Na konci července jsem vyrazila s kamarádkou Pájou na dovolenou. Původní plány na dámskou jízdu začínaly na via ferratách ve Slovinsku, přešly přes turistiku v Itálii a nakonec skončily v Rakouských Alpách na kolech :-)
Na nějakých organizovaných zájezdech jsem už byla, ale nikde ne na cyklozájezdu, tak jsem na to byla zvědavá, jak to všechno bude probíhat. Odjížděly jsme v pátek brzy ráno z pražských Stodůlek, kde na nás čekal luxusní autobus i s cyklovlekem. Během dopoledne jsme posbíraly ostatní účastníky zájezdu z dalších nástupních míst v naší vlasti a vyrazily směrem na Rozvadov.
Odpoledne nás čekalo vyložení kol na německo-rakouské hranici a již první výlet po části tzv. Mozartovy cyklostezky podél romantického jezera Walchsee, ležícího na úpatí skalních věží pohoří Kasiergebirge, přes St. Johann in Tirol až do slavného Kitzbuehelu s legendární sjezdovou tratí Hahnenkamm. Po dosažení cíle jsme měly v nohách 45,9 km a pomalu jsme se přesunuly autobusem do místa ubytování, kterým byl Gasthof Haidbach na okraji městečka Mittersil. Na první den to byla docela honička, protože jsme na danou vzdálenost měly kolem 4 hodin a člověk, když chce něco vyfotit a také se trochu pokochat, tak ten čas letí úplně jinak, než je zvyklý. Ale nakonec se podařilo a v Kitzbuehelu jsme byly dokonce s půlhodinovou rezervou.
Sobotní etapa byla ve znamení mohutných Krimmelských vodopádů, padajících ve třech kaskádách z výšky téměř 400 m. Po snídani nás zavezl autobus do Krimmlu, kde na nás již čekaly mikrobusy a společně s koly nás zavezly k horní hraně vodopádů. Odtud jsme se již samostatně vydaly na cestu úchvatným (mírně stoupajícím) 15 km dlouhým údolím Krimmelského potoka k chatě Tauernhaus. To byla opravdu nádhera - hory, krávy, šotolina a všechna ta krása kolem. "Na konci" údolí se nachází ledovec, ke kterému jsme se postupně přibližovaly víc a víc. Jakmile jsme se dostaly takřka na dosah impozantnímu ledovci, otočily jsme se a sjely oněch 15 km zase zpátky.
Cestou nás čekal sjezd dolů s 300 metrovým převýšením, ale po dosažení městečka Krimml jsme už na pohodu pokračovaly po Tauernské cyklostezce, podél řeky Salzach až na místo ubytování. Trasu si bylo možné obohatit výjezdem lanovkou (včetně kol) z Neukirchenu pod vrchol Wildkogelu (2 224 m) a následným 17-ti km sjezdem po lesních cestách do Mühlbachu. Vzhledem k tomu, že se obloha zatáhla a my si nebyly jisté, zda neproprší zbytek dne (a my tudíž z vrcholu ani nic neuvidíme), tuto variantu jsme zavrhly. Ale i tak jsme za tento den najely slušných 69,2 km.
Etapa třetího dne nás zavedla na další úsek Tauernské cyklostezky. Z Mittersilu jsme se tentokrát vydaly rovnou na kolech, autobus na nás čekal až v cílovém místě. První zastávka se konala hned v Kaprunu, neboť se přímo na cyklostezce nacházela úžasná bobová dráha. Jedna jízda stála sice šílených 10 Eur, ale když jsme viděly kam až se dráha line, říkaly jsme se, že to za ten výhled stojí.
Z Kaprunu vedla cesta do mondénního letoviska Zell am See, ležící na břehu stejnojmenného jezera. Cyklostezka vede kolem jezera do kolečka a tak je možné si jej objet celé. Vzhledem k tomu, že nám to od rána jelo velmi dobře, také jsme tak učinily a z obydlené části se vydaly na druhou stranu, odkud jsme doufaly v malebné výhledy. Bohužel nám počasí moc nepřálo a déšť nám naše kochání trochu překazil. Ale i tak jsme si nenechaly zkazit náladu :-)
Cíl byl v městečku Saalfelden, kde jsme již dle navigace měly najeto 46,5 km. Bohužel jsem však zapomněla zapnout zaznamenávání trasy včas, tudíž není celá. Řekla bych, že jsme najely o 5-8 km více.
Pondělní etapa nás zavedla do populárního lyžařského střediska Sallbach. Odtud vedla trasa idylickou alpskou krajinou na Spielberghaus, se stoupáním 300 výškových metrů. Byla to dřina, ale daly jsme to!! :-)
Dále trasa pokračovala přes Hochfilzen, St. Ulrich, Piller See až do cíle ve Weissbachu. Jednou jsme malinko sjely z trasy a nechtěně si vystoupaly mírný kopeček. Ale aspoň jsme se pokochaly krásnými výhledy a kdybychom ve slepé uličce zůstaly déle, mohly jsme si přivydělat na místní farmě, která by naši pomocnou ruku zajisté přivítala.
V místě cíle bylo možné navštívit jeskyně Lamprechtshöhle, které se svými 51 km chodeb patří k nejrozsáhlejším jeskyním systémům v Evropě. Jejich prohlídku jsme si proto nenechaly ujít. Poblíž se nacházely i soutěsky Seisenbergklamm a Vorderkaserklamm, ale na ty již nezbyl čas. Za tuto etapu jsme ujely 48,8 km.
Poslední den nás zavezl autobus do městečka Bruck, kde začíná panoramatická Grossglockner Hochalpenstrasse. Tato horská cesta spojující rakouské spolkové země Salcbursko a Korutany je snem mnoha cyklistů. Někteří na ni vyráží se sportovními cíli, jiní pro turistickou známku. Odměnou jsou jim nádherné výhledy na okolní hory a slušný sportovní výkon. My jsme se ale až nahoru nepodívaly, na nás čekala krásná cykloturistika sevřeným údolím po proudu Salzachu až ke skokanským můstkům v Bischofshoffenu, dějišti známého „Turné 4 můstků".
Během závěrečné etapy jsme zdolaly 47,7 km a poté se již vydaly domů. Do Prahy jsme dorazily kolem desáté hodiny večerní a úterní noc již strávily ve svých postýlkách.
Musím říct, že mne tento typ dovolené absolutně nadchnul. Myslím, že to bylo především nádhernou přírodou a kvalitou místních cyklostezek (a jejich přehledným značením). Někdy jsem si říkala, že mohla být denní etapa klidně i o pár kilometrů delší, ale takhle byl zase čas na focení, jídlo, relax u vody a celkově to bylo pojato více dovolenkově. Navrhla jsem Páje, že bychom z takovéto dovolené mohly udělat každoroční tradici, tak doufám, že to vyjde a příští rok zase někam vyrazíme. Už teď se mi stýská!!