Nejsou Chřiby jako Chřiby

Chřiby jsou krásné a pro kolo i zajímavé, proto mě docela mrzelo, že jsou pro mě docela z ruky.

Nějak před třemi týdny jsem se chtěl alespoň na mapě podívat kde a jaké by se tam daly naplánovat nové trasy a pokud by bylo opravdu hezky tak bych si tam kolem 17.11. tak na tři dny zajel. Otevřu mapu a abych ji nemusel posouvat 160 km na jihovýchod, tak jsem zadal do vyhledavače „Chřiby" a ono mi je opravdu našlo a pak už bylo všechno celkem jasné. Stačilo naplánovat pěknou trasu , vybrat hezký den a mohl jsem vyrazit. Myslím, že se mi trasa docela povedla (ostatně jako vždycky  :-) ) , krásných 50 km. Zavedené místo srazu a výjezdu je Starého Město, což by pro mě bylo docela z ruky, proto jsem si za výchozí místo zvolil Nové Město.

Bohužel pár okolností bylo proti tomu abych vyjel co nejdřív. Jednak pes, kterému se asi nelíbila moje noha, zbytečně moc vody a před pár dny trochu moc větrno. Po delší době se naskytl vhodný sobotní termín, čtyři dny nepršelo, moc nefoukalo, lehce se oteplilo a po delší době se mělo hezky předvádět podzimní sluníčko, prostě ideální stav k pohodové vyjížďce. Podle mapy jsem odhadoval , že by z větší části měla být trasa po slušných zpevněných cestách, tak jsem usoudil, že je zbytečné přezouvat a poněkud již ojeté pláště to zvládnou a taky jsem kola nafoukal na pevný povrch. Jak se pak ukázalo, naprostý opak byl pravdou.
Myslel jsem si, že sednu na kolo a vyjedu tak nějak v 8.30 hodin. Když jsem se ráno podíval z okna, tak vše bylo krásně omrzlé. Sluníčko sice podle slibu hezky svítilo, ale už žádný hic a protože se mi nechtělo příliš škrabat omrzlá okna, tak jsem posunul odjez o půl hodiny. Podle plánu byla do setmění stále dostatečná rezerva.

Z Nového Města nad Metují jsem úspěšně vyjel podle plánu směr Peklo, na kopci u sokolovny jsem si uvědomil, že jsem nezamkl auto, takže otočka a úvod jsem si dal ještě jednou. Sjel jsem ze silnice po zelené k řece Metuji a ve sjezdu mi došlo, že foukat kola nebyl dobrý nápad. Po zelené Libchyňským údolím s mnoha krásnými brody . Listopad a 5 stupnů nejsou úplně ideální podmínky pro brodění a tam se ukázal jako velice šťastný nápad vzít sebou návleky na boty, protože nedávné deště zvětšily průtočnost vody, některé brody byly poněkud hlubší než jsem čekal a čistá voda hodně zkreslovala odhad hloubky. Samozřejmě jsem nemohl vynechat výjezd k rozhledně Sendraž Na Vartě. Další cesta od rozhledny k poutnímu místu Rokole bylo docela utrpení, které svými traktory udělali těžaři z lesních cest. Krátký oddych po asfaltu do Janova a Na Krahulec následoval boj na blátivé polní cestě do kopce a z kopce, kde jsem naplno ocenil sjeté pláště a zjistil jsem, že mi docela jde i jízda bokem a ve dvou stopách, kdy přední a zadní kolo si jely vlastní a celkem jim bylo jedno co chci já.

Následoval o 200 výškových m vlastního stoupání a výjezd na Chřiby. Zde se opět vyznamenali těžaři a tak jsem se posouval rychlostí 3 až 4. Už jsem začínal mít hodně velké zpoždění, protože za 4,5 hodiny jsem ujel 20 km. A aby toho nebylo málo, tak když jsem se prodíral rozbahněnou cestou vzhůru, tak jsem si na řetěz hodil kus bláta zřejmě s kamínkem. Výsledek celkem podle očekávání, ohnutá patka, přehazovačka natažená do roviny. Naštěstí to bylo v hodně malé rychlosti, takže se přehazka nenamotala a nepřetrhla patka. Přehazka a ramínko byly tak pokroucené, že nešlo uvolnit a vyndat kolo. Už to vypadalo, že to vzdám a vrátím se k silnici a pokusím se přesvědčit jednoho z těch dvou aut co tam za hodinu projedou, že si nutně potřebují něco vyřídit v Novém Městě. Za použití násilí a pak ještě většího násilí se mi podařilo trochu uvolnit rychloupínák, po dalším boji se mi podařilo povolit šroub a vyndat kolo. Po dalším zápasu s přehazkou jsem ji udělil jakýsi tvar, nasadil kolo, vše dotáhl a světě div se, vše chodilo téměř hladce jak má, ona je snad nesmrtelná. Zkusil jsem stoupání a řazení a vše jelo, tak jsem zaplašil trudomyslnost , opřel se do pedálů a celkem úspěšně stoupal na mini hřeben Chřibů. Na hřebeni bohužel také řádili těžaři a tady zvlášť vydatně. Docela by mě zajímalo, jestli to dělají schválně nebo jsou to takový tupci bez přemýšlení, když nechávají hromady ořezaných větví na cestách a pěšinách a neudělají ani malý průchod. Trochu zlobil čas, protože místo plánované jedné jsem byl nahoře až dost po druhé hodině, takže žádné zbytečné zdržování.

Sjezd ze hřebene Chřibů po blátivé a rozježděné cestě byl opět humorný až groteskní , jediná výhoda byla, že mě zadní kolo v těch vyjetých kolejích nemohlo předběhnout.

Následovaly krásné, ale kvůli lesním a zemědělským traktorům dost náročné pasáže po žluté a červené přes Šediviny, Nedvězí, Bystré. Sluníčko se poněkud víc klonilo k obzoru, tak nezbylo než mírně trasu zkrátit o pár kilometrů, takže stále jen po červené a přes Zákraví zpět do Nové Města. Za Bystrém na Místě Smířění jsem se chtěl smířit, ale nebylo s kým a tak jsem lehce posvačil a smířil se s tím, že mi to moc nejede a do setmění to budu těžko stihat. Několik dalších humorných chvilek bylo za Zákravím na červené údolím podél Janovského potoku, kde jsou dvě místa neprůjezdná a je potřeba mírně zaimprovizovat a opět si lehce zabrodit. Velice pěkná a příjemná závěrečná pasáž kolem Nového Města po okruhové zelené přes Popluží . Závěr trasy přes město k autobusovému nádraží dojíždím na blikačky.

Byl jsem s vyjížďkou přes Chřiby spokojený. Dalo to krásných 45 km a nastoupaných 1.320 m.

Na Chřiby se určitě vrátím, ale spíš v polovině léta když bude alespoň 10 dní sucho a rozhodně dřív než do lesů vtrhnou těžaři a hlavně až sundám několik přebytečných kil.

Několik málo fotek  z pohodové podzimní  vyjížďky  na Chřiby

https://leleknakole.rajce.idnes.cz/Podzimni_vyjizdka_na_Chriby