Zdravím všechny soutěžící i nesoutěžící a příznivce této kampaně. Nemohu si nevšimout, jak město ožilo (Praha), určitě je to vidět i jinde. Tam kde jsem za normálních okolností potkával jen skalní známé tváře se objevují tváře nové, což přináší opět nové nevšední zážitky. Možná se o některé budete chtít také podělit a tak začnu pro inspiraci svým včerejším, než ho zapomenu.
Vyjíždím takhle ze Zahradního města do Záběhlic a dávám přednost cyklistce, která jede po hlavní. Po nějaké době ji dojedu, neboť jedeme asi stejně rychle, ale do předjíždění se mi moc nechce, navíc by ten manévr musel být docela rychlý, abych moc nekomplikoval ostatní provoz. Asi tušila, že někdo jede za ní, protože jsem měl vzadu docela naloženo a i když kopečky byly mírnější muselo být slyšet moje cvakání indexace v gripu při přeřazení. Vzpomněl jsem si, jak některé cyklistky píší, že je chlapi musí předjet, aby si dokázali jak jsou dobří a nebo je obtěžují svým koketováním. Sám ale vím, že mít někoho za sebou v provozu vyžaduje zvýšenou pozornost, obzvlášť když nevím, co má za lubem. Všíml jsem si ještě procyklistického (pro některé možná až aktivistického) tetování na levém lýtku, než jsem začal provádět manévr předjíždění a provoz utichl. Slušně mě jako první pozdravila a já shledal, že na bílém horáku za velkým červeným batohem je opravdu krásná blondýnka ;) Protože už jsem nebyl v zákrytu za batohem, tak mě protivítr zpomalil a prohodili jsme spolu na mostě pár slov, přičemž jsem jsem se dověděl, že jede také v nějakém týmu v rámci kampaně dopracenakole.net. Svěřil jsem se, jak se za ní pěkně jelo a že se zřejmě odpojím na křižovatce doprava do Bohdalecké. Měl jsem první zelenou a tak na mě ještě mávala, když jsem se rozjížděl do toho kopce.
Ani jsem nestihl poděkovat, jak mi rozrážela celou cestu vzduch a ani jsme se nakonec v pelotonu neprostřídali. Přeji tomuto týmu hodně štěstí a hlavně aby vydržel, rád bych ji tam zase někdy potkal, kampaň nekampaň ;) Každý úsměv po cestě potěší!