Básník, víla a dítě on the road 6 (To zvláštní světlo ve Skagenu)

Cestu znáááám a neměním směr
dojdu k řece plný ryb až tam na sever

Není to úplně tak, jak zpívají Kabáti, na severu Jyllandu (vlastně pevninského Dánska) řeka není. Ale jsou tu jiné zajímavosti. Stýkají se tu dvě moře a je tu prý zvláštní světlo.
Napřed si nás ale přitáhlo městečko Saeby. Potřebujeme vyřešit několik praktických věcí. Především vyprat, už jsme jako čuňata, hlavně dítě. Taky by neškodilo si dát pořádnou teplou sprchu. Je třeba najít klidné a spolehlivé připojení k internetu abych se podíval konečně na stav účtu a provedl některé finanční operace, a cykloservis. Tady říkají cykler. Vzal jsem na kristýně ostřeji za přední brzdu a urval lanko hned v páčce, takovej ten váleček. Sám to nespravím. Tohle lanko nevede přímo k brzdě, ale do takového rozdělovače, odkud vycházejí lanka k oběma předním mechanickým kotoučovkám. Takže - míříme do kempu.
Přežít v kempu pro mne znamená hlavně vyzrát nad neznámou technikou, pokaždé jinou. Sprchování teplou vodou na kartu jsme zvládli. Paráda. S pračkou a sušičkou to bylo na nervy, ale dopadlo to nerozhodně. Vypráno, poněkud nedosušeno. Napínáme šňůru a dosušujeme ve větru. Víla nakonec objevila, že ještě lépe než na šňůře schne prádlo na zemi na rozprostřené plastové plachtě z baumaxu (pod kterou spává kristýna), pokud je aspoň trochu sluníčko. Naše dítě mezitím užívá venkovní dětský bazén s vyhřívanou vodou, všechna dětská hřiště, a taky mekáč. Nakonec v něm večeříme, nestihli jsme nakoupit.
Ráno vyrážím s kristýnou do města. Cykler spravuje brzdu a seřizuje i lanko té zadní, stojí mne 250 DK. Nediskutuju, jet s naloženým kolem jenom se zadní brzdou nemohu. Klidný internet nalézám v místní knihovně a daří se mi dorovnat kartový účet, ale očekávané peníze mně ani víle na účet nepřišly, i když už dávno měly, takže budiž, dobrý, ale úplně klidnej nejsem.
Městečko Saeby má milé centrum s pěší zónou a náměstíčkem, kde se posedává, popíjí pivo i kafíčko, užívá chladného slunečného léta. Je tu plno obchůdků a galerií. Trávíme tady taky pár hezkých chvil. Víla je nadšená, jak jsou všechny domečky žluté a v dlažbě před domky pěstují takové ty zvláštní fialkové divizny.

Příští den (13.7.) pokračujeme přes přístav Frederikshavn dál. Spíme na silničním odpočívadle už venku za městem. Zvečera jsme tam skoro sami a ráno je plné přívěsů a kemperů ze Švédska, které dorazily v noci. Všichni míří na sever, jako my. Při stavění stanu mne napadá, že Dánsko je skvělou zemí pro zapichování stanových kolíků. Znáte ty problémy, když ne a ne kolík zapíchnout a nakonec ho zatoukáte šutrem a ohnete ho? Tak to tady nehrozí. Kolíky jdou vždycky dobře do země :-)

Tenhle kout dánské země nás, české tuláky, rozmazluje a obdarovává. Napřed nacházíme na stezce spadlou dánskou vlaječku. Protože je hned vedle za kamennou zídkou ovlajkovaný prodej zeleniny a květin a všeho možného dalšího ze zahrady, zastavuji, zvedám nalezence a napřed ho čestně vracím paní co tam prodává. Ale na poslední chvilku ucuknu a přitisknu si vlaječku na srdce, protože taková je pravda :-). Chci si ji prostě nechat, chci tady být taky pod dánskou vlajkou, jako všichni :-) Paní se směje a zvěčňujeme tu chvíli foťákem. Upevňuju vlaječku na kristýnu a zkouším poděkovat dánským slovíčkem děkuji, které zní nějak mezi „TAK" a „CAK". Paní mne to učí, máme hodinu dánštiny. Pro českou pusu a ucho není snadné to pochopit a vyslovit, TAK je špatně a CAK taky. Prostě pěkně v Dánsku poděkovat, aby vám rozuměli, není jednoduché.

Cestou do Skagenu musíme překonat v drobném hustém dešti a proti větru několik kilometrů holé pustiny s písečnými dunami, které jsou zčásti porostlé travou a vřesem. Vede tudy úzká cyklostezka. Na Skagen se těšíme. Je to nejsevernější místo na Jyllandu (vlastně pevninského Dánska) a prý je tu ve vzduchu zvláštní světlo. Zvláštní pro malíře. To zajímá hlavně vílu. Zhruba v období secese se tady, v posledním zapomenutém rybářském městečku, začali usazovat dánští malíři. Žili tady, malovali, ženili se a Skagen se tím proslavil podobně jako Van Goghova Provence nebo Gauguinovo Tahiti. Hovoří se o Skagenské škole, i když jména jako Michael Ancher a P.S. Kroyer (a dalších nejmíň deset) jsou známá spíše v dánském kontextu. Protože fouká, drobně protivně prší a o nějakém světle se nedá vůbec hovořit, schováváme se hned při vjezdu do městečka v cukrárně na kafíčko. Kromě kafíčka, výborného silného (sypaného) čaje pro vílu a nějakých těch kyselých žvýkacích žouželí, co si vybralo dítě, nám paní cukrářka přináší za chvíli grátis šest malých palačinek ve tvaru srdíčka s marmeládou. Výborné. Tak to je další dáreček na cestě. (Vodu za krk nepočítám, té bylo taky dost).
Další ráno je pořád pod mrakem, ale aspoň už neleje, tak se jedeme podívat na nejsevernější písečnou kosu, kde se slévá Baltské a Severní moře. Můžete si stoupnout každou nohou do jednoho :-). Napřed mi to připadá jako hříčka, vzniklá jenom lidskou administrativou při pojmenovávání, ale ono na tom něco bude, protože vlny obou moří jdou proti sobě nejen na písečné kose, ale i ve vodě, a když se setkají, radostně cákaj. Baltské je teplejší a do světlehněda, Severní se zelená a studí. Vyhlížím to zvláštní světlo, ale dnes mám asi smůlu. Je mlhavo a zataženo a ze skagenského světla nebude nic. Tak se na něj jdeme podívat aspoň do galerie, jak ho viděli tehdejší malíři.

Další dáreček dostáváme od jedné mladé rodinky - našich dánských sousedů v kempu, kteří po nás pokukují a až při odjezdu se osmělí zeptat, jak vlastně cestujeme. Když jim to lámaně vysvětlím a ukážu prstem napsané na bedně, valí oči a potom otec bez váhání sáhne za sedadlo v autě a podává mi sedmičku červeného, jako na cestu. Díky. Zase piluji tak/cak a máváme a jedeme. Protože vykukuje sluníčko, ještě jednou se brouzdáme pískem na nejsevernější kosu, víla chce vidět to zvláštní světlo. A prý tam fakt bylo. Tak dobře. Já se hlavně těším na večer, až někde v lese u cesty zakempujeme a ochutnáme to vínečko :-)).

A protože dál na sever cesta do Prahy už zjevně nevede, tam už je jenom samá slaná voda a to jsem na vlastní oči teda fakt viděl, obracíme to na jih a budeme hledat směr domů zase jinudy. Jednou do té Prahy nějak trefíme :-))