blogy o životě s kolem i bez kola

NaKole.cz > Blog > pavelv > Estonskem na kole (2)

Estonskem na kole (2)

Saaremaa, Kaali, kráter po meteoritu

Foto: Autor

Další fotografie

Ostrov Saaremaa

Saaremaa je největší ostrov v Estonsku. Místo s jedinečnou atmosférou a množstvím památek. Samotní Estonci tvrdí, že si ostrovy zachovaly něco z atmosféry svobodného Estonska před érou Sovětského svazu. To pravé, původní Estonsko se uchovalo právě tam, díky své poloze a izolaci. Ve vesnicích jsou stále kamenné ploty a domy s doškovými střechami, starší obyvatelé používají krásné kroje a původní nářečí.

Od rána šlapeme po silnici č. 10 přes Tagavere do obce Valjala. Stojí tu kostel sv. Martina, nejstarší kostel na ostrově z roku 1260. Je jasno, teplo a jak jinak, fouká silný protivítr. Jedeme na pohodu a hlavně se kocháme. Vždyť cílem dne je hlavně cesta samotná. Zastavujeme se u meteoritem vyhloubeného jezírka u vesničky Kaali.

Do města Kuressaare přijíždíme po cyklostezce č. 1. Kuressaare je správním centrem ostrova, turistickým a lázeňským letoviskem s bahenními koupelemi. Nejvýznamnější historickou památkou ve městě je biskupský hrad. Ze středověkých hradů v pobaltských zemích patří k nejzachovalejším. Má typické červené věže a masivní hradby. Budova hradu je obklopena rozsáhlým vodním příkopem, barokním opevněním a rozsáhlým parkem.

V přístavu fotíme kotvící jachty, u budovy lázní mě zaujala socha Suur Tõll a Piret. Při toulání ulicemi se potkávám s našimi krajany, kteří zde jsou autem na dovolené. Zkoušíme možnost nocování na marýně, neúspěšně, tak se navečer přesunujeme 2 km severozápadně od Kuressaare do obce Lilbi, kde je Camping Suure Töllu Puhkeküla. Teplá sprcha přišla vhod.

Ráno navštěvujeme tržnici v Kuressaare s množstvím pěkných původních ostrovních řemeslných výrobků. Převládají nádherné vlněné svetry, rukavice, ponožky z příze ostrovních ovcí. Škoda že nemáme v brašnách tolik místa. Až doma mě napadlo, že jsme mohli alespoň jeden svetřík koupit a poslat ho v balíku z místní pošty, příště .....

Z města se vracíme do Lilbi a míříme dál na severozápad po silnici č.79 směr Upa - Laadjala - Kiratsi - Uduvere - Mustla - Sepa - Liiva-Putla - Tursa - Tika - Selja - Tutku - Karja - Angla (45 km). Většina obcí je jen autobusová zastávka u hlavní silnice a sem tam kostelík nebo pár dřevěných domů s cihlově červeným nátěrem a kamennými zídkami místo plotů. Jinak jsou kolem cesty louky, pastviny a rozsáhlé lesy. Provoz po silnici není skoro žádný, idylka.

Nedaleko vesnice Anga stojí skanzen, pět obnovených funkčních větrných mlýnů. Údajně jsou to poslední funkční „lapače větrů" na ostrově. Kdysi měla každá vesnice ostrova, na kopci otevřenému větrům, svůj větrný mlýn. To slovo kopec je ale třeba tady brát s rezervou.

Za zmínku stojí autobusové zastávky, které jsou v kraji pěkné, čisté, dřevěné a zastřešené domečky, v případě nepříznivého počasí dobře použitelné jako útočiště před deštěm. Jednu takovou v Angla využíváme.

V obci Leisi odbočujeme na západ a po cyklotrase č. 1 míříme k útesům Panga. Ty se nachází na severním pobřeží Saaremaa, poblíž vesnice Panga. Pobřeží má největší útesy ostrova, které jsou vysoké až 21m, dlouhé 2,5 km. Moře je rozbouřené a fouká silný vítr. Cesta kolem pobřeží pro mě suchozemce je až „magická". Je cítit síla živlů a nicotnost človíčka. Zřejmě ale pro „domácí" jde jen o „mírné šplouchání vody na maják", protože ve vodě na hladině jsou vidět potápěči z místní Panga Diving Resort.

Po stejné cestě se vracíme do Leisi a to již za sílícího deště. Útočiště nacházíme v místní restauraci, před kterou na trávníku (se souhlasem majitele), již za tmy v přestávce mezi lijáky stavíme stany. Ráno naše cesta bude pokračovat do nedalekého přístavu.

Ostrov Hiiumaa

Přístav v Triigi nás vítá nevlídným počasím. Zataženo, silný studený vítr, déšť a rozbouřené moře. Potkáváme se se skupinou holandských cykloturistů v důchodovém věku, kteří postupně, tak jak který z nich má zrovna čas, již několik měsíců putují Evropou, to jsou teda borci. Trajekt Kõrgelaid do přístavu Sõru na ostrově Hiiumaa nás naloďuje ve 13:30 hod. Tentokrát se na otevřené palubě raději nezdržuju a jsem ukryt v lodní restauraci. Houpe to jako na housenkové dráze. Vzdálenost 14 km mezi přístavy Triigi - Sõru zvládá loď za 1 hodinu.

Ostrov Hiiumaa je druhým největším ostrovem v Baltském moři s krásnou a nedotčenou přírodou a příjemnými lidmi. I on si zachoval něco z atmosféry svobodného Estonska před érou Sovětského svazu. Díky okolnímu moři, je klima na Hiiumaa údajně trochu odlišné od toho na kontinentě. Existuje více slunečných a méně deštivých dnů, ale dnes to asi neplatí a zdá se mi, že je to přesně naopak.

Přístav Sõru býval v minulosti významným obchodním přístavem ostrova s loděnicemi. Motorová plachetnice Alar, postavená v letech 1937 - 1939, stojí v přístavu dodnes jako památník námořní historii. V přístavní krčmě se na dlouho ukrýváme před deštěm a nepohodou. Posléze vyjíždíme po silnici č 84 na západ ostrova k majáku Köpu.

Projíždíme přes obce Söru - Pärna - Metsalauka - Sinima - Nurste - Mänspe - Öngu - Puski - Köpu (49km).

V lese poblíž osady Puski u odbočky do Luidja jsme s Milou zaslechli nějakou hudbu. V mapě je zakreslený kostelík, tak se domníváme, že tam probíhá nějaká bohoslužba a vydáváme se za zvukem. Po pár stech metrech potkáváme na cestě „pravé Vikingy". Chlapy jak hory, dlouhé blond vlasy, již trochu pod parou z medoviny. Zdravíme se a po obvyklých dotazech odkud a kam, nás zvou na hudební festival, který tu právě probíhá. Řekl bych spíše nějaký potlach. S díky raději odmítáme, Mirek s Jitkou by na nás u majáku marně čekali a my bychom se „družili" asi až do rána. Mladíci se rezolutně odmítli bavit rusky, uměli perfektně anglicky a jeden z nich nás úplně „dostal", když říkal že zná Haška a Čapka. Já bych na jméno nějakého estonského spisovatele marně vzpomínal.

Maják Kõpu, je symbolem ostrova, stojí na západním výběžku už od roku 1531, postaven na vrcholu nejvyššího kopce v Hiiumaa, který se nazývá Tornimägi (68 m n.m.). Köpu je třetí nejstarší nepřetržitě sloužícím maják na světě a stále vypadá mladě a krásně. Výška majáku je 36 metrů a nabízí jedinečný výhled ze svého vrcholu na moře a okolní přírodu.

Pod majákem je tábořiště s pitnou vodou a sociálkami, tak toho za pár korun využíváme a stavíme zde stany. Kromě nás tu nikdo jiný není.

V noci nad námi zuřilo několik bouřek současně. Temné dunivé rány hromů přicházely z moře, do toho záblesky světla majáku, scéna jako z Hitchcockova filmu.

Ráno je jasné, teplé, slunečné, využíváme toho k výstupu na vrchol majáku. Na kolech míříme z Köpu částečně po cyklotrase č. 1 a silnici č. 80 přes obce Pärnaku - Rattagu - Luidja - Paope - Jöeranna - Kõrgessaare - Reigi - do Posti, kde s Milou odbočujeme na výběžek Tahkuna. Jitka s Mirkem pokračují směr Kärdla a přístav Heltermaa.

Výběžek Tahkuna se nachází na nejsevernějším cípu ostrova. Stojí zde 42 m vysoký maják postavený v roce 1875. Památník na pláži je věnovaný obětem katastrofy trajektu Estonia v roce 1994. Pod silně fotogenickým majestátným majákem pořádáme malý piknik.

Naše cesta pokračuje přes osady Mangu - Malvaste - Risti - Kroogi do obce Kärdla, (která je jediným, tím pádem hlavním městem ostrova) a dál po trase Palade - Tempa - Pühalepa - Heltermaa. V přístavu Heltermaa čekáme na trajekt na pevninu do přístavu Rohuküla. Naši parťáci už v tuto dobu jsou v Camping Pikseke, ve městě Haapsalu. Trajekt vzdálenost 22 km zvládá za 1:15 hod. Moře je klidné a nad krajinou se rozprostírá soumrak. Pro zajímavost, v zimě tady moře zamrzá a z ostrova na pevninu se dá jezdit osobním autem po vytyčené trase mezi oběma břehy. To musí být teprve dobrodružství...

Do místa ubytování dojíždíme už skoro za tmy. U vchodu do kempu vlaje 7 vlaječek států, jejichž občané zrovna pobývají v tomto zařízení, včetně té naší, české. Tu majitelka kempu vyvěsila při příjezdu Mirka s Jitkou.

Cesta z Haapsalu do Tallinnu

Ráno kupujeme v kempu přímo od pekaře čerstvé koláče a po vydatné snídani s nezbytným „kovbojským kafem" vyrážíme do turistického informačního centra pro mapu cyklostezky Läänemaa Tervisetee a na prohlídku Haapsalu, jež je správním centrem kraje Läänemaa a lázeňským městem s poklidnou atmosférou. Hlavní turistickou atrakci, zříceninu mohutného gotického biskupského hradu z 13. století obhlížíme a fotíme ze všech stran. V místní železniční stanici, která byla koncovou pro již zrušenou trať z Tallinnu, je umístěno železniční muzeum s venkovní expozicí historických parních a motorových lokomotiv. Právě tady začíná cyklostezka Läänemaa Tervisetee která vede po svršku bývalé železnice Rohuküla - Haapsalu - Risti - Riisipere (60 km) a po níž dnes pojedeme.

Povrch cyklostezky je šotolinový, tvrdý, cesta je kam až oko dohlédne rovná, jakoby postavená podle výstřelu z děla. Kilometry rychle odsýpají, ale jízda je poměrně jednotvárná. Slunko „peče jako prase" a je dusno, dneska to vypadá na odpolední letní bouřku. Kolem železničního náspu je vysoký porost bez možností rozhledů do krajiny a sem tam opuštěná bývalá železniční stanice. Zpestření v podobě zbloudilých telat, která nechtěla uhnout z náspu, abychom mohli projet, přišlo vhod. V Risti zastavujeme u památníku deportovaných a 3 km za Risti stojíme u dřevěné rozhledny. Ale i tak je tato varianta cesty pohodlnější, než se proplétat provozem po silnici do Tallinnu. Aut si ještě užijeme dost a dost.

Do Riisipere na nádraží přijíždíme právě včas. Na nástupišti stojí připravený k odjezdu elektrický vlak do Tallinnu. Hned nasedáme i s naloženými koly, která mohou zůstat na chodbičce na místě pro kočárky. Vagón je díky široko rozchodné trati prostornější. Perón je ve výšce podlahy, tak i nástup (posléze i výstup v Tallinnu) je pohodlný. Cestu 51 km vlakem do Tallinnu volíme pro zpestření a pro poznání estonských drah. Jízda vlakem trvala 1:20 hod a byla příjemná. Jízdenky kupujeme až ve vlaku za cenu víc jak příznivou.

Do starobylého hansovního hlavního města Estonska Tallinnu přivážíme letní bouřku s vydatným deštěm. Nejhorší přečkáváme na hlavním nádraží a přes Staré Město, které je zapsáno na listině světového dědictví UNESCO, kolem kostela sv. Olafa a přes Radniční náměstí míříme na nábřeží Tallinnského zálivu.

Ubytovaní jsme v Tallinn City Campingu nedaleko historického centra města, blízko přístavu trajektů. Místa pro stany tady moc není, je určen spíše pro karavany, ale poradili jsme si. Hlavně že funguje občerstvení a sociálky s teplou vodou. Večer jdeme na obhlídku nočního života.

pokračování článku:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/310-estonskem-na-kole-3.html

předchozí článek:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/294-estonskem-na-kole.html

Fotogalerie

08.06.2012 vložil/a: pavelv
karma článku: 7.85

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (1 reakce)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |