Malý gurmánský výlet po jižním Walesu

Suchá předpověď počasí na poslední srpnový víkend, pondělí volné (bank holiday), příznivě načasované odpolední odlivy slibující zajímavé možnosti večerních jídelníčků,... - ideální podmínky na prodloužený víkendový výraz do míst kde už to sice dobře znám, kam se však stále rád vracívám, kde pořád nová neprozkoumaná zákoutí objevuju a pokaždé tam i spousty zajímavých setkání zažívám.

Pátek 25. 8.

Vyrážím už za svítání, u Margam parku se chytám dálkové cyklotrasy č.4, která vede zcela mimo provoz nebo po klidných okrskách z Londýna až do jihozápadního cípu Walesu Fishguard. Přímořský Aberavon se teprve probouzí do nového dne, promenáda ještě liduprázdná, jen křičící rackové nad hlavou, a jedna časná lovkyně vln se svým prknem se právě vrhá do moře. Před Swansea krátká zastávka na ostružinovou snídani, a za chvíli už stojím na molu v Mumbles, metr pode mnou pěkný racek tříprstý, který se nic netušíc během minuty stává velkou filmovou hvězdou.

V Mumbles nechávám ruch civilizace za zády a po celé další 2 dny užívám klidu parádní krajiny poloostrova Gower - od r.1956 jako vůbec první v UK chráněné statutem oblast výjimečné přírodní krásy. V současnosti (r. 2017) má tento statut 46 lokalit v Anglii, Walesu a severním Irsku, dalších 40 s podobným statutem je ve Skotsku.

Začínám podél moře úsekem hladkého asfaltu pěší stezky mezi Mumbles a zátokou Langland, která je spolu s další pláží Caswell o 2km dál díky snadnému přístupu velmi oblíbená a vyhledávaná milovníky vodních sportů. Hlavním dnešním cílem je však blížící se odliv v zátoce Oxwich Bay, takže z Caswell si to trochu zkracuju po silničkách.

Oxwich je jedna z mnoha pláží kde je za odlivu možné z písku vyhrabat spousty jedlých srdcovek a po okolních skaliskách nasbírat slávky. Za extrémně velkých odlivů je to však údajně i jedna z nejlepších lokalit pro odchyt bizarních břitek atlantských. Břitka je dlouhá protáhlá škeble, připomínající břitvu, za odlivu zahrabaná v písku, která se ale dá snadno zmást jednoduchým trikem s kuchyňskou solí. Stačí odhalit místo kde je schovaná - otvor nebo prohlubeň ze kterého někdy vystřikuje pramínek vody, sypnout tam trochu soli (nebo šplouchnout prosolenou vodu je-li písek sušší), čímž se jí dostane falešného pocitu začínajícího přílivu, a sama by se pak měla během chvilky vynořit, tolik alespoň teorie.

Srdcovek mám už zpola plný dvoulitrový kyblík, avšak břitka pořád žádná. Zkouším všechny možné triky odkoukané z youtube, ale nic nefunguje. Asi na to jdu špatně, možná není dostatečně velký odliv, možná je tu příliš mnoho národa co tu hamtá po písku, břitky cítí vibrace a jsou zavrtané příliš hluboko. Pak ale uprostřed zálivu, na vodní čáře odlivu, zahlédnu klučinu s tatíkem jak zuřivě hrabou a solí pláž - konečně už vím proč je moře tak slané :-), v kyblíku mají asi desítku břitek. Odkoukávám jejich techniku, ale ani u nich dnes sůl příliš nezabírá. Cupitají pozpátku po pláži, a jakmile před sebou spatří na moment v písku odkrytý otvor, který se ale zase hned zalije vodou a uzavře, padnou na zem a hrabou a hrabou. Někdy jsou rychlejší lovci a škebli vyhrabou, jindy zase vítězí břitka, která se svou svalnatou nohou dokáže hloubit s rychlostí i centimetr za sekundu. Je to fascinující divadlo a pohled na tohoto prazvláštního písečného vetřelce úžasný. Tady je odkaz na moc pěkné amatérské video přímo z této zátoky - hon na břitky začíná po prvních 3,5 minutách.

https://www.youtube.com/watch?v=O6w-GNJp_gc

Hladina moře už zase pomalu stoupá, šance že se zadaří rychle mizí, ale nakonec mi štěstí přeci jen přeje a moje první břitka, po důkladném prosolení, sama z písku vylézá. Jedinečná zkušenost a zážitek. :-)

Na noc se přichyluju do nedalekého, moc pěkného lesíka Mill Wood, kde na fungl nové mřížce od ventilátoru griluju parádní baštu.

Sobota 26. 8.

V sobotu ráno klidnou okrskou do Overton a zpět na přírodní hrbolatou pobřežní pěšinku. Sice je třeba někdy slézt, trochu zatlačit, překonat skalnatou rokli, odstrojit brašny a přehodit kolo přes branku,..., ale o moc lepší než kdyby to tu prolili asfaltem jak stezku u Mumbles.

K ostrůvku Worm's Head dorážím ještě za hlubokého přílivu. Už jsem tu byl mnohokrát, ale nikdy mi to ještě nevyšlo na odliv. Alespoň dobrá záminka znovu se sem brzy vrátit, láká mě možnost načasovat to na večerní odliv, po odkrytém skalnatém náspu přelézt na ostrov, tam se nechat na noc přílivem odříznout, přespat jako Robinson, a ráno za dalšího odlivu zase zpět.

Po svahu Rhossili Down parádní sjezd dobře jetitelnou cestičkou do Hillend, a za chvíli už nabírám vodu u přírodního pramene uprostřed obce Llangennith, dávám pauzu na chlebík, a přitom u protějšího kostelíku prohlížím informační vitrínu. Být tu zítra kolem poledne, mohl bych zajít na specielní mši určenou všem zvířátkům, malým i velkým, která jsou též na mši vítána. Letos je to už druhým rokem co se zde netradiční bohoslužba koná, loni nebyl vikářově fence povolen vstup pro její nekřesťanskou povahu a netolerantní chování vůči ostatním psíkům, kočičkám a králíkům :-).

Pro dnešní honbu za večeří mám vytipované moc pěkné opuštěné místečko na písečných dunách v nejsevernějším cípu 3km dlouhého výběžku poloostrova Gower. Z Llanmadoc uhýbám na sever do přírodní rezervace Whiteford, jedné z nejzajímavějších a současně díky své odlehlosti i nejméně navštěvovaných lokalit na Goweru. Cesta vede zčásti otevřenou krajinou, zčásti pěknými borovými lesíky, až na samotný konec výběžku. Za odlivu lze pokračovat dalších 700m až k chátrajícímu litinovému majáku.

Moře je stále na ústupu, ale cesta k majáku přes koberce miliónů slávek jedlých už je schůdná. Dnes se sem sjelo i pár místních rybářů kteří tu krátkými hrabičkami sklízejí úrodu divoce žijících slávek. Tyhle u čáry odlivu jsou nejmacatější protože skoro celý svůj život tráví pod vodou. Vybírám jen ty největší a nejkrásnější kousky - 3 kyblíky bohatě pokryjí 2 luxusní večeře a jednu snídani. Ani Gordon fucking Ramsay se svou věhlasnou restaurací nemůže konkurovat. Je to úžasné jak je moře štědré - stačí ruce, oči a kyblík, a člověk může týdny výletit podél pobřeží a ani jednou nezajít na nákup do marketu. Určitě brzy zkusím i nějakou rybku ulovit, i když jsem v životě prut v ruce nedržel a představa že půl dne jen dřepím na útesu a čekám jestli se náhodou něco nechytí mě trochu odrazuje.

Neděle 27. 8., pondělí 28. 8.

Po klidných okrskách a cyklostezkách přesun do Neath, kde začíná stoupání vzhůru do kopců a (na britské poměry) nekonečných lesů. Co pamatuju když jsem sem před 10 roky poprvé přijel, bylo tu po větrných hůrkách všeho všudy jen pár izolovaných, nepříliš rozlehlých větrných farmiček o pár turbínkách. Nějakých 5-6 roků zpátky ale přišel zlom a větrníky tu začaly růst všude jak houby po dešti. Jen během posledních 3 let (2014-2016) tu na Rhigos mountain narostla největší vnitrozemní větrná farma v celé Anglii a Walesu - 76 obřích turbín s 55m dlouhými lopatkami a celkovým výkonem 228MW. Kopce lesy zůstaly, tak jako dřív už to tu ale nikdy nebude - dalo se tu dlouhé hodiny bloudit po lesích a nenarazit na jedinou stopu člověka, což dnes už bohužel nehrozí.

Krásný slunečný podvečer, křížím silnici A4107 pod sedlem Bwlch y Clawdd, a krze další, před rokem čerstvě vyrostlou větrnou farmu mířím do sedla Bwlchgarw. Odtud pak strmý tlačmo sestup ke spacímu lesíku ve svahu borůvkového údolí Garw valley.

Skoro celé pondělí sklízím úrodu ze své lesní zahrádky, za celý den neprojde kolem živá noha, odpoledne pak s 9 litry borůvek návrat údolní cyklostezkou zpět do civilizace.

http://cyklopoustevnik.rajce.idnes.cz/2017_Gower_Peninsula…