Normální cyklisté vyjíždějí v sobotu ráno z Plzně ven, do přírody. Já jsem to uchopil obráceně. Plzeň sice znám jako svoje boty, narodil jsem se tam, maturoval jsem tam, u odvodu jsem tam byl, ale Plzeň ze sedla kola, to bude něco nového. A protože za poslední léta bylo vybudováno mnoho kilometrů…
Jsem také spjatý s Plzní prakticky celý život, i když jsem zde bydlel jen 22 let. Jednou za 3 měsíce jezdí žena do fakultky na Borech na dopolední vyšetření a když je počasí, beru si kolo - tentokrát jsem se byl podívat na Radyni. Jěště předtím, než jsem opustil město, musel jsem kvůli prasklému lanku u přesmykače zajet dolů po Slovanské do Papírnické do jakési obskurní opravny (lanko 50,- Kč, výměna 100,- za 10 min. práce) a cesta podél kolejí zpátky byla dosti nepříjemným zážitkem. Příště zkusím cyklostezky, po nichž jsi jezdil.
To je věc co jsem si uvědomil taky, že jak mám vyšlapané a proježděné město autmo a pěšmo ale ne kolmo, tak stačí i jen jít, nebo jet jinou ulicí a svět je najednou nový. A ještě jak se třeba bavíme se ženou, tak ona tím, že jezdí do práce v jinou dobu než já byť stejnou trasou, tak potkává jiné lidi. Má jinak denní světlo. Prostě, že svět není jeden, jak si myslím ale je spousta paralelních světů a stačí jen málo, abych mohl poznávat další světy. Stačí změnit denní dobu na známé trase, nebo jinou ulici ve známém městě. :-)
Pěkný článek.