Centrální stezkou od západu na východ_1

Nejzápadnější bod ČR

Foto: Autor

Loni v dubnu jsme úspěšně projely Stezku Středozemím. Pochopitelně nám to dodalo odvahu k pokusu o zdolání Centrální stezky. Na podzim tak začala pomalá příprava trasy, znovu inspirovaná trasou Via Czechia. Určit termín cesty jsme zatím nedokázaly, zvolily jsme proto i tentokrát ubytování v penzionech. Určení délky etap se odvíjelo od našeho věku (dohromady s Líbou jsme 150+), kondice v kombinaci s klasickými koly a hlavně možnosti sehnat v cíli ubytování. Takže s naloženými koly cca 50 km za den. Od konce května byl jasný termín „akce" a začaly jsme shánět noclehy. Konečně bylo 9. července a my mohly vyrazit.

Úterý 9. července
Tak nejdřív vlakem do Aše, ubytování v dřevěné chatce v kempu a potom, s lehkými koly, k západnímu pólu. Zvolily jsme cestu přes Německo, zpátky pak trasou u nás. Na obou stranách to bylo na posledním úseku přes kameny a kořeny, u nás o dost horší. No a hraniční potok jsme z Německa přebrodily. Zklamáním bylo, že tu nebylo razítko. Hledala ho i rodina s dětmi, která na místě už byla. Schránka „Stezka Českem" byla zamčená, QR kód nefungoval, protože tu nebyl signál. Odcházely jsme proto trochu zklamané (opravdu odcházely, skoro až k Mostu Evropy jsme při návratu kola tlačily). Přes Krásnou a Podhradí jsme se vrátily do kempu, ale musely jsme zůstat na recepci (v blízkosti baru, studeného pití a zmrzliny) až do 9 hodin večer. V dnešních 35°C bylo v chatce na sluníčku vedro k zalknutí prakticky až do půlnoci.

Středa 10. července
Ačkoli se to večer zdálo nepředstavitelné, nakonec jsme se přece jenom vyspaly. Ráno bylo trochu chladněji a honily se tmavé mraky. Správce předpovídá, že nás na cestě dožene bouřka. Odjížděly jsme po 9.hodině, malá dešťová přeháňka nás zastihla ještě v Aši. Stihly jsme se schovat a po 10 minutách pokračujeme přes Nebesa na Hazlov. Marně jsme se tu snažily najít nějakou otevřenou hospodu, nakonec jsme si musely nakoupit jídlo a studené pití v krámku u Vietnamce. Přes renovovaný hrad Seeberg jsme dojely do Františkových Lázní. Už je zase brutální vedro, tak jen okoukneme pár památek, Františka a mizíme. V Chebu se nám kvůli vedru ani nechce hledat památky, jedeme kolem kryté lávky a Hurvínkovy lavičky rovnou na náměstí. Tady nás nadchla instalovaná mlžítka. Vydržely jsme u nich pěkně dlouho. Dnes už jsme zase najely na náš „cestovní režim". Líba je rychlejší, tak jede kdesi vepředu a po nějakých 3-5 km na mě čeká. Jedeme tak každá svým tempem a spokojenost je na obou stranách. Dnes budeme spát v Dolním Žandově. Abychom přijely včas, jede Líba posledních 10 km jako o závod - super, stihla to. Já přijíždím skoro s půlhodinovým zpožděním, ale vše je v pořádku. Stihneme ještě večeři v hostinci Pod kostelem.

Čtvrtek 11. července
Ráno odjíždíme samy, paní už musela za jinými povinnostmi. Jedeme k zámku Kynžvart. Chtěla jsem si před ním vyfotit kolový mlýn, ale místo obrázku jsem si odnesla jen „nevoňavý dárek" na botě, kterého jsem se pak obtížně zbavovala. Od zámku stoupáme do Lázní Kynžvart (kde je pěkný model hřebčína v Kladrubech) a přes Kladskou (část stoupání tlačíme) jedeme do Bečova nad Teplou. U rozcestí Louka nám poradí okolo jedoucí cyklista, abychom vynechaly naplánovanou cyklotrasu a jely raději po státovce. A bylo to super, 10 km hladkého asfaltu, po rovině a silnice téměř bez provozu. Prima zážitek nám kompenzovalo v Bečově ostré stoupání k hradu - ve vedru a pálícím slunci. Odměnou byl oběd na hradě, po ledovém pití jsme se trochu vzpamatovaly a pokračujeme k soukromé rozhledně Třasák, umístěné na něčí zahradě v Útvině. Za obcí vede cyklotrasa nejdřív polňačkou, která je čím dál, tím víc zarostlá. Přechod přes hráz VN na Střele je nejen za závorou, ale s trávou vysokou víc než do pasu. Na konci ještě „horský výstup" na lesní cestu, kde odstraňují hasiči spadlé stromy. V Toužimi jsme se mihly kolem zanedbaného zámku a sochy Jiřího z Poděbrad, nakoupily si a (osmělené dopolední zkušeností) dojely posledních 8 km k ubytování po státovce. A protože už bylo po 19.hodině, byl provoz minimální a my se cítily bezpečně.

Pátek 12. července
Ráno vyjíždíme těsně před devátou a zkoušíme jet po plánované cyklotrase. Velmi brzy se ukazuje, že lesní cesta je vysypaná tlustou vrstvou hrubého štěrku, a tak se vracíme na státovku, abychom po ní projely 3 km do Bezvěrova. No, tentokrát to byl trochu adrenalin, aut (a hlavně kamionů) bylo hodně. Ale přežily jsme. Až v Bezvěrově jsem zjistila, že jsme kousek od televizního vysílače Krašov, který slouží také jako obří gnómon největších slunečních hodin u nás. Tak máme alespoň námět na další výlet. Pokračujeme podle plánu do obce Štědrá. Obec odkoupila zdejší zámek a ve spolupráci s památkáři ho pomalu opravuje. Jeho prohlídkou se tu zdržíme skoro 2 hodiny. Pokračujeme do Žlutic, kde jako malá žila Líba. Ráda by mně ukázala celé město, ale moje touha po vědění je nepřímo úměrná venkovní teplotě (a je už zase přes 30°C). Nemám sílu na víc, než výstup ke kostelu a pár fotek. Vracíme se na křižovatku a ve vyhlídnuté hospodě, pěkně ve stínu, obědváme. Konstatuji, že můj pitný režim by dokázal zlikvidovat rodinný rozpočet. K obědu v těch vedrech dokážu vypít 0,8 litru nějaké limonády (a přes den kromě toho víc než 2,5 litru vody s minerály). Dalším místem je zámek Chyše, tady zůstáváme skoro hodinku sedět na nádvoří, kde je stín a chládek. Pokračujeme do Rabštejna nad Střelou po GW Berounka-Střela. Z počátku silnička v lese, pak sjíždíme na lesní pěšinu a čeká nás mostek přes potok. Na jedné straně 3 vysoké schody, na druhé straně asi šest. No, sama bych kolo musela „stěhovat" po částech, ve dvou jsme to dokázaly i s koly naloženými. Ještě se svezeme kousek po louce a pak už tlačíme nepříjemnou úvozovou lesňačkou až do Rabštejna. Malá obhlídka (vstup k bývalému klášteru je zakázaný) a po silnici do Manětína, kde jsme ubytované.

Sobota 13. července
Ráno jsme si ještě prohlédly zámeckou zahradu (večer už byla zavřená) a odjíždíme do Plas, tentokrát raději po okreskách. Objely jsme všechny zajímavé objekty a skončily na obědě ve zdejším Knížecím pivovaru. Ještě jsme počkaly na otevření IC a odjíždíme. Plánovaným cílem byla také rozhledna Radost u Dobříče. Jenže v noci hodně pršelo a od rozhledny bychom se musely vracet po naučné stezce na břehu Střely. Tak jedeme nejdřív do Liblína, abychom zjistily průjezdnost naučné stezky a zároveň tu odložily bágly, protože tu Líba objednala ubytování. Jenže nás tu čekalo překvapení, o objednávce ani zaplacené záloze tu nic nevědí. Nakonec záhadu Líba vyřešila telefonicky - zálohu dostal penzion v Radnici, kde s námi počítají. Takže nás čeká ještě 11km stoupání, dokonce i kolem Pařezové chaloupky. A protože rozhledna, je na kopci za řekou, tak ji (pro tentokrát) vynecháváme.

Neděle 14. července
Ráno jsme připravené před devátou, ještě chceme objet zajímavosti v Radnici. Dnes trasu k jednotlivým cílům určuje Líba, je to tady „její oblast". Chomle - zajížďka ke kostelíku, Biskoupky - rozhledna, přes Zbiroh do Cerhenic - další rozhledna. Líba se chce zastavit doma, tak odtud jedeme po státovce do Žebráku. Já čekám u okýnka se zmrzlinou (samozřejmě, že jsem si dala v tom vedru) a než jsem ji zdolala, byla Líba zpátky. Ještě mně ukazuje zajímavé náhrobky na zdejším hřbitově a pak už mizíme na cyklotrasu (začíná nedělní návratová špička). Cestou do Berouna stavíme už jen u zámku v Králově Dvoře. Jeho část je pod lešením, opravují tu omítky. Jinak už mě zase dohnala má neschopnost minimalisticky si na cestu zabalit. Vleču 2 plné brašny věcí - a dnes je den, kdy to (alespoň částečně) vyřeším. V podvečer přijíždí syn, aby mi část věcí odvezl domů. Těším se nejen na setkání s ním a s pejskem, ale i na to, že se mi na další cestě uleví.

Pondělí 15. července
Ráno nás čeká překvapení. Spaly jsme dnes v ubytovně, podle dohody jsme měly ráno v 9 hodin paní ubytovatelku zavolat, abychom jí předaly klíče. Ale tak to tady nefunguje. Musely jsme se vrátit do pokoje, ten oficiálně předat, paní všechno zkontrolovala - a protože byla spokojená, teprve potom jsme mohly odjet. Škoda půlhodinového zdržení. Když vzpomenu na to, že zatím jsme vždy odjížděly samy a jen klíče dávaly na domluvené místo... No, zřejmě tu nemají s ubytovanými dobré zkušenosti. Dnes jsme trasu trochu „ošidily". Na Tetíně jsme už obě byly, na Karlštejně několikrát. A protože se přes Karlštejn stejně musí kolo vést, rozhodly jsme se, že obě místa vynecháme. Takže pěkně po rovince kolem Berounky až do Zadní Třebaně, přes most do Řevnic a pomalu stoupáme k hřebenovce, která nás dovede na Skalku. Slunce už zase pálí, ale cesta je naštěstí lesem. V poutním areálu Skalka si dáváme oběd - langoš a já zas 8 dcl limonády. Sjíždíme do Mníšku k zámku, ale nezdržíme se dlouho, je fakt vedro. Volíme i další cestu lesem, ale výhra to není. Sice ve stínu, ale místy prakticky nesjízdná cyklotrasa. Za Bojanovicemi už volíme raději silnici. Přes Hvozdnici do Sloupu a luxusním sjezdem do Davle. Tady „chcípl pes" - průjezd přes obec je uzavřený, opravují povrch silnice. Zavolaly jsme majiteli hotelu, přijel dost brzy. Byly jsme v celém objektu samy, chystají se prý zrušit provoz. A i tady překvapení - pán jako jediný za celou naši cestu si účtoval i poplatek za uložení kol.

Fotogalerie

27.08.2024 vložil/a: Aar
karma článku: 4.53

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (7 reakcí)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |