V roce 2015 jsme "na těžko" přes Stelvio jeli. Auto jsme měli v údolí Innu. Jeli jsme proti proudu Innu přes Susch, Zernez a Pass dal Fuorn (2149) do obce Santa Maria. Tam je kemp, hned na začátku stoupání na Stelvio, v nějakých 1400 m. Odtud nahoru na Stelvio, z něj dolů na Prato a zpět přes Reschenpass k Innu. Ten směr se mi líbil. Z druhé strany je už od spodu vidět serpentiny až na sedlo, z toho by mě asi trefilo. Jediný zákaz vjezdu kol na trase byl právě na sjezdu z Reschenpassu za Nauders. Tam by cyklisté měli jet doleva na Martinu. My jsme odbočku přejeli, při jízdě po cyklostezce se to snadno stane, vede vpravo od Nauders. Vracet se do kopce jsme se už nechtěli, tak jsme jeli dál.
Dík za informace, ještě nevím, kdy tam vyrazím, jestli tam pojedu "na otočku", jako že se ze Stelvia vrátím jinou cestou dom, nebo jestli budu pokračovat dál na jih.
Takže zatím jen sonduju, abych si udělal představu.
Každopádně bych to rád jel přes Prato, kvůli tomu tam chci, aby mě trefilo :-)
Přemýšlím, jestli by nabylo dobré Jindročíslovi ukázat jak se taky dá jezdit na silničním kole a nevzít ho do Paříže v háku za 3-4 dny.
Bys ho zabil, už mu není 20 a je zvyklý na svůj způsob cestování. I když teď koketuje se silničkou, pochybuji, že by chtěl jet v háku do Paříže. Upřímně řečeno je to dost hrozná představa.
Asi si neuvědomuješ, jak dá tomu starému tělu zabrat někomu stačit. Jeden den se to dá, ale pak potřebuješ 2 dny odpočívat. A není to jen otázka vůle. Já jsem 3 dny po sobě přetěžoval achyllovku, nijak dramaticky a moc a ta svině třetí den praskla. 3 měsíce o berlách...
A proč mi na závodech a švizích ujíždí dědci po padesátce?
Oni ti třeba i ujedou, ale jen ten jeden den. Druhej den se sotva hejbou a potřebujou si odpočinout. Kdežto ty si přes noc stačíš odpočinout.
Jestli si budes chtit odpocinout od aut, muzes to misto pres Stelvio vzit vedle souteskou:
http://www.nakole.cz/diskuse/20475-cestovani-po...
Pro cyklisty máš zaracha na rakouské silnici do Nauders
https://mapy.cz/s/uTBq
Je to tam uzoučké a veliký provoz do dlohého kopce. Navíc se tam teď staví a opravuje. Ten zákaz je trvalý.
Jezdí se po té "souběžné" přes Švýcarsko.
https://mapy.cz/s/uTCN
Ale když jseš v Martina, už můžeš dát Stelvio z boku ze Švýcar. Řekl bych, že tahle cesta je asi nejvýživnější, nejstrmější. Jeli jsme jen dolů autem a dělala na mě takový dojem.
Připravil by ses ale o to nejlepší ze Stelvia, údolí se serpentinama od Prata a Trafoi.
Z Nauders do Prata se svezeš po pěkných cyklostezkách od horních nádrží mimo silnici.
Je to tam fajn. A až budeš v sedle, vyšplhej se ještě kousek výš, na Cima Garibaldi. Dá se to i vyjet, natěžko ale asi ne-e.
Dík za informace, jestli je to z boku ze Švýcar nejstrmější, mám další důvod, proč jet klasiku od Prata. Naložený kolo je těžký jak prase, od určitého sklonu už je problém šlapat tak, abych si nekoledoval o problémy se svalem, šlachou, nebo tak něco, tlačení je snad ještě horší, to je člověk celej nakřivo, takže opravdu prudkým kopcům se pokud možno vyhnu.
Pokud bych plánoval jen jeden výjezd, tak určitě od Prata. Kromě toho, že je poměrně mírný (na natěžko vhodnější), tak je z těch tří nejatraktivnější. A jako bonus tam máš po vyškrábání do Nauders hezký 600 m sjezd do Prata.
Ale taky jsme tam zahlídli dva natěžkysty, co se vyloupli od Švýcar.
A v sedle Stelvia si nezapomeň dát opečeného buřta v chlebové bagetě se zelím. Je to ňamka. Prodává to tam takovej srandovní "Tyrolák" a umí pár slovíček z každé tam obvyklé řeči, i z češtiny :-) Směrem nahoru na levé straně u zídky.
Tohle jsou Alpy, ne Británie. Stelvio typický silniční průsmyk – táhlá dlouhá stoupání, z Prata převýšení skoro 2km, ale samá serpentina, sklon ani ne 12%, prostě jen dlouhý výšlap po hladkém asfaltu do mírného kopce mezi auty a motorkami.
http://www.climbbybike.com/climb.asp?Col=Passo...
Nejlepší vyrazit hned s východem slunka – nebudeš se tolika potit jak za poledního žáru, a i ten provoz bude snesitelný.
jj, největší vopruz jsou tam stovky a tisíce uřvaných a usmrděných motorek. Ten ranní start můžu potvrdit. Jeli jsme dvakrát Glocknerskou, podruhé jsme vyráželi před šestou ráno. První motorky nás předjížděly až skoro nahoře. Na Stelvio jsme jeli později a byla to docela síla. jak za to někteří v každé zatáčce rvou, benzín jim z vejfuku doslova cáká s kysele smrdí. jsem zvyklej jezdit ve stádu učouzených starých dvoutaktů, ale tohle bylo ještě horší.
Sklon tam je kolem 8%, je tam jen pár krátkých strmějších úseků, dvanáctka snad jen jedna kraťoučká v zatáčce nahoře.
To já jen tak z předběžné opatrnosti, člověk nikdy neví, v jakém stavu ten den bude, jaké bude počasí, doby, kdy jsem se i s báglama s kopcem rád porval, div jsem se nahoře nepozvracel, už mám za sebou, teď se s nimi spíš tak jako mazlím, stabilní tempo, vstřebávám kouzlo okamžiku, prostě už jsem trochu starej, no :-)
Chyť se nějaké party žiletkářů, oni tě nahoru v háku "vyvezou" :-)
Nevím jak je to teď, ale před pěti lety jsem jel od Santa Marie, přes Umbrail ( od švýcar). Je to cca stejně prudký jako od Prata i stejný převýšení, počítám-li ještě cca 500 výškových metrů vystoupaných z údolí do Santa Marie. Tahle cesta nenabízí tak impozantní pohled na kopec jako ta od Prata, ale díky chybějícímu kusu silnice a cca 3 km šotolinovému úseku jsem za celou cestu nahoru potkal asi pět aut. Z druhý strany je provoz jak na jižní spojce a některý zatáčky mají tak malý poloměr, že se tam člověk horko těžko vyhybá motorce, natož autu.
Ze Santa Marie je normální asfaltka celou cestu nahoru. Provoz tam bude opravdu výrazně menší. Ale fakt to na mě dělalo strmější dojem (ale třeba opravdu jen dojem)
Teď jsem to zkouknul jen podle vzdáleností a převýšení.
Z Marie k celnici je celkový sklon 8.55% (zbyteček do sedla už napohodu)
Z Prata do sedla 7.77%
Z Prata je to prakticky rovnoměrné, plus mínus procento, o něco delší, výchozí bod o 400m níž.
Pravidelnost sklonu švýcarské cesty neumím objektivně posoudit.
Naprostý souhlas, jeli jsme tam taky před pěti lety a provoz ze Švýcar byl naprosto zanedbatelný. Vyráželi jsme z kempu v Santa Marii, takže relativně z velké nadmořské výšky. Sklon nevím, ale vše šlo jet bez problémů, samozřejmě langsam turisticky. Jo, a ten prodavač buřtů na sedle, ten se mi taky líbil a buřt od něj jsem si koupil.
No, hele, budu o tom uvažovat, já to bral jako takovou atrakci na cestě, vidět ten kopec na vlastní oči, vyšlápnout si serpentýny, nad jejichž fotkami se mi vždycky tajil dech, po cestě by to mohla být zajímavá změna, na Svatováclavskou pouť taky rád jednou za rok zajdu :-)
Ale fakt je, že než tam dojedu, budu mít možná aut plný zuby, nejspíš se rozhodnu až tam, kterou variantu zvolím.
Budeš-li to u Stelvia otáčet zpět domů, dopřej všem vjemům ať na tebe zapůsobí, neboj se trocha off-roadu a udělej si tam krásný, krajinově velkolepý, avšak kilometrově celkem střízlivý okruh.
Z Itálie do Švýcar krze soutěsku, Z obce Scuol pak přes další grandiózní sedlo Costainas
http://www.mountainbiker.ch/touren/scuol-pass...
do Santa Maria, odkud pak to klidnou asfaltkou na Stelvio, a dolů do Prata mezi auty a motorkami po té vyhlášené super silnicí s 49 zákrutami kterou teď plánuješ šlapat hore. Z kopce budeš dole za chvilku, to se ten provoz dá skousnout.
Jel jsem to přesně takhle před 12 lety, jen s tím rozdílem že na Stelvio jsem vůbec nezajížděl, místo toho sjel na druhou stranu do Bormia a odtamtud opět pryč od aut, k jezerům Cancano a Fraele a dál pokračoval přes sedlo Alpisella. Paráda :-)
A ještě obrázek ze sedla Costainas
A na takovéhle serpentiny byl pohled od malého jezera Fraele nad Bormiem (ty jsem ale nešlapal) – no není to ještě lepší pohled než na zákruty legendárního Stelvia? :-)
Kterým směrem je to pohled ? Přijeli jsme tam od Livigna přes Alpisella a zpátky se hrnuli přes Trelu. Jezero je v uzavřeném dolíku.
Nejsou to ty serpentiny od Bormia k Torri di Fraele a jezeru Scale ?
Ty jsme sjížděli jindy, promoklí a krapet zmrzlí po krásném ale pak trochu mokrém sjezdu ze Stelvia terénem. Takže jsem z nich nic moc neměl, jen klepání zimou a těšení se na jakékoliv stoupání pro zahřátí :-)
To jsou přesně ony, pohled od SV kam sem si od j. Cancano udělal jen malou odbočku, specielně kvůli nim, protože na mapě vypadaly že by mohly být velmi fotogenické :-)
Ty jo, už jen na satelitní mapě vypadá tahle trasa grandiózně!
Z velehor mám docela respekt, nemám s nimi skoro žádné zkušenosti, muselo by být tutové počasí, abych si na něco takového troufl, ale určitě by to stálo za hřích :-)
V těhle vejškách je to vždycky tak padesát na padesát. Dá se dobrý počasí odhadnout a vystihnout, ne ale zaručit. Obrat může přijít během chvilky. Třikrát už jsem se takhle snášel dolů v dešti, případně v krupkách a vločkách. Cestou nahoru azuro, pak dole zase pohodička...
No právě, poustevníkova trasa je krásná, ale je to docela pustina. Nesnáším, když je mi mokro a zima, tam by mohla přijít i mlha, vítr, konec v nedohlednu, navíc já v rozhodujících okamžicích spolehlivě zabloudím, pak ztrácím hlavu, nedokážu se zorientovat, bych tam asi musel nakonec postavit stan a počkat až se zlepší počasí.
Na tohle jsou právě nejlepší ty motoristický trasy, značení pro rychlý blbce za volantem, odpočívadla, benzínky, supermarkety..
Tam vcelku není kde zabloudit. A výhoda v těhle situacích je ta, že když je to nesnesitelný, tak otočíš o 180 a je to furt jen z kopce. Beskydy jsou horší. Tam do tepla chalupy to máš v jedný výškový úrovni, ale přes tři hluboký údolí. Jo a v sezóně se úplný samoty bát nemusíš. Sice mimo profláknutý místa je provoz slaboučký, ale stejně se tam pořád někdo pohybuje.
Ne vždy je to tak jednoznačné, někdy opravdu je nejrozumnější zbytečně nerizkovat, zastavit a počkat. Pokud člověk nikam nespěchá, co může být krásnějšího než zatuhnout na pár dní odříznutý od světa někde v krásné pustině uprostřed velehor, jen mezi svišti a kamzíky?
Tohle se mi stalo právě na tomto výše citovaném výletu, pod sedlem Chaschauna. Dole v Livigno jsem v info centru ještě před výšlapem ověřil jestli průsmyk není pod sněhem, a jelikož nebyl, tak jsem tam vesele vyrazil.
Až k chatě, tehdy ještě zavřené protože byl teprve začátek léta, strmá kamenitá cesta avšak terénními džípy sjízdná. Cestou nahoru začalo pršet. Večer u chaty v nějakých 2600m jsem to zapíchnul, v závětří tam postavil stan a zalehnul. V noci déšť ustal. Avšak ráno rozepnu stan, a tam dobrých 20cm čerstvého sněhu :-). Jelikož stezka ze sedla dolů do Švýcar už byla jen typická uzoučká pěšinka pro kamzíky, údolí o celý kilometr výškový níž, na nějaký sestup jsem mohl v tu chvíli zapomenout. Přes den se rozehřálo sluníčko, ale než to všechno roztálo do rozumného stavu, už byl skoro večer. Tak jsem tam ostal ještě další noc.
Další ráno ale situace úplně stejná, všude bílo. Přes den opět sluníčko, sníh taje, ze střechy cákají stružky vody, tak tam odpoledne pobíhám nahatý a dávám si přírodní sprchu :-).
K večeru, když už většina sněhu zase zmizela, dorážím zbylých 100 výškových metrů do sedla a odtamtud pomalu scházím do Švýcar, zaléhám pár set metrů nad údolím, naštěstí už pod sněhovou hranicí – další ráno vidím nahoře nad sebou opět bílo :-).
Dodnes na tu nucenou pauzu kdy mě tam nahoře v horách sníh odříznul cestu moc rád vzpomínám. Chápu ale že mít třeba jen 3 týdny volna a tohle se stát, že bych to asi prožíval poněkud odlišně. Obrázek je ze sedla :-)
Fajna příhoda! Trošku závidím. Já na to bohužel nemám (fyzicky, psychicky, finančně, zdravotně a hlavně časově). U mne byl největší "úlet" 10 denní cesta z Villach k moři a zpět do ČR.
Mimochodem, ty jsi který sloupek? Ten s cedulkama anebo ten bez cedulek? :-)) Hezky jsi "vyježděný" moc hezky! To se to pak do kopců jede...
:-)
Bohužel, tukové zásoby pracně nasbírané před cestou se většinou během prvních pár týdnů velmi rychle spálí :-(.
Jinak tohle je výlet z dávné historie - 12 roků zpátky, teď už nějakých pár pátků jako řádný a poslušný poddaný sloužím zdejší královně, a o půlročním volnu si mohu nechat leda tak zdát :-(.
Dávná historie to možná sice je, ale vzpomínky ti nikdo nikdy už nevezme.
A o ty vzpomínky přece jde, ne? :)
Ostatně, zážitek nemusí být příjemný, ale musí být silný! ;-)
Tak tak, navíc já si ten 2-denní zimní pobyt tam nahoře u té chaty užil náramně. Jestli ještě někdy takhle časově neomezeně někam vyrazím, docela rád si něco podobného zase jinde opět neplánovaně zopakuju.
Pokud se ti moje "tukové zásoby pracně nasbírané před cestou" tak líbí, klidně je zužitkuj. :-)
Prosím tě, co to máš za kalhoty?!?
Ta přední kapsa je nějaká velká nebo co?!?
Stará dobrá klasika - 3/4 na chození
http://www.ebay.co.uk/itm/ROHAN-STRIDERS-3-4...
Jsem jako krtek, ten taky potřeboval kalhotky s kapsami, velkými :-)
Nejvýživnější je to určitě z Prata. Ze Santa Marie je sklon zruba stejný jako z Prata, ale převýšení a délka menší. Nejprudší jsou první cca 3-4 km(serpentiny v lese) s max sklonem 12-13%, nato odpočinkový úsek (bývalá šotolina) a pak rovnoměrné (a trochu nekonečné)stoupání 8-9% až do sedla Umbrail. Dnes nejlepší povrch ze všech třech směrů, akorát co doasfaltovali šotolinovou část, zvýšil se provoz (ty časy, kdy člověk potkal tři auta za celou dobu stoupání jsou asi pryč). I tak je to stále mnohem klidnější, než mezi Pratem a Bormiem. Scénicky méně zajímavé. V tomto směru je jednoznačně nejhezčí strana od Bormia. Samotné Stelvio je na můj vkus příliš komerční. Osobně dávám přednost sousední Gavii.
Jsem ti zapomněl poděkovat za informace, děkuju :-)
Ještě k tomu úseku Landeck - Prato:
Jeli jsme to loni opačně. Z Prata do Mals se dá po boční silnici, pak po hlavní široké cestě na Reschenpass. Dost se to táhlo a taky pěkně foukalo (je to celé otevřené). Nahoře je přehrada, která se vlevo nechá objet po cyklostezce. Je to sice trochu nahoru dolů, ale krajinářsky pěkné. Po stezce se pak pokračuje po druhé straně do Nauders. Tady začíná ten zmiňovaný zákaz vjezdu cyklistů. My jeli dál po hlavní. Silnice vede soutěskou, je tu několik tunelů, ale nic extra nebezpečného. Holt Rakušáci jsou trochu prudiči a různých zákazů, omezení, poplatků atd mají plno. Ten úsek jde ale objet přes kopec přes Martinu. Kousek za místem, kde se silnice opět setkají je další zákaz, který se dá objet po silnici vlevo. Níže se potom jelo po samostatné cyklostezce do Prutz a následně do Landecku (tady byl zajímavý průjezd elektrárnou). V Prutzu doporučuji udělat si jednodenní zajížďku pod ledovec Kaunertal. Sice je to náročný výjezd a zpět se musí po stejné cestě, ale jde o jednu z nejscéničtějších alpských silnic.
Zaujalo mě, že jste jeli z Prata nahoru do Nauders kus po silnici (jestli jsem dobře pobral). Já jel dolů i večer nahoru pohodlně po téhle ztezce, úplně mimo hlavní silnice, jen kousky malebnýma městečkama bokem
https://mapy.cz/s/vvdg
Ale zpátky těch 600 m up už bylo znát :-) Dopoledne jsem zkoušel Stelvio, ale byl listopad a už bylo zavřený, tak jsem byl alespoň ve 2.000 mnm v Soldě
Jeli jsme na silničkách, takže jsme po stezce až tak usilovně nepátrali, nicméně určitě to bude lepší, než po hlavní. Je to asfalt nebo šotolina?
Co si tak vybavuju, převážně asfalt. Ale určitě ne kvalita hlavní silnice. Na silničku určitě byla ta hlavní lepší. Já jel na treku, tomu občas nějaké zadrncání nevadí.
Dík. To vypadá celkem slušně. A krátký úsek šotoliny taky nevadí. Lepší trochu hrbolatější cesta, než hladká asfaltka s provozem. Minimálně teda cestou nahoru. Pokud se tam ještě někdy podívám, tak to zkusím po té stezce. Jinak v listopadu jsem do dvou kilometrů ještě nejel... maximálně tak v polovině září :-).
Dík za informace, se asi zeptám blbě, když píšeš, "tady začíná zmiňovaný zákaz vjezdu cyklistů, my jeli dál po hlavní silnici", znamená to, že jste zákaz ignorovali?
Máš představu jaké jsou postihy?
Jsem ve Francii narazil na zákaz vjezdu cyklistů třikrát, ale netroufl jsem si ani jednou. Objížďka pokaždé dost bolela, před Béziers jsem kvůli tomu jel dost dlouho do kopce, proti mistrálu, to bylo fakt hustý.
Ve Španělsku jsem na zákaz narazil jednou, ale tam to bylo dost fatální, objel jsem ten kruhový objezd třikrát, než jsem si konečně připustil, že jsem v prdeli, musel bych se vracet pořádný kus cesty do pořádného kopce, tak jsem na tu jejich dálnici vlítul jak uragán, naštěstí to bylo z kopce a hned na dalším sjezdu jsem ji zas opustil.
Osobně bych to teda tím zákazem pouštěl, když už, tak jen dolů z Nauders. Nahoru ani náhodou. Dolů tak nějak stíháš s autama, ale nahoru bys vyrobil dokonalý špunt. Je to tak akorát na dvě auta bez kloudné krajnice a je tam dost frc, včetně náklaďáků. Trochu jsem tam v zatáčkách zdržoval i s dodávkou s velkým vlekem.
Projeď si ji, od 4:15 do konce, ať máš představu :
https://www.youtube.com/watch?v=C8mbPwSOrBE
Jo, jeli jsme přes ten zákaz. V nohách jsme měli už přes sto kiláků a bylo to pořád z kopce, no... ale nechci nikoho navádět. Příště bych to už objel. Zákazy se vesměs snažím dodržovat, ale někdy není zbytí. Kdysi jsme třeba projížděli přes zákaz tunelem z Livigna do Švýcarska. Celkem humus ale holt jiná možnost nebyla. Nikdo ale neprudil a to jsou na obou stranách celnice. Dnes už to projet nejde a je to tak asi lepší. Jednou nás stavěla italská policie, když jsme nedopatřením vjeli na silnici pro motorová vozidla. Vše ale proběhlo v klidu. Na první odbočce zastavili a ukázali nám kudy pokračovat. Italové jsou vůbec pohodáři. Ti tě pustí i na úplně zavalenou silnici :-).