Básník, víla a dítě on the road 5 (Na sever !!)

Přemýšlím a už si nevzpomenu, kdy jsem poprvé na obrázku uviděl nákladní kolo christianii. Už to bude dýl. Ale přesně si pamatuju, kdy mne napadlo, že by se mohlo jednat o velmi zábavného kamaráda, se kterým by se dalo mnohé podniknout. :-) Bylo to v okamžiku, kdy tady server nakole.cz zveřejnil Jitčiny fotky pana dánského velvyslance v ČR, jak se projíždí diplomatickým vozidlem - christianií s královským znakem - po pražském Maltézském náměstí. V obleku, kravatě a polobotkách. To kolo mne začalo zajímat a hned jsem řešil, jak ho využít pro dálkové cestování. Což je zdánlivý nesmysl, christianie je těžké pomalé nákladní kolo trochu starší a tradiční koncepce, které hodně uveze a skvěle se hodí na dovezení dětí do školky, pro pekaře nebo pro knihkupce, ale na dálkovou cestu? Na cyklocestování?
Napřed jsem vymýšlel s tužkou v ruce, jak vyřešit „bednu" na zasouvání, nějak na principu krabičky od zápalek, aby vznikl pojízdný obytný příves, pokojíček, do kterého bych se vešel. Prostě moci jet až do tmy, potom jedním hmatem rozložit bednu na spaní, zalézt, uvařit, převléci, vyspat se, nasnídat, vylézt, jedním hmatem bednu složit a jet dál. Žádné stavění stanu v dešti v mokré trávě, žádné skládání a balení mokrého stanu nebo sušení, prostě pár vteřin a můžeme nocovat a pár vteřin a jedeme. Už jsem řešil i detaily spojů aby do bedny neteklo a přitom jsem na tom kole ještě nejel. To bylo loni na podzim a už jsem byl chycenej... :-)
Někdy na jaře mi ale došlo, že si budu muset vybrat: Buď letos pořídím christianii, ale nikam nepojedu, nebo pojedu, ale nebudu mít na kolo. Tak jsem začal hledat, kdo by to kolo v Čechách koupil, a já bych mu ho přivezl. Jen tak, bez těch úprav.
Pokládal jsem to celkem za ztracené. Ale pomohla Jitka Vrtalová se svými kontakty. Dala mne dohromady s Ondrou Bruneckým, majitelem brněnské firmy Cyklospeciality.cz, která christianie dováží a prodává v Česku (a nejen je, ale i jiné cyklolahůdky). Tohle byl druhý základní obrat v příběhu, protože Ondra Brunecký na tu myšlenku, že mu christiánii dovezeme po ose, slyšel, i když mne vůbec neznal. Stačilo že znal Jitku a Jitka znala mne.
Někdy v té době se přidala víla, která předtím žádné dobrodružství na kole se mnou absolvovat nehodlala, a já ji zase nechtěl nechat na dlouhou dobu doma samotnou. Myslel jsem zpočátku, že ji částečně povezu v bedně a částečně pojede sama, proto s námi jede ten půjčenej skládací bromík. Konečnou podobu složení výpravy doplnilo dítě, které mělo slíbené za vysvědčení z první třídy moře.
Na jaře jsme zajeli s vílou do cyklospecialit do Brna a jízdu s místní christianií si vyzkoušeli. Ondra Brunecký nemohl, věnoval se nám Darek Galle. Povozil jsem vílu v bedně, od obchodu cyklospecialit v Hybešovce po cyklostezce podél řeky až na parkoviště Ikey a zpátky. Víla si pojezdila i na bromíkovi, který jel s námi složený v bedně. Jel jsem tam s obavami, že se ukáže, že můj nápad na dálkovou cestu s christianií je chiméra, blbost, že se to kolo na tohle nehodí. Ale brněnská kristýna moje pochyby úplně rozptýlila. Prostě nejede se rychle, ale jinak pohodlí a pohoda. Takže to půjde... a jde to. Takže jedeme :-)

Míříme na sever po východním pobřeží Jyllandu (Mariager, Hadsund, Als, Hals, Saeby). Zase jsme jednou zmokli a vyzkoušeli jízdu v pláštěnkách, ale většinou je tak zvláštně krásně a chladno s bílými obláčky a vysokou modrou oblohou. Nejsme zvyklí prudkým rozdílům teploty. Sluníčko pálí jako v Itálii, ale v momentě, kdy se schová za mrak, foukne říjnový chlad. Pořád oblékáme a svlékáme bundy s dlouhými rukávy. Místním to nevadí, protože běhají v kraťasech a tričkách, ale nám je tu ve stínu zima. Ptal jsem se, jestli je to tady typické letní počasí, ale říkali že ne, že je letos zatím příliš chladno. Takže na koupání v moři to fakt vůbec není.

Jedeme a pozorujeme dánskej svět kolem nás. V mnoha zahradách a u domů je viditelně zapíchnutá malá kulatá cedule s nápisem TIL SALG. V každé vsi několik, ve městech desítky. Napřed jsem myslel, že nám přejí šťastnou cestu, hezký den nebo něco takového. Posléze bylo těch cedulí tolik, že jsem si je začal prohlížet podrobněji. Na každé je ještě nějaké telefonní číslo a znak, asi realitky. To Dánové nabízejí k prodeji tolik domů a pozemků? Tomu se nechce věřit, tak špatně se tu nemají, na to to tady nevypadá, naopak. Jedině že by dánským národním sportem bylo nabízet k prodeji vlastní dům, jen tak, co kdyby se naskytla výhodná šance... ? U každého vesnického supermarketu je několik velkých vývěsních tabulí různých realitek, takže asi ano. Zvláštní, já bych tohle nezvládl. Žít se svými blízkými v domě, který zároveň jen tak zkouším prodat? Měl bych pocit, že mne ten dům nemůže mít rád... Anebo je to tady jinak? Protože právě tady mám dojem, že lidé své domy a zahrady milují a dávají jim jména a vztyčují stožáry s dánskejma vlajkama a podle toho to tu taky vypadá... prostě tomu nerozumím.

Jak projíždíme venkovem, u mnoha vjezdů a bran stojí stůl nebo stánek, kde jsou volně k prodeji místní výpěstky. Nasáčkované nové brambory, jahody, lusky hrášku, cibule, petrželka a pažitka ve sklenici s vodou, taky květiny. I kukuřice, lilek, umytá mrkvička. Vše je označeno cenou a stojí u toho kasička, takže taková samoobsluha, založená na samozřejmé důvěře. Tady se prostě nekrade. Taky se nezdá, že by si prodejem těch výpěstků někdo znatelně přivydělal. Spíš je to taková vstřícná nabídka těm co jedou okolo.

Suprový jsou taky ty cukrárno - pekárny ve vsích u silnice. Kromě chleba, pečiva a různých sladkých dobrot a zákusků (na ty je přebornice víla) mají často i automat na kafíčko a čokoládu zdarma, prostě kofi free!! Lidi to je jako v ráji :-))

Tohle je moje první cesta s dítětem zase po mnoha letech, takže pořád žasnu, co všechno se na světě může stát. Jeden den naše dítě ještě zhlouplé, jak za jízdy v bedně hrálo hry na vílině mobilu, vyskočí a zamíří s vílou na benzínku na záchod. Jenže místo dveřmi zkusí vejít velkou zasklenou tabulí. Dutá rána, řev, vyděšené pohledy lidí zevnitř. Boule nad okem na tři dny. Druhý den rozříznutá ruka o ostrou trávu, až kape krev, příště skopnutý palec a zlomený nehet z klouzačky na dětském hřišti.
Ten svět je tak pestrý na věci, které se mohou stát... A my jedeme dál a dál :-))