Jizerky potřetí

Tak zase jedu s kolem ve vlaku do Jizerek na další cyklovýlet. V noci začalo pršet, ale podle předpovědi by v Jizerkách mělo přestat v osm hodin. A to já právě dorazím do Kořenova, výchozího bodu mé dnešní vyjížďky. Cesta vlakem je dost nudná, jede sice spousta školáků a studentů, ale vyndali své obří mobily, nasadili sluchátka, někteří jen poslouchali a někteří hráli asi hry. Já jenom pozoruju zataženou oblohu a déšť.

Po příjezdu do Kořenova drobně prší, tak navlékám pláštěnku a vyjíždím. Chci objet vodní nádrže v Jizerkách, takže vyrážím na Černou Říčku a pak k vodní nádrži Souš. U každé přehrady zastavím, prohlížím si hráz, mám rád vodní plochy, tak jen tak pozoruju hladinu, něco nafotím. Tyhle přehrady v Jizerkách nejsou určeny k rekreaci, slouží k regulaci vodních toků, nebo jako zdroj pitné vody nebo jako malé vodní elektrárny. Když si prohlížím přehradu Souš přestává pršet. Balím tedy pláštěnku a celý den ji už nebudu potřebovat.
Dále se chci zajet podívat k Protržené přehradě. Objíždím tedy přehradu Souš a pokračuju dále. Odbočku k přehradě jsem málem přejel. Ještě že mám zvyk prohlížet si turistické značení a tak jsem zjistil, že už mám odbočit. Po chvilce jsem u Protržené přehrady. Tady se zdržuju poměrně dlouho. Čtu informace z tabulí, všechna místa procházím (jsou krásně přístupná po pěšinách a mostku). Něco nafotím a představuju si plnou přehradu vody a naráz to obrovské protržení. No musela to být síla, když se to množství vody valilo dolů. Však taky vzala sebou 62 životů.

Když odjíždím od přehrady, tak před zatáčkou vyskočí z lesa dvě korpulentní dámy a pospíchají zpět k přehradě. Kývnu na pozdrav, ale nevěnují mi pozornost a něco si štěbetají. Projedu tedy zatáčku a asi za půl kilometru dojedu tři muže a s nimi mladou rusovlásku. Jdou od přehrady a nervozně se ohlížejí. Když je míjím, tak zaslechnu: „Kde ty krávy sou". Po chvilce mi dojde, že asi myslí ty ženy, co spěchali na druhou stranu. Zpomaluju až po chvilce zastavím. Čtveřice mě dojde a já říkám: „Ne, že bych chtěl poslouchat, ale zaslechl jsem, že někoho postrádáte? Nejsou to dvě ženy?" Všichni přikyvují. Sděluju jim tedy, že ženy jdou směrem k přehradě, tedy opačně. Dva muži začnou nadávat a třetí se směje a říká: „Pánové tak se starejte, já mám ženu tady." Ten jeden povídá, že jim zavolá na mobil a začne vytáčet číslo. Najednou slyšíme zvonění a rusovláska vyndá z kapsy dva mobily z nichž jeden hraje znělku jakéhosi nekonečného seriálu. „Když si odskočily do lesa, tak si je ke mně daly, aby je neztratily" říká. Zase se ozve nadávání dvou mužů a smích třetího. Říkám jim ať počkají až ženy dojdou zpět k Protržené přehradě, tak pak poznají, že jdou špatně a vrátí se. „To je neznáte, ty zabloudí i u nás na náměstí" praví jeden z nich „ty až dojdou k přehradě, tak si vyberou jinou cestu a už je nenajdem." No, nechce se mi jet zpátky a upozornit dámy, že jdou špatně. Kopeček sice není moc velký, ale jet ho znova se mi dvakrát nechce. V tom proti nám přijíždějí dva cyklisté a pánové se s nimi domluví, že upozorní dámy, že jdou špatně. Spokojen odjíždím přes Mariánskohorské Boudy dolů do Josefova Dolu. Odtud zase nahoru na Hrabětice ke kapličce a pak už to je kousek na Vodní nádrž Josefův Důl. Tam se mi líbilo. Krásné hráze, dobře udržované okolí, nádherný výhled z boční hráze. Dále jedu k Blatnému rybníku a pak moc pěknou cestou na Novou Louku. Odtud po modré na Vodní nádrž Bedřichov. Opět krásné místo. Jsem tu sám, opírám se o zábradlí, pozoruju klidnou hladinu, ze které občas vyskočí ryba, prohlížím zalesněné okolí a vzpomínám na Homolku z filmové trilogie jak říká: „příroda, to je chrám." Po chvilce zanechávám nostalgie a vracím se ke svému oblíbenému šlapání do pedálů. I když další cesta je klesání až do Liberce. Nejdříve lesní cestou po zelené do Rudolfova a pak po silnici do Liberce. Provoz je téměř nulový, tak občas zastavím a koukám na Liberec z výšky, hledám panelák, kde bydlí moji dva vnoučci a uchvátí mně pohled přes město na majestátní Ještěd. V Liberci zajíždím ještě k přehradě. To místo už znám z procházek s vnoučaty. Překvapuje mně kolik lidí tu běhá. Mladí i staří a to je všední den ve 13 hod.

Liberec opouštím po cyklostezce podél řeky Nisy. Dále se napojím na cyklostezku Odra-Nisa. Vede mimo provoz a téměř pořád podle řeky. Mezi Machnínem a Chrastavou překonávám řeku v transbordéru. Je to taková malá lanovka, zavěšená na dřevěné konstrukci. Kabinka se pohybuje ručkováním po vodorovně zavěšeném laně přes kladky. Takže je možné přitáhnout si prázdnou kabinku, když je na druhé straně. Do kabinky se vejde cyklista i s kolem nebo několik osob. Vše je dobře vidět na fotkách z tohoto cyklovýletu.

Chrastavou prochází cyklostezka Odra-Nisa jenom krajem a za nádražím se vrací k řece. Až do Chotyně jedu podle řeky a pak už jenom přes dva kopečky domů, do Jablonného v Podještědí.

I když ráno počasí nevypadalo nijak dobře, tak během dne se zlepšilo (občas bylo i sluníčko) a byl z toho zajímavý a poučný cyklovýlet.

Fotky z tohoto cyklovýletu jsou zde:  http://vlaky.rajce.idnes.cz/Jizerky_potreti#