blogy o životě s kolem i bez kola

NaKole.cz > Blog > pavelv > Estonskem na kole (3)

Estonskem na kole (3)

Tallinn, terminál trajektů do Helsinek

Foto: Autor

Další fotografie

Helsinky

Dneska ani nemůžu dospat. Vstáváme brzy a s kolem jen „na lehko" míříme do přístavu trajektů na ranní spoj přes Finský záliv do Helsinek. Loď švédské společnosti Viking, vysoká jako náš panelák, nás naložila do podpalubí „snad se všemi auty z celého Estonska". Má sedm palub a jak tady budu hledat, kde mám opřené kolo, mi není jasné. Naštěstí námořníci jsou na takové „suchozemské krysy" zvyklí a aby jim nebloudili po lodi jako „bludní Holanďané", mají jednotlivé paluby označené nejen písmeny, ale i obrázky zvířátek. Sláva, to by mohlo klapnout. To znám, to bude jako hledat auto před Globusem, hlavně si zapamatovat ten správný obrázek. Po vyplutí v 8:00 hod bereme útokem lodní restauraci a pak si jen vychutnáváme klidnou plavbu. Cesta trajektem trvala 2:30 hod, max. rychlost plavby podle GPS byla 42 km/h, vzdálenost mezi přístavy 82 km.

Samotné připlutí do Helsinek kolem pevnosti na ostrově Soumenlinna byl zážitek. Na přilehlých ostrovech vidíme typické severské dřevěné barevné domečky. Somenlinna byla v roce 1991 zapsána na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO a je tak jednou ze sedmi finských památek na seznamu. Potom to chvíli vypadalo, že trajekt připluje až na rybí trh na náměstí Kauppatori, ale zatočil a „trefil se" do toho správného přístavu o kousek vedle.

Nejdříve si jdeme vyfotit sochu mořské víly na náměstí Kaupaatori a trochu se zorientovat a „vyluxovat" mapky města do „íčka" před helsinskou radnicí. Naše další kroky směřují na Senátní náměstí a ke katedrále Tuomiokirko. Dlouho sedíme na schodech u katedrály a kocháme se úžasným výhledem na moře a město. Ač katedrála vypadá monumentálně, její interiér je velice strohý. Kolem starého národního divadla a severské secesní budovy hlavního vlakového nádraží šlapeme ke Skalnímu kostelu. Vzít si s sebou jízdní kola a pohybovat se městem na nich, byl dobrý nápad. Je tady hodně cyklostezek vyznačených na širokých chodnících.

Skalní kostel pochází z 20.století. Stavitel do skály nechal vystřelit díru kruhovitého půdorysu a skálu nijak dále více neupravoval, pouze ji zakryl střechou z kombinace mědi a skla. Zajímavá stavba se zvláštní atmosférou. V kostele zrovna někdo hrál na varhany a dost dobře.....

Další cesta je orientovaná na Olympijský stadion kde v roce 1952 tak zazářil fenomenální Emil Zátopek. Stadion a jeho okolí má úžasný „atmosfér", posedáváme, poleháváme na trávě, odpočíváme v klidu okolní zeleně. Na stadion jsem se léta toužil podívat, teď si užívám okamžiku.

Náš prohlídkový okruh pokračuje k ruské pravoslavné Uspenské katedrále, přístavu starých plachetnic a přístavu helsinských ledoborců. Zcela vyhladovělí končíme na rybím trhu na nábřeží, je tu plno stánků. Ulice Esplanadi je lemována spousty stromů a na každém kroku jsou příjemné kavárny. Trochu připomíná lázeňskou kolonádu. Lidé mladí, staří odpočívají, piknikují na trávnících a to vše na dohled od prezidentského paláce a radnice na náměstí Kaupaatori. Město má klidnou, příjemnou atmosféru. Nemám rád velká města, ale tady se mi vyloženě líbí. Pohodě napomáhá i letní teplé slunečné počasí. Naši „kačeři" mají na kontě několik odlovů cache.

Pivo mají Finové oproti Estoncům příšerně drahé, teď se nedivím, že po vyplutí trajektu a po otevření lodní prodejny, vzali mladí seveřané kartony piva v plechu „útokem" a „hrnuli ho do sebe pod tlakem". Trajekt Viking z Helsinek do Tallinnu odplouvá 21:30 hod.

Tallinn

Oproti původnímu záměru v itineráři jsme naplánovali prohlídku starobylého Starého Města a „ztracený čas" dohnat vlakem na trati Tallinn - Rakvere (104 km). Doma při vytváření plánu cesty jsem nespravedlivě málo času vyčlenil pro toto výjimečné město.

Do Starého Města vjíždíme Velkou pobřežní branou u bašty Tlustá Margareta, nedaleko přístavu trajektů. Před starobylými hradbami je vybudován památník obětem katastrofy trajektu Estonija, který se potopil 28. září 1994 s 852 oběťmi. V letní restauraci na ulici Olevimagi jsme si zřídili „hlavní stan" a odtud po dvojicích vyrážíme na prohlídku Starého Města. Úzké uličky jsou příliš plné turistů, než aby jsme se jimi proplétali s naloženými koly. Kolem kostela sv. Olafa a kostela sv. Ducha jdeme na Radniční náměstí s gotickou radnicí. Probíhají tady trhy, lidí je všude jako opic. Je neustále co fotit a obdivovat. Teda myslím ty památky, ne lidi. Ale vlastně i ty lidi, Estonky jsou po většině krásné ženy. Někdo může namítnout, že ty pěkné dívky byly cizinky, turistky. Ne, Rusky, Němky a Japonky poznáte a hezčí už byla jen naše děvčata.

Cestou na hradní vrch Toompea stoupáme k pravoslavnému chrámu Alexandra Něvského. Úžasný monastýr. Okoukli jsme budovu estonského parlamentu, věž Pikk Herman, hradby a valíme zpátky za Jitkou a Mirkem. Přesunujeme se na hlavní vlakové nádraží Tallinn, odjezd v 16,00 hod do stanice Rakvere (příjezd 17,45 hod). Naložení kol proběhlo hladce, ve vagónu jsou držáky na zavěšení kol a nástupiště je ve výšce podlahy, paráda. Problém nastal až při vystupování ve stanici Rakvere. Tady žádný perón ve výši podlahy vagónu nebyl, jen kolejiště. Schody z vagónu začínají asi metr nad kolejištěm, jsou strmé a jakoby schované dovnitř. Není kam vsunout nohu, protože každý schod, kromě prvního, je schován pod dalším. Výstup s kolem byl cirkusový výkon. Chce to cvik. Hned jsem si vzpomněl na článek z NaKole.cz, (Pobaltí na kole - Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě).

Z Rakvere jedeme na kole po silnici č. 23 - Tõrremäe - Päide - Luha - Kisuvere - Haljala - Kalmistu - Potsu - Salatse - Metsiku - Adaka - Villandi - Sagadi - Koljaku do Võsu v Národním parku Lahemma (38 km). Stany stavíme na břehu moře v Camping Eesti Karavan a večer sedíme v restauraci, pochutnáváme si na lososu. Dnes jsme ujeli pouze 54 km a 104 km vlakem, takže rekreace.

Tartu

Ranní koupání na pláži ve Võsu nic moc. Bylo to jako lézt doma do zarostlého rybníka. Rákos, chaluhy a pak teprve slaná, studená voda, akorát místo bahna písek.

Võsu je rekreační oblast a leží na pobřeží zátoky Käsmu na jednom ze tří poloostrovů vybíhajících do studených vod zálivu. Nachází se zde největší naleziště bludných balvanů na "území zátok" v Národním parku Lahemma. Park je plný lesů, jezer, řek a močálů. Míříme do Altja, staré, překrásně zachovalé rybářské vesnice. V osadě Oandu navštěvujeme lesnické muzeum a naučnou stezku s bobřími hrázemi. Po poledni relaxujeme v areálu pěkného zámku v obci Sagadi. Po silnici č. 23 a cyklotrase Rout No. 4 přijíždíme znovu do města Rakvere.

Město proslulo svou bronzovou sochou divokého býka, jež stojí na nejvyšším pahorku nad městem. Socha byla vytvořena k 700. výročí založení města. Na stejném pahorku stojí rozsáhlá zřícenina středověkého hradu. Míří k ní dobově krojované družiny dětí s rodiči. Probíhá tady slavnost a divadelní představení.

Silnicí č. 22 pokračujeme do Väike-Maarja - Rakke - Vägeva. Blíží se silná bouřka. Hůlova nás zahnala do kůlny v obci Assamalla a za chvíli z oblohy padají provazy vody. Průtrž mračen spojená se silným větrem je krátká, letní, ale pěkně zařádila. Po cestě potkáváme hasičská auta a jsou vidět čerstvě odklizené vyvrácené stromy přes silnici. V Ebavere nedaleko od Väike-Maarja je moderní lyžařské středisko s osvětlenou sjezdovkou, běžeckými tratěmi a dřevěnou rozhlednou v nadmořské výšce 124 m. Stany dnes stavíme v obci Vägeva na trávě, ukryti před zraky okolí za obchodem.

Ráno pokračujeme po hlavní silnici č. 39 směr Tartu. Fouká mírný protivítr a na obloze jsou od rána naskákané kumuly. Odpoledne z toho zaprší. Zastavujeme se v obci Kärde. Stojí zde jedinečná architektonická památka, mírový dům. Dřevěné stavení, ve kterém údajně byla podepsaná 21. června 1661 mírová smlouva, která ukončila rusko-švédskou válku v letech 1656 - 1658.

Po návštěvě města Jõgeva, známého jako nejchladnější místo v Estonsku s nejnižší naměřenou teplotou -43.5 ° C, Tabivere, které leží u rozlehlého jezera Saadjärv, lyžařského střediska Lähte s osvětlenými běžeckými tratěmi a dřevěnou rozhlednou, už nás vítá univerzitní město Tartu.

Nachází se zde nejstarší univerzita v zemi. Celý střed města je restaurátorsky obnovený. Mezi mnohými pamětihodnostmi vyniká luteránský kostel sv. Jana, radnice, budovy kolem Radničního náměstí, univerzitní budova. Mně nejvíce zaujala centrální kašna na Radničním náměstí zpodobňující mladý líbající se pár a socha Barclay de Tolly. Barclayův dům na náměstí se propadá a je pomalu stejně šikmý jako známá věž v Pisse. Tartu je příjemné městečko s nezaměnitelnou atmosférou (to „městečko" je třeba brát s rezervou, Tartu je 2. největší město Estonska, velikosti Brna). Jsme kousek od Čudského jezera.

Posilněni výborným borščem šlapeme po hlavní silnici č. 3 přes Nõo a kousek za Elva do Käo Küla. Tady u hlavní silnice stojí camping a motel Waide, kde se ubytováváme.

Kemp je dobře vybavený a jsme tu skoro sami, až na autobus českých turistů a turistek. Mirek dámskému osazenstvu „dramaticky" líčí s talentem zdatného vypravěče dobrodružnou cestu kolem Estonska, „to je pro nás brnkačka těch pár kilometrů na kole", dodává na závěr a sklízí obdiv a uznání.

„Asi to taková brnkačka nebude", zaslechl jsem jak jedna turistka říká své kolegyni „ta jejich děvčata jsou pěkně domlácená". Patrně narážela na rozbité koleno Mily, které po 14 dnech hrálo všemi barvami.

Cesta zpět do Valgy

Ráno po vydatné snídani v motelu jedeme z Käo Küla po hlavní silnice č. 3 přes Rõngu - Puka - Kuigatsi - Oruste - Paju směr Valga (60 km).

V jedné malé obci poblíž Puka se zastavujeme v obchodě na občerstvení. Na lavičce před prodejnou ucucávají svoje pivo místní „strýcové". Hned se s námi dávají do řeči a že odkud jsme a tak ty obvyklé otázky....bavíme se rusko-slovansky. „Československo", rozzářil se jeden z nich, „u vás jsem byl", říká takřka provinile, „s tankem v roce 68 jako voják"...."my ty Rusáky taky nemáme rádi".... Z tohoto setkání plyne jediné, minulosti nikde neuniknete, na to je Evropa příliš malá.

Od vesnice Paju (stojí tady významný památník bitvy estonské osvobozenecké války v roce 1919), 10 km severovýchodně od Valgy vede kolem hlavní silnice nová cyklostezka. Toho jsme si všimli u více velkých měst (Tartu, Elva apod.), že budování nových komunikací pro cyklisty je v Estonsku v plném proudu.

Po příjezdu do Valgy, stejně tak jako při našem odjezdu před dvěma týdny, prší. Moc neotálíme, nakládáme kola a zahajujeme dlouhý přesun ku domovu s noční přestávkou v Litvě, nedaleko města Šiauliai, na farmě u Hory křížů.

Zpáteční cestu volíme po ose Valga (ES) - silnice č. A3 Lotyšsko (LV) - Sigulda - č. A2 - Riga - sil. č. A8 - Jalgava - silnice č. A8 - Litva (LT) silnice č. A12 - Joniškis - Šiauliai, Kryžiu kalnas - Kaunas - Suwalki (PL) - Warszawa - Bielsko Biela - Český Těšín (CZ) - Hranice (1220 km)

Na kole jsme během cyklo-prázdnin ujeli 1029 km, vlakem 155 km. Cesta autem 2497 km. Každému, kdo se mě zeptá, budu cestu do Pobaltí doporučovat. Jsou to krásné, zajímavé, moderní, evropské, rozvíjející se země. I když rozdíly v životní úrovni mezi venkovem na východě a třeba městy na pobřeží jsou mnohdy značné. Zcela zásadně se mi změnil pohled na tyto bývalé postsovětské republiky.

další fotografie naleznete na:

http://avant.rajce.idnes.cz/2010_07_17-31_Estonsko_-_III.cast/

předchozí článek:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/301-estonskem-na-kole-2.html

Fotogalerie

15.06.2012 vložil/a: pavelv
karma článku: 7.85

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (2 reakcí)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |