Voda a oheň aneb jak být s býky, kozorožci a podobnými „potvorami“

Narodila jsem se ve znamení Ryb a voda je můj živel. Bože díky za to, jen jsi nedal sakra návod, jak tím životem proplout. Jak se může ryba pohybovat mezi býky, lvy, střelci, kozorožci a všemi těmi ostatními „potvorami". A už vůbec jsi neřekl, jak se snést s ohněm, zemí a vzduchem. Asi právě proto je život taková sranda, protože si na to každý musí přijít sám.

Jaká jsem? A jaká je voda? Tý jo, tolik podobenství! Pomalu se snad začnu v půlce svého života chápat.

Voda totiž nemá hranice, teče si kam chce, zateče do všech skulin a všechno prosákne skrz naskrz až do mikropórů, kde ji není vidět. Někdy k užitku, když z květináče rostou květiny, někdy k vzteku - kdo by rád mokré oblečení.

Aby voda byla vidět, potřebuje hranice, potřebuje zemi. Ano zem je můj vynikající parťák. Potřebuji mořské dno, koryto řeky, pak mě teprve vidíte v celé mé kráse. Potřebuji nádobu, abych neodtekla. Ale nádobu nesnáším úplně dobře, skoro mám radost, když z ní můžu občas vyšplouchnout. A někdy se nádoba ha ha i rozbije. To si pak užiju tečení. Jenže pak se vsáknu, nebo mě utřou hadrem, který dají usušit, někdy i nad pořádně horká kamna. To si pak vzpomenu na svoji milovanou nádobu a jak mně v ní bylo konec konců dobře a bezpečno. Proč se ale nudit v nádobě?

To je lepší se na chvíli vypařit do vzduchu. Můj milý vzduchu, jak já tě potřebuji. V tobě si užívám lehkosti a bezstarostnosti páry a můžu se na všechno dívat pěkně shora a lítat si. To díky tobě si tak ráda lítám v myšlenkách. A když mně to přestane bavit, změním se v kapičky a spadnu na svoji milovanou zem, jen tam totiž můžu ty sny uskutečnit. To když mně má země nachystáš pěkně strmé koryto v horách a já se valím proudem nebo si hraješ a postavíš mně do cesty pořádné prahy a já si pak můžu letět vodopádem do tůní a tam se s tebou pěkně properlit. Jsem prostě krásná.

Vzduchu můj, někdy si ale krutě hraješ a mě používáš jako nástroj zkázy a já se nemůžu bránit. To když si umaneš proudit silou orkánu a moji jinak tak klidnou hladinu oceánu proměníš v tsunami, která zničí vše na zemském pobřeží. Nebo mě nahromadíš do obrovských oblak, a když už mně je těsno, že to nejde snést, necháš mě spadnout na zem, abych jako povodeň zase ničila moji zemi. Ty snad na ni žárlíš nebo co?

Nebo se jen vsáknout do země. Země moje milovaná, ty mne přijmeš vždycky. Necháš mě vsáknout a pomaloučku proudit a odpočívat v bezpečí svého podzemí, ale přesně podle tvých pravidel. Občas mě necháš užít trochu legrace v krasových dutinách. A když už se nudím, necháš mě proudit napovrch jako pramínky a studánky, kde mne lidé i zvířata pijí. To naše spojení je úžasné. Z tvé půdy, země, a z mé vláhy roste vše živé. Ta moje potřebnost a spojení s tebou mě naplňuje.

Ohni, před tebou mám obrovský respekt. Když se potkáváme, ničíme se navzájem. Ty mě vypařuješ a já tě hasím. Ale musí to tak být, nezlob se na mě ohni. Kdybych tě nehasila, ničil bys moji zemi. Chovám k tobě ale velkou úctu, co by si bez tebe lidé počali? A navíc máš i tak milou podobu, žár slunce, který mě příjemně ohřeje a zmírní můj chlad.

Bože dal jsi mi tolik podob a tolik vztahů se zemí, vzduchem a ohněm, tolik pestrosti, které si můžu v životě vychutnat. Můžu být čistá i zkalená, můžu proudit i stát, schovat se i ohromit, napojit, dávat život nebo ničit. Můžu chladit, zahřát i opařit. Můžu si zkrátka vybrat. Já chci být čirou vodou, která osvěží, zažene žízeň a dává život. Chci být klidnou hladinou oceánů bez hranic, chci spojovat a vyrovnávat. Chci si užívat lehkosti a skýtat svůj nadhled z oblak. Jsem připravena zmírňovat žár ohně. Ale hlavně a nejvíc ze všeho chci téct, ba proudit.

Začínám už trochu blbnout a to ani nečtu horoskopy. Jen se dívám, s kým mám v životě tu čest a shledávám další a další podobenství. A dnes vím, že s vodou a zemí je mi dobře a bezpečno, naše spojení je souzeno. Vzduch potřebuji pro svůj „odvaz" i s trochou toho rizika z bouří. No a s ohněm budu asi vždy tak trochu zápasit. Tak to je celý můj horoskop. Zdánlivě jen přírodní a fyzikální zákony. Ale ne, hluboko uvnitř cítím, že tohle je moudrost boží a že to je tak správně. A to mě uklidňuje, velmi uklidňuje. Až na mě bude někdy oheň křičet, budu mu rozumět a už předem má mé odpuštění. A svůj životní tanec se zemí si vychutnávám. Je mně při něm krásně, vesmírně krásně.

Země moje milovaná, příteli vzduchu a respektovaný ohni, už mi rozumíš?

Renata Šedová, prosinec 2013

Líbil se vám článek?  [+]

Můj malý ráj na zemi

Ze života

Tak jo, fakt vyrážíme. Ze Žamberka od mého rodného domu do Žuljany v Chorvatsku na poloostrově Pelješac. Sedám za volant sice velké…

více »

25.02.2015

královna

(5.07)

Jak na Moravě sbírat medaile aneb Rampouch cup 2014

Ze života

Hodonín u Kunštátu na Moravě. Stojíme pod sjezdovkou, na které světe div se letošní zimě, lyžují. My však lyžovat nebudeme. Čeká nás běh a…

více »

03.03.2014

královna

(3.64)

Brány v sobě

Ze života

Renata Šedová. Brány v sobě. Prosinec 2013 1980, zámecký park v Žamberku, tělocvik, 1. ročník gymnázia, zoufalá profesorka: „Tak holky,…

více »

11.12.2013

královna

(6.91)