Alpe Adria cycling route červen 2024

Cesta

V červnu 2024 jsem se dohodl se synem, že za nimi na jejich dovolenou do Chorvatska do Privlaky u Zadaru dojedu na kole a pár dnů tam s nimi pobudu. Jelikož jsem nesehnal partnera, tak jsem se rozhodl jet sám. Ve svém věku 67let jsem nevzbudil synovu vysokou důvěru dojezdu, ale ani odmítnutí, takže jsem vyjel.

Chtěl jsem jet přes Alpy, ale nechtěl jsem s plnou polní stoupat přes nějaké vysoké alpské sedlo, takže jsem zvolil klasickou alpskou zkratku se železničním tunelem pod hlavním hřebenem Alpe Adria cycling route. Byla to velice dobrá volba, poněvadž cesta je docela pěkně značená, potkáváte tam mnoho cyklistů, cyklo opravny jsou po cestě dokonce navigovány cedulemi. Po cestě je spousta autokempingů, kde jsou cyklisté opravdu vítáni a večer se v cyklistickém koutě kempu cyklisté navzájem vítají, pomáhají si a povídají si. Tu cyklistickou komunitu pokládám za jeden z významných kladů této cesty.

Původně jsem chtěl jet rovnou z Prahy, ale kvůli časové synchronizaci se synem v cíli v Chorvatsku jsem trasu zkrátil a do Salzburgu dojel vlakem a začal až odtud. Alpe Adria route jsem skončil v Udine v Itálii a odtud jsem jel přes Terst na Istrijský poloostrov až na jeho jih do Puly. Z Puly do Zadaru jsem přejel přes moře trajektem. No a Privlaka je už jen 20 km od Zadaru.

Prostředky

Cestu jsem uskutečnil s plnou polní, se stanem, spacákem, nafukovací karimatkou a vařením na dřívkáči v ešusu. Jel jsem na přestavěném duralovém crosu Merida. V loni prosinci jsem koupil za 10000 Kč ojetou Meridu Crossway 100 a přestavěl jsem ji na cestovního oslíčka. Na horáku jsem jet nechtěl a přestavěný silniční Favorit s věkem utahaným rámem už neposkytoval dostatečnou důvěru a ani dostatečnou tuhost rámu pro cestu natěžko. Použil jsem zadní nosič s brašnami Ortlieb classic. Použil jsem i horní Rack Pack, který byl většinou poloprázdný, ale poskytoval dostatek prostoru pro denní odkládání věcí či nakupování. Asi bych mohl jet i bez něj a bylo by to vzhledem k váze i vhodnější. V kopcích se pozná každý gram na kole. Stále platí, že horní limitací množství krámů s sebou je velikost batohu.

Navigace

Po celé cestě jsem navigoval pomocí mapy.cz v mobilu. Mapy jsem stáhl offline. Trasu jsem vyhledal rovnou v mapy.cz hledáním Alpe Adria cycling route a uložil jsem si jí offline do svých tras. Díky tomu jsem mohl snadno a rychle řešit navigaci, když se na chvíli ztratilo značení stezky, nebo se mi její trasování nelíbilo. Mobil jsem měl v opravdu nepromokavém pouzdře s touch okénkem na představci řídítek. Problém byl jen s horkem. V Dalmácii při 35° ve stínu se mi mobil na osluněné silnici přehříval. Vždy, když jsem se chladil ve stínu, tak jsem chladil i mobil. K mobilu jsem měl rychlonabíjecí powerbanku, která ho dokázala nabít 3-4x. Většinou jsem v poledne mobil donabíjel z powerbanky. Powerbanku jsem nabíjel přes noc v kempu u nějakého obytného vozu. Pro jistotu jsem s sebou táhl ještě jeden záložní mobil se staženými mapami, abych se najednou neoctl uprostřed cesty bez mapy. Kempingy jsem hledal po cestě rovnou z mapy.cz. Pustil jsem si data a hledal camping, nebo v Itálii a Istrii kamping. Když v okolí žádný příhodný kemping nebyl, tak jsem se zašil někde stranou, aby na mne nebylo vidět a spal nadivoko ve stanu a koupal se v potoku. Malý stan Jurek má zelené tropiko a tak v trávě a stromech mizí.

Vaření

Vaření na dřívkáči má tři výhody a jednu nevýhodu. Rozložený nerezový skládací 4Heat Stove v.2 dřívkáč tvoří placičku 2,5 mm x 150 mm x 110 mm a váží 205 g. Je to mnohem menší než plynový vařič. Hlavně se nemusí tahat bomba s plynem, paliva je nekonečně, stačí jen sesbírat další šišky či klacíky. Elektrický fukar nepotřebuji, foukám gumovou hadicí s kovovou koncovkou pusou. Je to malebné a budí to obdiv. Bohužel to očazuje hrnec a po čase je cítit kouřem i oblečení. V Alpách ani v menších kempech na Istrii nikdo proti dřívkáči nic nenamítal. V nablýskaných kempech na Istrii jsem se dřívkáč neodvážil vytáhnout. Bylo moc horko, většinou už i dost pozdě večer a v podmínkách kempu byl otevřený oheň ba i plynové bombičky vysloveně zakázány. Takové kempy jsem zažil dva. Všude jinde jsem vařil.

Počasí

Počasí po cestě jsem měl suché a horké. Pršelo mi jen chvilku na nádraží před tunelem pod Alpami a na druhé straně kopce už bylo sucho. Občas pršelo až na Istrii, ale to jsem se vždy někde schoval. Bundu do deště jsem vůbec nevytáhl. Zato jsem si spálil hlavu otvory v přilbě. V Alpách jsem nadával na dusno a teplotu 25° stupňů. To však byla jen předehra před Dalmácií. Už na Istrii bylo 32° ve stínu a v Zadaru už bylo 35°. Dokud se kolo jede, tak jsem se uchladil. Problém byl s jakýmkoliv kopečkem. Kolo zpomalilo a chlazení přestalo fungovat. Přehřívala se mi hlava a nedokázal jsem šlapat. Nakonec jsem to řešil přečkáním nejhoršího horka mezi 14. a 17. hodinou někde ve městě ve stínu a dál jsem vyjížděl až odpoledne a dojížděl s dlouhými dny až po 21 hodině. Večer to vždy jelo docela dobře.

Obtížnost

Oproti Alpám byla cesta po Istrii díky horku těžší a nepříjemná. Nejlepší je ukončit Alpe Adria v Udine, nebo to dojet až k moři na Grado a dál se neštrachat.Délku etap jsem neřešil. Nejezdil jsem pod 50km, nikdy jsem nepřekonal 100km. Ve stoupání v Alpách jsem měl etapy kratší. Na rovině na Istrii to bývalo alespoň těch 80km. Zvláště v podvečer, když se ochladilo, tak to najednou jelo. Prostě po 16 hodině jsem začal uvažovat kam tak asi dojedu a hledal jsem kemping v té oblasti. Spát nadivoko by se všude dalo, ale mne lákala teplá sprcha, vyprání prádla a nabití powerbanky pro další dny. V Alpách byla vždy ještě bonusem přátelská atmosféra v cyklokoutě v kempu.

Ceny

Ceny kempingů za jeden stan, jeden člověk, jedna noc se pohybovaly od 8 euro v Alpách až po 60euro v resortu na Istrii. Běžná cena kempu na Istrii byla 30euro.Cestu zpět ze Zadaru jsem jel autobusem se společností FlixBus s kolem na zadním nosiči. Kolo jsem nebalil, neotáčel řídítka, jen jsem sundal brašny a připevnil ho na nosič jako za osobák. FlixBus vozí kola trasami přes hlavní města, nikoliv na svých přímých trasách pro turisty. Ze Zadaru jsem do Prahy jel přes Budapest a tam jsem přestupoval na jinou linku. Měl jsem tak v Budapesti 4 hodiny v sobotu dopoledne na projížďku městem. Jízdenku na Flixbus jsem koupil na internetu včetně jízdenky pro kolo a místenky na sedadlo. Nainstaloval jsem si jejich aplikaci do mobilu a tam mi to ukazovalo i pozici autobusového nádraží ve městě, pozici na mapě během cesty a moji jízdenku. Cena Zadar Praha s kolem byla asi 2000 Kč. Řidiči s jízdenkou z mobilu neměli potíže. Stejně tak i ve vlaku v Rakousku cestou do Salzburku jsem ukazoval jízdenku v mobilu.

Řidiči a cyklisté

V Alpách v Rakousku i Itálii se jede většinou mimo silnici nebo po vyhrazeném cyklopruhu. Pokud se jede přímo s auty, řidiči se chovají velmi ohleduplně. V nížině v Itálii jsem už často jel po silnici, ale nějaké velké ohrožení jsem necítil. Ve Slovinsku a Chorvatsku se řidiči chovají podobně jako u nás. Když je místo, objedou vás velmi slušně, když místo není, tak se často cyklista objede dost zblízka. Občas mne to i polekalo a to jsem z Prahy zvyklý. V Dalmácii a i v Itálii je třeba dbát na kruhovém objezdu na pravý hák od aut. Je třeba při pokračování po objezdu ukazovat odbočení vlevo, aby bylo jasné, že budete pokračovat dál.

Etapy

1. den V 6 ráno vlakem z Prahy do Salzburgu. V 13 hodin jsem vyrazil a dojel do Sankt Johan im Pongau.

2. den Sankt Johan im Pongau, skrze Gasteinské údolí až na konec do Bockstein. Přejezd do Gasteinského údolí je hodně úzký a mimo silnici se tam už nic nevybudovalo. Velký kus cesty vede po dost frekventované hlavní silnici bez jakékoliv cyklistické úpravy. Silnice je široká, jeden pruh tam a jeden opačně, ale jezdí po ní tahače. Byl jsem vděčný za klasické kolo, poněvadž zabírá méně místa než dvě protijedoucí lehočtyřkolky, které jsem potkal. Dál následují asi dva dlouhé silniční tunely, kterými jsem jezdíval autem na lyže do Gasteinu. Naštěstí v tunelech je svodidlem oddělená stezka pro kola. Kupodivu auta v tunelech fungují jako píst a tunely jsou docela dobře větrané. Ani v nich nebyl moc velký smrad. Na konci údolí v Bad Gastein se dá buď stoupat po silnici mezi auty, nebo po stezce skrze město kolem nádherných vodopádů a lázeňských budov v protisvahu. Krajinově to je nádherné, ale natěžko jsem to tlačil. Nad Bad Gastein se sklon silnice upraví a už tam moc aut nejezdí. Na samém konci údolí v Bocktein je vlakové nádraží, kde nakládají kola i auta na cestu pod horami. Vlakem do Mallnitz na druhé straně hor a nádherný dlouhatánský sjezd po silnici do Obervellach. I s velikými brzdícími brašnami jsem hladce stačil autům.

3. den Z Obervellach údolím podél řeky Drau až do Villach. Zpočátku cyklostezka vede po straně úzkého údolí a hodně stoupá a klesá, ale jak se údolí rozšíří, tak už vede podél řeky po rovině.

4. den Z Villach znovu do kopce přes 800m.n.m sedlo do Tarvisia už v Itálii. Dál vede cesta až do údolí po zrušené jednokolejné železnici. Je to nádherná mírně klesající cesta vysoko nad řekou úzkým údolím. V údolí je nacpaná dálnice, stará silnice a zrušená železnice nyní cyklostezka. Jsou tam ponechány pumpy na vodu pro parní lokomotivy, perony, nádraží. Z nádraží jsou udělány občas hospody. Moc príma cesta. Jen vede pustinou a první kemp za Tarvissiem je až na půl cesty do Udine. Tak jsem spal na krásném místě s horským potokem nadivoko.

5. den Tento den jsem dojel až do Udine. Stezka vyjede z širokého údolí už do nížiny a klikatí se občas nesmyslně mezi lány kukuřice. Zde jsem to hodně krátil a zrychloval po asfaltu po vedlejších silnicích. Ona se i Alpe Adria ztrácí mezi mnoha dalšími lokálními cyklotrasami, takže i to značení na trase už není tak jednoznačné a jasné jako v Alpách. V Udine nejí široko daleko jediný kemp. Ve městě je parkoviště pro wohnungswagen a jsou tam místa i pro stany, ale není tam sprcha ani toileta. Neviděl jsem ho. Spal jsem v balkánském „lesoparku" na východě od města. Vykoupat jsem se chtěl v místní řece, ale byla vyschlá. Centrum Udine má pěknou starou architekturu, ale díky špatnému spaní bez umytí, horku, komárům a často jedinému jazyku italštině jsem na město zanevřel.

6. den Opustil jsem Alpe Adria route a vydal se po místních silnicích směrem na Istrijský poloostrov. Silnice vedou rovinou, není nic vidět a je horko. Dojel jsem na pobřeží do Prosecco před Terst.

7. den Terst jsem chtěl vidět, ale silnice po obchvatu vysoko nad Terstem s výhledem na město tak krásně klesala, že jsem nakonec celý Terst objel. Nelituji toho, je to veliké město a průjezdy skrz bývají nepříjemné a bylo zase horko. Z Terstu jsem se po silnicích dopravil do Piranu už ve Slovinsku, kde jsem těsně před městem objevil u moře v stinném údolíčku pěkný kemp.
8. den Jelikož jsem měl časový náskok před synem, který teprve vyjížděl autem z Prahy, strávil jsem den pěším prohlížením Piranu a koupáním v moři. Piran je jedno z mála měst, které na hlavním náměstí nemají sochu dobyvatele či jiného usurpátora, ale sochu houslisty Tartiniho.

9. den Ve strašlivém horku jsem z Piranu dojel do Rovinj. V Poreči jsem strávil nejhorší polední a odpolení horko a až v 21 hodin jsem dorazil do kempu severně od Rovinj. Bohužel jsem z mapy špatně vyhodnotil druh kempu. Ukázalo se, že je to resort obsahující hotel, apartmány a také nějaká stání pro wohnungswagen. Pronajali mi stání pro obytný náklaďák za 60 euro na jednu noc. Byl to nejdražší kemp, kde jsem kdy přespal, ale už jsem neměl sil hledat něco jiného.

10. den Dojel jsem posledních pár kiláků do Puly. Prohlédl si město, koupil lístek na trajekt a zabydlel se přímo ve městě na poloostrově Stoja v kempu.

11. den Ráno v 7 hodin mi odplouval trajekt do Zadaru. Nebyla to obyčejná loď, byl to veliký katamarán plující rychlostí 50km/h. Na palubu bral lidi, kola a snad i skútry. V 13 hodin jsem byl v Zadaru. Těch posledních 20km v horku 35° ve stínu jsem odpoledne v největším horku už zvládl bez problémů. Bylo to sice opět naplno po hlavní silnici, ale už jsem byl vytrénovaný.

Odkazy

Trasa Ale Adria cyclic route pro mapy.cz se najde zde.
Stačí si to lokálně uložit.
Další mapka s popisem etap a interaktivní nabídkou ubytování je třeba zde.
Já jsem to nevyužil. Vystačil jsem si s mapy.cz a autokempinky.