Jak jsem si užil Plzeň a její řeky

Normální cyklisté vyjíždějí v sobotu ráno z Plzně ven, do přírody. Já jsem to uchopil obráceně. Plzeň sice znám jako svoje boty, narodil jsem se tam, maturoval jsem tam, u odvodu jsem tam byl, ale Plzeň ze sedla kola, to bude něco nového. A protože za poslední léta bylo vybudováno mnoho kilometrů cyklostezek a naučných stezek okolo plzeňských řek, tak jsem si naplánoval sobotní výlet do velkoměsta.

Vyrazil jsem z domova při nejmenší z plzeňských řek, při Úslavě a přes Nezvěstice, Šťáhlavice, Šťáhlavy a Starý Plzenec jsem se pomalu blížil k Plzni. V Koterově jsem odbočil na naučnou stezku a po chvíli jsem zjistil, že není všechno tak jasné, jako v mapě. Navíc jsem žádnou mapu neměl, přece si DO PLZNĚ nebudu brát mapu. Ale nakonec jsem po malých pochybnostech našel Božkovský ostrov i cestu z něho ven. Ale popravdě - značení nic moc. Výhodou bylo, že vždy, když jsem si nebyl jist, jestli cesta někam pokračuje, vždy se objevil v dáli nějaký cyklista, který se ke mně blížil. A tak jsem si vždy řekl: „ Tam jeď Stáníku, někam to vede. Poté co jsem přejel most v Lobzích tak začala silná pohoda. Pěšinka při řece, rovina, klídek. Podjezd Rokycanské a okolo Lopatárny ke Svatému Jiří. Tam jsem se podíval na soutok Úslavy se Mží, ( a kdo mně řekne, že je to soutok Úslavy s Berounkou, tak nemá pravdu - podle mě vzniká Berounka právě tady!!!!), takže vlevo Úslava, proti mně Mže a vpravo Berounka! Pak jsem si vystoupal okolo Pecihrádku na Bílou Horu, (ano pražáci - i v Plzni je Bílá Hora) a sjel okolo Ferony na kruháč U Součků. Proti proudu Mže jsem se dostal k tréninkovému areálu Viktorky, projel jsem se při Mži k Saskému mostu, vrátil se zpět, přejel lávku a dojel na Obcíznu. Ten divný název značí, že to byla dříve Obecní louka, ale především je to soutok Mže a Radbuzy. A dál, s krásně vonícím pivovarem vlevo a stadionem víceméně již mistra fotbalové ligy vpravo, jsem frčel do centra.

U Krajského ředitelství policie, kterému nikdo v Plzni neřekne jinak než Fízlhaus jsem vyjel na nábřeží a okolo lázní a zbořeniště Domu kultury jsem pokračoval na Americkou. Pro neplzeňáky vysvětlím: Stával tam Dům kultury, nebyla to zrovna okrasa Plzně, ale dalo se na něho zvyknout. Krom toho tam měli dobré chlebíčky. Navíc se mu říkalo hezky - Dům hrůzy u Radbůzy. No a pak jej zbořili a teď se hádají, co tam postaví.

Ale zpět k výletu. Převedl jsem kolo přes Americkou a přemýšlel, kolikrát jsem tam šel pěšky, jel autem, autobusem nebo trolejbusem. Ale na kole mám premiéru. Pak jsem pokračoval s Radbuzou vpravo až do Doudlevec, a uspokojen průběhem expedice jsem se zamyslel a už jsem ležel. A zrovna pod mostem. Krásně odřené koleno a naražená ruka. Hned se mně začali věnovat protijedoucí cyklisté, přesně ti, kterých jsem se lekl a zabrzdil více, než jsem měl. Koleno hezky krvácelo, ale jinak vše OK a tak jedu dál. (Jsem drsňák!) Ovšem hned ve skateparku za mostem jsem si dal přestávku, klobásu a pivo. Koleno jsem ošetřil ubrouskem, který jsem dostal ke klobáse a mazal jsem dál. Opustil jsem Radbuzu a kousek jsem jel při Úhlavě, směrem ke Hradišti. No a pak jsem opustil i Úhlavu, vystoupal k Černicím, přejel po lávce dálnici a přes Radyni uháněl k Plzenci.

Z Plzence jsem jel opět při Úslavě, a proti hnusnému větru. Na posledních deseti kilometrech mě chytla krize. Vítr, koleno a zima. Ale nějak jsem to domů dorval.

Byl to hezký výlet. Viděl jsem Plzeň tak, jak ji pěšky ani z auta neznám. Viděl jsem hezká zákoutí i brloh bezdomovců. Našlapal jsem 75 kilometrů a nebýt toho větru a kolene, tak to nemělo chybu. Mohu jenom doporučit.