Srpen 2023 – okolo Otavy

Letošní zahraniční výlet nám nečekaně zrušily zdravotní problémy, musely jsme se z cesty vrátit. Po nezbytných vyšetřeních se ukázalo, že celý problém není tak závažný, jak se zdálo. Jen nám s Líbou pro zbytek roku musely na výlety stačit domácí lesy, luhy a háje. Ne, že by to vadilo????

Pro mě začíná společný výlet nedělním přejezdem z domova do Prahy, abych mohla přespat u syna, protože vlak do Železné Rudy odjíždí ráno už v 6:06 hodin a na tak časný odjezd z Prahy nemám od nás ranní spojení vlakem.

Při příjemné „rozcvičce“ jsem ujela 47,1 km a nastoupala 249 metrů

Pondělí 21.8.

Ráno vstávám v pět, abych všechno stihla. Kolo mám naložené už od večera, protože mi syn nabídl, že ho přes schody v domě a na ulici snese a vynese. Nejprve tedy na metro, vystoupit u Muzea a na Hlavní nádraží po ose. Naštěstí u vlaku mám dost času, abych brašny sundala, vynesla do vagónu a naložila kolo. Nejhorší část cesty mám za sebou. V Hořovicích přistupuje Líba, při vystupování si vzájemně pomáháme.

U kostela Panny Marie Pomocné najdeme cyklo 33 a konečně vyjíždíme na trasu. Nejdřív podél silnice, pak lesem - ale pořád do kopce. U rozcestníku Hůrecká silnice chybělo cykloznačení, tak jsme se vydaly po špatné cestě. Po půl kilometru nás skupinka turistů vrátila - pokračujeme po cyklo 33 kolem silnice do Nové Hůrky a na Prášily, kde plánujeme oběd. Ale kdepak, je tu takové množství cyklistů, že bychom na jídlo čekaly víc než hodinu. Tak nakoupíme pití, v tom úmorném vedru si sedneme do stínu pod stromy a obědváme z našich zásob. Ještě chvilka odpočinku (jako vždy, Líba dokáže i usnout) a jedeme dál. Rozcestím Velký Bor prochází Otavská cyklotrasa, ale most přes Křemelnou je uzavřený, tak musíme na Modravu. Ještě zastávka v Mechově u miniatury Hauswaldské kaple, pak u té skutečné a cyklostezkou nad Antýglem přijíždíme na Modravu. Spaní máme zajištěné v Penzionu Zlatá stezka. Objekt pamatuji z doby před 40 lety jako místní prodejnu. Líba nás ohlásila v recepci, máme chvilku počkat venku. Na terasu pražilo slunko, tak jsme si sedly kousek stranou do stínu. A protože nás paní zevnitř už neviděla, myslela, že jsme odešly - a čekání se protáhlo na hodinu. Ale to byl první a poslední problém. Potom uložíme v přízemí kola, pokojík máme v patře. Ještě večeře, super domácí ledová limonáda, vystát „frontu na sprchu“ - a spát.

Ujely jsme 48,2 km a nastoupaly 893 metrů

Úterý 22.8.

Ráno před osmou odjíždíme, nejprve k místní kapličce, po ní k prodejně potravin, tam ale zatím nemají pečivo. Tak ještě k IC, kde musíme chvíli počkat, než otevřou (v 8:30), abychom si mohly otisknout razítka. Začínáme po silnici na Antýgl a dál směrem na Srní. Cestou jsme objevily u IC na Rokytě geologickou expozici - pěkně udělaný přehled hornin, které se v okolí nacházejí.
Na Srní jedeme nejdřív ke kostelu, pak do IC (pro razítka) a nakonec do krámku, který „hrál“ i v seriálu Modrava. V něm si kupujeme snídani, oběd, pití... a hned vedle v parčíku posnídáme. Násle-duje prima sjezd po pěkné asfaltce, který přerušíme u MVE Vydra. Odtud právě odchází průvodkyně s nějakou skupinkou na prohlídku, takže se dovídáme, že další prohlídka bude tak za 2 hodinky. Tak to už bez nás, jedeme na Čeňkovu pilu. Z parkoviště pokračujeme podél náhonu nejdříve k bývalé vodní pile (tady hlídá náhon pěkný vodník), která dala okolí jméno. Pak kolem Smetanova smrku k MVE Čeňkova pila, obhlídneme soutok Křemelné a Vydry (tady vzniká Otava) a vracíme se na silnici. Kolem řeky do Rejštejna, po mostě na levý břeh a pokračujeme na Radešov, abychom se po cyklo 2087 nad Malým Radkovem dostaly na cyklotrasu Otavská. No, to tedy byl nápad! Je půl jedné, vedro jak v peci, prudké stoupání po valounech jak pěst - prostě 2km tlačíme. Navíc tu často není ani stín. Byla to výzva, ale přežily jsme to. Tedy hlavně já, Líbě vedro nevadí. Za Velkým Radkovem hledáme v lese smolnou pec - nakonec díky Líbě úspěšně. Ještě kus cesty střídavě tlačíme a jedeme, za Zalužicemi je sice hnusná silnice samá díra, ale dá se po ní jet. V Kundraticích za zámkem jsme nenašly plánovanou odbočku, tak jsme nakonec jely přes Hartmanice. K něčemu to bylo dobré - je odtud krásný sjezd do Palvínova a příjemná cesta nejen na Mouřenec, ale vlastně až do Sušice, kam přijíždíme chvilku před pátou. Pořád je ještě příšerné vedro, nikam se nám nechce. Dojedeme si jen nakoupit a pak na vodácké tábořiště, kde máme zamluvenou chatku. Nafasujeme polštáře, deky, povlečení, klíč od chatky pro 6 osob (ale platíme jen 2) a jdeme bydlet. Ještě na chvilku k řece - Líba si jde zaplavat, já se po strmém břehu do vody nedostanu, tak mi musí stačit máchat si nohy a večer sprcha. A jedno překvapení - v neděli celé tábořiště uzavírají, bude rekonstrukce. To jsme měly kliku ????
Dnes jsme ujely 49,2 km a nastoupaly 451 metrů

Středa 23.8.

Ráno „po zralé úvaze“ vstáváme už před osmou. Snídaně, úklid chatky, vrátit klíče a v 8:45 vyrážíme na další cestu. Nechce se nám vracet do Sušice na Otavskou trasu, volíme variantu nejdřív kolem řeky, pak kousek po hlavní a v Čepicích přes most. Tady okoukneme u místního minipivovaru mořskou pannu, na dalším mostku skleněnou sochu Johánka a za obcí se znovu napojujeme na „Otavskou“. V Žichovicích rozkopané ulice, ptáme se na cestu k zámku. A zrovna pana starosty. Vysvětluje nám, že během letoška dělají v obci kanalizaci a ČOV, takže on tu zrovna není moc populární. Ale všechno to prý stihnou do konce roku. No, jiné obce by asi takového akčního starostu braly, protože součástí oprav budou i nové povrchy ulic. Projedeme se zámeckým parkem, vyfotíme zámek, barokní mosty a kostel a míříme na hrad Rabí.

Prohlídku hradu vynecháváme, stačí nám nakouknout na nádvoří. Pak ještě náměstí s dřevěnou plastikou Jana Žižky, vracíme se do Žichovic a polňačkou přijíždíme do Velkých Hydčic. Cyklostezka do Horažďovic je uzavřená, musíme vlevo přes řeku a kousek po hlavní. V Horažďovicích nejprve na Ostrov mezi mlýnským náhonem a řekou, kde je spousta dřevěných plastik. Další cesta nás vede k zámku, prohlídneme si město a upalujeme dál přes Střelské Hoštice do Horního Poříčí, kolem krásného Kubešova mlýna (penzion) a přes Katovice do Strakonic do kempu. Byly jsme trochu překvapené, vypadalo to tady trochu jako cikánské ghetto, všude běhaly děti, křičely, rodiče v klídku popíjeli. No, moc klidnou noc jsme si nepředstavovaly. Tak jsme se ubytovaly v jedné vzdálenější chatce a šly plavat do řeky. Super to bylo. A nakonec před osmou odešli s dětmi i odpolední návštěvníci, začali se scházet muzikanti-kotlíkáři a my měly pěkný večer plný písniček, při kterých se krásně usínalo.

Dnes jsme ujely 48,5 km a nastoupaly 519 metrů

 

Čtvrtek 24.8.

Ráno jsme nemohly dospat, vstávaly jsme před sedmou a v 8 už byly připravené na cestu. Jen večer plánovanou koupačku v řece jsme ráno vynechaly. Ale voda byla jako zrcadlo, místy se nad ní ještě držel takový opar - prostě krása. Přejely jsme po lávce na levý břeh a kolem pivovaru Dudák dojely do Strakonic a přes most ke hradu. Nejen hrad, ale i zámek a IC byly takhle brzy zavřené. Pokračujeme po značené cyklotrase až ke kostelu sv. Václava, kde nás čeká schodiště s asi 30 schody. Tak to tedy ne. Vynecháváme značený úsek cyklo a objíždíme to po silnici.

 

První zastávkou je zámek Štěkeň, kde v současnosti žijí řádové sestry. Prohlídneme si i park a kostel vedle zámku, bývalý pivovar pod zámkem a Líba si stihne dát v městečku ještě polévku, Pak už míříme do známých míst: Nové Kestřany, Kestřany, Lhota u Kestřan, tady už jsme kdysi byly. Objedeme tvrze a jedeme do Putimi „ke Švejkovi“. Socha je hned vedle kamenného mostu - a na to, abychom si udělaly fotku, si musíme chvíli počkat, nejsme tu samy. Zastavíme se tu ve stínu u kostela (sluníčko už zase připaluje) na svačinu. Kolem fary pak odjíždíme nejdříve k soutoku Blanice a Otavy a pokračujeme do Písku. Protože je poledne a pekelné vedro, vynecháváme výstup na kopec s rozhlednou a pěkně ve stínu, podle řeky, míříme do centra. Na Ostrově vidíme restauraci, tak neváháme - oběd bude právě tady, protože je tu stín. Dobře jsme se najedly a vydržely tu jeden a půl hodiny, ve stínu, se studeným pitím - pěkně tu bylo. Jen zodpovědnost nás zvedla ze židlí.

Za Pískem budeme muset na hřeben, protože z levé strany Otavy bychom se ke Zvíkovu nedostaly - most je uzavřený. U plynové lávky tedy opouštíme cyklo Otavská a stoupáme přes Vrcovice a Vojníkov do Záhoří, Tady se cesta srovnává, přes Vlastec a Oslov je to skoro po rovince a pak klesání k hlavní silnici a do Zvíkovského Podhradí. Je 16:15, ubytujeme se v hotelu, popadneme kola a ještě jedeme na hrad. Naštěstí tam mají kóje, kde lze kola bezpečně schovat, takže pěšky můžeme dojít pohodlně areálem hradu až na soutok Otavy a Vltavy. Jen je tu vidět, že je strašně málo vody. Cestou zpátky se Líba „utrhla“, jela napřed a jinou cestou - nějaký čas jsme se hledaly. Díky za mobilní telefony, jinak jsme tam ještě teď. K večeři jsme na zahrádce u restaurace zdolaly utopence a ledovou limonádu a šly spát.

Ujely jsme 55,8 km a nastoupaly 579 metrů.

Pátek 25.8.

Ráno vstáváme asi v 7, zabalíme, abychom byly před osmou na snídani. Snídaně? Ale kdepak - hody jako na zámku. Salámy, sýry, paštiky, pečené maso, máslo, džemy, med, ovoce, zelenina, pečivo, dorty - vždy od každého alespoň 3 druhy. K pití čaje, káva, mléko, džusy... Trvalo nám skoro hodinu, než jsme se nasnídaly. Těsně před devátou opouštíme hotel, abychom po cyklotrase Vltavská dojely na Zvíkovský most. Tady je pohled dolů dost velké zklamání - voda Vltavy je úplně zelená ☹ Pokračujeme do Jickovic, kde mají u rybníčku vystavený keramický Betlém, vyrobený dětmi. Přes Zahrádku do Kostelce nad Vltavou a na Žďákovský most. Tady vypadá voda čistá, ale je jí stejně málo jako u Zvíkova. Kousek stoupání od mostu a je tu Staré Sedlo, dnes část Orlíka nad Vltavou. Ani tady k zámku nezajíždíme, už jsme tu taky byly.

Od rána sice sluníčko připalovalo, ale začínají se objevovat mraky, tak se cítíme trochu líp. Jen protivítr to trochu kazí, ale zase je to příjemné ochlazení. Od Starého Sedla jedeme přes Probulov, Krsice a Nerestce. Před nimi projíždíme stavbou se třemi mosty. Jeden funkční na trase Milín - Mirotice, druhý (dálniční) se staví a třetí je památkově chráněný kamenný most. Chvilku se zdržíme focením a pokračujeme do Horosedel, kde zmizela cyklostezka. Místo, kudy by měla vést, je zastavěné a oplocené, tak musíme po ČTZ kolem trati. V Mirovicích jsme chtěly obědvat, ale hospoda je zavřená, Ušetřily jsme tím minimálně hodinu, tak frčíme dál a už se nikde moc nezdržujeme. Vypadá to, že stihneme v Březnici vlak ve 14:39. Ale kdepak, já už o moc rychleji jet nedokážu. Proto jsme se cestou domluvily, že ty 2 hodinky do odjezdu dalšího rychlíku strávíme na nákupech. Před třetí jsme na nádraží, abychom si koupily lístky a rezervaci na vlak. A měly jsme štěstí. Vlak, který jsme „zmeškaly“ měl zpoždění - čekal na autobus náhradní dopravy. Honem jsme huply do vlaku a asi za 5 minut jsme odjížděly na Prahu. Na přestup v Praze jsem musela nějakou dobu počkat, ale domů jsem přijela za světla. Konec se vydařil stejně jako celý výlet.

Na kolech jsme dnes ujely 49 km a nastoupaly 587 metrů.

Celkem ujeto 297,8 km a nastoupáno 3 278 metrů.