Podél Ohře na kole

Tak začal první prázdninový měsíc a ještě jsem v červenci nebyl na žádném vícedenním cyklovýletě. Využil jsem toho, že vnoučata přijedou na prázdniny až další týden a od 9.7. jsem vyrazil zdolat na kole řeku Ohře. Byla to neděle a vlakem cestovalo dost cyklistů. Do Ústí nad Labem bylo v oddělení 10 háků na kola a bylo nás tam 11 kol a vždy tak 5 cyklistů. Pěkně natřískáno. Ostatní cestující, když to viděli, tak bez řečí nastupovali a vystupovali jinudy. Z Ústí do Chebu bylo v oddělení 6 háků a bylo tam 7 kol. Pravda, jedno z nich bylo dětské. I přes povinnou rezervaci kol to průvodčí takhle do vlaku pustil. Mělo to ale výhodu, že okolo kol bylo vždy dost cyklistů, kteří si vyměňovali své zážitky s kolem. Já jsem víceméně jenom poslouchal. Cesta tím pádem rychle utekla a najednou jsem byl na nádraží v Chebu. Tady jsem si naplánoval objet vodní nádrž Skalka na Ohři. Místy to byla terénní vložka, ale celkově to šlo. Pěkný výhled na nádrž je z vyhlídkové věže. Po objetí nádrže jsem se vrátil do Chebu a pokračoval do Sokolova. Průjezd Chebem je exelentní. Vše po cyklostezkách mimo provoz. Nadšen jsem byl krytou lávkou přes řeku. A to jsem netušil, že ještě dnes projedu další a to v Kynšperku. Oboje lávky procházím pěšky a důkladně si prohlížím, jak řemeslně jsou postaveny. Trasa z Chebu do Sokolova vede převážně po cyklostezkách mimo provoz. Po silnici se jelo jenom málo.

Na nocování jsem si vybral vodácké tábořiště v Sokolově. Je to dost zanedbané zařízení, potřebovalo by to vzít štětku a natřít stoly a lavice u občerstvení, udělat fasádu na budově apod. Zase tu ale byla velice příjemná obsluha v bufetu a v recepci. Záchody a sprchy byly čisté, místo na stan bylo dobré a já na svých cestách s kolem nic víc nepotřebuju. Večer byl teplý a tak jsem dlouho seděl u řeky a koukal na vodu. Takže do spacáku jsem lezl spokojen s tím, jak den proběhl. Dnešní den jsem ujel 61 km.

V pondělí ráno se to hodně mračí, tak honem balím, než začne pršet. Začalo, jen jsem to nandal do báglů. Rychle jsem se přesunul pod deštník u bufetu. Tam jsem dobalil, ustrojil kolo a čekal až přestane pršet. Netrvalo dlouho a před devátou už jsem mohl vyrazit. Ze Sokolova až do Lokte se jede mimo provoz, po cyklostezce č. 6. Průjezd přes Loket je nádherný. Cyklostezka se točí spolu s řekou kolem hradu. Stále je na co koukat. Z Lokte se pořád pokračuje podle řeky. Jede se po nádherné šotolinové cestě, tvrdé a rovné. Já mám rád takovéhle cesty. Nemusím mít cyklistické asfaltové dálnice. Jen aby nějakého úředníka u psacího stolu nenapadlo, že tuto šotolinku nechá vyasfaltovat. U Svatošských skal se po lávce přejíždí na druhý břeh. Já jsem kolo raději vedl. Samotné místo Svatošských skal je nádherné. Udělal jsem několik snímků a pak jen stál a koukal. Zase jsem si připomenul: "příroda, to je chrám." Při průjezdu přes Karlovy Vary se jede zase jenom vedle řeky. Tady se ani nepozná, že se jede přes krajské město. Za K: Vary jsem opustil cyklostezku č. 6. a vydal jsem se po silnici č. 222. Chtěl jsem navštívit Kyselku, místo, kde působil Jindřich Mattoni. To co tam ale zůstalo, je zničeno. Bude-li to takhle trvat dál, tak vše spadne. Majitelé se střídali a nikdo do oprav neinvestoval, hlavně, že vydělávali na prodeji vody. Zklamán z toho, co jsem viděl pokračuju dál. V obci Černýš se cyklostezka č. 6 změní v kamenitou polní cestu. S naloženým kolem se mi nejede dobře. Chvíli i tlačím. Ale co následuje , tak mi spraví náladu na zbytek dne. Přijede se na vyhlídku nad řekou. Je to zase nádherné místo. Krásně je vidět jak se točí řeka, dobrý je výhled na okolní kopce. Pořídím několik snímků a pak zase jenom koukám a koukám na tu nádheru. V Klášterci n. Ohří, v lázeňském areálu jsem si udělal malou přestávku. Areál lázní je pěkný. Zejména parčík s jezírkem. Město se opouští pěkným lesoparkem. Zase se jede po pěkné cyklostezce až do Kadaně. Tady mají zajímavou lávku za jezem. Je zavěšená do skály nad řekou a klesá dolů k řece. Podle řeky je nádherné nábřeží Maxipsa Fíka. Ten tam taky má svou sochu. Za Kadaní se jede zase moc pěkně. Ale z Rokle se jede několik km. po silnici č. 225. Tady jsem už dost pospíchal, protože jsem viděl, jak se za mnou hnala těžká mračna. Do kempu ve Vikleticích na Nechranické přehradě jsem to stihnul bez deště. Mraky nakonec rozehnal silný vítr a do večera nepršelo. Koupat se ale nedalo, vítr zvedal veliké vlny a tak jsem do vody ponořil jen nohy. Většinu večera jsem proseděl na balvanu u vody a pozoroval vlny. Kemp ve Vikleticích je standardní. Je zde hodně karavanů na pevno a některé chatky mají pronajaté zřejmě celoročně. S čím jsem se ještě nesetkal, tak bylo placení 5 Kč. za použití umyvadla. Ale zase měli sprchu jenom za 10 Kč. Dnešní den jsem ujel 93 km.

V úterý ráno, když se vzbudím, tak prší. A to dost silně. Tak uvnitř stanu sbalím vše, co sbalit jde. Pak ale na půl hodiny přestane pršet. Sbalím tedy mokrý stan a jedu na trasu. Okamžitě začíná pršet. Obléknu pláštěnku a mířím na hráz přehrady. Při odjezdu z kempu mi poradili, ať v dešti nejezdím do Žatce podél řeky, že tam je moc bláta. Ať využiju dobře značenou trasu 6A. Po této trase jsem tedy za deště dojel do Žatce, kde jsem využil místní pekařství k nákupu pečiva na dnešní den. Ze Žatce se vyjíždí po frekventované silnici. Záhy se ale uhybá a jede se kolem chmelnic. Tady jsem zavzpomínal, jak někdy před pětapadesáti lety, jsme jako studenti, jezdili na chmelové brigády. Jo, to dnešní mládež už nezná. Do Loun se dojede mimo provoz. Průjezd přes město je výborný, zejména jízda po pěší zóně. Město se opouští po cyklostezce podél hradeb. Skvělé. Pak se kousek jede po prašné cestě. Tady někde sundavám pláštěnku, protože přestalo pršet. Dál se jelo po silnicích třetí třídy a pak taky po silnici druhý třídy č. 246. Za Orasicema, když si fotím výhledy do kraje, tak zastavuju okolo jedoucího cyklistu a ptám se na nějakou restauraci se zahrádkou, kde bych něco snědl. Říká, že v Libochovicích na náměstí je restaurace se zahrádkou nebo dobrý bufet. Ptám se jestli je to na trase cykl.6. Prý ne, ale ať nejezdím po šestce, že tam po tom dešti bude bláto, ale ať jedu pořád rovně po silnici přes Libochovice a na cykl. 6, že se napojím v Budyni n. O. V bufetu v Libochovicích měli vynikající gulášovku. Pak jsem ještě přidal točenou kofolu, párek v rohlíku a presso. V Budyni se skutečně připojím na šestku a na konci obce se ze silnice odbočí a jede se lesem po cyklostezce. V Pístech se vjíždí na silnici, která pak od nadjezdu přes dálnici je dost frekventovaná. Je ale hodně široká, takže bezpečně dojedu do Doksan. Tam odbočím do Brozan, kde je kemp. To už zase prší. A dost. Proto tentokrát budu nocovat v chatce. Sice to jsou chatky někdy z šedesátých let minulého století, montované z takových papundeklových panelů. A za ty roky do nich nic nebylo investováno. Stejně tak vnitřní vybavení. Ale moc jsem si libovat, že tu chatku mám, když přišla slota. Prudký vítr a silný déšť. Bylo mi v té stařičké chatičce moc fajn. Kemp byl téměř prázdný. Ze šestnácti chatiček byly obsazeny čtyři a ještě tu byl jeden stan a jeden karavan. Jinak jsem dnes podle řeky moc nejel. Úsek z Nechranic do Žatce jsem vynechal úmyslně kvůli blátu, stejně tak úsek z Orasic do Budyně. Za dnešní den jsem ujel 83 km.

Ve středu z kempu vyjíždím po osmé. Tento den jsem měl v plánu dojet k soutoku Ohře a Labe a pak dojet domů do Jablonného v Podještědí. Bylo to převážně po okreskách, cyklostezek byly jenom kousky. Cestou k soutoku jsem projel Terezín a oživil jsem si vzpomínky, jak v roce 1977 jsem byl v místních kasárnách na vojenském cvičení na 56 dnů. Fuj, vojnu jsem neměl rád. Při hledání soutoku jsem jel po pěšině podél řeky. Mezi pěšinou a řekou byly většinou vysoké kopřivy nebo křoví, takže jsem měl strach abych soutok neminul. Věděl jsem jen, že je poblíž silničního mostu. Tu správnou pěšinu k řece jsem nakonec našel, ale i když jsem sestoupil až k hladině, tak moc toho vidět nebylo. Vystoupal jsem tedy na most a i když je na silnici cyklopruh, jdu celou dobu po chodníku pěšky. Chci si vyfotit soutok z mostu. Ale je to zrovna proti sluníčku, takže toho zase moc vidět není. Za mostem jsem se napojil na cyklostezku č. 2 proti toku Labe. Před měsícem jsem tudy jel z Vrchlabí do Hřenska. Jenomže opačně. Dnes jsem cyklostezku opustil v Křešicích, odkud mířím do kopců, k nám na sever. Po okreskách jsem projel Úštěk, Blíževedly, Českou Lípu, Zákupy a domů. Dnes to bylo 81 km.
Byl to zase pěkný cyklovýlet a moc jsem si to užíval.

Fotky z tohoto cyklovýletu jsou zde: http://vlaky.rajce.idnes.cz/Podel_Ohre/