc je kemp průchozí od nádraží na stezku k řece a brány dokořán. Aby tu nebyl v noci moc velký provoz...... Zalézám do rohu a stavím stan pod střechou verandy poslední chatky. Posílám SMS víle a přichází také Airlinova SMS:
Ahoj basniku :). Doufam zes jel tim autem a ze jsi OK doma. Zapis si muj mobil. Zdravi Vlada Airline :).
Po cyklostezce pár metrů ode mne pořád někdo chodí a jezdí, nechci už svítit mobilem. Vypínám to a rozhoduju se odpovědět až na nakole a až budu OK doma v horké vaně, zatím jsem jenom OK :-). V noci je naštěstí klid, jen zase silný déšť, jsem rád že mám stan na suchém a pod střechou, nebudu ráno balit mokré věci.
Rozednívá se a ještě leje, ale když vyhlédnu zpod střechy, už se mrak trhá a nakonec odjíždím bez deště. Snídám až v Rábí na návsi pod hradem v obchodě, cukrárna je ještě zavřená.
Dále pokračuju už známou cestou přes Volenice, Katovice, Strakonice a silničkama podél Otavy k Protivínu. V Ražicích mám takové místečko, kde dávám pivko. Dnes je to na grog, potřebuju trochu zahřát, jsem celej promrzlej. Jedu celou dobu mezi deštěm, pneumatiky pořád šustí na vodě, ale přímo neprší, jenom to tak vyhrožuje. Ještě přes Písecké hory, ani ty mne dnes nezahřály, až horká vana doma (a víla).
Prostě návrat z posledního opravdického dobrodružství sezóny.
No a vzpomínky. Z katastrof jsem moc neviděl, jenom Jardův zlomený rám a Jirrikovo píchání, to se přehlédnout fakt nedalo. Ten by mohl rovnou vyrazit na cestu kolem světa a jel by bez defektu, má vybráno :-).
Airlinovi jsem chtěl připomenout, aby si před zimou oblékl tu panenku, když jsme jeli do Bělé, tak se zimou klepala. Dudlíkům je to fuk, ale holka ať ti nenastydne ! :-)))
Mám také docela chutné vzpomínky. Na Kominíkův čtvrtbalvan sýra (to byl gól, to jste nezapsali :-). A skvělej !), Vertovu medovou slivovici a domácí tlačenku, svatební koláčky těch dvou zamilovaných :-), Burajdiny karbanátky s hořčicí, Michalův burčák a vínečko mne sice minuly, zůstal jsem u pivka, ale pojedl jsem kousek něčí bábovky, koláče na způsob valašského frgálu od Hanky HMS :-), Radčiny.....Radčiny.....Hele Radko kdo dělal ten špenátový štrůdl?
Jinak teď jak to dopisuju, tak z podzimní nostalgie už jsem dokonale vyléčen a střízliv. Při podrobnějším prozkoumání pneumatik před dnešní vyjížďkou jsem objevil na přední další řezanec téměř neslučitelný se životem a na zadním kole mám osmu způsobenou urvanou špicí, samozřejmě na straně kazety, kde jinde :-( Takže mám po ježdění, kola jsem odstrojil a půjdou do servisu a místo vyjížďky na Orlík jsem dnes sklízel ze zahrady jabka. Taky dobrý :-)
Prostě s nakoláky příště na slickách už nee, jsou to outdooroví bahňáci co tančí s kolama snad i po žiletkách :-)))
Všem vám dík za hezkej čas :-)