Jak je to s tím jarem?

Pod tíhou důkazního materiálu jsem nucena dementovat své tvrzení, že jaro do Roztok přijde, až mi rozmrzne vodovodní přípojka. Domnívala jsem se, že přípojka, ač je plastová, by ve svém věku minimálně třinácti let měla mít rozum a chovat se zodpovědně, jinými slovy, že se na ni dá spolehnout. Leč navzdory těmto předpokladům marně otevírám doma vodovodní kohoutky a volám do nich: "Haló, vodo, nestyď se a pojď dál!" Přemýšlím, zda jsem třeba své vodovodní přípojce neřekla něco nepěkného, co by jí zavdalo příčinu k trucovitosti, ale nic mě nenapadá a přípojka se mnou odmítá komunikovat.

A nyní k tomu důkaznímu materiálu, jenž zapříčinil změnu mého názoru na důvěryhodnost výše zmíněné vodovodní přípojky přináležící k domku, v němž shodou okolností bydlím. Ještě před třemi dny, tedy ve středu, říkala jsem si: "Je to sice bez vodovodu trochu zapeklité, ale máme ještě zimu, voda má nárok být zamrzlá". Podél cest se tu a tam vyskytovaly zbytky sněhu či ledu, v noci mrzlo, poupata sněženek vypadala stále stejně jako v lednu a já se těšila na víkend na horách.

Přišel čtvrtek a já si začala říkat, že by vlastně mohlo být pěkné po čtvrt roce pilného ježdění všude možně prostě jen zůstat doma a povalovat se. A abych to povalování se pořádně využila, začala jsem se raději povalovat už v pátek. Ach to bylo krásných deset hodin spánku! Však běda, stále jsem se necítila dost odpočatá, tak jsem většinu dne strávila v posteli s Muži, kteří nenávidí ženy a dobré to bylo. Pochopila jsem nějaké souvislosti, jež mi ve filmu (verze z roku 2009) unikly, a když mě z postele vyhnal hlad, pustila jsem si k vaření další díl: Dívku, která si hrála s ohněm. Domnívám se, že ze zatím popsaného průběhu je zcela zřejmé, že jsem se nakazila nemocí zvanou jarní únava, a to ve velmi vážné akutní formě. O této nemoci je známo, že se v zimním období nevyskytuje. Detailem hodným pozornosti je i to, že narozdíl od mých běžných stravovacích návyků jsem nedostala chuť na stejk, kachnu či vepřové koleno, ale na lečo. Nezvyklé chutě na zeleninu či ovoce jsou běžným průvodním jevem akutní jarní únavy.

Dívka hrající si s ohněm skončila tak napínavě, že přes notnou únavu nebylo možné neshlédnout i Dívku, která kopla do vosího hnízda, a při té příležitosti podpořit boj se zákeřnou chorobou doplněním základních stopových prvků, hlavně železa, vypitím několika deci červeného vína. Když jsem dnes v jedenáct hodin vyskotačila z postele, vypadalo to, že boj s jarní únavou se chýlí k mému vítěznému konci. Objevila jsem však u sebe nezaměnitelné příznaky mnohem vzácnějsí jarní choroby, a to úkliditidy. Umyla jsem týdenní sbírku špinavého nádobí ve třech litrech vody, svoje vlasy v jednom a půl litru vody a pak jsem dokonce ošmudlala z okna vedoucího na jih nánosy prachu a pavučin, protože přes ně proti sluníčku nebylo vidět vůbec nic. To ošmudlání okna je jasným důkazem, že musím zaručeně trpět úkliditidou, protože to okno vidělo i na vánoce hadr jen zpovzdálí.

Závěrem tedy konstatuji, že ač poupata sněženek po přestálých mrazech spokojeně vykvetla, výletníci korzují ulicí a já chodím venku v krátkém rukávu, mé vodovodní přípojce stále nedochází, co se děje. Asi je prostě opožděná. Inu čemu se divit! V době, kdy i někteří třicátníci či třicátnice teprve vyzrávají z puberty do dospělosti a některým se to třeba nepovede nikdy, mají jistě i vodovodní přípojky nárok na určité zpoždění ve vývoji. Jen doufám, že i ta moje vodovodní přípojka jednou dospěje a rozmrzne!