Maroko na kole

Motto knihy: „Chtějí-li oči hodně vidět, musí nohy hodně šlapat.“

V knize se přeneseme na africký kontinent a to přesně na severozápadní cíp Afriky do Marockého království. Maroko představuje ideální cíl pro každého, kdo má chuť poznat exotiku a přitom necestovat daleko od domova a být v bezpečí. Po třech hodinách letu přistane člověk v Orientu se smlouvajícími prodavači, horami ovoce a zeleniny, troubícími auty, mezi kterými se proplétají oslí povozy. Od pozdního podzimu do brzkého jara vládne na jih od Atlasu příhodné počasí na kolo. Teploty se pohybují mezi patnácti až pětadvaceti stupni. Na kole má cestovatel nejlepší možnost poznat místní krajinu a obyvatele. Při toulkách Marokem se cyklista dostane do zapadlých vesniček, kam cizinec zabloudí velmi zřídka. Vesničky vypadají jako před staletími a zachovávají si svůj tradiční způsob života. Zdi ze směsi hlíny a slámy (pisé) ohraničují uzavřený dvůr, ze kterého se vchází do domu s plochou střechou a hliněnou podlahou. Pokud vás Berbeři pozvou k sobě domů, náležitě vás pohostí tajinem a marockým čajem.

Pro návštěvu Maroka jsme si vybrali měsíc květen a jako dopravní prostředek zvolili kolo s plnou polní. Naše putování jsme začali u vln Atlantiku ve městě Casablanca (arabsky Dár al-Bajdá). Cesta postupně stoupala úbočími Vysokého Atlasu pokrytými cedrovými a argamonovými stromy, po kterých se šplhají kozy ukusující listy a ořechy. Uprostřed Vysokého Atlasu nás oslnily rudé skály v údolí Dadés, ale i překvapila drsná stoupání do pasů dosahujících 3000 m n. m.

Naším cílem nebylo jen hltat kilometry, ale především poznávat Maroko a jeho obyvatele ze sedla kola, mít čas na zastavení, hovor s domorodci a focení.