Bosnou a Hercegovinou na kole (2)

Sarajevo

Před Sarajevem mám problém se značkou silnice pro motorová vozidla. Provoz jako kráva, nějak jsem se prokličkoval do Ilidže, což je předměstí bosenské metropole. Vedle je sarajevské letiště a hned se dostávám k Římskému mostu přes řeku Bosnu. Kolem hlavní silnice směřující do centra je široký chodník s vyznačeným pruhem pro kola a posléze cyklostezka kolem řeky Miljacka, která mě dovede přímo do jedné z nejstarších částí Sarajeva, čtvrti Baščaršija. Absolutní bomba s neobyčejnou atmosférou orientu v dnešní moderní době. Jedná se o náměstíčko a přilehlé uličky plné krámků a dílniček místních řemeslníků, obchůdky se suvenýry, občerstvením.

Nedaleko je i Gazi Husrev Begova mešita, nejvýznamnější islámský objekt v Sarajevu a v celé zemi. Muslimská náboženská škola medresa či bezistan, kryté tržiště ze 16. století se spoustou obchůdků s orientálním zbožím a islámskými devocionáliemi. Navštěvuji též katedrálu srdce Ježíšova. Je největší katedrálou v Bosně a Hercegovině a sídlo arcibiskupa. Katedrála se nachází v městské čtvrti Staré Město a byla postavena po vzoru Notre-Dame de Paris. Moje zastávka patří i místu Latinska ćuprija (Latinský most) přes řeku Miljacka. Dne 28. června 1914 na odbočce z pravého břehu do ulice spáchal Gavrilo Princip atentát na dědice rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Na tomto místě mám naplánovaný úspěšný odlov cache geocachingu.

V jedné z kavárniček v Baščaršiji si dopřávám vynikající tradiční bosenskou kávu připravovanou v džezvě. Nejlepší káva, kterou jsem na čtyřměsíční cestě měl. V Sarajevu trávím poměrně dost času, navštěvuji ještě přírodní park Vrelo Bosne, kde pramení řeka Bosna. Nachází se v lázeňském městě Ilidža západně od Sarajeva v pohoří Treskavica. Vede k němu pohádková alej vzrostlých platanů. Jedná se o nádhernou oázu zeleně a klidu. Bylo tady dost Arabů. I takových v drahých bílých dišdaších a s nimi v černém sloužící, s dekami a piknikovými košíky. Pěkně oblečené arabské ženy v převážně černé bohatě zdobené abáje.

Návštěvu přírodního parku mi doporučil jeden sportovec u olympijského plaveckého bazénu na kraji města, kde jsem se schovával před odpolední bouřkou. Také mi vysvětlil, že tady na silnici s dopravní značkou „silnice pro motorová vozidla" na kole můžu. Značka končí kousek za Sarajevem, potom se jede po staré silnici. Dal mi ještě pár typů na zajímavá místa po cestě do Mostaru.

Pro dnešek se rozhoduji pro nocování v Camping Oáza nedaleko Římského mostu. Teplá voda a elektřina pro dobíjení aku je lákavá. Nové pěkné sociálky, ale nějak jsem nepochopil, proč byly přes noc zamčené, pro klíče musím na recepci. Ve stanu tady bydlím jediný. V kempu jsou hlavně obytná auta a karavany usměvavých turistů z Holandska. Starší lidé, auta očíslovaná, asi nějaký zájezd. Ráno přijel autobus se značkou BiH, karavanisté do něj nastoupili a odjeli na výlet, dokonalé ...

Je sobota, nechvátám. Mám mít podle itineráře volný den, ale pojedu dál. Maďarsko a Chorvatsko mě zdrželo počasím, někde ten týden o který jsem vyjel později dohonit musím. Potřebuji být 21.6. 2014 ve Svaté Heleně v Rumunsku, kam za mnou přijede busem z Brna Mila a společně budeme pokračovat v cestě na Kavkaz. Přede mnou je ještě 28 dní, 8 zemí a 1944 km, to dám ... Pěkně jsem sám se sebou vydrbal při placení ubytování. Kemp nestál 9 KM (konvertibilní marka) jak jsem se domníval včera, ale 9 €. Tak jsem hned přišel o zbytek hotovosti v KM. Pěkně drahé, hold to je daň za noc v hlavním městě ...

Pokračuji v cestě po hlavní silnici č.17 do Mostaru. Na první benzínové pumpě potkávám cykloturistku Gemma Gelabert Gonzalo z Katalánska. Odvážné mladé děvče směřuje do Splitu a dále přes Dolomity, Alpy domů do Španělska.

Hrnu kolem neskutečně čisté řeky Zujevina. Úzké údolí, řeka, silnice a železniční trať samý tunel, viadukt. Neustále je co fotit, věčně stojím, kochám se. Zdolávám sedlo Ivan (955 m) pod horou Lisin (1742 m) pohoří Bitovnja. Za tunelem vidím zasněžené vrcholky pohoří Bjelašnica, přesahujícími výšku 2000 m. Během olympijských her v Sarajevu v roce 1984 zde byla olympijská sjezdovka. Za obcí Bradina se silnice zařezává hluboko do údolí a horský úsek železniční trati nad městem Konjic v mohutných serpentinách překonává přibližně 600 výškových metrů převýšení od řeky Neretvy. Takový bosenský Semmering.

Putování s Kwonem

Ve městě stojí opravený historický osmanský kamenný most přes řeku Neretvu, historické křivolaké uličky a krásné bílé mešity. Tady potkávám cykloturistu Kwon Doyouna z Jižní Koreje. Je od prosince 2012 na cestě po Asii a Evropě. Příjemný chlapík, odhadem vrstevník mojí dcery, skvělý fotograf a pohodář. Domlouváme společnou cestu do Mostaru. Kwon míří do Chorvatska, kde v červnu poběží 29. ročník Plitvického půlmaratónu. To mi teda hlava nebere, přitom při každé zastávce kouří jak fabrika ....

Kwon je kapitán jihokorejské armády. Obdivuji jeho mapu cesty natištěnou na látce, on zase moji „opičkovou mapu", expediční tričko a stojánek na kolo. Není potřeba ani mnoha slov, jeho angličtina na rozdíl od mojí je perfektní, tak chudák některé věty moc nechápe. Tuláci jsou naladěni na stejné vlně myšlení i radosti, tak si i přesto bezva rozumíme při sdílení zážitků, informací a pocitů. Cpu se vejci vařenými na tvrdo a chlebem ze zásob nového parťáka a přemýšlím, kolik času a plynu bylo potřeba na jejich uvaření...

...„ne ne,mám je z hotelu v Sarajevu ze snídaně, posbíral jsem, co tam zbylo na stolech"... říká Kwon ...

Jedeme společně nádhernou krajinou soutěsky kolem řeky Neretvy. Soutěska je mimořádně působivá a byla i v rámci bývalé Jugoslávie pokládána za jednu z nejkrásnějších. Neretva je raftařská řeka. I po deštích se zdá být čistá. Silnice vede mezi útesy a řekou. Jedu vepředu, Kwon za mnou, zlehka točí pedály v pantoflích do vody, prozpěvuje si a nahlas pouští muziku z tabletu upevněného na mapníku řídítkové brašny. Užívá si cestu. Každou chvíli jeden nebo druhý stojíme, odpočíváme, kocháme se okolními scenériemi a zuřivě fotografujeme. Není proč spěchat.

Místo pro kempování hledáme u města Jablanica už po tmě. Ještě stačím vyfotit muzeum bitvy z 2. světové války, kdy zde skupina partyzánů pod vedením Josipa Broze Tita zvítězila v bitvě na Neretvě. Pozůstatkem je zřícený železniční most, který byl partyzány vyhozen do povětří spolu s projíždějícím vlakem. Stany stavíme na trávníku u cesty v obci Dolni Jablanica na levém břehu Neretvy. Je tady klid a z blízkého stavení nás nikdo nepřišel vyhnat. Jsme v nadmořské výšce pouhých 190m, nad námi vysoké kopce pohoří Čvrsnica a Prenj (obě vysoká přes 2000m), není divu, že se kolem rozprostírá mlha, kterou rozkrájí až dopolední sluneční paprsky.

Dnes je neděle, tak si dopřávám. Stavíme v restauraci Kovačevič v Dolni Jablanici na zdejší specialitu - jagnjetina (jehněčí maso grilované tradičním způsobem nad otevřeným ohněm). Cesta do Mostaru vede převážně z kopce, provoz je snesitelný na rozdíl od tunelů, na ty si teprve zvykám. Je mi v nich nepříjemný ten rachot.

Mám dobrodružný zážitek. Byl jsem napaden psem. Vlčák šel po zadní brašně, kterou prokousnul. Viděl jsem ho už z dálky, jak běží po louce k silnici, neštěkal, vrčel, chtěl si kousnout. Přišlápnul jsem co to dá a křičel na něj. Nezastavilo ho to, jen zrychlil také a zaútočil ... naštěstí moje rychlost už byla dostatečná a ujel jsem mu. Začnu vozit po ruce klacek a pepřák v kapse. Doposud útočníka vždy zastavil křik (řev silným hlasem), ale ty bestie vždy při útoku štěkaly a potom se lekly. Dnes jsem měl opravdu obavu ...

Mostar

Město Mostar je absolutní bomba. Jeden z hlavních cílů mojí cesty po Balkánu. Úzké uličky lemované obchůdky, historické budovy, mešity, kavárničky, vynikající atmosféra. Proplétám se po štěrkové dlažbě ke Starému Mostu. Všude plno turistů z celého světa, slunečné teplé počasí a sváteční, nedělní nálada. Kwon se zdraví skoro s každým turistou z Japonska.

...„příteli, ty znáš všechny tyto turisty ze země vycházejícího slunce ?"... ptám se po nějaké době
...„to nejsou Japonci, ale krajané z Jižní Koreje"... a jen se zasměje ...

Místní děvčata před jednou z kavárniček a stánkem se suvenýry nám ohlídá kola, tak se můžeme bez obav vydat na prohlídku historické části města a posléze smočit těla v ledovém dravém proudu řeky pod mostem. Mostar je sice krásné, poutavé místo, ale všude jsou patrné stopy války. Stěny plné značek od kulek, obchody prodávající výrobky z munice, prázdných mosazných nábojnic. Smutné, když si uvědomím, jaký kousek je toto město od naší kotliny a jak nedávno se zde bojovalo...

Na Starém Mostě jsem vyslechnul mimoděk zajímavý příběh. Na mostě sedí chlapík a špachtličkou čistí schůdky, takové výstupky v mramorové strmé dlažbě, od černého mouru z bot návštěvníků mostu a povídá jinému chlapíkovi:

...„ty schody tady čistí naše rodina již po několik generací, je to naše tradice, ve které já pokračuji, dobrovolně, zadarmo a s hrdostí, protože bydlím u mostu"...krásné, k tomu není co dodat.

Přichází loučení s Kwonem. Společné foto, krátké objetí a každý mažeme svým směrem. Díky parťáku za příjemné chvíle na cestě s tebou.

Na okraji Mostaru musím vyřídit ještě jednu pro mě důležitou věc. Přišel jsem o dioptrické brýle na čtení. Respektive o jedno sklo z brýlí, někde na cestě vypadlo. Bez brýlí jsem ztracen. Zapadnul jsem do prvního supermarketu u silnice a koupil alespoň takové ty levné čtecí brýle za pár korun. V tomto bodě mi globalizace pomohla. V obchodě měli nemlich stejné zboží jako u nás doma, tudíž i ty zmiňované brýle. Takže houby zle, na mapu uvidím.

Dalším nedalekým cílem cesty je pevnost ve městě Počitelj. Jde o místo, které je právem zapsáno na seznam kulturního bohatství UNESCO. Město nad řekou Neretvou má dodnes vzhled středověkého muslimského městečka ze 16. století. Mísí se zde vlivy Orientu a Středomoří. Jde o jedno z nejmalebnějších míst v Bosně a Hercegovině, na kterých jsem tábořil. Zašitý na evidentně rybářském místě, daleko od silnice s výhledem na pevnost, minaret mešity. Koupačka v řece, vařím na dřívkáči, popíjím červené domácí víno koupené spolu se zeleninou od paňmámy po cestě u silnice, prostě pohoda.

Na loukách kvete pěkná květena, kolem cesty plno odpadků. To je problém všech oblastí, kterými projíždím. PET láhve nebo plechovky od piva snad na každém metru v příkopech kolem silnice. Nikdo je neseče, neuklízí, motoristé vyhazují vše nepotřebné do přenádherné přírody. O divoké skládky v krajině není nouze. Fakt si zasloužíme (civilizace) nějaký průser, je mi z toho smutno.

Zastavuji na úžasném mystickém místě. Nekropole Radimlja, rozsáhlé středověké pohřebiště bogomilů, které je plné typických bosenských hrobek zvaných stećci. I když jsou tyto zdobené kamenné schránky rozesety po celé Bosně a Hercegovině, Radimlja patří mezi ty nejznámější a turisticky nejnavštěvovanější. Prohlížím, fotím, lovím kešku geocachingu, dlouho odpočívám na sluníčku, obědvám a dopřávám si polední siestu. Chlapík z muzea mi dokonce donesl na trávník před budovou židličku, super.

Za městem Stolac s mohutnou pevností a kamenným mostem začíná výživné stoupání z nadmořské výšky 64m do 584m. Hodinu makám na „veverku". Kolem krajina samý šutr, keř, hodně přejetých hadů (jako prase velikých), neskutečný bordel kolem cesty...

Je už téměř tma, nad vesnicí Lubinje nalézám u silnice příhodnou louku schovanou za hustými keři. Je zde posečená tráva a asi 50 oplocených úlů. Tady je to bezva, zde zůstanu. Vařím na dřívkáči, za 10 minut od zapálení mám vroucí vodu, super výkon. U ohně sedím dlouho do noci a pozoruji hvězdy. V jednu chvíli přijíždí auto, ale hned se otáčí a jede pryč. Asi tady chtěl také přespat. Jsem ve střehu... Těch včelařů potkávám kolem cest spousty. Žádní troškaři, výroba medu ve velkém, 50 až 100 včelstev v oplocených zahradách. Mnohdy elektronicky hlídaná.

Krasová oblast Popovo Polje

Ráno cítím únavu, včera těch nastoupaných metrů s převýšením bylo asi dost. Nespěchám, není proč, dlouho šramotím při vaření a balení bagáže. Vyjíždím sedlo pod horou Vranjak (1073m). Kolem vyprahlé skály a v údolí zelená políčka s obilím, louky, ovocné sady, uměle zavlažované řekou Trebišnjica.

Odbočuji z hlavního silničního tahu silnice č.6 do obce Zavala. V krasové oblasti Popovo Polje navštěvuji největší a nejznámější jeskynní komplex, jeskyni Vjetrenica. Před tím ještě moje kroky míří do kláštera srbské pravoslavné církve, manastir Zavala. Areálem mě provází mladý mnich. Něco pověděl o historii, významu kláštera, nabídnul kávu, jablko, jablečný mošt a věnoval svatý obrázek s modlitbou pro štěstí. Zajímal se o moji cestu. Posléze mě nechal odpočívat a rozjímat v zahradě s výhledem na celé údolí Popova Pole. V tuto chvíli jsem tady byl sám a cítil úžasný klid, příjemné místo. V monastýru žije pět mnichů, nemají televizi, rádio...

Čeká mě parádních 32 km po svršku úzkorozchodné železniční trati bývalé Dalmácké dráhy, jež od roku 1901 do 1976 vedla z Gabela do Zeleniky v Kotorském zálivu. Bezvadná cesta. Dávám sluchátka do uší, pouštím Kabáty a frčím směr město Trebinje. Cestou potkávám dvě lišky a množství hadů vyhřívajících se na vyhřáté cestě. U nějakých starých kasáren za obcí Ljubovo po mě zase šel pes, kříženec dobrmana. Tentokrát jsem byl připraven...

V okolí města Trebinje na regulovaném toku říčky Třebišnjica je dodnes spousta důmyslných vodních kol sloužících k zavlažování polí. Významnou historickou městskou památkou je Perovićův kamenný most z dob Osmanské říše, zachovalé městské opevnění a církevní stavby jak pravoslavné, katolické, tak i muslimské církve. Nedaleko města se nachází manastir Tvrdoš, turisty hojně navštěvovaný pravoslavný klášter se základy kostela pocházející z období pozdní antiky.

Od rána stoupám do sedla Visočnik (404 m n.m.), nezadržitelně se blížím k Jaderskému pobřeží. V protisměru potkávám skupinu cyklistů, tak 10 - 15 lidí, zahlédl jsem kola Author, cyklobrašny Sport Arsenal, čisté dresíky, tuším krajany s nějakým zájezdem cestovní kanceláře. Zdravíme se za jízdy.

V sedle jsem zakoupil od babky u cesty čerstvý kravský balkánský sýr, zásobu tak na tři dny, byl vynikající. Pak jsem vyfuněl poslední stoupání a přede mnou se otevřel výhled na celý Župský záliv, neskutečná krása. Už jen hraniční přechod Ivanica a sbohem Bosno a Hercegovino, vítej Dubrovníku.

Závěr

Bosna a Hercegovina byla 4. navštíveným státem na cestě. Ve dnech 19.-27.5. 2014 jsem na trase hraniční přechod HR/BiH Ličko Petrovo Selo-Izačić, Bihač, Bosanski Petrovac, Ključ, Mrkonjić Grad, Jajce, Donji Vakuf, Travnik, Kiseljak, Sarajevo, Konjic, Mostar, Počitelj, Stolac, Trebinje, Ivanica hraniční přechod BiH/HR, ujel 659 km. Výlet Morava-Balkán-Kavkaz 2014 trval 120 dní, navštíveno 16 zemí a na kole ujeto 8932 km.

více fotek z BiH najdete na:

http://avant.rajce.idnes.cz/2014_Morava-Balkan-Kavkaz_12.-20.den%2C_Bosna_a_Hercegovina/