Cesta z města, Hranice – Trojmezí u Aše – Hranice (4)

12. den - cesta Františkovy Lázně - Karlovy Vary

První co řeším ve Františkových Lázních je výměna zadního sjetého pláště mého jízdního kola. Mírně se „vyboulil" a hrozí brzkým protržením. Cykloservis nalézám rychle, nákup a výměna pláště proběhla na počkání. Tak je to správně, tak to má být, služba pro poutníka v nouzi dopadla na jedničku. Následuje návštěva lázní, sochy Františka, parku, kolonády, pramenů, „íčka", stánků s lázeňskými oplatky a rychle se schováváme do kavárny před sílícím deštěm. Obloha vypadá na celodenní přeháňky.

Při čekání na konec deště řešíme „syndrom dámské kabelky" (přední brašna na řídítkách). Moje žena v ní má snad všechno. Nedivil bych se, kdyby z ní jednou vytáhla i tropiko od stanu. Neustále „to" všechno „rve" do „kabelky" a přední a zadní brašny zůstávají poloprázdné, navíc tvrdí, že ji k tomu inspirovala nějaká Hermiona!

Cyklostezka Ohře je páteřní cyklostezka protínající podél toku řeky Ohře Karlovarský kraj od hranic s Německem až po hranice s Ústeckým krajem. Vybudované úseky jsou vesměs značeny jako cyklotrasa č. 204.

V úseku Chocovice - Mostov jedeme po úplně novém úseku cyklostezky, ještě není ani značená a vede mezi železniční tratí a levým břehem meandrující řeky. Stezka je široká, hladká, vhodná i pro in-line, úseky v bezprostřední blízkosti řeky jsou lemovány masívním dřevěným zábradlím. Od pseudogotického zámku v Mostově, který funguje jako hotel jedeme javorovou alejí po cyklotrase č. 204 do historického města v malebném údolí řeky Ohře, mezi Českým lesem a Krušnými horami, Kynšperku nad Ohří. Znovu se schováváme před sílícím deštěm v bistru u vodáckého tábořiště. Následují obce Dasnice, Šabina, Hlavno, elektrárna Tisová patřící k nejstarším hnědouhelným elektrárnám, Citice a město Sokolov. Tady trochu bloudíme a hledáme v ulicích pokračování značení jinak pohodové cyklostezky Ohře.

Medard je název pro nově vznikající jezero. Nachází se na severozápad od Sokolova a vzniká jako projekt rekultivace a revitalizace území postiženého těžbou uhlí bývalého lomu Medard a Libík. Budoucí jezero se nachází v těsné blízkosti obcí Bukovany, Svatava, Citice a měst Habartov a Sokolov. V současnosti projekt přešel do fáze napouštění. Napouštěcí objekt byl postaven poblíž obce Citice v nejužším místě mezi řekou Ohře a budoucím jezerem a prochází přímo pod železniční tratí ze Sokolova na Cheb.

V obci Královské Poříčí na návsi stojí pěkný opravený kostel svaté Kunhuty a smírčí kříž. Rekonstrukce kostela zachovala vzácné románsko-gotické prvky. Dál vede stezka malebným údolím Ohře, kde je k vidění unikátní obloukový most silnice I/6, po rozblácené lesní cestě, kolem lávky na Staré Sedlo a jsme ve městě Loket. Město i středověký královský hrad jsou malebně rozloženy na svahu nad Ohří v romantickém zalesněném údolí. Hrad byl přestavěn do podoby, kterou si ve svém celku zachoval dodnes za doby Václava IV. „Íčko" ani hrad jsme již nezastihli otevřené, škoda. I tak návštěva náměstí a uliček kolem hradu zanechal v duši krásno.

Do Karlových Varů pokračuje stezka údolím těsně kolem řeky. Za vodáckým tábořištěm Loket je přes cestu spadený strom po nedávné bouřce. Zablácená kola musíme přenášet. Cestu obklopují hluboké lesy a unikátní přírodní scenérie.Ve Svatošských skalách stezka přechází přes visutou lávku na druhý břeh. Dopřáváme si odpočinek v restauraci s vynikajícími klobásami. Společnost nám dělá pes a kočka, kteří sedí vedle sebe proti nám na zemi a očima žadoní o kousek žvance. Somráci jak sjednaní, mají to dobře nacvičený, těžko jim odolat a nevzdat se části klobásy. Jako bych viděl našeho kocoura Falka. Jsem tvrdý, nic jim nedávám. Mila už tak úspěšná nebyla. Číšnice se směje, omlouvá a odhání oba místní „vykuky".

U restaurace v zahradě má majitel malé jezírko s tekoucí vodou. Využíváme toho a postupně si v něm myjeme zablácené, špinavé nohy a ze sandálů se přezouváme do treter. Do Varů už pojedeme po asfaltu. Ještě tak kdyby šlo opláchnout i zablácená kola. To by bylo. Jdu se domluvit s obsluhou v restauraci. Jo, můžeme, mladík nám dokonce půjčuje hadici. „Hlavně abyste nám bláto a písek nespláchli do jezírka", říká, „máme tam ryby a včera jsme jezírko čistili". Ještěže nás neviděl před chvílí si vtom jezírku mýt nohy, to by se mu asi nelíbilo. Co na to ryby, nevím. Snad ještě žijí.

Přes městskou část Doubí přijíždíme po silnici na začátek Karlových Varů. V zahradě rodinného domu je reklama na Minicamp. Hned zastavujeme a domlouváme si ubytování. Večer na krku a další přeháňka v dohledu, není co váhat. Camping je kupodivu plný, většinou cizinci a vodáci, ale sympatický majitel nám ukazuje místo pro stan mezi dvěma karavany. Tak zůstáváme. Sociální zázemí kempu je dostatečné a teplé vody ve sprše taky dost. Chlapík nám vypráví o včerejším přívalovém dešti v Karlových Varech. Tolik vody přes zahradu mu neteklo za padesát let co tu bydlí. Dnes jsme ujeli 74 km a nastoupaná výška 237 m.

13.den - cesta Karlovy Vary - Nechranická přehrada

Vyjíždíme v devět hodin do nedalekého obchodního centra Varyáda na snídani. Je zataženo, teplo, už i pršelo. Konečně jsem koupil novou kartuši k vařiči a olej na řetěz. Ráno jsme chvíli pokecali s majitelem kempu, dozvěděli se něco o životě a podnikání v Karlových Varech, zanadávali si na politiku....Máme v plánu krátkou návštěvu města.

Nejdříve zastávka v muzeu a prodejně sklárny Moser, potom následuje zajímavý projekt, nový přírodní park Meandr Ohře. Kolem muzea Becherovky, ulicí T.G. Masaryka přes Poštovní most, kolem hotelu Thermal vjíždíme do lázeňského centra Karlových Varů. Občas si to „střihneme" pěší zónou, všude plno stánků, lázeňských hostů, turistů, domorodců.... „ale tady se na kole nesmí" tiše povídá pán, když ho Mila opatrně míjí, „já vím" odvětí mu spiklenecky potichu. Projíždíme krásnou lázeňskou kolonádou kolem říčky Teplé, zastavujeme se ve Vřídelní kolonádě obdivovat Vřídlo, okusit zdejší léčivé vody. „Brrr, fuj, hnus největší.....ještě že jsem zdravej", ale dobře se tu dýchá. Lázně mají jedinečný „atmosfér". Mila chce vyfotografovat s kolem u vchodu do Grandhotelu Pupp, tak jako před lety režisér Miloš Forman. Ten se tam ale následně i s kolem ubytoval, my pokračujeme v cestě.

Z Karlových Varů mizíme silnicí číslo 222 po pravém břehu Ohře směr Kyselka. V obci Šemnice, část Dubina je pěkná vodácká hospůdka "U Dvořáků" s posezením na terase a tábořištěm. U zchátralé Mattoniho vily v Kyselce zaměřujeme cach. Doplňujeme vodu u Ottova pramene, ke kterému jsem jezdil na vojně při „manévrech" z Doupovských hor. Tehdy jsem skoro ani netušil, že nějaká Mattonka existuje. Pramen vytéká z trubky v nároží chátrajících lázeňských domů. Lázeňské domy jsou polorozpadlé, opuštěné, neradostné. Skutečné místo, odkud je voda Ottova pramene jímána, se nachází asi o 200 metrů výš u ruiny secesního Ottova pavilonu. Kvůli technickému stavu budovy je toto místo nepřístupné. Pramen zažil dlouhá léta slávy: od roku 1867 sloužil jako zdroj minerální vody Mattoni. Ta je ale v současné době stáčena z jiných vrtů výše v Doupovských horách a Ottův pramen již není průmyslově využíván. O vodu z pramene, který vyvěrá nedaleko známé stáčírny, je zájem neustálý, aspoň podle lidí, kteří tu s nádobami čekali. Do fronty jsme nemuseli. „Jen si naberte a kam jedete?" ptal se chlapík při pohledu na naše zavazadla.....

Následuje obec Radošov. Po dlouhá staletí stojí v Radošově krytý dřevěný most přes řeku Ohři. Byl postaven roku 1364 z příkazu císaře Karla IV. V roce 1986 byl zničen požárem a v roce 2003 byl znovu obnoven.

Od obce Velichov začínáme mírně stoupat do kopců nad řeku. Nádherné rozhledy kazí jen další přeháňka. Číslo cyklotrasy se změnilo na 3001. Vojkovice, schováváme se před sílícím deštěm v autobusové zastávce. Přesnými výpočty zjišťuji, že jsme právě překročily pomyslnou hranici 1000 km od začátku druhé části „Cesty z města". Jdeme to oslavit do obchůdku nanukem - Mrožem.

Míjíme skálu Vojkovický Špičák a přijíždíme do obce Damice, kterou prochází frekventovaná hlavní silnice číslo 13. Cyklotrasa objíždí zdejší Přírodní park Stráž nad Ohří s rozsáhlým gotickým hradem Hauenštejn - Horní hrad, stojícím na výběžku Krušných hor. My si to střihneme zkratkou po hlavní silnici do vesnice Stráž nad Ohří. Znovu se napojujeme na cyklotrasu číslo 3001 a pěkně zostra stoupáme do osad Korunní Kyselka, Korunní, Kamenec, Okounov. Místy 14% stoupání jsou sice krátká, ale o to výživnější. Ovšem ty rozhledy, „panorámata" stojí za tu trochu námahy. Po pravé ruce kopce Doupovských hor, po levé ruce a před sebou Krušné hory v celé své kráse a velikosti. I obloha se nám vyjasnila. Za osadou Korunní opouštíme Karlovarský kraj a vjíždíme do Ústeckého kraje, okresu Chomutov. V Okounově „padá" cyklotrasa do údolí. Je nám líto vytrácet výšku, pokračujeme přes osadu Oslovice, Kotvina k městu Klášterec nad Ohří. Mohutná zřícenina hradu Šumburka na vrcholu hory Šumná (541 m n.m.) nás už z daleka vítá.

Klášterec nad Ohří, v informačním centru Lázní Eugenie doplňujeme kyselku s příjemnou osvěžující chutí a turistickou známku No.106. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Město má pěkný zámek s anglickým parkem se vzácnými dřevinami, barokní kašnou a salla terrenou s barokními sochami. V zámku je expozice výroby porcelánu od prvopočátků po dnešek. V Klášterci nad Ohří byla založena v roce 1794 druhá nejstarší manufaktura na porcelán v Čechách, Thun.

Cesta je špatně značená, trochu bloudíme. Najíždíme opětovně na cyklostezku číslo 204 směr město Kadaň. Stezka vede od Rašovic po pravém břehu vodní nádrže Kadaňský stupeň krásným prostředím, ale je špatná pro naložená kola, po deštích se boříme do písku a šotoliny. Kdybychom to tušili, jedeme raději po silnici.

Kadaň, někdejší královské vzácně dochované historické město leží na levém břehu Ohře, na někdejší solné stezce. Historické jádro je městskou památkovou rezervací. Město mělo rozsáhlé opevnění, nyní pozůstatky hradeb lemují jeho centrum. Na náměstí stojí za zhlédnutí radnice ze 14. stol. s kaplí a vysokou gotickou věží, řada městských domů s renesančními a barokními fasádami, barokní sloup Nejsvětější Trojice a dominantní, děkanský, původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže. Na radnici je umístěna pamětní deska: Mikuláši z Kadaně (+ 1419) „Na paměť královského orlojníka jenž roku 1410 sestrojil slavný Staroměstský orloj v Praze."

Město Kadaň je držitelem rekordu nejužší ulice v České republice, kterou se stala Katova ulička vedoucí z Mírového náměstí do ulice Sokolovské měřící v nejužším místě 66,1 cm a v nejširším 131,5 cm.

Zaujala mě městská středověká kamenná dlažba na náměstí a v uličkách kolem hradeb. Je původní z „kočičích hlav" a zajímavě dokresluje historickou památkovou rezervaci. Mila dlažbou už tolik nadšená nebyla. Při projíždění uličky k Žatecké bráně na nerovných kamenech při pomalé jízdě uklouzla a spadla i s kolem. Naštěstí nic vážného.

Pokračujeme přes most po silnici číslo 224 směr Nechranická přehrada. Řeka Ohře si zatím protéká Želinským meandrem, hluboce zaříznutým údolím mezi obcí Želina a Nechranickou přehradou. Za obcí Rokle zastavujeme v přírodní rezervaci Sluňáky, kde Mila úspěšně zaměřuje cach. U Hradecké rozvodny jedeme rovně po silnici přes osadu Poláky, Vadkovice, Vikletice a jsme u hráze Nechranické přehrady. Je třeba začít přemýšlet, kde přespíme. Volíme jeden z kempů u přehrady, Autocamp „U hráze". Kemp je podmáčený po deštích, dlouho hledáme trochu suchého místa pro stan, ještě na jedno točené do hospůdky a je tma. Autocamp je levný, ale špinavý, neútulný, teplá voda ve sprše na žetony. Stany tady skoro nejsou, jen karavany. Dobu své slávy má camping už dávno za sebou. Je pátek, v restauraci rachotí diskotéka, po půlnoci je klid. Dnes jsme ujeli 83 km a nastoupaná výška 679 m.

14.den - cesta Nechranická přehrada - Račice

Vodní nádrž Nechranice byla dobudována v roce 1968, má sypanou hráz vysokou 50 m, délkou 3280 m je nejdelší hrází ve střední Evropě. Přehradní nádrž poskytuje ideální podmínky pro plachtění a rybaření. Při pohledu od hráze na Krušné hory pozorujeme chladicí věže Tušimické elektrárny se stále stoupajícími oblaky par.

Ráno je u přehrady mlha, přes den pak polojasno 24°C. Odjíždíme v 9,00 hod směr Žatec. Nevolíme značenou cyklotrasu Chmelovelo kolem toku Ohře po nezpevněné, hrbolaté polní cestě, která by nesvědčila našim naloženým kolům, ale silnici číslo 225 přes Chbany a Libočany.

Žatec, město kde je pivo doma....vítá nás nápis na obrovském dřevěném sudu před vjezdem do historické části města. Kněžskou bránou vjíždíme na náměstí Svobody, kolem chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Chrám patří k architektonickým skvostům města. Náměstí dominuje radnice se svou vysokou věží, která dnes slouží jako rozhledna po městě a okolí. Žatec je centrem chmelařské oblasti, v okolí města je založeno množství chmelnic. Nejmenší chmelnička na světě je na náměstí Svobody, vedle Žatecké radnice. Navštěvujeme zábavný komplex Chrám chmele a piva, kde je umístěno Chmelařské muzeum, restaurace „U orloje", s malým pivovarem a vynikajícím kvasnicovým pivem. Hodiny odbíjí novotou svítící orloj a po okolí žateckého regionu lze se rozhlédnout z vyhlídkové plošiny Chmelového majáku. Moc se nám z útulné hospůdky nechce, ale je čas a po pivu mi to „nejede".

Ze Žatce pokračujeme v cestě silnicí č. 225 směr Louny. Fotografujeme menhir Zakletý mnich u vísky Drahomyšl. Je druhým nejznámějším menhirem v Čechách. Skvělé umístění a velikost vyzývá k návštěvě. Menhir stojí mírně nakloněný u polní cesty vedoucí z Drahomyšle severním směrem do Strkonic, asi 400 metrů od severního okraje obce a je opředen pověstí.

Následují obce Lipenec a Jimlín s barokním zámkem na místě původního gotického hradu Nový Hrad. Zámek býval do roku 1924 v majetku Schwarzenberků.

Louny, královské město z řadou památek. Historické jádro je obehnáno zachovalým pozdně gotickým pásem hradeb. Do města vjíždíme mohutnou Žateckou bránou z počátku 16. století. Chrám sv. Mikuláše je dominantou města, jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky je národní kulturní památkou. Vnitřní výzdoba chrámu nás ohromila.

Opět se napojujeme na značenou cyklotrasu, tentokrát číslo 202, která vede převážně po silnici č. 239. Provoz je mírný. Následují obce Černčice, Veltěže.

Slavětín, hledáme další menhir a u něho ukrytou cache. Menhir s lidovým pojmenováním Baba se nachází asi jeden kilometr severozápadně od obce, na křižovatce polních cest poblíž malého rybníčku, pod osamělým stromem.

Přes obec Radonice nad Ohří, Pátek, směřujeme do Stradonic. Zde na náhorní plošině vrchu Hradiště (380 m n.m.) se nachází pozůstatky valů keltského oppida, jednoho z nejvýznamnějších keltských oppid na území Čech. Dnes tu stojí dřevěná rozhledna s pěkným kruhovým výhledem na celé České středohoří (CHKO). Zříceninu hradu Haznburg, Ranou, Oblík, Milešovku a jiné nám známé kopce máme před sebou jako na dlani.

„My tady ale nic takového nemáme", říká paní v hospodě „U Pytláka" ve Stradonicích na dotaz, kudy se dostaneme ke keltskému oppidu. „Ale jo máme, říkali nám o tom ve škole", povídá její dcera a vysvětluje cestu k rozhledně. Přitom v hospodě prodávají turistickou známku No.1743 rozhledna Keltské Valy, Stradonka. I takto si lze dělat „kozy" z pocestných.

Tlačíme kola do kopce po polní cestě mezi zahradami a remízkami o 100 výškových metrů výše k náhorní plošině. Mila zůstala někde vzadu při neustálém focení a „kochání se". Na kopec vede jediná cesta, není kde uhnout, tak čekám až u rozhledny. Čekám a čekám a Mila nikde. Po dlouhých minutách ji vyrážím hledat. Vylézá i s kolem z houští na opačné straně vrchu Hradiště než vedla cesta. Tak dlouho se kochala, až i tam kde to nejde, zabloudila.....

Přes obce Levousy, Křesín, Dubany po rovné, pohodlné silnici č. 246 pozvolna sjíždíme mezi okolními kopečky kolem řeky Ohře do města Libochovice, kde stojí krásný renesanční zámek s anglickým parkem. V roce 1787 se v zámecké budově narodil významný přírodovědec J.E. Purkyně. Rychlá návštěva rozlehlé zahrady, nádvoří zámku, pár snímků páva promenádujícího se přilehlou sallou terrenou a pokračujeme v jízdě přes Radovesice, Žabovřesky nad Ohří do města Budyně nad Ohří.

Budyně nad Ohří nás vítá dopravní značkou „zákaz vjezdu", spoustou zaparkovaných aut kolem silnice, ve městě samotném stánky, krámky, kejklíři, muzikanti, „lidí jako opic"...., probíhá tu nefalšovaná pouť. V prostorách Budyňského hradu „frčí" folkový festival Budyňský poutník. Prohlídka mocného vodního hradu proběhla proto zkráceně. Mila přemluvila ochranku u vchodu na festival, pořídila pár snímků na nádvořích, kde probíhají koncerty a odjíždíme z tohoto lidského mraveniště. „Atmosfér festíku" vypadá náramně, včetně názvů kapel na plakátech.

Město Roudnice nad Labem je už na dohled. Za zády dominanta kraje, hrad Haznburg, před námi památná hora Říp. Jako vždy v tomto městě blbě odbočuju na „kruháčí" a šlapeme do kopce, místo kolem vody, směr Račice. Vracíme se na náměstí a najíždíme na nábřeží k Labi, na pěkný, nový úsek cyklostezky č. 2, ta se před Dobříňí mění v „polňačku" a dál vede po silnici kolem železniční trati do Račic. Je už skoro tma.

Na začátku obce Dobříň, u cesty mezi zahrádkami v blízkosti řeky Labe stojí dva dřevěné kůly, památníky s vodočety, s vyznačenou výškou vody při povodních. Zaujal mě na nich tento nápis : „Povoden ničím nepřipoutáš, jedině vzájemnou pomocí jeden druhému".

Račice, v bývalé pískovně byl vybudován v roce 1986 téměř 2,5 km dlouhý vodácký a veslařský kanál, dějiště mistrovství světa ve veslování roku 1993 a dalších vrcholných soutěží veslařů a kanoistů.

Dnes to „zakempujeme" v areálu Račického veslařského kanálu. Máme štěstí, stánek s občerstvením u hlavní tribuny je ještě otevřený. Stavujeme se na „jedno" točené a v družné zábavě s rychlostními kanoisty, kteří tu mají „doslavnou" po svatbě jednoho z nich, pozorujeme osobitý humor a zábavu vodáků. Hodně jsme se společně nasmáli i s Martinem Doktorem. Bezva lidičky. Stan stavíme úplně po tmě. Dnes jsme ujeli 96 km a nastoupaná výška 468 m.

další fotografie naleznete na:

http://avant.rajce.idnes.cz/2011_08_24.7.-10.8._cykloturistika%2C_Hranice_-_Trojmezi_u_Ase_a_zpet_5.cast/

pokračování článku:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/233-cesta-z-mesta-hranice-trojmezi-u-ase-hranice-5.html

předchozí článek:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/230-cesta-z-mesta-hranice-trojmezi-u-ase-hranice-3.html