Jedno příjemné odpoledne

Kamarád Vadim odjel pracovně do zahraničí na půl roku a požádal mě, abych se mu postaral o jeho kamarádku Darinu z Moskvy, která by chtěla jezdit po Praze na kole, ale nemá moc zkušeností. Napsala mi, že by ráda jela na pražskou cyklojízdu a kdybych někdy jel, tak ať ji vezmu. No co, někdo potřebuje zalít kytky...

Ve středu jsem ji napsal, že ve čtvrtek jedu, ale vyrazím už v 16h, protože se cestou potřebuju stavit v Bajkazylu na náplavce na výměnu brzdových destiček. Neměla s tím problém a tak jsem ji vyzvedl na Zahraďáku. Nejdříve byla trochu vyplesklá z toho, že jedu sám s 3.2m tandemem a už v Jahodové se zmínila, že v Moskvě mezi auty nejezdí a jezdí metrem jezdit na kole do parku. Zaimprovizoval jsem tedy a protáhl ji po X236 (což pro jejího dámského horáka nebyl problém) na Bohdalec a tam na ni navlékl žlutou reflexní vestu. V Bohdalecké jsem poprvé s kopce odšpuntovával kolonu, která se za námi vytvořila, zajetím na přilehlé parkoviště. Řidič náklaďáku nám poděkoval a Darině přestal hučet za zadkem motor Scanie krocený retardérem. Už jsem se těšil na cyklopruh do Vršovické, který nás následně krásně navedl do parku Folimanka, kde jsme mohli uvolněněji poklábosit. Pak jsem to vzal A23 neA23 Svobodovou na nábřeží.

S mechanikem Bajkazylu jsme tandema upevnili do stojanu tak, že zadní kolo bylo ve vzduchu a čumák zůstal na zemi, což sice působilo magicky na kolemjdoucí, ale stabilní to bylo dost. Zatímco jsem po vyhození zadního kola a uvolnění nádržky roztahoval písty deoreácké hydrauliky, Darina komusi nadšeně sdělovala po telefonu svoje zážitky. Potom jsme doplnili tekutiny - ona minerálku, já minerální olej a pokračovali Myslíkovou na Václavák. Ve Vodičkové jsem myslel, že mi vyskáčou všechny repráky, i když jsem audio za celou cestu ani nezapínal. Po pěším přejítí magistrály po nacpaném přechodu jsme pokračovali Vinohradskou tak pomalu, že nás předjel i Galas.borec.cz s EskouXL a zapojeným nákladním přívěsem. Po jednom z mhoha ohlédnutích jsem spatřil Darinu vedoucí kolo na chodníku a tak jsem využil jedno podélné parkovací místo, abych zjistil, co se děje. Byla vyčerpaná a chtěla jet domů metrem. Kousek od Jířáku. Nabízel jsem jí místo u sebe vzadu, ale už byla tak hotová, že nic nezabíralo. Peloton cyklojízdy mi jako tradičně ujel, potom co jsem se ujistil, že se bezpečně dostala na metro. Mrzelo mě, že jsem ji takhle zavařil už před akcí, na kterou se tolik těšila.

Už svižněji jsem vystoupal na Želivského a do pelotonu vedeného svůdnou Ivou se přifařil na Nákladovém nádraží Žižkov. Nebylo nás sice až tolik, ale v ulici Na balkáně bylo docela husto. Ono napojení doleva na Spojovací chvíli vydá a to prudké klesání předtím se nepovedlo jednomu bruslařovi a rozedřel si dlaně, kterými brzdil bez chráničů. Než jsem vyhrabal lékárničku s dezinfecí a trochu ho olepil, tak se objevil defekt zadního kola jednoho z účastníků. Obdivolal jsem koloběžkáře, který vzal jeho kolo s tím, že o majitele se postarám já, když mám místo a v klidu odjel na obou strojích současně. Peloton jsme dojeli opatrnou jízdou s kopce ulicí k Žizkovu, kde naštěstí nebyl skoro provoz a bruslař tam měl na brždění dost místa. Na Břehu už měl koloběžec dost a tak jsme vzali píchlé kolo do vleku za tandem a jeho brašny zavěsili na hágusy kufru. Tahle zátěž, navíc při dvou lidských motorech není téměř znatelná. Sokolovskou a přes Libeňský most už dorážíme na poloostrov k Budymu a než opadla fronta na pivo, tak jsme duši zalepili. V příjemném prostředí si někteří dali i volejbal, opekli buřta či chléb nad ohňem a o zábavu nebyla nouze.

Zvláštní bojový úkol nám nazávěr přichystala Julie, která Danovi zamkla kolo k vozíku na psa a odjela pryč s klíčem. Když jsme to začali řešit, byla už v Podolí. Nezvyklá souprava vznikla z tandemu, vozíku kolama vzhůru a vlečeného monopostu. Blikačkama se podařila docela i dobře osvětlit a kupodivu byla i ovladatelná. Jelo se krásně, než jsem si na Florenci uvědomil, že jsem nechal batoh s počítačem v Libni. Naštěstí tam na mě čekal, tak jsem si udělal jen krásnou projížďku s prázdnou Eskou bez vleku po A2, kluci si zatím něco dali na zahrádce. Poté jsme zase připojili vlek a přeskupili se k jízdě. V Lazarské ulici přestoupil Vláďa z Esky na tramvaj a jeho místo zaujmul Dan, který seděl do té doby za mnou. Do Podolí jsme tedy ve dvou vezli obyčejné kolo, cargokolo, tandem a dva přívěsy, z čehož jedno kolo bylo stále zamčené za přední kolo a rám k jednomu vozíku skrz jeho rám a levé kolo. Byla to pohodička, po rovince, žádné schody, slabý provoz.

Po odemčení zámku, rozpletení vozíku a kol v Podolí jsem si sestavil na cestu na Zahraďák už jen 6ti metrový speciál, složený z tandemu, cargokola a přívěsu. Při stoupání v Lomnického jsem si vzpomněl na Darinu (mezitím psala, že dorazila dobře a bude trénovat v parku), jak se asi cítila v tom kopci. Jsem zvědavý, jestli se mnou ještě někdy pojede a jestli se nám z ní podaří udělat krásnou městskou cyklobuchtu než dostuduje VŠ a zmizí zpátky do Moskvy, kde to bude mít ještě těžší.