Tak se nám na našem milém webu Nakole (tu nevinnou servilitku si nemůžu odpustit) rozjela soutěž pro začínající spisovatele. Řekl jsem si - Básník své střelivo vyplýtval před termínem a ještě k tomu v tématu, kde mnohem více objížděl slečny než hrady a zámky , Vlasák pro samou reklamu svých knih nemá čas na psaní dalších, Jurimír odmítl psát z ideologických důvodů - hochu, chyť se příležitosti, protože nepromokavé brašny se Tě už nemůžou dočkat. Tak jsem sesmolil tohle povídání o mém zamilovaném ostrově.
Nebudu Vás unavovat popisem co je ta Kréta vlastně zač. Jsou to prostě svinsky vysoké hory, kolem kterých je spousta slané vody. Moře se tomu myslím říká. Žijí tam lidé, kteří tvrdí že nejsou Řekové ale Kréťani. Kromě záliby dobrém jídle, ledové kávě a turistkách mají velmi rádi zbraně a dosud tam funguje krevní msta. Jsou na svůj ostrov velmi hrdí a tak je nezkoušejte moc naštvat.
Krétu jsem navštívil s kolem třikrát. Zatím. Vždycky jsem tam letěl eroplánem, kolo zabaleno v krabici. Až na poplatky, které se rok od roku zvyšují, to vždy proběhlo bez sebemenších problémů. Hned na začátku musím říct: Kdo chce jezdit na Krétě v létě na kole je šílený. Nebo sebevrah. Nebo má rád pekelné vedro. Já jsem trochu šílený a mám rád vedro. A hlavně teplé moře. Úmyslně jsem volil letní měsíce, protože kromě jízdy na kole mám rád šnorchlování a nerad se ráchám ve studené vodě.
Jízda na kole v šíleném řeckém provozu ve větších městech mě trochu strašila. Realita byla ovšem úplně jiná. Řidiči naprosto v pohodě, tolerantní a možná i trochu překvapení co za individua se jim to tam motá. Na kole tam totiž uvidíte buď turistu, co si ho půjčil v půjčovně, nebo členy nějakého oddílu na tréninku a nebo blázna jako já. Za celou dobu co jsem tam byl, jsem potkal jediného podobného exota na kole natěžko. Byl to nějaký týpek z Londýna a projížděl takhle poklusem více ostrovů.
Když nejedete po jejich National road, což je něco jako naše dálnice, ale mohou tam kola, tak se motáte na severu, téměř souvislou zástavbou turistických městeček a vesniček, kdy jedna téměř plynule přechází v druhou. Není to nic z čeho by byl člověk dvakrát odvázaný, ale má to i dobré stránky. Každou chvíli míjíte příjemné taverny, kde se může vedrem zmožený poutník občerstvit a nebo minimarket se vším možným, kde je také možno doplnit tekutiny nebo zásoby. Taky potkáváte spoustu turistek na které nebývá věru špatný pohled.
Ostrov se dá ze tří čtvrtin objet podél pobřeží. Tedy ne že by jste pořád viděli moře. Občas cesta vede pár kilometrů do vnitrozemí, ale je možné každý večer sjet na pláž, tam v moři smýt prach a pot, roztáhnout karimatku a přespat. Ráno máte dvě možnosti. Sbalit si věci a pokračovat v cestě, nebo převléknout do plavek a věnovat se odpočinku a skotačení ve vlnách. Kolikrát totiž narazíte na krásné, opuštěné plážičky, že nestrávit tam alespoň den či dva by byl hřích.
Ta zbývající čtvrtina je na jihozápadě ostrova a jsou to dost vysoké hory spadající často přímo do moře. Je možné tuto trasu projít - vede tam nějaká turistická stezka, ale projet s kolem se nedá. Nezkoušel jsem to, ale mám tyhle informace od lidí, kteří to šli pěšky a s kolem to prý opravdu schůdné není. Další možnost jak tento úsek překonat, je dojet do přístavu a lodí přejet do dalšího portu, odkud se už dá pokračovat kolmo.
Na Krétě trávím vždycky tak měsíc. Za tu dobu si pojezdím na kole, zašnorchluju, vylovím pár Tritonů(takové veliké mušle), ulovím harpunou pár večeří a hlavně se potkám s přáteli, které jsem si tam za tu dobu udělal.
Jsou jistě ostrovy které jsou zelenější - Kréta je strašně vyprahlá, čistější - je tam kolem cest strašný bordel, ale tenhle ostrov mi přirostl k srdci a tak se už těším až znovu na letišti v Heraklionu ucítím tu vůni slané vody, koření a pozdravím Jasas Kréta!