NaKole.cz
Centrální stezkou od západu na východ_2
Na dnešek jsme spaly v Davli.
Úterý 16. července
Po snídani všechno uklidíme, pozamykáme, klíče dáme na domluvené místo a mizíme. Po loňské zkušenosti se stoupáním na Hradištko jsme se včera domluvily, že hůř už bylo. Proto letos zkusíme státovku do Jílového (zatím jsem tudy vždy jen sjížděla do Davle). Najedeme na most a pomalu, za minimálního provozu, stoupáme. Navíc až za Chlomek je to i značená cyklotrasa, tak jsme tu „legálně". Po hřebeni příjemná cesta i v počínajícím vedru a celkem brzy sjíždíme do Jílového. Na náměstí je pekárna, kde jsme si koupily opravdu dobré koláče (na cestu) a smaženku, kterou jsme ve stínu pod stromy u kostela zdolaly hned. Po státovce sjíždíme k Sázavě a pokračujeme až do Týnce nad Sázavou. Hospodu, kde bychom se najedly, jsme nenašly. Zachránily nás koláče. Potom stoupáme až na Chvojen ke kostelu sv. Jakuba a Filipa. Pěkné, uklidňující místo se zvláštní atmosférou. Vracíme se kolem farmy Chvojen-dvůr a pěknou lipovou alejí přijíždíme ke Konopišti. Projedeme zámeckým parkem, kolem zámku a sjíždíme do Benešova. Nejdřív nakoupit a potom do penzionu.
Středa 17.července
Ráno zajíždíme ještě na Karlov, historickou část města se dvěma zvonicemi a zříceninou klášterního kostela minoritů. Teprve potom odjíždíme. Za městem je nová rozhledna/pozorovatelna ptáků. Míříme k Blaníku, projíždíme celkem neznámými vesničkami, ve kterých kromě kapličky není „o co opřít oko". Překvapí nás jen pěkně opravený kostel ve Veliši. Na obzoru prší, ale nás déšť minul. V poledne jsme v Louňovicích pod Blaníkem, po prohlídce kostela a zámku jsme skončily na zahrádce v Zámecké hospodě. A ano, je mokro, tady pršelo. Po obědě objíždíme Blaník (u rozhledny jsme už kdysi také byly) s trochou obav - u Kondrace je uzavřená silnice. Ale jako většinou, s koly se to dá projet. Ve Vlašimi projíždíme Znosimskou branou do zámeckého parku, kolem Čínského pavilonu a od zámku pokračujeme po cyklotrase kolem Blanice na Hrádek. Celkem brzy se ukázalo, že to nebyl dobrý nápad. Cyklotrasa se mění na lesní pěšinu, chvíli ještě sjízdnou, pak jsme už musely kola tlačit. Těch 5 km na Hrádek nám trvalo přes hodinu. Bylo rozhodnuto - potřebujeme rychlejší postup. Vyrážíme po silnici přes Ctiboř do Divišova - a konečně zasloužená odměna. Odtud je to až do Českého Šternberku z kopce. Ale i tak jsme přijely na ubytování až chvíli po osmé, paní už na nás čekala. V penzionu se nevaří, tak jsme si večer snědly zítřejší snídani a šly spát.
Čtvrtek 18.července
Při odjezdu nám paní poradila, že u mostu přes řeku se dá něco ke snídani koupit. Zkoušíme to nejdřív v koloniálu, ale včerejší pečivo nás nenadchlo. Líba ale zjistila, že kousek odtud paní peče (a prodává) „Šternberské koláče". Nejen to - uvaří také kávu, kakao nebo čaj, má tu stolky uvnitř i na malé zahrádce - na to budeme dlouho vzpomínat. Koláčů je asi 6 druhů, všechny čerstvé, voní máslem, jen se sliny sbíhají. Taky se tu dveře netrhnou. Nejen, že jsme se tu najedly. Koupily jsme si koláče i na cestu. A pak už do sedel, přes most a stoupáme po státovce. Znovu stoupání, které se dá jet. U obce Podveky jsme se daly zlákat na cyklotrasu, ale rychle se vracíme na státovku. Přes Zbizuby sjíždíme do Kácova k zámku, ke kostelu, pak hledáme hospodu, abychom skončily znovu na náměstí u zámku v hotelu Kácov. Po obědě překročíme řeku a po cyklo Sázavská dojedeme k zámku Zruč nad Sázavou, prohlídneme si zámeckou zahradu, rozhlednu Kolowratská věž, uděláme pár fotek a pokračujeme k zámku Horka. Než si zámeček vyfotíme, vynoří se z jeho útrob ochotná paní a nabízí nám pomoc. Tak alespoň získáme do láhví čerstvou, studenou vodu. Další zámek po cestě jsou Kounice - ale je tu zákaz vstupu a asi to není škoda, zámek je v dost zbědovaném stavu. Ještě zajížďka ke dřevěné zvonici do Všebořic a potom už do Ledče nad Sázavou. Kolem penzionu ještě probíhají nějaké stavební práce, ale drze jsme se vetřely na neuzavřenou zahradu do stínu, abychom asi 20 minut počkaly na majitele. Je to cyklista, který se zrovna vrací z výletu se svým asi 3letým synkem. Uloží nám kola, dostaneme luxusní pokoj hned v přízemí a upozorní nás, že tu má ještě partičku starších cyklistů, kteří dnes končí (asi, abychom se v noci nebály).
Pátek 19.července
Ráno jsme pány cyklisty potkaly na zahradě - odjížděli ve stejnou dobu. Doporučili nám k návštěvě ještě zámek ve Světlé nad Sázavou. Nejdříve ale jedeme tady na hrad. Neznalé místních poměrů tlačíme kola vzhůru ke hradu po takové roštové cestě, která se pak změní na schodiště. No, co se dá dělat. Teď už se vracet nebudeme. Věž slouží jako rozhledna, do expozic nejdeme, jen do pokladny pro razítka. Zanedlouho odjíždíme po státovce do Světlé. Stavíme se v IC, na zámku si dáme svačinu, prohlídneme si zahradu a jedeme do Čihoště, kde je geografický střed ČR (definovaný je jako těžiště plochy ČR, ohraničené státní hranicí). Nejen, že je to moc pěkně upravené místo, ale také značení v obci nás sem bezchybně přivedlo. Odtud míříme do Golčova Jeníkova, kde je také střed ČR, tentokrát definovaný jako průsečík středního poledníku a střední rovnoběžky mezi krajními body republiky. No, čekalo nás velké zklamání. Zdejší střed ČR vypadá nejspíš jako kámen, usazený tu proto, aby měli pejskové kde čůrat. Objedeme ve městě pár zajímavých míst, nakoupíme si, posvačíme na náměstí a pokračujeme k zámku Klášter. Jen udělat pořádnou fotku se nedaří, je to přímo proti slunci. Ještě jsme zkusily najít polňačku, která by nás přivedla na dohled přehradní hráze Pařížov, ale marně. V mapě sice je, ale v reálu je vše zarostlé a neprůchodné. Chvilku se motáme v Běstvině (než najdu odbočku na Vestec) a pak už uháníme bydlet.
Sobota 20. července
Ráno vyjíždíme na trasu znovu do Běstviny. A zatím, co tu fotím, přišla Líba, že se musí vrátit do penzionu pro zapomenutý mobil. Já zatím mířím k přehradě Seč s tím, že u vchodu do kempu na ni počkám. No, nebylo to třeba. Na posledních pár metrech před kempem mě Líba dohonila s tím, že návrat byl zbytečný, měla mobil uložený na jiném místě, než je zvyklá. Ulevilo se nám oběma. Projíždíme přes kemp, kolem pláže a vodního lyžařského vleku k silnici, která nás vede k přehradní hrázi. Po dosavadních zkušenostech s cyklotrasami volíme k další cestě znovu silnici, po které ujíždíme kolem polodřevěné zvonice v obci Polom až k rozhledně na Zuberském kopci. Tady ve stínu, u pořádného stolu, poobědváme (samo, že ze svých zásob). No, trochu škoda, protože o 4 km dál, ve Svobodných Hamrech, byla pěkná historická krčma. Procházíme skanzenem Vysočina na Veselém Kopci - je tu dnes nějaká akce, spousta lidí a atrakcí, tak raději mizíme. V Hlinsku si nejdřív prohlídneme skanzen Betlém, pak nakoupíme a jedeme se ubytovat.
Neděle 21. července
Z města vyjíždíme do kopce, ale za jízdy (UŽ ZASE) mi nejde přehodit na nejlehčí převody ani na talířích, ani na pastorku. Musím buď obrátit do protisměru, sjet kousek z kopce (při tom se mi občas podaří přeřadit) a znovu se vydat na kopec nebo zastavit, slézt a nastavit potřebný převod „ručně". Tak nejčastějším řešením nakonec je, že jedu na nejmenší talíř a převody trápím (řetěz jde často křížem). První dnešní zastavení je v Kameničkách, u kostela tu mají zajímavou křížovou cestu - kovanou. Kousek si zajedeme k domu A. Slavíčka (žil tu 3 roky) a pak už přes Svratku a Sněžné do Jimramova. Neodoláme zmrzlině, vyfotíme si rodný dům J.Karafiáta i dřevěnou sochu Broučka. Zámek v Dalečíně (vypadá po rekonstrukci jak chalupa v Alpách), vedle zřícenina hradu, pak pokračujeme podél Svratky a nádrže Vír. Vyhlížíme Chudobínskou borovici (Evropský strom roku 2020). První pohled na ni a zjištění, že na fotkách dost zaniká. Pokračujeme podél nádrže, nikde ani živáčka. Cesta je místy dost zničená, v jednom stoupání kola vedeme. Odměnou je vyhlídka na borovici shora - super. Od přehradní hráze prima sjezd do obce, trochu adrenalinu při vláčení kol na ubytovnu, najít klíč na dohodnutém místě a bydlíme. Kromě nás a rodinky s malým děckem je tu prázdno.
Pondělí 22. července
Ráno zabalíme a hned po příchodu paní ubytovatelky zaplatíme a odjíždíme. Bohužel jsem přehlídla hned v obci směrovku, tak jsme si naprosto zbytečně daly tréninkově 5km stoupání v brutálním vedru, na pálícím slunci. Na křižovatce, kde na mě Líba čeká, přiznávám omyl a vracíme se. Naštěstí prima svižný sjezd. Teď už je otevřený i místní obchod, tak nakupujeme jídlo na cestu a pokračujeme ve stínu podél řeky až do Nedvědic. Tady na odpočívce, odkud je vidět na hrad Pernštejn, obědváme a odpočíváme, dokud nás „nevyženou" sekáči trávy. Tak do sedel a přes Lomnici do Předklášteří, prohlídnout si cisterciácké opatství Porta Coeli. Odtud nejdřív na nádraží. Konec našeho výletu se blíží a je třeba koupit jízdenky (a hlavně rezervace pro kola) z Návsí do Prahy. Trochu nás překvapilo, že 9 dní před odjezdem už je v jednom vlaku obsazeno, ale nevadí. Do toho s odjezdem v 7:19 se ještě vejdeme. Zbývá nám nakoupit zásoby a najít penzion.
Fotogalerie
Centrální stezkou od západu na východ_1
Srpen 2023 – okolo Otavy
Stezka středozemím
Vyzkoušejte:
Cestování a zdraví: Nepodceňujte prevenci ani pojištění
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Centrální stezkou od západu na východ_2
Na dnešek jsme spaly v Davli. Úterý 16. červencePo snídani všechno uklidíme, pozamykáme, klíče dáme na…
Centrální stezkou od západu na východ_1
Loni v dubnu jsme úspěšně projely Stezku Středozemím. Pochopitelně nám to dodalo odvahu k pokusu o zdolání…