Jel jsem to letos na jaře. Už jsem si pořídil gps, takže kvalitu značení jsem přestal vnímat. Ale nějaké šipky tam byly. Kempy nevím, spal jsem nadivoko.
Průjezd Bratislavou nic moc, ale šel jsem po chodníku a koukal po nábřeží, nechtěl jsem jen tak projet. Pak jsem bloudil, protože cyklo je asi ulicí se zákazem vjezdu, ale už jsem se nevracel. Spousta cyklistických domorodců jezdí po chodníku.
Do Gabčíkova levá strana Dunaje asfalt, bez aut, až to začínala být nuda.
Pod Gabčíkovem dost dlouho dobrý, některé úseky nezpevnené, ale v pohodě.
Asi 15-20 km před Komárnem začalo peklo. Čerstvě nasypaný volně ložený jen málo nebo mizerně zaválcovaný kačírek (říční oblázky), spousta sprostých slov a nakonec jsem jel do Komárna po silnici.
V Komárně jsem to tedy znechuceně přejel do Maďarska. Asfalt všude, ale asi 2/3 cesty po silnicích s nepříjemně hustým provozem.
Přívozem do Szobu. Jezdí co hodinu, ale končil už asi hodně před šestou (v létě bude jezdit o hodinu déle), přijel jsem asi 10 minut po poslední jízdě, musel jsem počkat do dalšího dne.
Levá strana řeky až k Budapešti dobrý, vyhražená cyklostezka, asfalt.
Předměstí Budapešti hrůza, značení žádné, cyklostezka nikde, šílený hustý provoz. Ve městě to pak bylo o něco lepší, ale ne o moc. Místama jsou cyklostezky, místama jsem to bral po chodníku předpisům navzdory.
V jakých vlakách brali kola tam a nazpět do Brna?
Pokračoval jsem do Srbska, vlaky nevím. Koukni kamkoliv do jízního řádu, třeba IDOS, nebo na ČD. Ale nejspíš to bude všechno povinně místenkové.
No jízdní řád je jedna věc a praxe druhá, bo bratr se svou smečkou potomků vyjeli do Rakous jen na kolech a nestačili se při návratu divit.
Z Budapešti jezdí do Brna (Prahy) každé dvě hodiny Écéčko Metropolitan. Kola snad berou všechna, jen potřebuješ rezervaci. Běžně s nimi jezdím na trase Břeclav - Pardubice.
Přítelkyně s dcerou pojedou první týden prázdnin trasu Břeclav - Bratislava - Štůrovo (zpět vlakem), jestli ti to stačí, může pak napsat čerstvé info.
Jak přívětivé (pro cyklisty) bylo pokračování Tvé cesty do Srbska (letos bych rád do FYROM, resp. Makedonie)
Děkuji
Já to jel několikrát (Komárno,Szekesfehervár, Dunaujváros,Soldvadkert,Subotica)celkem v pohodě. Někde byly cyklostezky, většinou ved. cesty a provoz v normě- dá se to za příznivých okolností s jedním noclehem(ráno z Komárna a okolí). V Srbsku jsem pokračoval na Kosovo a Makedonii(pak Albánsko, Č.Hora a přes Bosnu a Maďarsko zpět),trasu najdeš tu(Balkán): http://www.gpsies.com/mapUser.do?username=janlaik
https://drive.google.com/folderview?id...
Z Budapešti na jih Maďarska jsem nezaznamenal žádný problém. Začátek z Budapešti je po cyklostezce, zbytek jsou většinou vedlejší silnice, i když některé hodně rozbité. Zhruba v polovině byly asi dva tři nezpevněné úseky, místy jen pěšina, ale jelo se to dobře. V jednom úseku dokonce jen tráva bez pěšiny. Na jihu na protipovodňových hrázích zánovní asfalt. Značení špatné, cedule tam místy jsou, ale jsou staré a hodně jich chybí.
Hranice se Srbskem v obležení vojáků a policistů, ale projíždějícího cyklistu všichni způsobně zdraví. Hraniční přechod bez front, prázdný, ale taky zavřená směnárna.
Srbská část Dubaje až do Nového Sadu podobně, většinou vedlejší silnice, většinou rozbitý, několik poměrně delších úseků po rozježděných nezpevněných cestách, ale ty zas jsou krajinářsky nejhezčí. Pár úseků se silným provozem. Nové a dobré značení, předpokládám že z dotací z Unie.
Z Nového Sadu na Rumu, Sremskou Mitrovici, Sabac jsem jel úzké silnice s hustým provozem, hlavně v okolí měst. Dál na jih provozu výrazně ubylo. Vlastně ten hezkej Balkán začíná až od Sávy na jih.
Neuvěřitelné množství smetí a černé skládky úplně všude. Na cestách hodně střepů, investice do slušných plášťů se rozhodně vyplatí.
Někde v blogu jsem četl varování před toulavými psy. Toulaví psi jsou všichni v klidu a v pohodě, zato na mě několikrát vystartoval ve vesnici pes ze dvora z otevřených vrat.
V Srbsku platí přihlašovací povinnost, papír s razítkem jsem v hotelu dostal, ale nikdo nic nenkontroloval. Většinou jsem spal stejně na divoko. Pak jsem asi dvakrát marně zkoušel hotel, neměli místo pro úschovu kola.
Celkově mě Srbsko překvapilo velmi příjemně.
Neskromě (vlezle) se zeptám: Bude pokračování (do Montenegra)?
Díky
8-)
Ze Šabac jsem jel na Valjevo, Požega, Užice, Nova Varoš, Prijepolje. Vybíral jsem vedlejší silnice, ale ani na těch hlavních není dramaticky velký provoz, snad s výjimkou E763, po které valí kamiony. Přibylo divení odkud jsem, kam jedu, focení s motorkou a několik pozvání na kafe nebo pivo. Srbské vedlejší silnice v horách jsou prázdné a v překvapivě dobrém stavu. Jen tam je méně obchodů než v rovinách, tak návyk že nákupy nemusím plánovat jsem musel opustit.
Do Montenegra jsem jel na Pljevlu, silnice bez náklaďáků, pozvolné stoupání. Na hranicích úlek, že je dlouhá fronta, ale při bližším pohledu se ukázalo, že to jsou všechno dodávky bez řidičů, kteří řeší nějaké cargo formality a jinak že je celnice prázdná.
V Černé hoře jsou už na turisty zvyklí, takže už minimum divení. A je tam docela uklizeno. Před 15 lety to tam vypadalo úplně jinak.
Chtěl jsem si zajet na pohoří Sinjajevinu, moji starou lásku, tak jsem to v Žabljaku otočil na jihovýchod do hor. Open mapa špatně zakreslená, cesty možná na džíp ale ne na trekový kolo, nakonec jsem po 10 kilometrech trápení a tlačení byl rád, že jsem se vrátil na asfalt a Sinjajevinu vzdal. Už podruhý, poprvé jsme tam kdysi nenašli průchod pěšky.
V Černé hoře hlavní silnice M6 byla poměrně prázdná, zbytek jsem jel po vedlejších. V okolí Podgorice je ovšem husto. Z Podgorice do Cetinje je na hlavní silnici provoz jak blázen a to mají velký kus cyklotrasy nakreslené na ní.
Za Cetinje průjezd rozestavěným tunelem. Úplně nová velkoryse dimenzovaná silnice končí před rozestavěným tunelem, portál je z poloviny v lešení, místo asfaltu jen hrbatý kamenný podklad. Na můj údiv mi stavební dělník vysvětlil, že se tunelem normálně jezdí. Jinej kraj ...
Hezký Balkán skončil v Kotoru. Zakotvený dvě ty obrovský výletní lodě, záplavy turistů, auta úplně všude.
Dál už to nestálo za moc.
Chorvatský řidiči jezdí jak prasata, při předjíždění jen zatroubí a dál se o nic nestarají, protože všechno vyřešili tím zatroubením. Nikdo mě nesrazil, ale bylo to mnohokrát natěsno.
Hraniční přechod do Chorvatska u Njivice zavřený, což se člověk dozví, až když ho Černohorský celník pošle zpátky, že Chorvati mají zavřeno.
Chorvatská cyklistická N1 nic moc. Nejpíš ji nakreslil někdo v Záhřebu aniž by znal místní realitu. Vede zhusta po Jadranské magistrále. Na ní byly v květnu (v sezoně nevím) úseky s překvapivě malý provozem, ale mnohem častěji úseky, kde byla doprava velmi hustá a krajnice žádná.
I v Chorvatsku se ještě najdou hezká místa, i na pobřeží, ale už jich není moc. Příjemně je v horách, kam ještě davy turistů nedorazili. Na N1 se jede horama přes Vrgorac, to je klidnější úsek. A kafe je tam za 7 a ne za 10 jako na pobřeží. A ze Senj jsem do Slovinska jel přes hory a byl to balzám na duši.