7 000 kilometrů po Albánii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Černé Hoře, Chorvatsku, Kosovu, Maďarsku, Makedonii, Slovinsku a Srbsku
Třetí kniha autorů obsahuje dvě cesty:
Děti Víťa a Šárka od minulé cesty zase povyrostly, ale stále se ještě vešly do přívěsného vozíku taženého tatínkem Luďkem. Třetí kniha přibližuje dvě cesty na Balkán, který projeli doslova křížem krážem.
Kdo prý jednou propadne jeho kouzlu, je navždy odsouzen se tam vracet. Hledá silničky, kudy ještě nejel, a vymýšlí místa, která ještě nenavštívil. A věřte, že pokaždé se ten důvod zas a znovu najde.
„Jaké by to asi bylo vrátit se na Balkán i s dětmi?" Už si vůbec nevybavuji, kdo první s touto myšlenkou přišel, ale byla druhou stranou přijata s nadšením. Jednak nám tam toho zůstalo stále ještě mnoho neprozkoumaného a jednak, Balkán je ve všech ohledech jedinečný. Jeho magickou přitažlivost nejde vyjádřit několika slovy, jednoduše popsat všechny ty divoké krásy, ten temperament a pestrost směsice zdejších kultur. A to vše přitom leží jen malý kousek od našich hranic.
Nechte si vyprávět o horkých dnech, kdy se nezchladíte ani na dně hlubokých balkánských roklí, o přátelských lidech, pro které nic není problém a čas pro ně (zatím ještě) neznamená peníze. O divokých řekách, o nebetyčných horách, kde i v létě může sněžit, o neopakovatelné atmosféře zdejších starobylých měst, o vyprahlých krajích, antických památkách, azurovém moři... To vše a ještě mnohem víc je totiž Balkán!
Hodně lidí se diví, proč jsme tahali malé děti do zemí, jako jsou Albánie nebo Srbsko. Ráda bych ukázala, že neznám v Evropě k dětem přátelštější země a její obyvatele, než právě Albánii a Srbsko. V tomhle jim šlapou na paty už jenom Rumuni a Ukrajinci. Angličtina má pojem baby friendly, v češtině marně přemýšlím nad jeho ekvivalentem. Dost už ale bylo přemýšlení. Pojďte se radši spolu s námi přesvědčit, že ty nejvíc baby friendly země jsou právě ty v našem často používaném ekonomickém měřítku nejvíc zaostalé.